Kde? Deviantart, ČSFD, Databáze knih, Spring.me - zeptej se mě
E-mail: mrs.luczynka@seznam.cz
Instagram: Luczynka

Můj deník

Rok se s rokem sešel

13. září 2015 v 15:27 | Luczynka
Ufff... Je třináctého září dva tisíce patnáct. Poslední článek napsán před skoro rokem.

Ani nevím, čím bych měla začít. Snad jen tím, že ten čas tak neskutečně rychle letí.

V říjnu jsem odjela na tři týdny do Anglie na stáž, už je to skoro rok a mně přijde, jakoby to bylo předevčírem. Článek o Anglii mám už několik měsíců rozepsanej článek, mám neskutečně moc fotek a neskutečný množství zážitků.

Vánoce 2014 byly asi ty nejhorší, co jsem zažila. Po Vánocích na mě začínal pomaličku doléhat maturitní stres...ale ještě dalších pár měsíců jsem to měla, dá se říct, dost na háku. Čtvrťák byl ten nejhorší rok, co se mýho prospěchu, úspěchů a snahy týče. V dubnu praktická, v květnu všechno ostatní. Učení jsem věnovala tejden, za ten tejden bylo naspáno tak 14 hodin dohromady a několik hodin prosezenejch v hospodách:D Nakonec tedy úspěšně odmaturováno, sice fakt s odřenejma ušima (ať žije účto), ale mám to.

V červnu 3 přijetí na vejšku. Po několikaletým snění někam vypadnout, do zahraničí nebo alespoň do jinýho města, nakonec zůstávám v Liberci a ve škole budu z domova za 5 minut. Nechce se mi, fakt se mi nechce, ale poznala jsem tvrdý pracování, ještě za né moc velký peníze a vím, že ve 20 se mi ještě do konce života makat nechce.

O prázdninách jsem poprvý nejela nikam, ani na každoroční dovolenou po Česku (ha, ať žije moje rodina...), takže jsem si našla dvě práce a doteď zatím pracuju. Poznala jsem těžkej život servírky a taky těžkej život člověka, co pracuje ve fabrice. Ale jako brigáda dobrý.

Jsem několik měsíců šťastně zadaná, mám dvě práce a velký plány do budoucna. Tak snad to u těch plánů jen nezůstane.

Blog mi chybí, strašně moc. Myslím na to tak nějak furt... Že bych asi měla už něco napsat. Ale jsem časově dost vytížená a nebo dost líná. Navíc... z osobních důvodů se mi sem už nechce psát tolik věcí, co dřív.

Ale budu se snažit vrátit, slibuju.






Sometimes you're up, sometimes you're down.

4. října 2014 v 19:09 | Luczynka
"Sometimes you're up, sometimes you're down."

Takhle je to u mě poslední dobou pořád. Jednu chvíli strašně happy a největší optimista na světě, další chvíli mám chuť se na všechno vykašlat a chce se mi brečet úplně ze všeho :D Ačkoli je mi z toho dost smutno, už se tomu asi jen směju:D

Neozvala jsem se tak sto let, mám milion nových zážitků a strašně málo fotek. A taky dost málo času a žádnou náladu na to, abych se rozepisovala o svým životě.

Prázdniny jsem si užila úplně naplno, co si budem povídat, byly nejvíc prokalený :D Sice jsem nestihla ani zdaleka to, co jsem si plánovala (třeba Paříž potřetí, která kvůli mojí lenosti a "mám na všechno dost času" nevyšla), ale prožila jsem je s lidma, který mám ráda a s kterejma je mi fajn, a to je pro mě to nejdůležitější. :)

Jsem v maturitním ročníku, mám šílený známky, jaký jsem nikdy neměla, všichni stresujou maturitou, ale já jsem překvapivě a asi až děsivě v klidu.:D Na jednu stranu je to asi dost blbě, na druhou je mi ale fakt fajn, protože takovejhle "pocit klidu" fakt neznám. :D

Mám práci v tiskárně, která mi prostě sedla a strašně mě baví. Můžu přijít, kdy chci, odejít, kdy chci, no parádní :)

Příští neděli jedu na tři týdny na stáž do Anglie do Portsmouth (kdybyste tam někdo byl, dejte echo, ráda bych se o tom něco dozveděla^^). Mám z toho dost strach, ale strašně se těším. Těším se na nový místo, na angličtinu, na nový zážitky, ale hlavně na to, až na 3 týdny vypadnu, vypnu a nebudu nic řešit. Jsem ráda za tuhle příležitost, protože v týhle chvíli tohle prostě fakt potřebuju. A taky slibuju, že během těch 3 týdnů to tady bude plný novejch článků :)

Time to be alive

30. června 2014 v 11:01 | Luczynka
Nechci si tu stěžovat, jak můj život teď stojí totálně za hovno, ale budu.
Nechci tu psát, jak mi umřela kamarádka na leukémii a já jsem z toho totálně v hajzlu, ale budu.
Nechci tu psát, jak lidi dělaj akorát podrazy a hlavně lidi, od kterých bych to vůbec nečekala, ale budu.
Nechci tu psát, že jsem v tak špatným psychickým rozpoložení, že nevím, jak a co dál, ale budu.
A víte proč budu? Protože tohle je můj druhej život, ačkoli to zní možná komicky, po 7 let a já se tohohle blogovýho světa nehodlám vzdát kvůli nějakejm libereckejm krávám, který jsou po půlce Liberce a znepříjemňujou mi život. Naserte si.

Celej květen jsem strávila na praxi u táty, myslela jsem, že toho stihnu strašně moc, ale stihla jsem toho strašně málo a ještě míň, než když chodím do školy. Štve mě to, protože jsem toho měla TOLIK v plánu. Ale plány se občas bořej a mně poslední dobou až moc často.

Jeden červnovej víkend jsem strávila na Votvíráku, kde to bylo maximálně fajn, i když jsem byla nakonec jen na 3 kapelách z původních cca 25 vybranejch:D Čtyři hodiny v koloně s autama, schýza z policajtů, koncerty Paulieho Garanda a Ektora(kterýho ani neposlouchám:D), který si vůbec nepamatuju a celkově si nepamatuju asi tak polovinu fesťáku, koncert milovanejch Ine Kafe, kde jsem skončila v kotli na zemi, všichni po mě šlapali a kopali a myslela jsem, že umřu, tři dny nonstop beze spaní, alkohol všude, fajn lidi všude, tahání spacáku všude (po areálu, do hospody,... protože jsem totálně mrzla pořád:D), zimnice, spálenej ksicht, rýma, ztracení hlasu, zimnice, zimnice. Blbý stavy, kocovina, blbý stavy a znova kocovina.
Ale jinak to bylo fajn a příští rok na 100% znova.

Dostala jsem se jako 4. ze školy na naši školní stáž na tři týdny v říjnu. Jedu do anglickýho města Portsmouth, popravdě mi to vůbec nic neříká, ale je to ANGLIE a tam musí bejt všude dobře. Mám z toho dost velkej strach, protože tři týdny někde v kanclu u PC a dělat administrativu, no uvidíme. Každopádně na 3 týdny vypadnout a ještě zadarmo, no myslím, že je to hodně fajn a svým způsobem se těším, i když tam budu tak nějak sama.

