Kde? Deviantart, ČSFD, Databáze knih, Spring.me - zeptej se mě
E-mail: mrs.luczynka@seznam.cz
Instagram: Luczynka

Můj deník

Potopit se do knižního světa...

10. října 2011 v 18:09 | Luczynka
Tenhle článek chystám už cca 2 roky, ale nikdy jsem se k tomu úplně nedostala.

Můj knižní život začal asi ve 3.třídě. Na naší základní škole jsme měli poměrně velkou školní knihovnu. Vždycky jsem byla trochu jiná. Byla jsem trochu vlk samotář, i když přátele jsem měla. Rodiče mě nechtěli pouštět ven, a tak mi nezbývalo nic jiného, než si najít svojí vlastní zábavu. A tak přišlo na knihy.
Jelikož jsem byla odjkaživa strašně tvořivej člověk, začala jsem na kníhách tvořících. Takový ty slabý sešitky, kde jsou popisovány různé výtvarné činnosti.
Jenže...pak jsem objevila část ve knihovně, která se nazývala "Dívčí romány". Prošla jsem si tam knihu po knize, koukala se na krásné obálky knih, a už to začlo. Nešlo se od toho odtrhnout. Vždycky jsem si půjčila okolo 6ti knížek, které se mohly půjčit na měsíc. Ale já všechny knihy měla přečtené za 2-3 týdny.
Všichni se divili, jak to můžu stihnout přečíst, jak to, že čtu tak rychle a prostě...cítila jsem obdiv. Rozhodně neříkám, že mě to nemotivovalo číst víc a víc :-)
V 6.třídě jsme si doporučovali při hodině ČJ knihy, které se nám líbí. Kamarád donesl knihu "My děti ze stanice ZOO". Paní učitelka nám o ní začala vypravovat, jak bychom si ji měli přečíst, že je to strašně zajímavé, a že to prožívá holka v našem věku.
Nedalo mi to, a hned ten den jsem šla do knihovny. Půjčit si tuto knížku. Přečetla jsem ji asi za 3 dny, nemohla jsem se od ní odtrhnout, úplně jsem to prožívala s Christiane (hlavní postava). A tak jsem ji přečetla ještě asi 12×. A nikdy mě neomrzela.
Od té doby jsem se už nezaměřovala na dívčí románky, ale hodně mě začala zajímat tématika "drogy". Odvážím se říct, že do dnešního dne mám přečteno tak 90% všech knih, které byly o drogách napsány.
Dále se zajímám o autobiografické knihy ze života, o autobiografické knihy z muslimských zemí. Co mi nikdy nesedlo, je fantasy a sci-fi. Nikdy, nikdy, fakt ne. Nebaví mě to, nelíbí se mi to a prostě... ne.

Neodsuzuji lidi, kteří nečtou, ale popravdě to prostě nechápu. Člověk se při čtení knihy dokonale vžije do úplně jiného světa, a dokáže aspoň na chvíli zapomenout na ten svůj.
Je sice pravda, že teď na knihy už nemám zdaleka tolik času, jako dříve, přibylo hodně školy, ubylo hodně času, ale kdykoli mohu, čtu. Knihy tahám všude s sebou. Když jedu autobusem, krátí mi to čas v něm. Když jdu k doktorovi, když čekám na bus, když se nudím o přestávce. Tohle jsem já :-)
Ale myslím, že za můj 16ti letý život, mám přečteno víc knih, než nějaký 50ti letý člověk.

Za poslední dobu se ale strašně rozšířily e-knihy. Souhlasíte s tímhle novým vynálezem? Já s tím nesouhlasím ani trochu. Nedokážu si představit, že bych v ruce nedržela hmotnou knihu, že bych necítila vůni papíru, že bych ní nemohla listovat. Že bych v ruce držela elektronickou placku, která by obcashovala několik desítek knih. Ááááá, co to vymysleli. Jedinnou kladnou věc vidím v tom, že když člověk jede na dovolenou, nemusí s sebou tahat těžké knihy a nezabírají místo.
Problém je ale v tom, že si myslím, že elektronické knihy tak ovládnou svět, že hmotné knihy za několik let zaniknou úplně.
A další problém vidím v DPH, které se za knihy musí platit a které chtějí od roku 2012 zvednout z 10% na 14% a od roku 2013 na 17,5%. Do háje, kde to jsme???
Upřímně mě mrzí, že je na knihy tak moc zapomínáno. Jsou to krásné věci.

S touhle fotkou jsem vyhrála 2.místo v soutěži "Nejlepší místo ke čtení"

Nemít čas je vyhovující.

5. října 2011 v 17:08 | Luczynka
Jo, do tohohle duetu jsem se prostě tak trochu zamilovala, i když to je úplně prosti mýmu vkusu:D

Jestli se divíte titulku, já se vůbec nedivím vám, že se divíte:D. Asi jsem úplně zmagořila.
Jenže titulek není nic, než pravda. Zjistila jsem, že nemám vůbec na nic čas. Ráno jdu do školy, po škole na brigádu, v úterý mám do půl 7 klavír, ve čtvrtek do půl 7 zpěv, přijdu domů, zapnu PC, zkontroluju mail, mrknu na FB a na blog, zkouknu díl Ulice, pak zas posedím u PC, vrhnu se na školu a kolem 23:00 jdu zase spát.
Jsem člověk nesnášející stereotyp a myslím, že tenhle režim mě přestane hoooodně brzo bavit. Aspoň se ale nenudím...Zatím to zvládám, teda spíš "zvládám". Školu si moc nedávám, hlavně matiku ne. Začali jsme brát množiny a různý "podskupiny" k tomu. A fakt to nepobírám.
Začala mě bavit angličtina, konečně po několika letech, co mám AJ, máme učitele, kterej nás aspoň trochu učí dorozumívat se mluveně a ne jen písemně. Sice z toho mám ještě divnej pocit, mluvit před celou třídou, ale otrkám se, vím to:-) Angličtinou bych se chtěla v budoucnu aspoň trochu živit, takže se ji fakt chci naučit.
Ve čtvrtek jsem strávila 5 hodin nad psaním čtenářskýho deníku. Fakt, byla jsem z toho úplně na prášky. Taková otřesná osnova, no na facku! Ale zvládla jsem to, a dostala jsem jedničku. Aspoň něco. Tenhle měsíc mě čekaj Staré pověsti české, kde jsou po skoro 3/4 knížky samý obrázky:D Paráda!:D
V sobotu jsme byli na tom Ještědu, viz. předminulý článek, a odpoledne jsme měly se Zuzankou o měsíc opožděnou oslavu:P Tak to byl takovej fajn den:-)
V pondělí jsme jeli se třídou na exkurzi, kde jsme chodili po bývalých sudetách, šli jsme 15km, skoro všechno do kopce, takže parádička. Ale bylo to fajn, aspoň jsme byli bez školy, že.
A večer jsem šla na Prodlouženou(taneční), podívat se na kámoše, teda koukala jsem na ně asi 5 minut, a pak jsme se odklidili ke stolu k pivu za 38,-. Fuj, to už snad není možný!
Měla jsem na sobě boty na 14ti centimetrovým podpatku, takže mě po celým večeru vůbec nebolely nohy:P Pak jsme se s drahým nějak nepohodli, tak jsem ráda, že jsem tam měla Nikču, která mě po zbytek večera tak nějak držela:-)
Dneska jsem šla po chodbě a dala mi "letáček" s parfémem Hugo Boss, a ten papírek byl navoněnej, ale co je podstatný - představoval ho Jared Leto :D Tohle asi nemá cenu řešit, jsme obě takový trošku blázni:D :P
A víte co je prostě skvělý? Že se přes ten blog dá poznat tak skvělej člověk, jako je ona ! Jsem za to fakt vděčná. ♥
Zítra zkouší z dějáku, vůbec to neumím, pak musím udělat úkol na množiny(haha) a fakt se mi do toho nechce.

