Kde? Deviantart, ČSFD, Databáze knih, Spring.me - zeptej se mě
E-mail: mrs.luczynka@seznam.cz
Instagram: Luczynka

Můj deník

No trouble :-)

10. února 2012 v 17:16 | Luczynka
Momentálně jsem šťastná jak blecha a cejtím se nejlíp za posledních pár týdnů.
Cítím se jak kdybych byla na vrcholu blaha a teď mi fakt nic nechybí.
Dneska odmítám cokoli řešit, večer si zapařím na kamarádovým koncertě, opiju se a bude mi ještě líp:-))

Mimochodem, tohle je fakt pecka, klip je bombastickej. Neskutečně se těším na Rock for People, kde tohle uslyším na vlastní uši, protože to bude fakt akce!!:-)


A ještě jedna narcistická, s křečovitým úsměvěm a divným ksichtem, ale přeci jen je z ní cítit trochu dobrá nálada, ne?:P

I still hope...

6. února 2012 v 21:08 | Luczynka
Víte co? Já jsem asi prostě úplně blbá. Zažila jsem krásnej víkend, vůbec bych si neměla na nic stěžovat a mělo by mi bejt fajn, ale není.
Přijdu si...zoufalá. Docela dost. A dopadá to na mě víc a víc.
Chtěla bych toho sem tolik napsat, ale nemůžu. Když se mi stává to, že jsem na koncertě a dvě slečny, který jsem v životě neviděla, mi řeknou, že znají můj blog, to je na mě trochu moc no. Nebo spousta dalších lidí, který moc neznám. Na jednu stranu mě to těší, na druhou stranu to takhle fakt nezvládám. Začala jsem si aktivně psát deník, už se mě to drží od října, jsem za to fakt ráda, protože ty věci pak ráda čtu a vzpomínám, a i když to občas není úplně nejlepší, tak prostě tam můžu napsat aspoň všechno. Co vy, máte taky problém s blogovým světem a "realitou"?
Strašně jsem se těšila na tři volný dny, co byly. Jenže už v pátek mě začala užírat samota a nuda. Byla jsem se ségrou(nejlepší kamarádka ze základky), jedly jsme v KFC, chodily po městě, zkoumaly lidi a bylo to fajnový.
Sobota byla ještě horší, strašně jsem chtěla někam vypadnout, hlavně né sedět doma. Tak se mě opět ujala ségra. Bylo to takový strašně zmatený odpoledne. Dohodly jsme se na večer, že někam vyrazíme za kulturou. Původní plán, kam jsme chtěly jít, tak ten nevyšel, ale vytáhl nás kamarád se svojí skinhead partičkou(vážně jsem netušila, že někdy budu pít se skinama:D) do dvou hospod a bylo to strašně fajn. Neumím se seznamovat, ale šlo to úplně samo.
V neděli jsem byla se sestřenkou na přehradě bruslit. Bylo to úžasný. Stála jsem na tom po 6(?) letech. A strašně jsem si to užila.

Chyběj mi některý osoby. Chybí mi člověk, kterej toho pro mě udělal strašně moc, kterej tady je pro mě ve dne v noci, kterej snáší moje srdceryvný deprese a i když to už musí strašně otravovat, nikdy mě nepošle do prdele. Je strašný mít nejlepší kamarádku přes tejden 100km daleko a vidět ji jednou za tři týdny. Stejně to všechno nechápu, jak může člověk k srdci přirůst za 4 měsíce. Najít člověka jako je ona a zjistit, že jsme úplně ve všem stejný, asi to něco znamená.
Na druhou stranu je strašně těžký zažívat to, že na vás postupem času víc a víc lidí sere, nestojíte jim za posranou smsku nebo za 5 minut přítomnosti. Těhlech lidí se v poslední době objevilo TOLIK. Ale přece si nenechám srát na hlavu, že jo. Že to vůbec řeším.

No jinak se celej tenhle tejden válím doma, takže fakt nevím, co budu dělat. Za dnešek jsem přečetla 2 knížky, cha.
Nebudu vás tady dál trápit svejma depkařskejma kecama, tak už jen fotky.

EDIT: Ještě něco, na Rock For People 2012 budou Two Door Cinema Club, August Burns Red, Pete Doherty a Skrillex!! :-) Těším se na další jména.




Just because we can’t be together doesn’t mean I don’t love you...

28. ledna 2012 v 23:32 | Luczynka
Titulek - nemohla jsem ho nepoužít. Je z předminulýho dílu Gossip Girl a já si tu scénu strašně zamilovala, tak proto.