O prázdninách mě čeká ještě pár fesťáků. Rock for people, kde tenhle rok fakt mám asi 3 kapely, na který fakt chci (ale už mám lístek někde od listopadu a ještě k tomu na jméno, takže prostě jedu), Colours of Ostrava, kam se fakt těším, i když vůbec nevím, s kým pojedu a Rock for churchill, kam se doufám dostanu, protože tam jsou Parov Stelar a The Subways. S kamarádkou jedu do Paříže (už potřetí:D) a strašně se na to těším. Já říkám, že se tam jednou odstěhuju:D S mamkou plánujem taky nějakej zájezd, úplně ještě nevíme kam, asi nějaký Benátky, Londýn,... Nemáte nějaký tipy? :) Nějak jako relativně levnej zájezd tak na 4 dny?:)

No a dneska mě čeká koncert Thirty Seconds To Mars, na kterej se těším a šílím víc, jak půl roku a vím, že to bude maximální pecka. A taky se konečně poznám s Verčou, se kterou tam jdu :)

Ten pocit.

28. května 2014 v 21:35 | Luczynka
Znáte ten pocit, kdy se vám v hlavě rodí jedna myšlenka za druhou, jedna blbost za druhou, a vy nechcete nic jiného, než na to prostě nemyslet a všechno vypnout? Aby všechno zmizelo a neměli jste to pořád v hlavě? A ono to nejde, prostě to nejde. Nejde s tím nic dělat. A tak je to v hlavě pořád, pořád dokolečka, pořád se to tam točí a pořád vás to nutí přemýšlet. Přemýšlet na vším. Pořád nevíte, co je špatně a co je dobře. ,,Měla jsem udělat tohle takhle nebo takhle?"

Dovádí mě to k šílenství, každou minutou se mi mění nálada, jednou jsem naprosto šťastná a ze všeho strašně nadšená, za chvíli sedím a koukám do zdi, mám výčitky a přemýšlím o tom, co dělám v životě špatně. A vydržím tak sedět hodiny.

Nevím, co potřebuju. Nevím, jestli nepotřebuju znova a znova říct, ať nejsem ta blbá naivka. Co se všeho týče. Nevím, jestli nepotřebuju dostat facku, abych se probrala. Nevím, jestli jen prostě nemám být na všechno na chvíli sama... a nebo jestli jen nepotřebuju pevně obejmout a slyšet, že to brzy bude dobré...

(Úplně vidím, jak si tohle zejtra přečtu a řeknu si, jaká jsem slepice :D - jak říkám, jsem dost labilní teď :D)

When life changes

6. května 2014 v 20:38 | Luczynka
Za poslední týdny se toho událo tolik, že kdybych tu měla vypisovat vše, ani bych nevěděla, kde začít.

Po skoro 5 letech jsem ukončila jednu dlouhou kapitolu mýho života, o který jsem si myslela, že mě poznamená na hodně dlouho a že budu hodně litovat, ale popravdě? Jsem naprosto v klidu a v pohodě. Když se totiž člověk dozví, že je roky tahanej za nos, žije ve lžích, neupřímnosti a falešnosti, ono pak asi nemá cenu se něčím nervovat a depkařit, protože bych asi musela skočit z mostu. Jsem zklamaná z celý situace, ale ne smutná a špatná. Jen zklamaná, jaká jsem byla roky blbá naivka a myslela si, že je všechno v pohodě a pořád věřila "tohle se mě netýká", ale bohužel. Proč lidi lžou, když sami nesnášej, když se jim lže?
Už nevěřím lidem ani nos mezi očima, protože zjišťuju, že můžu věřit opravdu jen sama sobě a nikomu jinýmu.

Ale jinak? Jsem teď nejšťastnější. Strašně si užívám života, dělám kraviny, blázním, jsem volná, připadám si jak motýl, dělám všechno, co chci, aniž by to muselo mít nějaký následky a někomu to vadilo, na nic se nevážu.
Je mi teď strašně dobře. Jsem s lidma, který mám strašně ráda a jsou tu pro mě. Vysedáváme v hospodách a na vínku, na čarodějnicích jsme byli na pár dnů na chatě, kde jsem si to maximálně užila.
Vážím si maličkostí, vážím si slov, vážím si důvěry, kterou ve mě lidi mají, vážím si upřímnosti, která mě nakopla k tomu, abych změnila svůj život.
Po letech zase cejtím, že žiju. Zažívám něco novýho a nemusím brát na nic ohledy. Dělám věci, který jsem dřív nedělala a hrozně si to užívám.
Lidi mi jen tak mezi řečí říkaj: ,,Tyjo, ty jsi úplně jiná. Vypadáš šťastná a strašně ti to sluší." A tohle sakra potěší, když si někdo všimne:)

Navíc, včera mi začla měsíční praxe u taťky v práci, kde je to strašně na pohodu a tenhle měsíc bude prostě bezkonkurenční.

Na prázdniny mám takovejch plánů, že ani nevím, kde na to vezmu čas, ale myslím, že to budou asi ty nejvíc peckoidní prázdniny v historii :)

Takže i přesto, že se tohle období (a hlavně tohle debilní jaro) moc nepovedlo, je mi fakt fajn a jsem šťastná.


Všem, kdo maturujete, přeju hodně štěstí! :)

moje momentální hymna


Kočka navždy zvěčněná

13. dubna 2014 v 20:23 | Luczynka
Věc, na kterou jsem čekala tak dlouho, že si to nedovedete ani představit. Tisíc návrhů, tisíc roztrhanejch papírů vztekem, vypsaný fixy, několik měsíců (spíš je lepší říct let, protože o tomhle jsem přemejšlela strašně dlouho) a ten pocit "BUDE TO NAVŽDYCKY."
Po několika měsících jsem návrh dokončila a s návrhem jsem si troufla jít do tetovacího studia.
Ujala se mě mladá slečna, která mi hned padla do oka, popovídaly jsme si a bylo to moc fajn. Až na to, že jsem teda nemusela na 95% omdlít no:D

Bolelo to. Myslím, že vydržím hodně, soudím podle mýho propíchanýho těla a tetování na ruce, ale tohle fakt kurevsky bolelo :D Obrysy docela v pohodě, čím víc se tetovalo nahoře, tím to bylo horší a vybarvování rámečku bylo úplně nejhorší, že jsem myslela, že ji tam rozervu nehtama křeslo. :D
Ale žiju, ještě to není zdaleka hotový, za necelej měsíc jdu na vybarvení a obtažení. Nevím teda, jestli se mi tam znovu chce po tak krátký době (:D), ale zase... JE TO NAVŽDYCKY.

A ten pocit, když víte, že máte na těle něco, co bude navždy a sami jste si to navrhli, tak ten je fakt k nezaplacení.

This is who I really am inside...

25. března 2014 v 21:37 | Luczynka
Nejradši bych se teď zahrabala pod zem a dlouho nevylezla.

Všechno mě štve, chytám blbý depky kvůli kravinám a kvůli ničemu, nic mě nebaví, nic se mi nechce (a když už chce, tak na to není čas nebo počasí), nesnáším momentální počasí, nesnáším sníh, nesnáším zimu, potřebuju léto, potřebuju aspoň 25°C, jinak se mnou bude k nevydržení.
Potřebovala bych něco, nějakou kravinu, nějakej lék, po kterým bych si dokázala zapamatovat desítky posranejch A4 z debilní ekonomiky, účetnictví a dalších kravin. Nějakej lék na to, abych aspoň na chvíli chápala matiku a statistiku. Něco, po čem by mi lezlo do hlavy všechno samo.