A teď jdu zkouknou druhej díl z pátý série Gossip girl. Miluju seriály!
Potřebovala jsem se vypsat.

Jenže prostě musím...

26. září 2011 v 22:50 | Luczynka
Do tý písničky jsem se zamilovala.
Tohle jsem vůbec, ale vůbec neměla v plánu.
Vůbec jsem dneska nechtěla psát článek. Jenže prostě musím.
Zjistila jsem, že když nemám nic na práci, chytnu parádní depku. Nejhorší je, že vlastně nemám ani pořádnej důvod. I když...jak to kdo vezme no... Vlastně ten důvod je, ale nevím, jestli si ho chci vůbec připustit.
Je to tři roky zpátky, co jsem začala chodit s jedním klukem, do kterýho jsem byla neskutečně zblázněná. Vydrželo to pár měsíců - 8. Myslela jsem, že lepší na světě už neexistuje. Věřila jsem mu ve všem, co mi kdy řekl. A na to, kolik mi bylo, jsem ten vztah brala dost vážně a přišlo mi, že on taky. Jenže po skoro 3 letech jsem si uvědomila, jak moc jsem byla pitomá a naivní. Lhal mi snad ve všem, v čem mohl. Jenže co udělá zamilovaná holka? Začne ho omlouvat a neuvěří ani na chvíli pomluvám, co si o něm lidi říkali. Až po těch letech jsem zjistila, že to byla všechno pravda. Že nic z toho nebylo upřímný. Možná ty začátky...
A když ho vidím teď? Je mi z něj na blití!! Asi nikdy nedokážu pochopit, jak se člověk dokáže za ty 3 roky změnit. Ne, vlastně za dva, dřív byl normální. A právě z tohohle mám tu depresi. Vidět člověka, jak se mi před očima mění. Je to strašný...
A nedokážete si představit, jak mě to mrzí.

No jinak... víkend jsem si udělala hodně pohodovej, koukala jsem jen na filmy a seriály, tvořila a včera jsem se rozhodla, když bylo těch 24°C, že bych mohla jít fotit. Tak jsem šla a bylo mi v tý přírodě tak skvěle. Očekávejte fotky.
Dostala jsem jedničku z testu z ekonomiky, který jsem se tak bála. Po škole jsem šla s drahým do čajovny, kde má brigádu(je to krásný vidět, jak se snaží:-)) a já tam strávila takový přijemný odpoledne, kde jsem si v klidu vyřešila 13 úloh z matiky, co jsme dostali za úkol a pak četla povinnou četbu - Příliš hlučná samota od Hrabala. Není to zas tak hrozný.
Zejtra jdeme se školou do kina na nějakou předsnášku o Číně. Aspoň se zbavíme němčiny a češtiny. Pak mám klavír a večer jdu za broukem do čajky a pak si udělat pěknej večer k němu.
Ve středu se chystáme do Aquaparku a celkově se na ten den těším. Volno.
A v sobotu tak nějak plánujeme s drahým a kamarádem z čajovny vyjít na Ještěd(teda spíš k jeho okolí) okolo 6.hodiny ráno a tak nějak čajovat při východu slunce s výhledem na náš Liberec. Fakt se těším, bude to strašně zajímavý, i když se mi ale ve 4 vstávat nechce:D

Jsem ráda, že jsem se mohla vypsat. Je mi zas trochu líp. Proto ten blog tak miluju.

Víc takových večerů!

24. září 2011 v 11:55 | Luczynka
Já prostě nemám slov. Ke včerejšku. Jsem tak strašně ráda, že včerejšek vůbec byl.
Ve škole to sice dost pomalu ubíhalo, celej den mě bolela hlava, ale přežila jsem to:P Po škole jsem šla na brigádu, pak domů a pak za drahým a do čajovny. Dali jsme si čaj, popovídali si a v 7 jsem zas jela domů.
A jelikož jsem byla domluvená s Nikčou , že spolu půjdeme večer pařit, šla jsem se trochu připravit a ve 21:15 jsem vyrazila. Mohla jsem jet autobusem, ale to by byla strašná ztráta času:D Tak jsem, já magor, šla pěšky a šla jsem tím nejhnusnějším lesem, co existuje:D Samej šutr všude, takže jsem si málem rozbila tlamu, nikde v dohlednu fakt žádný světlo, úplná tma, a tak jsem radši do uší nasadila sluchátka a poslouchala 30STM. Protože slyšet svoje kroky někde v osamoceným lese a ještě si pak vsugerovat, že jsem určitě slyšela ještě kroky někoho jinýho, na to jsem fakt neměla:D Takže jsem si svítila obrázkem alba v mobilu mobilem:D Po 10 minutách jsem se naštěstí objevila u silnice a už to bylo fajn:D Ale tak... byl to takovej první krok včerejšího večera:D
V půl 10 jsme se s Nikčou sešly a šly jsme do jednoho klubu, kam chodí každej pátek, když je nějaká akce, skoro celej Liberec:D Takže když je náhodou akce v tomhle klubu a vy někoho hledáte, tohle je první místo, kam jít:D
No...tak nějak jsem se toho shledání bála. Sice spolu chodíme na stejnou školu, každej den se potkáváme na chodbách a víme o sobě strašnejch věcí, já jsem prostě taková, že se neumím moc bavit s lidma, který dobře neznám osobně. Jsem taková...nespolečenská :D Ale teda...včerejšek byl absolutní vyjímka:D Bylo to, jako bych to vůbec nebyla já. Jako by byl ve mně někdo jinej. Protože se nám ty pusy prostě nezastavily. A pro mě to fakt strašně znamená.
Pořád jsme si měly o čem povídat, dozvěděly jsme se o sobě pár věcí, co jsme nevěděly, pily jsme spolu pivo(!!!), takže konečně nějaká slečna, co má tak ráda pivo, jako já:D. Sice jsme ke konci už trochu nevnímaly, nebo aspoň já určitě:D, ale bylo to dobrý! Smály jsme se jednomu takovýmu...divnýmu klukovi:D A celkově bylo hrozně fajn se bavit a zmínit určitý věci, který o sobě víme z blogu, a tak jsme prostě věděly, o čem se mluví a tak. A prostě...jsem tak strašně ráda, že jsme tam spolu šly a já překonala tu moji stydlivost. Já se prostě otrkám, jo!!!:D
Když jsme šly na autobus, potkala jsem kamaráda, do kterýho jsem byla několik let TAJNĚ zamilovaná:D Nikdy jsem s ním nemluvila, maximálně ,,Ahooj", a teď prostě... jsme si povídali. Bože, teď to vypadá, jak když jsem z toho strašně hotová, jak malá puberťačka. Ne, to ne. Já jsem spíš ráda za to, že se uvolnily takový ty moje hranice ahojování.