Stojí to za nic všechno. Vůbec nic se mi nedaří, nic mi nejde.
Do školy jsem šla až ve středu, byla jsem nemocná. Všechno se to sere. Na školu zvysoka kašlu, popravdě kdybych něco nedělala na začátku roku, tak teď s mejma známkama asi propadám. S vysvědčením jsem jakž takž spokojená(4 dvojky, 1 trojka). Ale je toho strašně moc. Vůbec tu školu nestíhám a nezvládám. Vlastně začínám trochu litovat, že jsem na tu školu šla. Panebože Lucino, seber se.
Včera jsme měli jít s O. na kamarádův maturiťák, ale nakonec to padlo, protože jsme neměli odvoz. Jenže dvě hodiny před plesem nás napadlo, že bysme to vlastně mohli nějak udělat:D Měla jsem asi tak 45 minut na přípravu a já s mejma přípravama na ples, no... nechtít zažít:D Hodinu cesta, pak jsme to nemohli najít, ale nakonec našli. Byl to takovej vesnickej maturiťák. Budova z komunismu, ale... vždyť je to fuk :-) Po maturitním nástupu jsme si dali pivo, připojil se k nám i kamarád, kterýho jsem moc ráda viděla a po dlouhý době si s ním zase dobře popovídala:-) Pak jsme šli na panáka, pak zas na pivo a tak dále... :P Dopadla jsem docela katastrofálně:D
Samozřejmě jsem si dala na držku na ledu, v 15ti centimetrovejch podpatkách, zničila si boty, roztrhla si ty nejúžasnější podvazky, odřela si koleno a vyvrtla jsem si kotník. Ale... za ten skvělej večer to stálo, jsem strašně ráda, že jsme tam nakonec jeli, protože jsem si to moc užila. VÍC TAKOVEJCH AKCÍ!!!
Dneska jsem si užívala samoty doma, pročítala si deníky a brečela jsem. Neuvěřitelný, kolik emocí člověk dokáže dát do deníku. Jsem z toho nějak hotová celej den. Píšete si deník?

Miluju soundtracky z filmů. A ke čtení deníků parádní.
Pýcha a předsudek

Deník nymfomanky
Jana Eyerová




New rings.

19. ledna 2012 v 15:32 | Luczynka
Další "new in" článek, dalo by se říct.
Hrozila mi 4 matiky, a bylo to fakt jen tak tak. Pak jsme psali pololetku a já z ní dostala TROJKU! To znamená, že mi to celej průměr úplně změnilo a na vysvědčení vychází trojka. Jsem z toho fakt nadšená, protože předchozích 9 let jsem na výzu neměla nic jinýho než dvojky. Já vím, je to velkej skok z těch škol, ale prostě bych na sebe byla fakt naštvaná.

A tak jsem si včera udělala radost. Zamířila jsem do C&A, protože jsem čekala na autobus a tam měli cca 70% bižuterie za 30, 60 a 90Kč. A všechny prstýnky za 30Kč :-) Nemohla jsem je tam nechat přeci!!:D :-))
Tak se o ně s vámi podělím:-) Který se vám líbí nejvíc?

Pro mě je jasnej favorit tento!!


Need new shoes

14. ledna 2012 v 19:34 | Luczynka
To tu dlouho nebylo. Zase boty. :D
Jen tak jsem procházela H&M, protože jsem čekala na kamarádku a najednou mé oči zahlédly tyhle krásky. Drala jsem se mezi regálama a stojanama, jen abych u nich byla co nejdřív. :D
Moje oči uviděly cenu 200,- a já se fakt modlila, aby to byla moje velikost. Byly poslední. A co? Opravdu moje velikost!
Teď už jen čekat na pro tyto boty příznivé počasí.

PS: V nejbližší době očekávejte článek o mém botníku. Protože mi milion z vás psalo, abych něco takového udělala. Tak jste mě aspoň inspirovali na nový článek:-)


I'M NOT A ROBOT!!!

11. ledna 2012 v 21:48 | Luczynka
Tohle je vyloženě článek o mejch stěžujících si kecech.
Přijdu si jak idiot. Jak loutka, s kterou si všichni můžou manipulovat. Cejtím se zoufale.
V pátek jsem byla s mou drahou přítelkyní, s mojí spřízněnou duší jen tak posedět v asi tý nejlepší hospodě, co znám, pily jsme pivo, kouřily jsme(cha, sežerte mě) a ty skoro 3 hodiny tak STRAŠNĚ rychle utekly.
V pondělí ráno jsem chytla horečku, začalo mě bolet v krku a táhlo se to se mnou až do úterý do večera. Aspoň dva dny bez školy, i když... učení na dnešní pololetku z matiky mě stejně neminulo.
A jak to dopadlo? Hahaha, můžete hádat jednou. No dobře, katastrofálně. Mám asi jeden a půl příkladu dobře z 9(?). Doufám, že bude aspoň trochu brát nějaký ty postupy, když už ty výsledky jsou blbě:D Tak nějak jsem si věřila, že to dám tak na 3, ale... byla jsem fakt naivní. Jestli to bude 4, budu ráda. A na vysvědčení? Myslím, že ta 4 mě nemine. Sere mě to, fakt jo!
Dneska jsem se dozvěděla, že nám odpadla skvělá učitelka, kterou jsme měli na němčinu a ted místo ní máme zástupáka, z kterýho se mi ježej chlupy po celým těle.

Co mě čeká?
Zkoušení z dějáku, psaní eseje na ájinu(to jsem zvědavá, jaký nám vybere téma!), písemka z ekonomiky, zkoušení z matiky, posraná němčina(celkově!!!), hnusná látka z fyziky, kterou vůbec, ale vůbec nechápu, písemka z chemie, písemka z hospodářskýho zeměpisu, písemka z dějáku(?), hnusný odmocniny z matiky a šílený těláky.

Potřebovala bych, aby měl den tak 50 hodin, abych všechno stihla. Cejtím se fakt strašně vyčerpaná, každej den spím tak 5 hodin, protože prostě... NESTÍHÁM.

PS: Chystám článek o mým botníku, protože mi asi milion z vás psalo, abych něco takovýho udělala, tak jste mě aspoň inspirovali na novej článek:D:-)


Aspoň trochu poziviní písnička.

A o tom, co mám v nose, taky někdy příště:-)

Poklady od babičky.