Nevím, co se životem. Nevím, co chci dělat dál, co chci dál studovat (a že ten čas kurva letí), nevím, co mě baví, vím jen, co mě nebaví a to je asi tak 90% všech věcí. Chci někam vypadnout, do nějakýho jinýho města (ok, do Prahy), chtěla bych vypadnout někam do zahraničí, ale chtěla bych nějakýho člověka, kterej by mě v tom podpořil. Všichni říkaj, ať dělám, co mě baví, ale když se svěřím s nějakým plánem nebo nápadem (třeba ohledně cestování a studování v Praze), začnou si klepat na čelo a asi si myslej, že jsem úplná kráva.
Když jsem se rozhodovala před roky, kam jít na střední a lákaly mě umělky, všichni mi řekli, ať do toho nejdu, že s tím nemám uplatnění. A teď mi všichni cpou, ať dělám, co dělám, ať jdu do výtvarnýho oboru, na grafika, něco, co mě bude bavit a půjde mi. Bojím se, že si za necelej rok vyberu špatně a budu se na tý škole trápit tak, jako teď na střední. Fakt nevím, jsem naprosto zoufalá. Naprosto.

Jediný, co mě uklidňuje a trochu nabíjí, jsou praxe, který mám celej květen a jdu k tátovi, kde vlastně nebudu nic moc dělat. Strašně se těším na ten klid, na to teplo, co má bejt, na knížky, na filmy, na tátu.



Chtěla bych se zahrabat a vylízt tak ve 25.


Když maličkost mění všechno

15. března 2014 v 19:01 | Luczynka
Co si budem povídat, na tento týden, kdy máme prázdniny, jsem čekala už strašně dlouho - řekla bych od 6. ledna. :D
Strašně jsem už potřebovala pauzu, vypnout a nic neřešit. To se mě drží doteď - mám miliardu věcí do školy, na který jsem měla celej tejden, ale stejně je budu dělat zejtra večer a dneska radši celej den koukám na seriály:D

Hned v pátek jsme jeli na chatu, úplně mimo všechno, na krásnou vesnici, kde nic a nikdo není. Jako pokaždý jsme koupili sud piva, já udělala tradiční špagety a česnečku. Válela jsem se na lehátku na trávě, přečetla dvě knížky, cpala se vším možným a prostě jsem nic nedělala a bylo mi asi nejlíp na světě.
Nejlepší bylo to počasí (a toho se taky týká nadpis), který prostě fakt nezklamalo a jo, jsem asi trochu škodolibá, ale všechny ostatní kraje měly hnusně a zimu a my chytnem 30°C na sluníčku :D

Počasí se mnou dělá opravdu hodně. Když začně svítit sluníčko, okamžitě se mi změní nálada z 0 na 100. A tak jsem si tenhle týden fakt užila. Sedět odpoledne na terase u kamarádky, pít pivo, pálit oheň. A taky fotit, což mi přes zimu, kdy jsem na to vůbec neměla náladu, fakt chybělo. :)

Taky jsem si užila týden se snídaněma (normálně nesnídám, protože nestíhám a strašně mě to štve) a skvělým jídlem (který jsem si uvařila:D). Za poslední měsíce jsem dost změnila jídelníček, moc nejím maso (a všichni mě pruděj s tím, jak maso ničím nahradit nejde, haha), jím hodně zeleniny, tofu, seitan, luštěniny, paštiky Patifu (jsou z tofu a s příchutěma - nejlepší věc, co pro mě momentálně existuje) a další skvělý jídla, vymýšlím nový zdravý recepty na jídla, který bych dřív nepozřela a hlavně se cejtím líp, a to byl účel. Před dvěma týdny jsem začala cvičit s Jillian, protože jsem zjistila, že jsem fakt tlustá (a to nejsou žádný předsudky) a chtěla bych se sebou něco udělat.

28. března je taky můj den "D". Po asi 2 letech plánování jsem si nedávno konečně dodělala návrh na tetování, kterej pro mě hodně znamená, a za dva týdny bude na mým těle navždy. Jsem nervózní, i když to bude už druhý tetování, jenže tohle je dost velký a já mám trochu strach :D






This holiday will be legendary!

23. února 2014 v 21:47 | Luczynka
Jsem naprosto šílená. Už asi měsíc nedělám fakt nic jinýho, než že se válím doma, čtu si, koukám na filmy a na seriály a ztrácím úplně zbytečně čas na netu.
Třeba dneska a včera... Bylo tak krásně, ale já prostě neměla vůbec chuť zvednout zadek a jít ven. Asi čekám, až bude venku 25 °C :DD

Na výzo jsem měla sice vyznanemání (za který jsem dostala "stipendium" :D a jsem na sebe pyšná:D), ale teď mám samý 4 a nejhorší je, že mě to vůbec nesere. :D Nevím, mám teď nějaký období, kdy je mi fakt všechno úplně volný, jsem ze všeho otrávená, líná a všechno mi přijde zbytečný:D

Mám strašnou chuť se sbalit a někam vypadnout. Třeba na měsíc. Někam dopryč. Nebo klidně nějakej poznávací zájezd. Jen by mi to musel někdo zaplatit asi:D

Po několika měsících jsem dokončila návrh na další tetování a když jsem poslala návrh do našich libereckejch tetovacích studií, tak po sdělení ceny jsem myslela, že odletím tryskáčem do vesmíru :D Každopádně do toho jdu, jen co se trochu oteplí. Kdo mě sleduje na instragramu, tak ví, co chci :D :))

Nemůžu si pomoct, ale když čtu moje články z prázdnin, každej rok píšu, jak ty prázdniny jsou nejlepší na světě. Jenže další rok to jsou TYHLE prázdniny ty nejlepší. A takhle to jde dokola už asi tři roky. :D
Často se přistihnu při tom, jak si říkám, že můj život stojí za nic, že je strašně nudnej a že ostatní maj život mnohem barvitější. Dobře, 70% roku tomu tak asi je:D Ale na prázdniny si prostě stěžovat nemůžu.

Myslela jsem, že nejlepší prázdniny mi začnou v červnu 2011, když jsem poprvý byla na koncertu 30 STM. V červenci jsme jely s mamkou do Paříže. A celkově ty prázdniny byly strašně fajn.
O prázkách 2012 jsem zažila můj první festival, první Rock for People, moje milovaný skupiny, hodně prázdninovejch koncertů (Foo Fighters s mojí vílou!!!) a akcí.
Prázdniny 2013 jsem myslela, že prostě nemůže překonat absolutně nic. Koncert Marsů podruhý, jejich autogramiáda (♥), Rock for People podruhý, koncerty těch nejmilovanějších skupin, první dovolená s přítelem po 4 letech do Paříže, Tunisko, dovolená s tátou.
Tenhle rok ještě úplně nevím, co bude, ale já jsem přesvědčená, že by to mohlo bejt ještě lepší, než loni. (Ale dobře, autogramiádu Marsů asi nic nepředčí:D). Začne to 30.6. mým třetím koncertem Marsů, 2.7. koncertem Silverstein (potřetí:D), blessthefall a Of Mice&Men a další den odjíždím na Rock for People, kde teda zatím kromě Toma Odella vůbec nevím, co bude a přijde mi, že to bude tenhle rok stát pěkně za prd, i když je to 20. ročník, ale who cares. Atmosféru si do sebe zas pořádně natáhnu a budu ji čerpat ještě půl roku :)
Ale včera jsem se dozvěděla, že s mamkou odkládáme dovolenou na srpen a to znamená co? To znamená, že můžu jet v červenci na Colours of Ostrava!!!!:D Je to teda úplně něco jinýho, než RfP, ale tenhle rok je Colours TAK NADUPANEJ, že tam prostě musím bejt. The John Butler Trio, ZAZ, Bastille, The Nationals a další. Poprvý jedu na fesťák s přítelem (kterej je absolutně nekoncertovej typ:D) a těším se na to z velký části i kvůli tomu, že to prožijem spolu :)
Uvažuju ještě o Rock for Churchill, kde bude Parov Stelar, na kterým jsem byla loni na RfP a byl to jeden z největších zážitků. A na Mighty Sounds. Maybe. :D