No, sice mám trochu problém u mamky, protože..no prostě kvůli času, tak když je teď v práci, celý jsem to tu tak nějak poklidila, uvařila jsem oběd, tak snad trochu povolí:D

Chtělo by to víc takovejch večerů. Protože byl fakt strašně dobrej! Děkuju ti, Niky!
Byla bych na sebe strašně naštvaná, kdybych včerejší večer proseděla doma u fejsbuku. Přišla bych o hodně.
Amen!

A je mi úplně jedno, že na těch fotkách nevypadáme tak, jak bysme vypadat chtěly. Jsou prostě s Tebou:-)
(Asi je už vidět náš stav:D)

Vše se v lepší obrací?

20. září 2011 v 19:45 | Luczynka
Adept - At least give my dreams back you negligent whore

Jsem zde, po krásným víkendu. Jsem úplně bez času, ale asi je mi dobře.
Ve čtvrtek jsme měli ve škole atletickej den, kterýho jsem se nezúčastnila, protože jsem byla nastydlá a "nastydlá":D Takže jsem si tam poseděla 5 hodin a po 5ti hodinách šla na brigádu, kterou jsem měla asi 400m odtamtud. Odpoledne jsme zajeli s tátou za babičkou a bohužel jsem se musela koukat na dlouholetou, ale pomalu umírající babiččinu fenku:( Udělal se jí strašnej nádor na břiše a už s tím nejde nic dělat. Je mi z toho hrozně a strašně mě trápí, se koukat na to, jak pomalu, ale jistě umírá. Jak se trápí, jak ji to bolí.
A k trochu lepším věcem. V pátek odpoledne jsem byla s drahým, kamarádem a čajovníkem v čajovně. V 9 jsem měla bejt doma, ale oni šli pokračovat dál - do hospody. Tak jsem si řekla: ,,Jo, oni budou chlastat a já budu sedět doma." :D Tak to teda ne:P Dopadlo to tak, že jsme skončili fakt v tý hospodě, dali jsme si pár piv - jedno z toho bylo višnový (jo, vážně miluju pivo!), skvěle jsme si pokecali a já domů dorazila o půlnoci.
Sobota byla dlouho očekávanou. Vydali jsme se s Markétkou, drahým a kamarádem na festival, pořádanej naším městem. Psala jsem o tom už v minulým článku, bylo to prostě dokonalý a víc k tomu nemám:-)
Ten víkend hodnotím jako nejlepší za posledních pár měsíců.
V neděli jsem se taky od kamarádky dozvěděla, že tu v prosinci budou mí milovaní Adept. Oblíbila jsem si je hlavně za poslední dobu, jejich hudba mě dokáže totálně odreagovat úplně od všeho. A je mi hned zas o něco líp. Je to 9 dní před Vánocema, to znamená, že by to mohlo jakože vyjít:D A prostě musí, musí! Jedete někdo?:-)

Míň pozitivní je pro mě škola. Je toho opět strašně moc. Teda né opět, pořád. Moc nezvládám, zatím. Doufám v to, že na tenhle režim najedu, protože jsem ještě POŘÁD zakouslá v prázdninách.

Dneska jsem měla svojí druhou hodinu klavíru. Myslím, ž e na to, že to byla druhá hodina, to se mnou vypadá docela slibně:-) Dokonce se už učím tak nějak pomaličku Someone Like You od Adele. A vlastně to bude i taková hodina zpěvu, protože je to učitelka na hudebku na gymplu a prej by si mě ráda poslechla, když zpívám už 8.rokem. Je to takový...zvláštní. Ale tak nějak se na to těším:P
Ve čtvrtek mám po 4 letech tělocvik. No řeknu vám, fakt se mi tam chce. A v pátek jedu nejspíš se sborem na víkend do Polska. Vůbec se mi tam nechce, ale...v říjnu je pak velkej koncert v kostele, tak asi pojedu, no.

Mám strašnou chuť něco psát. Jenže nevím, co mám psát. Nic dalšího, co by stálo za to tu napsat, se nestalo. A nechci vám tu popisovat minutu po minutě z mýho dne.

Harmonizák, chata, trička a strašně málo času.

11. září 2011 v 17:37 | Luczynka
Evanescence - What You Want - nový song:-)
Ani nevíte, jak moc bych toho chtěla napsat. Popsat každičkej den. Jenže to nejde. Nemůžu. Prostě vůbec nic nestíhám a začíná mi z toho mála času docela hrabat.
Ve středu jsme v 8:00 jeli na harmonizák(seznamovační pobyt) se třídou. Byli jsme tam do čtvrtka do odpoledne a tak zmrzlá, jako jsem byla tam, jsem nebyla už dlouho. Neobtěžovali se nám tam ani zatopit, když bylo tak hnusně a bylo 10°C. Jelikož jsem na nastydnutí dost náchylná, tak jsem počítala s tím, že si tejden poležím doma. Naštěstí se tak nestalo a jsem za to fakt ráda.
Pátek uběhl docela rychle, po škole jsem měla sraz s kamarádem a pak s kamarádkou kvůli malování triček:-) Potom brigáda a večer jsem jela do dneška s drahým a jeho rodičema na chatu. Jeho mamka tam slavila narozeniny, takže se tam v sobotu sešla skoro celá rodina:-) Poznala jsem Ondrovýho strejdu, kterýmu mě chtěl představit už před 2 rokama:D A pak taky jeho 18ti letou přítelkyni, s kterou jsme si strašně podobný. Jak vzhledově(červený vlasy, ofina:D), tak prej i povahově. V 11 večer jsme se procházeli po vesnici, povídali si, koukali na měsíc a bylo to fajn.
A vlastně, celej ten víkend byl hrozně fajn. To místo, kde mají chalupu, mám ráda, takže se tam ráda vracím:-) Nikde nic, pár chaloupek, minimum lidí a všude samá příroda.
Před chvílí jsem přijela od babičky, další oslava:D Uvařila výbornou houbovou omáčku a prostě... není nad babiččino jídlo:-)
A zejtra zase na 5 dní teror. Achjo, mě to tam fakt tak strašně nebaví.
Jo a... taky mám v úterý první hodinu na klavír:-) A těším se:-)
Jinak jsem si v pátek vyzvedla balík s tričkama, který mi přišly. Takže mám dalších 13 triček na namalování:D Jsem zvědavá, jak to budu všechno stíhat, třeba se školou:D Ale nestěžuju si.