9. ledna 2012 v 11:53 | Luczynka
Včera jsme byly s mamkou, sestřenkou a tetou u dědy přebírat věci po babičce. A celkově přebrat a uklidit celej dům. Aby věci po babičce neměl pořád na očích.
Popravdě...strašně mi ty věci drásaly srdce. Vybavovaly se mi všechny okamžiky, kdy babička měla zrovna tohle a tohle na sobě. Ale dědu jsme v tom nemohli nechat samotnýho. Musíme jít dál, protože i když budeme sebevíc truchlit a užírat se myšlenkama, že by mohlo být tohle a tohle jinak, stejně nic z toho vrátit nejde a babičce to život nevrátí.
A když jsme tak přebíraly věci, narazila jsem na pár kousků, co by se mi mohly hodit do šatníku. Babička byla v mládí strašná kočka a jak vidíte, ty věci nevypadají vůbec špatně.


Z tohohle svetru jsem unešená:-) Přijde mi, že zelená barva ke mně docela jde, co myslíte?

Dear grandma...

7. ledna 2012 v 0:41 | Luczynka

Včera to byl týden. Týden od události, kterou jsem si doteď ještě nějak neuvědomila.
1. ledna jsem přijela domů a když jsem vešla do dveří, mamka byla strašně smutná. Nic jsem nechápala. Řekla mi, že babička 29. 12. zemřela. Že se mi omlouvá, že mi to neřekla dřív, ale že mi nechtěla kazit SIlvestra. Stála jsem s botama v ruce a 5 minut jsem koukala do zdi. Nic jsem nechápala, byla jsem úplně mimo. Nezmohla jsem se na slovo. A tak jsme se s mamkou jen dlouze objímaly.
Babička byla už dlouhou dobu nemocná. Mamka za mnou přišla do pokoje a všechno mi řekla. Že se babičce udělalo strašně špatně, a dědovi řekla, že se jí chce strašně umřít. Děda ji položil do postele, chytl ji za ruce a po chvilce cítil, jak je konec.
Mamka přišla o 10 minut pozdě. Nestihly se rozloučit.
Popravdě... za ten týden mi tohle všechno ještě nějak nedošlo. Nedošlo mi, že jsem ztratila jednoho z nejbližších lidí. A docvaklo mi to všechno až teď...

Strávila jsem s ní celý dětství. Byla jsem pořád nemocná a ona byla jediná, u který jsem byla pořád. Hrála se mnou celý dny hry, piškvorky, masírovala mi chodila(což jsem strašně milovala), dělaly jsme spolu kompoty, koukaly na televizi, malovaly jsme spolu, hrály si na školu, krmily jsme králíky, chytali jsme slepice, abychom je mohly na noc zavřít do kurníku, aby jim neublížily kuny. Chodily jsme spolu na půdu, kde jsme se přehrabovaly ve 30 let starejch věcech. Plely jsme spolu záhony, sbíraly jsme brambory. Pletla se mnou náramky přátelství. Kdykoli se mi něco povedlo, strašně mě chválila a já jsem byla v sedmým nebi. Spaly jsme spolu v posteli a já měla propletený nohy do jejích, protože mi byla vždycky strašná zima. Vždycky celou noc poslouchala malinkatý rádio, který měla pod polštářem, a já kvůli tomu nemohla spát. Když jsem pak měla skoro 2 měsíce neštovice, celý dny se mnou byla právě ona. Celý dny se mnou seděla pod obrovským ořešníkem, hrála si se mnou s panenkama, poslouchaly jsme rádio.
Už nikdy mi neuvaří nejlepší kroupovou a kachní polívku, co uměla jen ona. Už nikdy mi neuvaří svíčkovou, kterou jsem jedla jen od ní. Už nikdy mi neřekne, že chodím oblíkaná jak černočerná černota a že mi nesluší červená rtěnka.
Už nikdy nic z tohohle. Nikdy v životě. Už nikdy jé nebudu moct představit Ondru, což jsem doteď neudělala. Už nikdy nepozná člověka, kterýho miluju.
Je mi na nic, je mi šíleně. Cejtím se jak nejmenší človíček na světě.
Strašně mě mrzí, že jsem s ní za poslední měsíce, vlastně za cca 2 roky trávila málo času. Strašně mě to teď užírá a neskutečně toho lituju. Tolik bych toho teď změnila. Tak strašně moc bych ji teď chtěla obejmout. A říct jí, že ji mám ráda.

Bolí to. Strašně moc to bolí.
Babičko, každý den za tebou budu chodit. Každý den budu s tebou.
Vím, že je ti po několika letech konečně dobře, že jsi teď šťastná. Jednou se tam nahoře sejdeme.

Vzpomínky budu mít v srdci navždy a navždycky na tebe budu vzpomínat v dobrém. Protože ty jsi měla srdce na pravém místě.
Děkuji ti, babičko.

Rok se s rokem sešel...

1. ledna 2012 v 23:35 | Luczynka
Článek, kterej jsem začala psát už na konci října. Samozřejmě budu ráda, když si ho přečtete, ale celkově je to takový spíš pro mě. Abych si to všechno shrnula. Když teď koukám na ty fotky, pociťuju silnou nostalgii a je mi z toho vlastně i trochu smutno.

Leden
Začínám tvořit trička na zakázku. Hned na začátku strávím 3 dny v nemocnici, kde jsem nucena přežít šílenou operaci ramene. Po dvou tejdnech zalezlosti doma se vypravím ven, kde mi bylo fajn s Pavlínkou, Markétkou a ostatníma skvělejma lidma. Drahý mě navštěvuje doma. Zatímco jsem doma, choděj mi balíčky z eshopů s botama.