Co vy? Jedete někdo na nějakej fesťák?
A jak vám hudba mění pohled na "nejlepší dny svýho života" ? :)




Instagram #2

12. února 2014 v 20:32 | Luczynka
Budu ráda, když mě follownete :PP

INSTAGRAM



Miluju ebay prostě! :D Kočkománie mě ještě nepřešla

Už tejden jsem doma, nemůžu ani promluvit, musím jíst tak nějak tekutou stravu, protože nemůžu polknout :D

Prásknu na sebe pár věcí.

25. ledna 2014 v 20:17 | Luczynka

Tyhle dotazníky po blozích kolujou už strašně dlouho, byla jsem nominovaná asi 4×, ale pamatuju si jen na Nikču a Verču. Tak se ostatním omluvuju. :)

Pravidla:
Práskni na sebe 10 věcí
Odpovězte na otázky blogera, který vás nominoval
Vymyslete 10 otázek pro ty, které nominujete


10 věcí, co na sebe prásknu
-Jsem netrpělivá, musím mít všechno hned teď a občas je to pěknej opruz.
-Občas jsem až moc důvěřivá, dokážu se vyzpovídat lidem, který neznám (ale nevím, mám prostě nějakej cit na to, že poznám, že ten člověk je dobrej). Bojím se ale, že se mi to jednou nevyplatí.
-Mám strašně ráda pivo a vanilkovej cigaretovej tabák.
-Jsem závislá na nakupování. Jsem tím úplně posedlá.
-Jsem strašná stydlivka, neumím se seznamovat, neumím se bavit s cizíma lidma.
-Když mám mluvit před třídou, číst referát nebo něco takovýho, po 5 vteřínách totálně zrudnu, začne mi bušit srdce a je mi špatně. Všichni si ze mě dělaj srandu, ale já nevím, co s tím mám dělat a dost mě to trápí. (kdybyste někdo měl tip, sem s ním:DD)
-Jsem obrovskej perfekcionista. Všechno musí být do puntíku. Když si srovnám skříně a pak se mi nelíbí, jak jsem to udělala, jsem schopná všechno vyházet ven a rovnat znova.
-Chtěla bych se odstěhovat do zahraničí. Neříkám, že napořád, ale chtěla bych prostě odjet někam dopryč a nějakou dobu tam žít.
-Před pár lety jsem měla období, kdy jsem v noci na zdech viděla stíny s nožem v ruce. Mám z toho husí kůži ještě teď dodnes nevím, co to bylo, proč se to dělo.
-Možná je to zvrácený, ale bolest mi způsobuje potěšení :D Ale myslím tím bolest jako propichování těla nebo tetování. Prostě to miluju :D

Od Nikči :)

Čeho se nejvíce bojíš?
Ačkoli mám ráda samotu, bejt zalezlá doma třeba týden, aniž bych vyšla ven, zabořená do knížek, do filmů, s tužkou a papírem, strašně se bojím samoty. Bojím se, že se něco stane a všichni se na mě vykašlou. Rodina, přátelé, přítel. Bojím se, že zůstanu úplně sama. Je to asi moje největší noční můra.
A taky se bojím toho, že se v životě nedostanu tam, kam chci. Jsem člověk, co neustále něco plánuje a plány mám veliký, a když plány nevyjdou, jsem šílená a užírá mě to. Bojím se, že v životě budu dělat něco, protože budu muset a ne proto, že budu chtít.

Co na světě nejvíc miluješ?
Tyhle odpovědi budou trochu takový "klišé", ale nejdůležitější je pro mě rodina (do který patřej i moje dvě čičiny, bez kterejch nevím, co bych dělala), přítel a praví přátelé. Co si budem povídat, bez nich bych tady nebyla a nebyla bych taková, jaká jsem.
A další věc, kterou prostě miluju, je hudba. Život si bez ní nedokážu představit, provází mě každým dnem, naplňuje můj život, pomáhá mi, když je mi nejhůř, povzbuzuje mě.

Vysněné povolání?
Už když jsem byla malý prtě, pořád jsem něco tvořila. Kreslila jsem, malovala jsem, tvořila jsem z hrnčířský hlíny, háčkovala jsem, pletla jsem, už od mala jsem prostě byla takovej malej umělec. Už jako malá jsem chtěla mít něco společnýho s uměním. A i přesto, že chci v životě dělat něco, co mě bude bavit, nedovedu si představit, že bych se živila jen uměním. Myslím si, že jsem dobrá, ale nevím, jestli bych tímto povoláním mohla uživit rodinu a vést spokojený život. Určitě bych chtěla mít do budoucna něco společnýho s uměním, ať už s focením nebo malováním, ale byl by to spíš jen takovej koníček, kterým bych si přivydělávala:)
Ale abych se vrátila k povolání, co bych chtěla dělat. Ještě před rokem jsem si říkala "jooo, budeš účetní, budeš prachatá", ale "sen" se rychle rozplynul a já vím, že se touhle prací, ani žádnou podobnou, nikdy živit nechci.
Zajímá mě psychologie, chtěla bych to zkusit. A když to nevyjde, tak to nevyjde:)

Nejoblíbenější místo?
Nejlíp mi je doma. Miluju svůj pokoj, svoje pohodlí.

Jak se budou jmenovat tvoje děti?
Moc se mi nelíbí česká jména, chtěla bych pro svoje děti něco trochu jinýho. Líbí se mi Elizabeth, Samantha, Ema. A jedno z mála českých jmen, co se mi líbí, je Lucie. Ha:D

Koho si nejvíc vážíš?
Svojí mamky. Ať už máme jakýkoli spory, je to prostě moje máma, která mi dala život, která by za mě položila život.

Kolik máš opravdových přátel, za které dáš ruku do ohně?
Čtyři. T., Z., N., P. Lidi, o kterých vím, že tu pro mě jsou kdykoli potřebuju, řeknou mi všechno upřímně a nepřetvařujou se přede mnou.

Nejvíc praštěná věc, kterou jsi kdy provedla?
Panejo. Vím o jedný praštěný, ale v tom negativním smyslu a tu se mi asi nechce zveřejňovat.
Každopádně, měla jsem modrý vlasy, měla jsem piercing v kůži mezi palcem a ukazováčkem, vypila jsem 3/4 flašky vodky samotná (od tý doby ji nemůžu ani cejtit:D).