Teď už jen fotky.

Zvláštní dny.

6. září 2011 v 21:59 | Luczynka
Už od čtvrtka je mi tak nějak divně. Připadám si jak tělo bez duše. Vůbec mě to v tý škole nebaví, jsem pořád tak nějak naladěná na prázdniny a nechce se mi nic dělat. Škola je jak bludiště, za přestávku nic nestihnu, všude samý schody, mám toho dost:D
Na češtinu jsme chytli nejstrašnější učitelku(pardon, profesorku-grr...to je strašný:D). Arogantní, nepříjemná, na facku. A to jsem měla češtinu tak ráda. Jenže tahle dáma mi ji tak znechutí, že ji budu nesnášet. Na čtenářský deníky nám řekla, že to jsou jen dětský zápisky a pro srandu. Jo, za tohle jsem naštvaná, páč si na něm dávám fakt záležet. Tak prej nic.
Naopak na ájinu máme bezvadnýho profesora, je to snad jedinej člověk, kterýmu za ty roky, co se učím anglicky, rozumím.A to jakože fakt velkou část. Je mu 27 a je fakt fajn. Máme ho i na děják, cha:-)
Tenhle rok, to znamená včera, jsem se začala učit německy, no katastrofa. Ten jazyk nemm ráda, nelíbí se mi, nechci se ho učit. Jenže na druhou stranu jsem zastáncem ,,Čím víc umíš jazyků, tolikrát jsi člověkem." Takže se budu snažit, jak nejvíc to půjde.
Dneska jsme psali vstupní test z matiky. Hahaha a ještě jednou ha. Dopadlo to přesně tak, jak jsem věděla hned od včerejška, co nám to oznámila. Mám asi 6 úkolů z 10, ale počítám, že tak jeden maximálně dobře. Ne, prostě si nevěřím, protože u ničeho mi nevyšly zkoušky! Naštěstí to nebylo na známky, jen ze sebe udělám totálního kreténa;)
Zejtra jedeme na harmonizák. Vlastně se mi tam ani nijak nechce.
A taky jsem strašně rozčílená z těch výdajů, co se za ten prvák dá. Cca 6500,- jen za začátek roku. Paráda. Já nevím, oni si snad všichni myslej, že všichni kradou. A to je to státní škola, žádná soukromka.
*
Dneska jsem taky byla na zápisu na hraní na klavír, teda spíš na keyboard:-) A to je dalších 4300,- za rok.

Jsem z toho všeho tak strašně unavená. A to jsme se ještě nezačali ani pořádně učit. Jsem zvědavá, jak budu vypadat za 2 měsíce.


A mám nový kalhoty. Z NY za 129,- :-)

Nejlepší články blogerů

5. září 2011 v 18:55 | Luczynka
Na Srdci blogu probíhala nominace na nejlepší článek, co jsme kdy napsali. Tak jsem si řekla, proč se nezapojit.
Přihlásila jsem se s 2 články - Zombie Walk 2011 a Milovat.
Když pročítala články u Nikči, psala tam, že její článek zveřejnili jako jeden z nejlepších článků:-) A tak jsem si najednou vzpomněla, že jsem tam odkazy na podle mě nejlepší články taky házela.
A co nevidím. Dostala jsem se do článku s nejlepšíma článkama blogerů.
Pro někoho jsem směšná, že tomu tady věnuju článek. Pro mě to ale znamená hodně. Že patří mezi ty nejlepší.

Zveřejnili mi článek Zombie Walk.

Bez názvu.

3. září 2011 v 22:31 | Luczynka
IAMX - Spit it out

Den, kdy je mi tak nějak fajn. A vlastně je mi hodně fajn. Kvůli včerejšímu večeru a dnešku.

Včerejší škola byla příšerná, na IT jsem ze sebe udělala úplnýho debila, na AJ se cejtím jako ještě větší debil. A celkově to bude strašná sranda, Chachacha.
Po škole jsem se sešla s přítelem kamarádky, kterýho vůbec neznám, ale byl v pohodě, a předala jsem mu tričko. Jela jsem domů a pak zase zpátky do města. Včera jsem jela autobusem 8×. Myslím, že za chvíli tohohle cestování budu mít pěkně plný zuby. S mužem jsem šla do čajovny, přišel kamarád, kterýho jsem ráda viděla:-)
Večer jsme se vydali do našeho klubu na akci, která se tu už pořádá tak 3 roky. Vlastně mi nešlo ani tak o tu akci, jako o ty lidi. Protože se jich tam vždycky sejde aspoň 150. A ten den jsem měla zrovna docela společenskou náladu, což se u mě stává hooodně zřídka.
Potkala jsem tam spoustu lidí, i Nikču, kterou teď potkávám aspoň 5× za den:D :-), seznámila se s dalšíma, popili jsme pivo (jo, miluju pivo) a posledním busem jsem jela domů.
Dneska jsem šla na náš městskej fest, kde jsem potkala zase desítky známejch lidí, po dlooooouhý době jsem byla s kamarádkou, se kterou jsme si vždycky tak nějak neměly co říct, ale jsme si v hodně věcech hodně podobný. Byly tam i další přátelé, který mám strašně ráda, ale jindy není moc příležitostí.
Jsem tak trochu hluchá, stála jsem přímo u mega repráku.Ale dnešní den a včerejší večer hodnotím na jedničku. Bylo mi fakt fajn.

Co mi ale trochu zhoršilo náladu, teda hodně horšilo, asi před hodinou, je to, že jsem se dozvěděla, že 5.11.2011 tu jsou moji milovaní IAMX!!! Jsem fakt naštvaná, protože vím, že tam se mnou nikdo nepojede. Už je propásnu podruhý, doprd*le!:-( Až budu mít řidičák, budu jezdit po všech koncertech a je mi úplně jedno, že na něj půjdu sama!:D :-) Achjoo, fakt mě to štve.



Jo, tohle celý jsem za dnešní ráno snědla. Babiččiny vynikající borůvky!

Tohle byste museli vidět:D

Můj příběh, který začal před 9 lety.

3. září 2011 v 12:24 | Luczynka
Co k tomu říct. Ve čtvrtek bylo hrozně divný nastoupit do třídy k úplně cizejm lidem. Úplně do jinýho prostředí. Úplně jinam. A tak jsem si zavzpomínala, a zrovna mi přjde, že se to hodí k tématu týdne.

Vím, že za pár měsíců si na sebe ani nevzpomenem, ale těch 9 let bylo fajn.

Já vím, bude to dobrý. Musí to bejt dobrý.

První den, koncertování a všechno...