Christmas presents.

25. prosince 2011 v 21:07 | Luczynka
Možná je to ubohý a možná vám budu připadat jak rozmazlenej jedináček, ale mně článek o dárkách, co člověk dostane, přijde jako dobrej nápad. Vždycky mě takovýhle články bavilo číst, kochat se jimi.
Plus mi pár z vás psalo email, ať o tom článek udělám, a tak vám děkuju za inspiraci :-) Aspoň tu nebude mrtvo.
Myslím, že Ježíška jsem měla bohatýho a určitě si nestěžuju, i když bylo to divný, neslavit Vánoce s tátou, ale až o den dýl. Nojo, to je život.
Prázdniny si užívám, zítra odjíždím s drahým na chatu do středy a ve čtvrtek spolu jedeme k jeho známým až do Novýho roku. Těším se. Moc.

Největší radost ze všech dárků mi udělal tenhle kabát. Dva roky jsem sháněla červenej, slušně vypadající kabát, a před Vánocema jsme ho s mamkou konečně našly:-) Navíc si myslím, že červená barva ke mně jde. :-)

Sháněla jsem původně trochu jinou tašku, ale tu jsem nikde neobjevila, tak vyhrála tahle:-)

Do těhlech šatů jsem se maximálně zamilovala!!!

I have never felt this way...

18. prosince 2011 v 23:53 | Luczynka
ZASE je neděle, ZASE jsou pozdní noční hodiny, ZASE tu čumím do obrazovky a ZASE mám náladu takovou, jakou fakt mít nechci.
O tejdnu ve škole mluvit nebudu, byl to asi ten nejpohodovější tejden od září. Furt nám něco odpadalo a bylo to fajn. Sice jsem strašně nanervy z matiky, ze který mi vychází skoro 4 (dřív sjem měla 1,2), ale...who cares.
Pátek byl asi nejhorším pátkem, co kdy byl. Měla jsem jít s kámošema na akci, ale nakonec to nedopadlo, všichni se na mě vykašlali a já jsem seděla v PÁTEK večer doma. Měla jsem strašný nervy, se vším jsem házela, byla jsem nepříjemná, a tak jsem myslela, že se z toho ten pátek trochu vybiju. Ha ha a ještě jednou ha. Večer jsem proseděla asi se třema litrama horkýho čaje, koukala jsem na dojáky, přemejšlela zas úplně nad vším, vzpomínala a celkově to byl prostě strašně na nic večer.
Včerejší odpoledne jsem strávila na koncertě v našem obchodním centru, kde jsme zpívali. No větší trapas před celým Libercem jsem si fakt udělat nemohla.
Po koncertě jsem se sešla s tou nejskvělejší slečnou, kterou jsem kdy mohla potkat (jednou jí věnuju dvacetimetrovej článek!!!) a s kamarádem a dělala jsem jim trochu křeníka no:P :D Ale tak nějak si už zvykám. Šli jsme do čajovny (kde bylo další bum) a já si ten večer tak strašně užila, že to byla asi náhrada za ten nevydařenej pátek. Ve třičtvrtě na 10 večer jsme šli navštívit mýho maroda, vypili jsme půlku medoviny a celýho ferneta(fuj, nesnáším ho:D:D) a když jsem šla na autobus, všechno to na mě zas spadlo. Z velký části to bylo tou přiopilostí a prostě... ty poslední tejdny byly perný a mně se to vrátilo zase v jeden večer. A přetrvalo to až do dnešního večera. PARÁDA.
Navíc se mi před chvílí stala věc, kterou jako jednu z mála nedokážu vystát, jsem naštvaná, do školy nic neumím, nechce se mi tam a v sobotu jsou Vánoce? AHA.

Trocha hudební inspirace, která mě posledními dny provází. Samý depkoidní, tak se omlouvám (kdybyste měli typy na další takový, prosím prosím)

Birdy...15tiletá slečna, která má neskutečnej hlas a za poslední měsíce mě každá její písnička dostane absolutně na kolena...


Keane... dlouholetá láska.

Tuhle mám od mojí paní Jabkový(mimochodem, ta spřízněná duše, o který jsem psala už o pár řádků výš). Fiona Apple - slečna s překrásným hlasem...

Tuhle mi včera pustila taky paní Jabková. Poslouchejte text. Krucipüsky jsem nikdy ňák moc nemusela, ale začínám jim hodně přicházet na chuť.

Za poslední dny už asi po 654695654655átý. You me at six. ♥

A tohle hodnotím jako největší pecku za poslední tejden. Brand new jsem poznala OPĚT díky paní Jabkový a tahle písnička je nepřekonatelně úžasná. Text. ♥

Don't cry! Just say "fuck you" and smile.