Kolik měříš, kolik bys chtěla měřit?
Jsem prcek, na základce jsem byla jedna z největších ve třídě, ale bohužel jsem dorostla jen do 163,5 cm:D Chtěla bych mít tak 175 cm :D

Citát, který tě inspiruje/vystihuje/máš ho ráda?
Žiješ jen jednou.



Od Verči :)

Oblíbená kapela/ zpěvák/ zpěvačka?
Odpověď, která nikoho, kdo mě zná a nebo aspoň čte, nepřekvapí. Jednoznačně Thirty Seconds To Mars. Skupina, která mi obrátila život totálně vzhůru nohama, v tom dobrým slova smyslu :) Jejich hudba se mnou dělá neskutečný věci, dokážu u ní totálně vyvádět, tancovat, brečet, bejt naštvaná. Jsou se mnou každej okamžik mýho života - a to taky proto, že jsem si je nechala vytetovat. Pro někoho jsem jen fanatická fanynka, ale hlavní je, že já vím svoje. Je to prostě součást mě a vím, že navždycky bude. Mimochodem, jediná skupina, kvůli který bych cestovala do zahraničí (a mám to v plánu).

Jakou věc musíš mít vždy po ruce?
Mobil, sluchátka, knížku, kterou vytáhnu kdekoli, kde mám čas (každej den v buse - přijde mi lepší hodinu v buse denně pročíst než koukat z okna, v čekárně,...). Taky papírový kapesníčky, propisku a zapalovač.

Jakou sociální síť používáš nejčastěji: facebook/ twitter/ instagram/ google+/ ...
Facebook a Instagram.

Kterou písničku můžeš poslouchat pořád a pořád dokola?
Do or die od Marsů. Moje hymna po několik měsíců prostě. A vlastně všechny od Marsů můžu poslouchat pořád. A taky Saint Veronica od Billy Talent, ani nevím proč, ale musím si ji pustit minimálně jednou týdně:DD A taky nevím proč, ale pokaždý, když ji poslouchám, vzpomenu si na Verču:D A nemůžu zapomenout na Pink - True love.

Na jakém koncertě jsi byla naposledy?
Placebo, o kterejch jsem snila několik let a den na to na Biffy Clyro. Jedny z nejlepších dnů roku 2013 :)

Máš tetování/ plánuješ nějaká?
Triad a Provehito in altum na zápěstí. První, ale rozhodně ne poslední. V dubnu-květnu chystám další a další 3 mám v plánu :D

Jak dlouho bloguješ?
Od 1. 6. 2007, pořád na tomto blogu. Vydržela jsem tady takovejch let, je tady velká část mýho života a jsem na to náležitě pyšná :)

Oblíbený a nejneoblíbenější předmět ve škole?
Oblíbený asi nejsou, ale baví mě AJ, ČJ a Občanka. Nesnáším MATIKU(!!!), němčinu a účetnictví.

Jaký máš největší zlozvyk?
Kouření. A nevím, jestli se tomu dá říct zlozvyk, ale když není něco tak, jak chci, tak se můžu zbláznit :D

Tvoje oblíbené blogy?

Mám hrozně moc oblíbenejch blogů, i zahraničních, ale tohle jsou ty, který čekuju skoro každej den, jestli něco nepřibylo :D


Moje otázky:
  1. Vysněná země, kam by ses chtěl/a podívat?
  2. Největší závislost?
  3. Jak dlouho máš blog? Kolik jsi jich vystřídal/a?
  4. Kdyby ses mohl/a setkat s nějakou hvězdou, která už je po smrti, která by to byla?
  5. Kdybys mohl/a změnit něco, co jsi v minulosti udělal/a, co by to bylo?
  6. Kdo je tvůj největší vzor?
  7. Dozvěděl/a by ses, že tvůj život bude trvat už jen pouhých 48 hodin. Jak bys je využil/a?
  8. Věříš v posmrtný život?
  9. Jaký máš názor na homosexuály a adopci?
  10. Nejlepší film, co jsi kdy viděl/a?
Ráda bych nominovala právě výše zmíněný blogy, ale ty už tenhle dotazník dělaly, tak tyto blogy (budu ráda, když na otázky odpovíte, ale samozřejmě nikoho nenutím :))

Rok 2013

4. ledna 2014 v 20:29 | Luczynka
  • Byla jsem na autogramiádě THIRTY SECONDS TO MARS, byla jsem půl metru od Jareda, Shannona a Toma. Doteď tomu nevěřím, je to pro mě prostě krásnej sen.
  • Byla jsem na jejich koncertě, kde jsem málem přišla o život, pokousala mě Polka, já jsem na ni začala anglicky řvát takovým způsobem, že jsem ani nevěděla, že něco takovýho umím :D
  • Byla jsem podruhý na Rock for People, kde jsem viděla 30STM, Billy Talent, Royal Republic, ADTR, TDWP, Modestep, Parov Stelar a hromadu dalších.
  • Byla jsem na Paramore, splněnej sen:)
  • Byla jsem na koncertě Placebo, na který jsem chtěla jít tak od mejch 12 let.
  • A taky na Biffy Clyro.
  • Propásla jsem tak milion koncertů, na kterejch jsem chtěla bejt (System of a down, The XX, Stone Sour, BMTH, Ellie, Skillet,...)
  • Píchla jsem si medusu, po který jsem toužila hrozně dlouho a přijdu si s ní tak nějak sebevědoměji:D
  • Vyrobila jsem neskutečný množství triček. Jednu dobu jsem se nad tím rozbrečela, protože jsem totálně nestíhala vůbec nic:D
  • Napsala jsem čtvrtletku z matiky na 23 bodů z 28 a dostala jsem se tím tak z 16% (5) na 62% (3). Pro mě úplně neskutečný :D
  • Chybí mi vytáhnout jednu trojku a budu mít vyznamenání, který se na naší škole odměňuje cca 1000 Kč. Motivace pěkná:D
  • Vyšlo nový album Love Lust Faith + Dreams od Marsů a totálně jsem si ho zamilovala.
  • Marsové natočili klip k Do or Die (ten pocit, když v tom videu někde prostě jste:D), City of Angels, Up in the air.
  • Nikča mi odmaturovala na škole a já se tam teď cejtím tak divně.
  • Byla jsem se školou v Chorvatsku, kde jsem si to tak nějak vůbec neužila, protože i když byl květen, byla totální kosa a já neměla žádný teplejší oblečení. A taky furt pršelo.
  • Oslavila jsem osmnáctky, který jsem si fakt užila, protože už jsem prostě plnoletá:D
  • Začala jsem jíst věci, který bych nikdy předtím nesnědla. Tofu, sojový maso, luštěniny, dušenou zeleninu.
  • Nechala jsem si udělat první tetování a ani trochu toho nelituju, i když slyším kecy z každý strany, jak jsem si mohla nechat udělat právě tohle.
  • Zkoukla jsem tak 25 seriálů. Některý profláklý, některý nikdo vůbec nezná:D
  • Podruhý jsem byla v Paříži, tentokrát s drahým.
  • Po několika letech jsme byly s mamkou a sestřenkou u moře - v Tunisku.
  • Totálně, ale totálně jsem propadla INSTAGRAMU :D
  • Byla jsem na výstavě Andyho Warhola, což pro mě byl neskutečnej a životní zážitek.
  • A na závěr musím rozhodně napsat taky to, že jsem poznala spřízněnou duši Verču, o který už jsem psala. #MarsSoulmate <3
Vyfocenejch 5300 fotek, napsáno 43 článků.