1. září 2011 v 16:28 | Luczynka
První den. První den v nový škole. Achjo, je mi z toho divně. A začalo mi bejt divně, už když jsem vstávala z postele v 6:10. Minulej rok jsem vstávala v 7:25. Strašný.
Všichni byli ve škole tak 2 hodiny, jen my tam byly do 12. Paráda. A prostě... je toho strašně moc. Strašně moc informací najednou. Přišla jsem na to, že si budu muset celkově v tý škole udělat úplně jinej systém. Že už to nebude základka, to mi bylo jasný, ale že to bude až takový, to jsem trochu nečekala no...
Na to, jak jsem byla včera docela natěšená, tak dneska z toho dobrý pocity nemám vůbec. Učebnice se 450 stránkama, všechny maj měkký desky a to nesnáším a prostě... grrr! Budu si muset sehnat nějakej mega batoh, ne ten můj converse, do kterýho se nic nevejde. A zejtra půjdu asi s igelitkou nebo nevím. Už se učíme a hned první hodinu děják. Paráda. A taky jsem se nezbavila tý pitomý chemie. A fakt jsem v to doufala, když všichni říkali, jak ji tam mít nebudeme.
Snad to bude lepší, po nějakým čase. Fakt v to doufám.
*
Včera jsem se rozhodla, že půjdu nakupovat věci do školy. Olítala jsem 5 obr obchodů, chtěla jsem bejt do hodiny doma, ale když jsem uviděla slevy v NY, protáhlo se to na 3 hodinky:D I když, nemůže za to jen NY:P Opět jsem si koupila tílko, jenže...za 29,- jsem ho tam prostě nemohla nechat. Navíc, když jsem si ho před 2 měsícema chtěla koupit, ale 319,- se mi za něj fakt dávat nechtělo:-)
*
Za školní potřeby jsem utratila šest stovek. Je mi z toho fakt špatně. A vlastně toho ani moc nemám. A to není všechno. Teď ještě 3500,- za učebnice, 500,- za harmonizák a pak další 1000,- teď nevím za co. Jo, fakt je mi z toho hrozně.

K tý pozitivnější části článku. Opět začínám koncertovat, po pár měsících:D Už mi to chybělo!
Hned v sobotu mě čeká náš městskej festival, 17.9.2011 mě čeká další městskej festival, kde budou vystupovat mí oblíbení Imodium (za poslední dny mi nejde z repráků nic jinýho :-)), 27.9.2011 jsou u nás ve měste Jaksi Taksi, ale nevím, jestli se na ně dostanu, protože je to úterý:/, 21.10.2010 jsou tu Within Temptation a já na ně strašně chci, už se to ví skoro rok a jestli po týhle době naprostýho natěšení nikam nepojedu, tak se zblízním:D. A 11.11.2011 jsou u nás UDG. Už máme s kamarádkou koupený lístky, jdeme na ně potřetí:-) A taky ten den vychází nový album Evanescence!
A tohle celý mi aspoň trochu zlepšuje náladu.

Vlastně bych už chtěla víkend. A taky prázdniny. Však za 10 měsíců se dočkám. Ha.


A perlička na konec. Takhle mě Niky sleduje:D Připadám si jak celebrita, fakt:D Promiň, já musela :D Když jsi mi to včera poslala, měla jsem na velkou dobu pěknej výtlem:D

Prázdniny 2011.

31. srpna 2011 v 19:43 | Luczynka
A je konec. Dnes poslední den prázdnin. Popravdě, mám z toho pěknou depresi. Uteklo to tak strašně rychle. Úplně si pamatuju, jak jsme poslední školní den všichni brečeli, že nám končí několik společnejch let a teď mi ten den přijde, jako by byl včera. Neskutečný, jak ten čas utekl.

A když už jsme teda na konci, chtěla bych si udělat článek, kam bych si napsala všechno, kde jsem byla, co jsem prožila.
Jestli chcete, čtěte dál, jestli vás to nezajímá, číst to nemusíte:-)

Sice si stěžuju, že jsem toho za prázdniny zdaleka nestihla tolik, kolik jsem původně chtěla, ale zase si myslím, že nejhorší jsem to taky neměla. V podstatě jsem třeba v srpnu nebyla skoro doma. V červenci to bylo sice horší, to jsem nějaký dny doma proseděla, ale...já si asi stěžovat vážně nemůžu:-)

-Prázdniny mi začaly vlastně dnem 23.6.2011. Splnila jsem si sen, když jsem se s drahým(s donucením:P) vypravila na Prague City Festival, kde byli 30 Seconds To Mars. Takovej úžasnej ,,začátek" prázdnin.
-24.6.2011 mi oficiálně končila škola, protože nám dělali nový okna. Takže o tejden delší prázdniny.
-1.7.2011 jsme s mužem jeli na další koncert. Tentokrát na Apocalypticu, pár km od našeho bydliště:-) Taky z toho mám nezapomenutelnej zážitek:-)
-2.7-6.7.2011 jsme s mamkou jely na zájezd do Paříže. Splnil se mi další několikaletej sen a jsem strašně ráda, že to nakonec vyšlo, protože moc nadějně to nevypadalo. Bylo to tam překrásný:-)
-Většinu červencovejch dnů a nocí jsem věnovala drahému a nikdy mi nebylo líp:-)
-Byla jsem na premiéře posledního Harryho Pottera a seděla jsem vedle Nikči (fakt nečekaně:-))
-14.7.2011 jsem si zavzpomínala na nejlepší kamarádku, která před 3 lety zemřela.
-Dostala jsem strašně dlouhej e-mail od slečny, která mi je tak strašně blízká, i když jsme se nikdy neviděli. Začaly jsme si psát dopisy a dopisy jsem si začala psát i s nejúžasnější Nikolkou:-)
-20.7.2011 jsem se s drahým vypravila do Prahy. Měli jsme v plánu navštívit pražskou ZOO, jít k Lennonově zdi a jít k Mostu zamilovaných. Byli jsme úspěšní a všechno jsme našli, bez nejmenších problémů. Zvládli jsme přestoupit z metra na metro, najít správnej autobus a tramvaj (jo, z tý dopravy mám v Praze vždycky největší bobky). A na konci dne, kdy začalo strašně pršet, jsme se rozhodli, že se vypravíme do Dobré čajovny na Václaváku. Hledali, hledali, ale našli jsme:-) A pak jsme jeli spokojeně domů a usli si v náruči:-)
-23.7.2011 jsem byla neskutečně šokovaná, když jsem zjitila, že zemřela Amy Winehouse.
-Navštívila jsem sestřenku poprvé v jejich novém baráku. Nikdy jsem tam ještě nebyla a cejtila jsem se tak hrozně fajn. A celkově, teta jakoby se změnila.
-Několikrát jsem šla na Filmový večer, do našeho "rockového" klubu. Videoprojekce:-)
-Navštívila jsem babičku drahého. Měla jsem z toho trauma, že to bude strašně trapný, ale nakonec to bylo skvělý:-)
-1.8.2011 jsem jela na týden s kamarádkou na fotografickej tábor. Bylo to fajn, ale příští rok už nee-e:-) ČLÁNEK
-5.8.2011 jsem oslavila dva roky s miláčkem. Je to pro mě neskutečný. Ale jsem tak strašně šťastná. ČLÁNEK
-12.8.2011 jsem oslavila narozky.
-13.8.-20.8.2011 jsem byla s taťkou a mnoha dalšíma lidma na dovolený. Bylo to hrozně fajn a mně se odtamtud nechtělo, vůbec. ČLÁNEK
-21.8.-27.8.2011 jsem jela dělat instruktorku na tábor. Trošku na hlavu jsem z toho pak byla, ale v pohodě:-) ČLÁNEK
-Taky jsem dělala obrovský nákupy ve slevách, který jsem myslela, že už skončily, ale za poslední tejden jsem nakoupila asi nejlíp:D Začala jsem nakupovat na Vánoce a vlastně mám už skoro všechno nakoupeno.
-Zkoukla jsem desítky filmů a rozhodně se ještě chystám, že vám tu napíšu nějakej další článek o nich:-) ČLÁNEK
-Zvládla jsem skoro celou zakázku na trička do čajovny. 30 triček namalovaných z obou stran. A taky jsem zvládla nějaký další na zakázku.