10. prosince 2011 v 20:19 | Luczynka
Mám strašnou chuť napsat článek na téma týdne - "Pod maskou", protože jsem se tak za poslední týdny cítila dost často. Ale nějak mě nechce navštívit múza, abych napsala něco smysluplnýho. Tak teda asi nic.
Tenhle tejden byl divnej. Jsem furt strašně unavená, ve škole mi nic nejde. Skoro propadám z matiky, a to jsem měla v pololetí minulýho 1. Z písemek běžně dostávám 4 a jsem z toho solidně na nervy. Němčinu taky mrvím jak můžu. Možná bych měla nasadit nějakej režim. Jenže vím, že mi to vydrží tak tejden.
Předchozí týdny jsem chodila domů každej den kolem 9 večer, je divný, že teď chodím domů v 6. Grrrr. Trochu mě to štve.
Snažím se začít zase číst. Dřív jsem měla jednu knížku na tejden, jenže teď čtu jednu knížku dva měsíce. Není na to žádnej čas a strašně mě to mrzí, protože mám seznam tolika knížek, co chci přečíst, že z toho začnu za chvíli fakt bláznit, že nic nestíhám.
Poslední dny hodně vzpomínám na minulost. Celkově. Ozvalo se mi strašnejch lidí, s kterejma jsem měla v minulost hodně společnýho. A celý to na mě vždycky spadne. Hlavně večer. Kdybyste se mě zeptali, kdy naposled jsem večer nic neřešila, byla jsem úplně v pohodě a šťastná, nedokázala bych vám odpovědět. Je to fakt dlouho.
Tenhle víkend jsem se rozhodla, že nebudu dělat nic jinýho, než se válet doma, relaxovat, koukat na filmy, číst, kreslit, malovat na trička a poslouchat hudbu. Občas to takovejhle víkend fakt chce.
Ve čtvrtek jedu s Marki do Prahy na koncert Adept, More than a thousand a Waking with strangers. Strašně moc se těším. Ještěže máme v pátek od 9:D A celkově máme příští tejden strašně v pohodě, furt nám něco odpadá.
Co víc ještě říct... Snad už jen nějaká hudební inspirace a fotky.

Dneska jsem se do ní úplně zamilovala.
Nějak mě chytli Pearl Jam. Hlavně ty pomalý depkařský písničky...
Od Peťulky...
Tuhle jsem za poslední tejden poslechla asi tak 300×

Strašně jsem se zamilovala do Warpaint:-)


Fotím si vlasy. Je to zas ňáká moje momentální úchylka nebo nevím...


Můj výtvarnej koutek a strašnej bordel.

Kreslím. Koho? Jareda:-)

Takhle vypadá momentálně moje postel. S tričkama, který jsem za poslední dobu vytvořila.

Poctivě chodím na sborový zkoušky, protože máme příští týden koncert před celým městem. OMG, to bude trapas.
Čtu povinnou četbu...



A vlastně teď taky pořád jím. Připadám si jak těhotná.

I'm the winner!:-))))

9. prosince 2011 v 16:59 | Luczynka
Nějak nemám nápad na další článek, a tak mě napadlo udělat článek z toho, jaký jsem měla za poslední dobu štěstí:P
Vyhrála jsem 3 giveaway(s) a nemůžu tomu uvěřit:P

První jsem vyhrála u Boo a jsou to tyhle krásný placky, který vyrábí šikovnej macomix a mohla jsem si je sama vybrat:-) Jsou originální a prostě je miluju!

Follow your dreams...

5. prosince 2011 v 0:25 | Luczynka
Povinně poslechnout


Dopadlo to všechno, jak jsem chtěla.
Shrnutí posledních dnů:
  • udělala jsem strašnejch kravin
  • dala jsem si pauzu s O.
  • ublížila jsem hodně lidem
  • poznala jsem slečnu, která mi teď neskutečně pomáhá ve všem. Je úplně stejná jako já. Červený vlasy, propíchaný uši, lev, stejný názory, stejná hudba, stejnej styl oblíkání. Je jako můj klon ♥
  • minulou sobotu jsem vypila přes půl vodky, dvě piva a vykouřila strašnejch cigaret, a udělala jsem strašnej úlet, domů jsem přišla v 1 a máma mě málem zabila
  • udělala jsem strašně unáhlenej krok a začala jsem chodit s člověkem, ke kterýmu jsem hodně cítila a ještě pořád v sobě něco mám, ale ten vztah se stát neměl a bylo to strašně uspěchaný
  • ten vztah jsem ukončila, ale ulítávala jsem dál
  • zjistila jsem, jaký jsou lidi svině a jak člověku neuměj přát štěstí a přitom se strašně tváří, jak chtějí, abych byla šťastná
  • po pár dnech tohoto života jsem si ale uvědomila, že takhle žít nemůžu a že bez O. žít nemůžu ani kdybych chtěla
  • utrpěla jsem 3 dny těžký deprese a to, že jsem si dřív říkala, jaký mám strašný depky, to se s tímhle fakt srovnávat nemohlo - celá jsem se klepala, měla jsem úplně zmrzlý ruce, nešly zastavit slzy, nemohla jsem se na ni soustředit
  • dneska jsem udělala O. přepadovku a přišla jsem mu všechno povědět
Dopadlo to tak, jak jsem chtěla. Všechno jsme si vyříkali. Samozřejmě jsem nečekala hned odpuštění, bude určitě nějakou dobu trvat, než si zase získám tu důvěru, přeci jen, byl to jeho nejlepší kamarád(což mě teď strašně trápí).
Měla jsem v hlavě strašnej bordel. A popravdě? Vážně jsem ráda, že se stalo to, co se stalo. Všechno má svoje klady. A já si kvůli tomuhle uvědomila strašnejch věcí.

Vím, že musím vypadat jak děvka, ale... asi kdo neví, nepochopí. Jsem ŠŤASTNÁ a věřím v lepší budoucnost.
Já se jen zase potřebovala vypsat, tak se omlouvám.

Bolest, kam se podívám...

29. listopadu 2011 v 23:39 | Luczynka
Od pátka se toho stalo neskutečně moc. Vlastně se mi změnil celej život.