Celkově tenhle rok hodnotím jako ten průměrnej. Chyběj mi lidi, se kterejma jsem si byla blízká, vídala se s nima strašně často a teď je to na nic.
A vlastně, kdyby v tomhle roce nebyly prázdniny a hlavně RfP, tak stál trochu za prd:D
Tak snad jen, ať je 2014 o hodně lepší než 2013. A to přeju všem:)
Hezkej Novej rok!

Nemám vůbec, ale vůbec náladu se dohadovat s blogem, aby mi nahrál všechny fotky, protože mi to milionkrát píše "chyba serveru"... Takže ostatní fotky jsou na rajčeti :)

Nevánoční nálada

24. prosince 2013 v 10:37 | Luczynka
No pěkně to tady flákám.
Mám hroznou chuť psát tak miliardu článků, ale nemám absolutně žádnej čas. Jsem strašně ráda za ty dva týdny prázdnin, protože jinak bych už asi skočila z okna (jestli bych se k němu teda dokázala doplazit:D).

Vánoce? Dneska? Cože? Vůbec mi to nepřijde, nejsem vůbec naladěná, žádná vánoční nálada, nic. Dobře, těším se, ale přijde mi to rok od roku takový smutnější. Strašně mi chyběj ty dětský časy, kdy jsem rodičům prohledávala skříně, abych našla dárečky:D Letos to jsou 3. Vánoce bez táty a mně je z toho pořád smutno.
Kdyby byl aspoň ten pitomej sníh. Nesnáším ho, ale Vánoce bez sněhu? :(



Našla jsem spřízněnou duši, holku, která mi rozumí snad ve všem, je na úplně stejný vlně, dokážem si psát hodiny o kravinách, ale strašně mi přirostla k srdci. Nikdy jsme se neviděly, obě jsme strašný stydlivky, ale 30. 6. spolu jdeme na 30 SECONDS TO MARS!! :)

Mimochodem, přijdu si domů, najednou na FB vidím událost "30 STM v Praze", tak si řeknu "haha, to je ňáký starý" a pak otevřu zprávu od Verči, která mi vynadá, kde se flákám, že Marsové budou v Praze. :D Co si budem povídat, kdo četl o tom, jak jsem šílela, když jsem se dozvěděla, že budou na RfP, pro toho moje reakce na nadcházející koncert nebude překvapující :D Začala jsem vyvádět jak 12 letá puberťačka (nebo jsem z tý puberty možná ještě ani nevyrostla:D), začala jsem zpívat, pustila jsem si Do or die na plný pecky, tancovala jsem, zvrtla jsem si kotník, brečela jsem, byla jsem jak blázen:D No každopádně, uvidím je už po 3 a nemůžu se dočkat a uvěřit tomu :))

Holky maj taky Vánoce:))

Instagram everywhere

10. prosince 2013 v 19:06 | Luczynka
Co si budem povídat, i já jsem se chytla do týhle obrovský pasti:D Začalo to srpnem, kdy jsem vyměnila mobil se Symbianem za mobil s Androidem a mohla jsem stahovat aplikace.
Jsem na tom fakt závislá, je to takovej můj nejlepší kámoš ve škole o nudnejch hodinách ekonomiky, právu, statistiky a dalších šílenejch předmětech.
Spojila jsem se díky Instagramu s pár skvělejma lidma, poznala nový Echelon lidi, čekuju jejich fotky a nehorázně mě to baví!
Takže budu ráda, když mě třeba budete sledovat taky a napíšete mi vaši přezdívku, abych vás mohla sledovat já...Dostanete mě ze spárů nudných chvil :D

TADY

A tady jsou fotky za pár posledních týdnů. Na kecací články teď nemám vůbec náladu, nějak mě zase nechytla ta psací múza.


Kilová Nutella, co jsem dostala k svátku :D Moc nevím, co s ní budu dělat, protože jsem nějakým zázračným způsobem přestala jíst skoro sladký, ne naschvál :D Ale je boží!

Nesnáším to. Potřebuju léto.

Pro mojí Mars soulmate ♥

Time to live, time to love...

29. října 2013 v 19:45 | Luczynka
Utápím se ve vlastních myšlenkách, jsem otrávená svým životem, ale když se na to podívám z druhý strany, asi se mám docela dobře.
Přijde mi, že na mě maj všichni strašně veliký nároky, všichni toho po mě strašně moc chtěj a já to absolutně nedávám a nestíhám.
Čas mi přijde, že plyne ještě rychlejc, než kdy předtím. Přijde mi, jak kdyby měl den 10 hodin a ne 24.
Chci dělat hrozně moc věcí, jenže asi tak 99,99999 % mi zabírá ta pitomá škola. Strašně bych chtěla malovat, zpívat, hrát na klavír... jenže na to prostě nemám čas.
Díkybohu za tyhle tři volný prázdninový dny, kdy můžu fakt dělat, co chci. Už 3 týdny sedím u Zoufalek a dodnes jsem zkoukla 5 a půl série (každá série má +-22 dílů:D), přijdu si jak magor a právě teď můj život pluje po Wisteria Line:D

Pohádali jsme se s tátou takovým způsobem, že myslím, že s ním tak 2 měsíce ani nepromluvím. Snesu hodně věcí, snesu upřímnost, názory jiných, ale aby mi můj vlastní táta nadával sprostejma smskama a posílal mě do prdele... a za nic, já fakt nevím, co jsem udělala tak špatnýho, aby se ke mě musel chovat jak ke kusu hadru (a ne, nechci tady mektat, jak za nic nemůžu, ale nevím, nejsem si toho prostě vědoma). A jak to u mě bejvá, jak lidi ke mně, tak já k nim. A v tu chvíli mi bylo fakt jedno, že je to rodina. Protože mi fakt hodně ublížil. Tak jsem to musela ze sebe jenom dostat.

18.10.2013 byl pro mě megavýznamnej den. Šla jsem na moje první tetování, který jsem plánovala strašně strašně dlouho a strašně strašně dlouho jsem se k němu nemohla dokopat. Pak jsem ale prostě napsala do studia a za týden jsem šla. Nechci tady o tom psát sáhodlouhý romány. Kdo ví, ten ví. Vytetovanou mám jednu z nejdůležitějších věcí v mým životě, kterou miluju. A kdo má takovej názor jako většina mýho okolí "nikdy bych si nenechal/a vytetovat něco s kapelou, přijde mi to bezvýznamný", tak toho je mi líto. Pro mě to má význam hodně velkej, naprosto mi překopali život, změnili ho. Poznala jsem díky nim strašnou spoustu lidi, rodinu.