Asi jsem ráda za to, jaký ty prázdniny byly, i když by musely bejt ještě tak o měsíc delší, abych stihla všechno, co jsem chtěla.
Zejtra poprvý do nový školy, všechno od začátku, všechno nový, nový lidi, nový předměty, nový prostředí, o hodinu vstávání dřív. Ale vlastně se tam začínám docela těšit. Bude to takový dobrodružství, aspoň zezačátku.

Last holiday shopping.

29. srpna 2011 v 18:56 | Luczynka
Zas je tu jeden nakupovací článek:-) Byla bych hrozně nerada, kdybyste si mysleli, že se tu chci chlubit, co jsem si koupila, co si můžu dovolit a tak. Vůbec ne. Jen hodně z vás projevilo zájem o tyhle nakupovací články, a baví to i mě, tak proč občas takovej článek neudělat.
Nazvala jsem ho jako poslední prázdninové nákupy.
Dostala jsem nějaký peníze za narozky, a vlastně jsou už skoro v háji. Ale já se těmhle letním slevám prostě nikdy neubráním:D :-)
Tyhle jsem si nemohla odpustit ani kdybych chtěla. Láska na první pohled:-) Na podzim i na zimu a vlastně i na léto a na jaro:-)
239,-
Strašně dlouho jsem po něm toužila:-) A teď ho najdu a ještě tak levně:-)
I am, 30,-

Tábor jako instruktorka.

27. srpna 2011 v 21:41 | Luczynka

Čím dýl si ten nadpis čtu, tím víc mi přijde nesmyslnej. Taky se vám to u některejch vět nebo slov stává? Že se nad tím až moc zamyslíte, a pak vám přijde, že to vůbec nemůže existovat?
Jak víte, v neděli jsem odjela na tábor a jela jsem tam jako instruktorka. Vlastně jsem se strašně těšila, až se tam o ty děti budu "starat" a zajímat se, ale po tejdnu strávenýho s nima, jsem úplně vyřízená.
Každej den jsem vstávala v 7:40, teda měla jsem na 7:40 nařízenýho budíka, ale většinou jsem vstala až v 7:50.V 8:00 byla snídaně a já se za těch 10 minut musela stihnout oblíknout, namalovat a vzbudit celý naše družstvo. Paráda:D Dopoledne jsme měli naštěstí celý volný, páč měli zpívací zkoušku. Všichni chodili spát, jen já jsem psala dopisy, dělala trička, lakovala si nehty nebo byla na noťasovi. A možná proto jsem večer vždycky zalehla skoro jako první. Každej den chodit okolo 1 spát, taky super:D
Z těch dětí budu mít trauma ještě měsíc. Zaprvý mi říkali ,,paní učitelko", a já jim několikrát řekla, že nejsem učitelka, ale Lucka, ale oni furt dál. A zadruhý to bylo samý ,,Paní učitelko, mě štípla vosa." ,,Paní učitelko, potřebujeme vyháneče sršní(byly to vosy!)." ,,Paní učitelko, David mě zlobí." ,,Paní učitelko, Petr mi dal pusu." ,,Paní učitelko, dáte nám peněženky?" - Měli jsme je celej tábor u sebe, aby nemohli utrácet. Každej den jsme jim řekli, že peněženky dostanou, až dojíme oběd, ale oni celej tejden jeli a ptali se, když jsme zrovna zasedli k obědu.
Popravdě, jsem ráda, že jsem nešla na ten peďák, i když jsem se tam dostala. Já bych s těma dětma neměla trpělivost. Jo, jsem nervák. Ale zase, byla to nová a zajímavá zkušenost. Co jsme ale zjistili, z celýho tejdne máme cca 200Kč, který nám odečte z ceny soustředění se sborem v říjnu. Nechci, aby to vypadalo, že tam jedu jen kvůli penězům, ale mít z toho tejdne dvě stovky, když lidi nad 18 let z toho maj aspoň toho litra, to mi přijde trochu vtipný. Byli jsme vždycky vedoucí(vysokoškolačky) a instruktor(pod 18let) a kamarádka pod 18 měla skoro celej tejden na krku děti jen ona a né žádnej vedoucí. Za tohle dvě stovky?

Na druhou stranu jsem to ale skvěle užila.Víc jsem poznala pár lidí, v půl 2 ráno jsme sháněli po kamarádovi svačinu, protože jsme měli strašnej hlad. V 10 večer jsme skákali do bazénu a prostě... bylo to takový hrozně pohodový:-)


Co psát dál nevím, takže přidávám fotky. Mám jich dohromady 820, ale to sem dávát fakt nebudu. Musím to promazat.

Fotky nad perexem jsou stažený z webu, nejsou focený mnou.

Program nabitý nejkrásnějšími dny a s nejlepšími lidmi...

20. srpna 2011 v 16:03 | Luczynka
IAMX - Bernadette
Ten klip je strašný psycho, ale je skvělej! A ta písnička ještě víc!!