A už zase. Už je to zase tady. Už to na mě ZASE všechno padá.
Včera jsem udělala zvláštní věc, zasvěcení fejsbukem vědí. Včera mi to přišlo strašně fajn a strašně normální.
Zjistila jsem, jací lidé jsou. Jak jsou někteří falešní. A jak jsou strašně zlí.
Všichni strašně chtějí, abych byla šťastná, jak je to můj život a jak mám dělat to, abych byla spokojená. Jenže jen co něco takovýho udělám, najednou jsem strašná svině, děvka a začnou mi chodit anonymní emaily. Když proti mně začnou být nejbližší lidé. Lidé, kteří jsou mnou milováni. Věc, která mě neskutečně ranila a strašně mě mrzí.
Když se nad včerejškem zamyslím dnes, začínám zvažovat, jestli jsem neudělala moc unáhlený krok. Dnes jsem nešla do školy, včera/dneska jsem šla spát skoro ve 3 ráno, protože jsem nemohla kvůli myšlenkám usnout, a ráno mě strašně bolela hlava. Od půl 11, co jsem vstala, vlastně až do teď přemýšlím. Zvažuju plusy a mínusy toho, co jsem včera udělala. Bohužel je tam převaha těch mínusů. Parádní den, kterej měl bejt strávenej úplně jinak.
Řekla jsem si, že zítra udělám pevný rozhodnutí. Rozhodnutí o tom, jak to bude dál. I přes to, že bych se pak někde sesypala. Já takhle prostě nemůžu. Neskutečně mě to všechno ničí.
Začínám si uvědomovat, jak mi O. chybí. Jak strašně moc mi chybí. Ale ještě to není tak hrozný. Já potřebuju poznat úplně neskutečnou bezmoc. Abych se kurva probudila.
Ale jo, vlastně tohle všechno byl účel, abych to postrádání poznala. Strašně se bojím. Jen co pomyslím na TU věc, začnou se mi klepat ruce a kolena, buší mi srdce o 106, derou se mi slzy do očí.
Krávo pitomá, patří ti to!

Všude okolo vidím samou bolest. Všichni si ubližujou, všichni se podvádí, všichni se rozchází. Je mi z toho života na blití.

Sia - Breathe me


Nový začátek po 2 a půl letech...

25. listopadu 2011 v 23:24 | Luczynka

Možná je tohle až moc osobní věc. Možná bych sem tuhle věc neměla vůbec psát. Ale mám toho tolik na srdci a nevím, kam to napsat. Blog to opět odnese.
V 5.listopadu to bylo 27 měsíců, co jsem byla s O.
Poslední měsíce to mezi námi začalo dosti skřípat a já se začala chovat čímdáltím hůř. Začala jsem být často nepříjemná, protivná a tak nějak jsem mu moc nedávala najevo, že pro mě znamená to, co pro mě znamená.
Poslední měsíce pro mě byly vážně zvláštní. Měla jsem neskutečně pomatený myšlenky, nevěděla jsem, co chci.
Tenhle vážnej vztah začal na konci mého 13.roku. A mě to teď začalo pomalu, ale jistě přerůstat přes hlavu. Proč se tím tajit... bylo pro mě čímdáltím těžší nemyslet na nějakej úlet. Najednou prostě začala bejt strašná chuť na nějakou změnu. Změnit to po 2 a půl letech.
Dneska jsme se sešli, šli jsme do čajovny a všechno si to vyříkali. Dvě hodiny v kuse mi tekly slzy, bylo to tak neskutečný, bavit se o tom, že by to mezi námi mělo skončit.
Dali jsme si pauzu. Ale...není to taková ta pauza, kde bychom byli tejden spolu, pak pauza, pak zase tejden spolu. Tak to nechceme ani jeden. Já si jen potřebuju uvědomit hromadu věcí. Potřebuju udělat fakt nějakej úlet. Vyřádit se. Potřebuju zjistit, jak strašně těžký je bez něj být.Potřebuju se o sobě přesvědčit.
Strašně mě překvapilo, jak jsme to oba vzali. On to vzal neskutečně pohodově. Né, že by mu na mně nezáleželo a proto mu to bylo jedno. Právě naopak. Jsem přesvědčená o tom, že on pro ten vztah je schopnej udělat cokoli.
A já věřím, že tohle období, který teď je, nám strašně pomůže. Jsem si na 99,9% jistá, že se k němu chci vrátit. Řekl mi, že na mě bude čekat. A až si to všechno utřídím v hlavě, ať mu řeknu.
Když jsme se naposledy na nějakou tu dobu objali, políbili a upřímně jsme se zahleděli do očí toho druhého a on mi řekl ,,Budu na Tebe čekat. Miluji Tě, vždy to tak bylo a vždy to tak bude", bylo mi neskutečně fajn. Když jsem odešla, měla jsem úsměv na tváři a cítila jsem se volná. Jako kdybych měla křídla. Byl to krásnej pocit, po těch 2 a půl letech.
Jenže teď, když celej večer sedím a přemýšlím, říkám si, jak jsem strašně blbá. Jak jsem tohle mohla dopustit. Strašně to bolí a drásá mě to. A v tuhle chvíli jsem přesvědčená jako nikdy za posledních pár měsíců, že ho naprosto, z celého srdce miluji.

Nejpohodlnější, nejkrásnější a nejlepší boty!