Za dva týdny mě čekaj koncerty Placebo (!!!), můj dlouholetej sen je vidět, se konečně splní! A taky Biffy Clyro s dneska oznámenýma Dry the river, který zbožňuju a netušila jsem, že by se tu někdy mohli ukázat :)
PS: Za přeházený fotky se omlouvám, blog mě zase poslouchá ;)
Novej klip, povinně! :D

Cold days

6. října 2013 v 21:10 | Luczynka
Moc ráda bych teď řekla, že jsem si užila nejvíc letního počasí, 50 stupňů na sluníčku a že jsem připravená na kabáty, který nemám ráda, sto vrstev, který musím nosit, protože bych jinak zmrzla, šály, šátky, čepice. Ale... připravená nejsem a tohle počasí mě maximálně vyčerpává a unavuje. Nejvíc na tom nesnáším, že kdykoli se takhle hodně změní teplota, jsem hned nachcípaná a mám pokaždý chuť akorát tak zalízt s filmama do postele, což ale nemůžu žejo.
Pořád jím, protože nikam nechodím, nikam se mi v týhle zimě ani nechce. A tak tloustnu, tloustnu a tloustnu:D Ne kecám, trochu přeháním :D

Jediný pozitivum, co na tomhle období je, a to je prostě každej rok, tak superkoncertový měsíce. Fakt, nejvíc koncertů se koná právě na podzim a v zimě:D A tak už mám naplánovaný Placebo, Biffy Clyro, Buller for my valentine (mimochodem, můj dluholetej sen^^), While she sleeps, Yashin, Devil sold his soul, Modestep, Parov Stelar. Ke každýmu lístku přičtěte 300 Kč za cestu do Prahy a cestování po Praze. Myslím, že za chvíli budu fakt na mizině:D Ale baví mě tahle část života, možná až moc.
Na Placebo jsem měla jet s nejlepší kamarádkou, ale ňák to nevyšlo a hodně mě to mrzí, ale užiju si to i tak, protože po Marsech je to moje nejoblíbenější kapelka:) Nejedete někdo náhodou ?:)

Jinak... jak jsem si dávala "předsevzetí", že z matiky budu mít výborný známky, aspoň na začátku, tak se to nepovedlo. V první písemce jsem dostala 1 bod z 8, v druhý 3 body z 10. A to se rovná co? To se rovná prospěch 0,22 a teprve od 0,32 se nepropadá. Takže paráda, je mi z toho fakt skvěle. Cejtím se jak největší kráva, protože celá třída ty posraný logaritmy chápe (a vím, že většina mi tu řekne, že jsou FAKT lehký), ale já je prostě NECHÁPU :D
Každopádně, v účetnictví jsem se fakt vyznamenala, nikdy se mi nestalo, že bych měla 0,89 prospěch a od 0,90 je jednička:D To mám ze sebe fakt radost, to jo. A musím se pochválit, žejo :D


po letech rozhodování, jestli to ke mně půjde, jsem si píchla medusu. jsem z toho strašně nadšená :)

Opožděná oslava osmnáctek

30. září 2013 v 19:26 | Luczynka
Tak a tímhle bych ukončila veškerý psaní o osmnáctinách :D
Ačkoli jsem slavila narozeniny 12. srpna a s kamarádkou jsme vždycky slavily narozeniny společně, protože je má o 5 dní dýl než já, tak to vždycky vyšlo tak nějak na září, protože bychom se o prázdninách s lidma nedokázaly společně sejít:D
Tentokrát to bylo hodně opožděný :D
Poprvý jsme uspořádaly oslavu někde mimo domáci prostředí, zarezervovaly jsme stoly v malý, docela příjemný hospůdce se skvělou paní barmankou :)
Nečekala jsem tolik darů, bylo mi z toho až trochu trapně, protože nemám ráda úplnou pozornost na mojí osobnost (co se týče vizáže, to zase jako jo, ale aby se zaměřil někdo přímo na mě - hele, ona má narozeniny, koukněme se na ní :D, to je mi trochu nepříjemný :D), ale hlavně jsem ten večer chtěla strávit s lidma, co mám ráda:) Každopádně dárečky mi udělaly velkou radost, to zase ne, ne že ne:)
Nebyla to mega oslava jako znám třeba u mýho přítele, kdy je mu tam schopnejch přijít třeba 100 lidí:D Nás bylo asi 12.
Nemám k tomu víc co dodat, myslím, že tahle oslava zakončila moje oslavování 18tin na 100% skvěle :))


Nejsem alkoholik, fakt:D

S kým jiným, než s mou pivní vílou Nikčou :P

Too many friends, too many people...

14. září 2013 v 20:04 | Luczynka

Dva tejdny teroru jsou za mnou, na jednu stranu to všechno utíká strašně pomalu, na druhou mi ale přijde, že to běží až moc rychle a nestíhám to vstřebávat.
Jsem strašně unavená, ale fakt nehorázně. I když spím 11 hodin, jsem prostě mrtvá a chce se mi pořád spát. Přijdu si jak blázen. Přijdu ze školy, najím se, jdu si na dvě hodiny lehnout, je půl 7, podívám se na seriál a na Vyvolený a jdu zas spát. Vůbec z těch dnů nic nemám, protože prostě pořád spím:D Myslíte, že to až takhle hodně může ovlivnit antikoncepce?

Ve škole to absolutně nedávám, jsem hlavou pořád někde jinde, někde v oblacích... O účetnictví radši ani nemluvím. 2. září jsem si nemohla vzpomenout, že Pokladna má účet 211 a to je už hodně špatný :D A matika? Nic, výmaz, totální prázdno. Cejtím se jak největší idiot na planetě, protože jsem po těch 2 měsících fakt úplně vygumovaná.

Připadám si strašně sama, osamělá, prostě tak. Přijde mi, že všichni okolo mě jsou strašně falešný, neupřímný, zlí. A hrozně sobecký. A poslouchat problém od obou stran, přitom ty verze jsou úplně jiný, je fakt smutný. Jak se kámoši dokážou za zády shazovat. Je mi to líto, moc. Protože to jsou lidi, který mám ráda.
Je pravda, že se fakt těším, až za dva roky půjdu na vejšku a vypadnu odsud a od těch lidí, s kterejma mi přijde, že už si nemám co říct. Mám hroznou chuť poznat nový lidi, neřešit pořád ty sračky, co řeším tady. Jsem z toho zoufalá, fakt jo.

V nejbližší době jdu na to tetování a o podzimních prázdninách mám v plánu si píchnout medusu. A všichni se z toho můžou třeba posrat:D Sice budu mít držku napuchlou jak africkej domorodec, což asi na podzimní prázdniny, který mám v plánu strávit v Praze nejlepší není, ale co.

Začínaj na mě zas dopadat ty hnusný depky způsobený tím odporným počasím, který mě naprosto vytáčí. Šílenost, že minulou sobotu jsem se pařila i v tílku a teď nosím 4 vrstvy :D

No a taky mi včera vyšlo nový album Placebo a jsem z něj úplně, ale úplně hotová. Takovejch let jsem na něj čekala a je to tady :) 13.listopad bude zas jeden z těch lepších dnů, protože je FAKT uvidím naživo.

A zejtra jedem na houby:D Mám sice učení jak NASRÁNO, ale sbírání hub prostě miluju, tak si to užiju ! Trochu návrat do dětství :)

Hodně fotek je z mobilu, i když kvalitka na prd. Docela dost fotek dávám na instagram, tak kdyžtak... :D
Instagram

Minulou sobotu jsem byla na pouti s Nikčooou, pivní vílou :) Tentokrát jsme ale teda jely na Kofole:D (která byla neskutečně hnusná a jak smíchaná s nějakým mejdlem)

Redheadky zase spolu ♥

Závěr prázdnin, plány do budoucna a fotky

1. září 2013 v 20:24 | Luczynka
Nejtěžší úkol mě, jako blogera, je vymejšlet nadpisy článků, to mě opravdu vyčerpává:D

Za poslední týdny se toho vlastně moc nestalo, celej tenhle tejden se válím doma a koukám na filmy (od 26.7. je to přesně 40 filmů, fakt magor jsem:D), maluju u toho trička a tašky a strašně mě to baví a fakt mě děsí školní rok, protože na to zas budu mít málo času a bude mě to strašně štvát.