Už tu dvě hodiny posedávám, a nevím, jak mám začít. Jak už asi víte, v sobotu jsem jela s tátou a s takovou jejich partou na dovolenou. Pronajali jsme si krásnou chatu, ale stejně jsme v ní moc nepobyli, protože jsme byli furt výletovali. V sobotu večer mi přijel drahý, jenže v pondělí večer zase odjel, tak jsem si ho ani nestihla užít. Ten večer tam přijela kamarádka, se kterou jsem se nějak přestala stýkat, více v předchozích článcích. Přijela s přítelem a během 5ti minut mě dokázali strašně překvapit. "Vybafli" na mě se 2 bonboniérama, začali mi blahopřát a já se tam málem rozbrečela, protože mě to strašně dojalo. Navíc od kluka, se kterým jsem byla venku "jednou" a ještě jsme spolu moc nepomluvili. Né, že bych v tom hledala něco víc, jak to možná vypadá, to ne. Jen mě to strašně potěšilo, že si na mě vzpomene někdo, kdo mě vlastně vůbec nezná. A popravdě, je to strašně fajn člověk, a vlastně jsme se tam všichni 4, co jsme tam byli(jakože mladí:D) pořád strašně chechtali a povídali si o úplnejch kravinách. Třeba jsme rozebírali skoro 3 hodiny víru v Boha a Satana; Islám; to, co se teď děje v Británii, originalitu lidí a jak je kvůli tomu všichni odsuzujou a tak. Bylo to strašně zajímavý, konečně si o tomhle s někým pokecat. A hlavně s člověkem, kterej se o to hodně zajímá.
A i když jsem si tam občas připadala jako pěknej křen, vůči jim 2, bylo to ale fajn :-) Poznala jsem se tam s holčinou, která je strašný zlatíčko. A taky jsem tam byla s celebritou:P Pamatujete si na Kameňák a dceru Julču?:P Tak přesně s ní:-) Samozřejmě to neberu tak, že je FÁÁÁÁKT úžasný, že jsem byla tejden s herečkou pod jednou střechou, ale prostě... je to zvláštní, vidět toho člověka na vlastní oči a přehrávat si, jestli si je podobná a jak vypadala před 8 lety :-)

Procestovali jsme skoro celý okolí, různý hrady, zámky, rozhledny, Kozí farmu, Bozkovský jeskyně, Prachovský skály, kde jsme se ztratili a prostě bylo toho strašně moc.
A i přesto, že tam měl táta svoji přítelkyni (a pořád je mi proti srsti tohle slovo říkat na ni:-X), objímali se tam, líbali se tam a já se vždycky otočila a obrátila jsem oči, asi jsem ráda, že to je tak, jak to je. Je na něm vidět, že je šťastnej. A já myslím, že to bych mu dopřát měla.
Včera jsme se chtěli vypravit s Nikčou, Pájou a Jirkou na vesnickou diskotéku(:D), jenže je tam až dneska :'(( :D Chtěli jsme vidět vesnickou diskotéku plnou důchodců, páč tam žádní mladí snad ani nejsou, ale ňák nám to nevyšlo, no:D Tak jsme se prošli v 10 večer po vesnici, smáli se, povídali si, pomlouvali a mně začalo pomalu docházet, že to je poslední večer s nima. A nějak to na mě spadlo.
Dneska jsme vstali v 7, začali uklízet celou chatu, abysme nemuseli platit 1000,- za uklízečku a v půl 10 jsme vyrazili domů. Naposledy jsem se ohlídla na obrovskou chatu, kde jsem strávila týden s úžasnejma lidma a pak jsem upřela zrak na auta jedoucí před námi s lidmi, co tam byli s námi. Popravdě, je mi na nic ještě teď. Po těch dnech se mi prostě bude stejskat. Jsem ráda, že to nedopadlo tak, jak jsem očekávala a jak jsem psala tady.
A já doufám, že příští rok nám to dopadne stejně a všichni se sejdeme zase na dovolený. A klidně bych jela na stejný místo. :-)

Děkuju. Za všechno.

BTW: Zejtra v 8 ráno jedu zase pryč. Jako instruktorka na tábor, tak mi držte palce, ať tam ty čerty nezabiju:P Určitě se ozvu, beru noťase, je tam wi-fina:-)

Julča:P
***

Od tohohle se mi taky špatně odjíždělo ♥

Rozhledna Kozákov.

Miluji...

18. srpna 2011 v 20:30 | Luczynka
Miluji, když si můžu pustit hudbu na plný pecky a přitom nahlas zpívat a tancovat.
Miluji, když muž krásně voní.
Miluji lidi, kteří mají vlastní styl a nikoho nenapodobují.
Miluji ty, kteří z obyčejných věci dokážou udělat zázraky.
Miluji vůni vanilky, skořice a jasmínu.
Miluji boty na platformě a vysokém podpatku.
Miluji umění.
Miluji nakupování a slevy.
Miluji muže s dlouhými vlasy.
Miluji, když se muž krásně směje.
Miluji zvuk klavíru.
Miluji ženskou nahotu.
Miluji klavírní skladby.
Miluji pocit jistoty.
Miluji, když mi člověk řekne ,,Mám Tě rád." Nebo ,,Miluji Tě." a vím, že to myslí od srdce.
Miluji drbání na zádech.
Miluji česnek, ale nesnáším, když někdo po česneku páchne.
Miluji procházení se po pláži při západu slunce.
Miluji slevy.
Miluji boty na vysokém podpatku.
Miluji slovenské slovo "topánky", místo našich českých "bot".

Narozeniny za všechny prachy.

12. srpna 2011 v 21:30 | Luczynka
Nejdepresivnější písnička, co jsem za poslední dobu slyšela.

Anathema - A Natural Disaster

Jo, tohle byl nejhorší den za poslední dobu. A to mám dneska narozeniny. Vlastně jsem se takhle nervovala naposledy, když jsem zjistila, že nemám jet s kým na 30 Seconds to Mars.
Jak už jsem tu psala, zítra mám jet s tátou a s dalšíma asi 14ti lidma na dovolenou na pronajatou chatu. Měla tam být i kamarádka, kterou mám strašně ráda, ale od tý doby, co přestoupila na střední, se moc nevídáme a vlastně jsme se viděly naposled v květnu na Zombie Walku. A tak jsem se strašně těšila, že si ten tejden s ní a ještě jednou holčinou, kterou jsem viděla jen jednou, užijem.
Jenže dneska mi zavolal táta, jestli by bylo možný, že by se mnou jel Ondra, protože obě si tam berou svý přítele a já bych tam byla tak nějak sama. Tak jsem samozřejmě dostala nerva, rozbrečela jsem se a chytla jsem hysterák! Protože přesně tohle jsem tušila, že se stane. Chtěla jsem si ten tejden s nima užít, prostě taková...dámská jízda. Ha.
Tak jsem zavolala O., jestli by byl ochotnej teda se mnou jet. Jenže...komu by rodiče dovolili, aby jel s přítelkyní na tejden pryč a ještě domluvou přes mobil? Takže může nakonec jen do pondělí. A já teda doufám ještě v úterý. A pak jede k moři.
Jenže stejně je to na nic... Pája tam přijede s tím svým až v pondělí večer, kdy mi O. odjede a jelikož Nikča tam přítele mít nakonec nebude, tak tam bude 3 dny "sama". Štve mě to vůči ní.
Nedokážete si představit, jak já tohle rozhodování narychlo nenávidím. A straně mě štve, že plány OPĚT nevyšly tak, jak jsem si představovala. A jak jsem se těšila.

Chtěla jsem svoje narozeniny prožít trochu jinak. V pohodě a s úsměvem. Cha, tak se to trochu nepovedlo.
Ale včera jsem zažila nejkrásnější večer mýho života. Drahý mě překvapil s romantickou večeří k našemu 2letému výročí. A dostala jsem nejkrásnější růže. Děkuju!