22. listopadu 2011 v 20:26 | Luczynka
Ha! A je to tady:D Po několika měsících rozhodování jsem se konečně odhodlala a tyhle botky si vážně objednala.
V ČR jsem je nemohla nikde sehnat, a když už jo, tak byly okolo 2000,- a to se mi do nich zas dávat nechtělo:-)
A pak jsem objevila, nebo spíš, konečně jsem se přestala bát a zavítala jsem na ebay. Měla jsem z toho velkej strach, protože mi to nakupování přišlo strašně složitý a bála jsem se, že mi věci nepřijdou a vyhodím akorát tak peníze.
Ale jsem neskutečně překvapená.
Nákup byl neskutečně jednoduchej a bolíček mi dorazil do 10ti dnů, což si myslím, že na to, že byl ze zahraničí, je skvělý:-)

Na boty jsem byla strašně natěšená a hned v autě, když jsem si je vyzvedla, jsem začlaa trhat obal a konečně jsem je měla v ruce:P
Boty vypadají kvalitně, jsou neskutečně pohodlný, vůbec mě z nich nebolej nohy, maj mých vysněných 16cm a jsou prostě nejlepší, co v botníku mám!
Co mě ale zklamalo, tak zabalení bot. Přišly opravdu jen v igelitu, ve kterém vám chodí třeba kosmetické katalogy do schránky. Myslím, že kdyby na botky hodilo něco ostrýho, mám po nich. Ale naštěstí všechno v cajku:-)

A za 550,- tyhle boty, i s poštou, to je prostě nádhera.

Jedna kravina za druhou, ale ty nejlepší prázdniny...

29. října 2011 v 12:46 | Luczynka
Je toho na mě za poslední dny strašně moc... Vlastně za poslední týdny a měsíce.
Jsem z toho všeho solidně na prášky. Fakt jo. Nejradši bych se zahrabala někam 20 metrů hluboko a už nevylezla.
Všechno mě strašně štve, jsem strašně nervní, jsem nepříjemná, každej večer mám depku.
Je to strašně kreténský období.
Nejsem si sebou vůbec jistá. Vůbec v ničem. Připadám si jak loutka.

Na druhou stranu jsem ale zažila asi nejlepší podzimní prázdniny.
Ve středu jsem vstávala ve 4 ráno a jeli jsme s O. a kamarádama na chatu.
Bylo nás 6 a bylo to strašně fajn. Mám ty lidi strašně ráda a jsem ráda, že jsem ten čas strávila právě s nima.
Byly to takový dva trošku chlastací dny:D Teda...alespoň pro mě :D Míchala jsem to všechno dohromady, 2 piva, 3 skleničky vína, medovina a půlka flašky zelený. Ale nebylo mi vůbec špatně, no..ale nechtějte radši vědět, jak jsem dopadla:D Katastrofa:D
Ale miluju tu odvázanost, která při opilosti je. Jsem strašně stydlivej člověk, a tak si opilost vážně užívám, protože to je jediná doba, kdy se nestydím a jsem prostě jiná :-)
Ve čtvrtek jsme přijeli večer, a tak jsem čtvrteční večer strávila koukáním na seriály.
Včera jsme byli za babičkou v nemocnici. Ježiši, nesnáším nemocnice. Mám z nich strašnej pocit. Ale naštěstí je už babičce líp. Ani nevíte, jak jsem za to ráda.
Večer jsem se s kámoškou a dalšíma asi 15ti lidma vypravila do našeho libereckýho klubu na akci, kde se vždycky sejde celej Liberec. Čekali jsme skoro půl hodiny na bus a pak jsme se do něj nevešli, na facku:D
Nakonec jsem tam ale skončila úplně s jinejma lidma, než s kterejma jsem tam šla. Zjistila jsem, že mnohem radši trávím čas s klukama, než s holkama. Je to takový... úplně jiný a je mi prostě líp. A tak jsem páteční večer od 21:00 do půl 1 strávila hlavně s kamarádem, s kterým jsme byli i na tý chatě a dobře jsem si s ním popovídala. Taky máte u nějakejch lidí pocit, že vám naprosto rozuměj? ... Smála jsem se tam jako magor, smála jsem se úplnejm kravinám, ale bylo mi tak FÁÁÁJN.

Dneska jdeme do toho stejnýho klubu na koncert Mira Šmajdy. Jo, mám ho ráda, má dobrej hlas a je sexy! Když byl v Super Star, fandila jsem mu a štvalo mě, že nevyhrál. A na ten koncert přijede TV Prima a Očko. Parádička:D

We were the victims of ourselves...