Jo, taky na mě jde už ta školní úzkost, strašně rychle ty dva měsíce utekly. Vzpomínám na autogramiádu 30STM a přijde mi to jak včera, šílenost.


Když ale zhodnotím prázdniny, hodnotím to jako jedny z nejlepších. Kecám, byly nejlepší.

Rock For People, Thirty Seconds To Mars 30 cm ode mě, podpisy, fotky, Billy Talent, A Day To Remember, Parov Stelar, Modestep a mnoho dalších.

Paříž s broukem, děsná zima u Eiffelovky, procházky na vlastní triko, jízdy metrem, první dovolená po 4 letech.

Tunisko s mamkou a sestřenkou, neskutečný vedro, otravní Arabové, pořádný nákupy, smlouvání, Faraonova pomsta, focení.

Dovolená přímo u Lipna, krásnej výhled, nejlepší lidi, večerní opíječky růžovým vínem, cestování po jižních Čechách, Český Krumlov, výstava Andyho Warhola, překvápková oslava mejch 18.

Osmnáctý narozeniny, žádná změna, legální alkohol, hospody, hospody, hospody, dárečky.

Posezení nad pivem s Nikčou po roce, i když bydlíme ve stejným městě.

Myslím, že jsem toho zažila fakt hodně. A rozhodně bych tam zahrnula i tenhle poslední proválenej tejden, protože ten jsem asi taky potřebovala.


Určitě si pamatujete, jak jsem tu nedávno psala o mejch plánech, VŠ atd. Promejšlela jsem to hodně dlouho (a vím, že ještě minimálně rok a půl budu) a jsem vlastně tak na 95% rozhodnutá.
Bydlení v Praze pro mě byl vždycky sen (a chápu Pražáky, kteří mě nebudou chápat:D) a když já sním, tak si za tím snem jdu a snažím se ho uskutečnit. Co jsem viděla jako problém bydlení a studování v Praze, tak peníze. Nejsem z bohatý rodiny, s mamkou žijeme z HODNĚ mála, brigádu se taky snažím sehnat, ale zatím prostě nic. Každopádně jsem počítala, na kolik by mě vyšel měsíc v Praze a vyšlo by mě to se vším všudy na cca 3000 Kč, což si myslím, že je hodně dobrý a nějak bych to zvládla. Navíc mě do Prahy táhne přítel, kterej tam jde teď na VŠ a prostě... ta vidina společnýho bydlení, soužití a všeho... je lákavá. Nevím, co bude za 2 roky, ale moc bych si tohle chtěla splnit.


Fotek je mnoho, některý jsou z mobilu a taky jsem si zavedla Instagram, žejo :D Tak kdyby mě někdo chtěl sledovat, tak tady → Instagram
¨




Trhliny.

19. srpna 2013 v 22:02 | Luczynka
Poslední dobou zas chytám ty svoje depresivní nálady, který tady dlouho nebyly.
Zjistila jsem, že nemůžu prostě sedět na prdeli doma, protože se za prvý můžu ukousat nudou, za druhý mě absolutně nic nebaví, nemám na nic náladu a za třetí chytám přesně tyhle debilní stavy.
Když to tak vezmu, celej červenec a začátek srpna jsem strávila mimo Liberec, kterej mě se*e víc a víc, užívala jsem si jiný prostředí, jiný státy, jiný lidi. Jenže teď mi to cestování skončilo a já se z toho můžu zbláznit.

Minulý pondělí jsem oslavila osmnáctiny, vlastně jsem se na ně těšila strašně dlouho, ale jako většina - nic necítím. Žádná změna. Pořád si připadám jako ta červenovlasá, dredatá, propíchaná a s blbejma nápadama. Jediný plus, co tomu dávám, je legální alkohol. Jo, na to jsem se fakt těšila. A ne, nejsem nějakej alkoholik, ale ráda si teď dám pivo, aniž bych byla vystresovaná z toho, že bude zátah a policajti si mě opět zapíšou (jako se to už stalo, že:D).

Poslední dny neproběhly vůbec tak, jak jsem si představovala, nabrečela jsem potoky slz, trpěla jsem docela velkou depkou (a ne, nelituju se) a další depku chytám z toho, co začně od října. Přítel odjíždí do prváku na vejšku do Prahy a i když je to jen 100 km od Liberce, bojím se toho jako prase. Věřím, chci věřit, ale bojím se. Strašně moc. Cejtím strašnou úzkost a nevím, co mám dělat. Nevím, co bude za dva měsíce, nevím. Nevím, jak se to všechno zvládne, obzvlášť teď po prázdninách, který jsme po většinu času trávili spolu. Nevím, jestli snesu to, že tam pozná nový lidi, o kterejch nebudu nic vědět, to, že pozná nový holky (věřím mu hodně, ale jsem žárlivá mrcha) a to, že bude v novým prostředí. Sto kiláků ode mě. To, že když se stane něco závažnýho, nebudu moct bejt s ním, ale bude existovat jen posranej fejsbuk a mobil.

Taky poslední dobou přemejšlím pořád častějš, co chci v životě dělat. Děsí mě, že jsem tenhle rok už měla jít do čtvrťáku (ještěže mám odklad a jdu teprv do 3., ha). Ale nevím vůbec, co dál. Nevím, jestli se chci zabývat nějakou ekonomikou, která né, že by mě nebavila, ale prostě nevím, jestli bych se tím chtěla živit.
Chtěla jsem po matuře vypadnout na rok někam pryč. Láká mě Skotsko, Irsko a klišé Amerika. Jenže... utíká to čím dál tím víc rychlejš a já se z toho času nějak nedokážu vzpamatovat. Teď ani nevím, jestli bych chtěla vypadnout fakt na rok někam úplně pryč, úplně sama, mezi nic. Láká mě to strašně moc, ale nevím, jestli nejsem moc velká sračka.
Ještě když si vezmu, že jsem před půl rokem plánovala, jak chci na vejšku někam mimo Liberec, nejlíp do Prahy. Jenže pak jsem si uvědomila hodně věcí a prostě... vím, že na to nebudu mít prachy. Rodiče mi všechno platit nebudou a já to dohromady sama nedám. Takže asi báááj vysněná Praho. No a taky nevím, jestli bych v Praze dokázala bydlet takhle fakt několik let. Sice ji miluju, ale víte jak.

No a mimo téma... plánuju taky tetování. Mám strašně moc nápadů, aktuální jsou 4, ani ne moc velký, jsou decentní, ale hlavně pro mě něco znamenaj. Kdo uhodne, na co se chystám jako první, má u mě jedno malý bezvýznamný plus, cha.

Jo... a když už mám novej mobil, tak jsem si teda taky založila Instagram žejo :D Takže kdyžtak klik :) :D

Instagram


A příště zase víc fotkovej článek, protože těch fotek mám fakt milion.

 
 

Reklama