Před chvílí jsem přišla domů, šla jsem O. vyprovodit na nádraží. Když odjel, procházela jsem se úplně sama tichým a zhasnutým podchodem k nástupištím. Mělo to neskutečnou atmosféru. Škoda jen, že nám to tam dost zmodernizovaly, dřív to bylo ještě lepší:-) Teď si jdu konečně zabalit kufr a pak asi zalehnu ke knížkám, mám jich vypůjčenejch 17.

A ve středu mi přišel nejdokonalejší dopis od Nikči. A včera taky od Denisky:-)

Ještě, že už je to všechno pryč...

10. srpna 2011 v 22:08 | Luczynka

V červenci se mi rozvedli rodiče. Sice s náma táta už nebydlí od května 2010, ale rozvedli se až teď.
Když za mnou táta příšel, že se budou rozvádět, zhroutil se mi svět. V ten okamžik, v těch několika vteřinách jsem spadla na úplný dno a věřila jsem tomu, že se z něj už nevyhrabu.
Probrečela jsem dny, noci, všechno mi v tu chvíli bylo úplně jedno, na školu jsem kašlala a měla jsem strašnou chuť skočit pod vlak.
Problémy doma jsme měli od cca mejch 7 let, nebo spíš, rodiče měli. Ale... život bez táty jsem si nedovedla představit. Sice mi v tu chvilku, kdy za mnou přišel, vtloukal do hlavy hodinu a půl, jak jsem jeho jediná princezna, jak je tu vždycky pro mě. Jenže... přeci jen, když od nás odejde, svým způsobem ho ztratím.

Když k nám dneska přišel, protože mi něco donesl, máma přišla ke dveřím, pozdravili se a začali se normálně bavit. Jakoby se nikdy nic nestalo. Pochválil nám nově vymalovanou předsíň, začali se bavit o tom, jak Amy byla včera na veterině na očkování a prostě témata, o kterejch by se nikdy nebavili. Dřív ne.
A mně to najednou přišlo hrozně "nechutný". Jak si navzájem lhali do očí, jak se nic neděje, jak je všechno v pořádku, i když oba v sobě ty špatný pocity mají.
V tu chvíli, kdy jsem stála mezi dveřma, jsem si uvědomila, že jsem vlastně ráda, že to tak dopadlo.
Že ten táta od nás odešel.
A že je mi vlastně LÍP. Je mi doma líp bez něho. Protože když byl s náma, bylo to tady celý stísněný a atmosféra byla hrozně napjatá.

Tátu jsem sice nějakým způsobem ztratila, ale popravdě... teď s ním vycházím líp. Mnohem líp.


A vlastně lepší současnou fotku nemám. Zejtra bude přesně rok stará, ale mám tu fotku ráda. V červeným tričku je sestřenka.

Podprůměrnej červenec, deprese a zvláštní pocit...

9. srpna 2011 v 15:10 | Luczynka
Dnešek nezačal zrovna tak, jak jsem si představovala. V 7:27 slyším, jak třikrát zvoní zvonek. Neobtěžovala jsem se zvednout a otevřít, radši jsem zabořila hlavu do polštáře a snažila se dál spát. Byla to babička s dědou, kteří se stavili pro mámu a jeli s naší Amy na veterinu na očkování. Usla jsem a v 9:40 slyším strašnou ránu od dvěří. Babička s dědou přišli nahoru a bouchly s dveřma, protože byl průvan. Grrr...tak strašně jsem se lekla. Ale snažila jsem se spát dál, páč jsem byla fakt unavená, šla jsem spát ve 3. Jenže byli tak strašně hluční, že to fakt nešlo:/
Děda do mě zas rejpal, že mám svojí hlavu a divil se, že jsem tak nepříjemná. Hmm, to je divný.
Když jsem procházela v neděli a včera obchodama, zděsila jsem se. Všude samý školní potřeby. Čtvrtka srpna a sešity, propisky, obaly na každým kousku. Normálně z toho mám depky. Přijde mi, že ty prázdniny letos ubíhaj mnohem rychlejš, než kdy jindy. Už těch dnů zbývá tak málo. A mně se zdá, že jsem za tu dobu nestihla vůbec nic. Děsí mě to, protože jsem měla takovejch plánů. Chtěla jsem přečíst mraky knížek, chtěla jsem kreslit, chtěla jsem si upravt pokoj, chtěla jsem stihnout hromadu výletů.
A jediný, co jsem stihla za výlet, byla Lennonova zeď a Pražská ZOO. V jeden den.

Hmmm, četli jste to, že červenec byl teplotně podprůměrnej? Průměrná teplota byla 16°C. To je paráda, na to, že je léto, co?
V sobotu jedu s tátou a s dalšíma 12ti lidma na dovolenou na nějakou pronajatou chatu. Bude tam i jeho přítelkyně, která sice až tak špatná není, ale jestli se tam po něm bude plazit, tak to si nedám. Bože, a stejně to nechápu...
No a jestli budeme mít takovýhle počasí, tak to bude fáááákt bezva. I když...na druhou stranu možná jo, protože aspoň mu nebudu muset ukazovat můj pierc v pupíku, o kterým už rok a půl neví:D Hááá, ten mě zabije:D

Za chvíli musím jít kámošovi koupit triko, abych na něj mohla nakreslit to, co chce. A večer jdeme s drahoušem na Filmový večer. A pak snad k němu, oslavit dva roky spolu:-)


Písnička dne. A vlastně to je spíš písnička posledních NĚKOLIKA dnů. A pořád dokola. A jsou to Češi.

Memphis - The One

Dopisy a Poštovní poukázky se mi doma teď docela hromaděj:-)

Přišel mi balík z Votoč Vohoz a teď je budu tak jako propagovat:-)

A taky posílám hromady balíků. Ať žije aukro.:P

New in.

8. srpna 2011 v 10:57 | Luczynka
Měla jsem chuť vyrazit někam po obchodech. A nechtěla jsem nakupovat. Jen jsem prostě měla potřebu takhle pocourat:D A vytáhla jsem mamku no:P
Jenže to nakupování/nenakupování se trošku zvrtlo:D
Jely jsme se mrknout do našeho obrovskýho obchodního centra a zamířily jsme do New Yorkeru. Dřív jsem ho měla ráda, ale postupem času se z něj stal obchod, kde si nedokážu vybrat vůbec nic. Nadruhou stranu má neskutečný slevy, který v jiným obchodě takhle vysoký nenajdete:-) A kupodivu, ten den jsem našla takovejch kousků, co se mi tam zalíbily, že bych se asi nedoplatila:-)
Všechno jsem nekupovala já. A myslím, že se tam ještě v blízký době vypravím a nakoupím zase něco na Vánoce:P:D (Teda, až dostanu peníze za brigádu, opět jsem na mizině:D)

 
 

Reklama