20. října 2011 v 19:59 | Luczynka
Je toho strašně moc. Strašně moc, co bych chtěla napsat (sakra, já s tímhle začínám skoro všechny články!!!!), ale prostě není vůbec čas.
Vůbec na nic.
Jsem pořád v pohybu, pořád něco dělám. Jediný štěstí je to, že jsme skoro celej tejden nic nepsali, takže jsem se nemusela skoro šrotit. Zejtra teda píšem z literatury, ale tak ta problém nebude:-)
Tenhle tejden jsme měli dvakrát od devíti(včera a zejtra) a hned se ten tejden vede líp:D
Na následující dny to mám dost nabitý. Zejtra mám do 13:20, ve 13:30 mi jede tramvaj a ve 13:40 musím jet busem domů. Ve 14:15 musím jet zase zpátky (a to se musím převlíknout, upravit atd atd) a ve 14:30 nám s drahým jede bus do Prahy. Je to takovej miláček, že se kvůli mě obětoval a celý odpoledne stráví někde a já budu nakupovat:D Nechtěl mě pustit samotnou, ale já mám fakt strašnou potřebu nakupovat!:D Takže Palladium to jistí, a ještě když tam maj výročí, takže maj slevy:-) No těším se na to už skoro 2 měsíce a prostě to bude super!
Větší problém je ten, že večer jdem na koncert Within Temptation, takže nevím, kam dám moje nákupy:D Achjo. Ale to se ňák pořeší. Ááááá...a na ten koncert se taky strašně těším. Vlastně je to jedna ze skupin, na který jsem začínala poslouchat tu tvrdší hudbu. Cha.
Včera mi taky konečně přišla kreditka od ČSOB, a tak už můžu vesele vkládat a vybírat z bankomatu. A taky si konečně začít vybírat botky z Asosu nebo začít šetřit na botky od Jefrreyho Campbella. Chichi. No jo, jsem z toho účtu nadšená prostě:D
V úterý mi přišlo dalších 16 triček na namalování, trochu nestíhám, ale víkendy to jistí:D
Před chvílí jsem přišla ze sboru, kde je teď prostě dost dusno. V pondělí bych měla jet na soustředění kvůli budoucím koncertům, jenže prostě nemůžu. Ať už z rodinnejch důvodů, tak kvůli penězům, tak kvůli tomu, že si chci po 9 letech užít podzimní prázdniny. Při tom, jak nám to tam popisovala, co se děje a jak to má kvůli tomu, že nejedeme na soustřeďko těžký, jsem fakt měla málo k tomu, abych se tam nerozbrečela. Najednou mi to přišlo strašně líto. Prožila jsem tam 8 let, těch nejlepších let. Bezvadný akce, bezvadný zážitky. Jenže... na tý střední už prostě není čas jen na sbor.
Příští pátek je v našem nejlepším libereckým klubu mega akce, kde se vždycky sejde celej Liberec, a já vlastně nemám s kým jít, a dost mě to mrzí. V sobotu se s holkama chystáme na koncert Šmajdy:D Teda není to zas až tak kvůli němu, ale měli by tam bejt Mother's Angels, který mám fakt ráda:-) Ale tak na Šmajdíka se taky těším, když byl v SuperStar, hodně jsem mu fandila, a bylo mi fakt jedno, jak vypadal:-)

Na následující dny se těším, a vlastně pořádně ani nevím proč.

Fotek bohužel opět moc není :( Sice jich pár mám, ale jsem strašně líná je upravovat...

,,Do you really want me dead or alive to live a lie?..."

12. října 2011 v 17:21 | Luczynka
Od koncertu je prostě milovaná! :-) A nemůže se mi nikdy oposlouchat.♥


Kdo uhádne, z jaký písničky je ten titulek, má u mě pusu!
Poslední dny jsou divný, i když si asi nemůžu na nic moc stěžovat. Potřebuju se vypsat, jen nevím čím mám začít. Mám toho na jazyku strašně moc, ale stejně 3/4 toho zapomenu a nenapíšu to sem.
V občance berem psychologii. Jsem do toho tak zažraná, jako jsem nikdy do žádnýho předmětu nebyla. Fakt mě to baví!
Ve čtvrtek jsme byli poprvý s tělákem v bazéně, panebože, takovej trapas. Neumím plavat pod vodou, všichni si dávali v pohodičce 3 bazény, já dala jeden a už jsem nemohla. Jo, kvůli těm ramenům. Úplně mě štve, jak mě ve všem omezujou!
Tak jsem byla včera s O. v bazéně ještě jednou, protože několik let plaval, ale prostě... já se to nedokážu naučit:D Ještě mě čeká 5 čtvrtků v bazéně, paráda.
V pátek to uteklo docela rychle, večer přijel O. strejda a "teta", který je 18:P a obešli jsme 2 čajovny. Pak jsme spali u něj.
O víkendu jsem měla depku z tý odporný zimy, nebylo mi dobře, a tak jsem víkend strávila u filmů, seriálů, dodělala jsem 30 triček do čajovny a pak se učila.
Pondělí uteklo strašně pomalu, v úterý jsme měli od devíti a odpoledne jsem před klavírem jela k babičce.
Dneska jsme psali nejlepší písemku z fyziky, i když ji nesnáším, ale takovýhle písemky mít pořád, tak si pískám :-)
Měla jsem do půl 1, pak jsem měla jet k druhý babičce, ale ujel mi autobus přímo před nosem, tak jsem šla 3 nebo 4km pěšky(v podpatkách!!!). Trápí mě, že je na tom babička zdravotně dost špatně, a tak mám strach:/ Na dědovi jsem viděla, že prostě sám nezvládá.
A před chvílí jsem přijela domů. Předtím jsem se stavila v Rossmannovi, kde jsem ukořistila zase pár věcí za 4,90Kč. No nejsem génius? :P
Teď poslouchám 30 Seconds to Mars, kochám se textama a za chvíli mě čeká učení se na matiku(ne, to prostě nedám), na velkej test z AJ(i když...s tím problém nebude:-)), na velkej test z NJ(s tím problém bude:-x), a na dějepis. Je toho zase strašně moc. Celej tejden skoro nic a teď si to musej všichni vynahradit.
V pátek se chystám s O. na chatu. Trochu si od všeho odpočinout. V sobotu musím odnýst konečně ty trička do čajky a v neděli jdu na 1.výročí čajovny:-)
Fotek opravdu moc nemám, nějak prostě není čas. Mrzí mě to, ale každej den domů přijdu v 6, a taky to hnusný počasí mě od toho odrazuje.
Mějte se pěkně.
Jo...a taky jsem vyhrála u Boo giveaway. Nemůžu tomu uvěřit. Poprvý, co jsem v GA něco vyhrála:D :-)))
 
 

Reklama