Kde? Deviantart, ČSFD, Databáze knih, Spring.me - zeptej se mě
E-mail: mrs.luczynka@seznam.cz
Instagram: Luczynka

Můj deník

My collection of rings

26. listopadu 2012 v 19:47 | Luczynka
Co o mě možná nevíte tak to, že jsem prostě úchyl na prsteny. Nedokážu vyjít z domu, aniž bych neměla něco na rukou :)
Pár z vás mi tu psalo o nějakej takovejhle článek a jelikož se mi ten nápad zalíbil, řekla jsem si, proč ne:)
Většinu kousků jsem nasbírala za necelej rok. A od tý doby, co jsem objevila Ebay, tak je to fakt zlo :D

H&M, 30 Kč

Gate, 24 Kč

Začít znovu a od úplnýho začátku.

25. listopadu 2012 v 19:35 | Luczynka
Je neděle večer a já stále od pátečních 7.00 nespala. Po páteční události jsem se strašně moc opila, byla jsem s kamarádkou a jednou holčinou a jsem jim moc vděčná za to, že se mnou strávily večer. Pak jsem šla za druhou kamarádkou, která kvůli mě šla o půlnoci ven. Do 2 jsem seděla sama na louce vedle lesa. Jsem fakt kráva, vůbec mi nedošlo, že mě tam mohl někdo třeba přepadnout.
Včera jsem si udělala svůj den. Byla jsem nakupovat, utratila jsem poslední peníze, který jsem si vydělala v Mekáči, utratila jsem všechny peníze na Vánoce, nemám na dárky, ale je mi to jedno. Na 5 hodin jsem se skvěle odreagovala a dokonce mi bylo fakt fajn. Večer jsem strávila u filmů, s flaškou vína a s kakaem. Po půlnoci jsem vypadla s kamarádem na pivo, domů jsem dorazila po 5 ráno :D Ale bylo to fakt fajn a dlouho jsem se nezasmála tak, jako dneska ráno :D :) A taky jsem dlouho nebyla tak příjemně opilá :D Do půl 7 jsem spala (haha, asi tak hodinku :D ) a pak jsem vstala a od 9 jsme měli zkoušku se sborem na soutěž.
Takže když to tak počítám, 60 hodin jsem nespala:D Vlastně je to docela smutný, ale už jsem to asi nějak přetáhla, vypila jsem asi padesát litrů kafe, ale teď je mi fajn a jsem OK:D

Abych vám pravdu řekla, už mě fakt nebaví to věčný truchlení nad tím, jak je všechno v hajzlu a jak se to všechno posralo. Nechápu, proč se to stalo, nechápu, proč jsou všichni tak tvrdohlaví a nenechaj si absolutně nic říct. Poznala jsem, jak vám i lidi, kteří se tváří jako kamarádi, dokážou podkopnout nohy a totálně všechno obrátit proti vám. Ale následující dny si chci udělat SVOJE, prostě být sama se sebou, užít si je sama se sebou, něco pro sebe udělat, udělat pár změn v mým životě, začít dělat pár věcí a chci, aby mi bylo hlavně fajn a abych nemusela řešit tyhle věci. A aby mi nikdo neříkal, jaká mám být a jak se mám chovat. Protože se nechci nechat strhnout jedním blbým okamžikem na to nejhlubší dno, na kterým jsem si sice už chvíli pobyla, ale s tím končím. Nechci vypadat jako ta strašně drsná, který je všechno u prdele (protože fakt není a hodně to bolí), ale kdybych vedla život jako poslední dva dny, tak bych se musela asi fakt někde vodstřelit.


PS: Jo a rozhodně nepotřebuju a nechci, aby jste mě tu litovali, jaká jsem strašná chudinka. To vážně není účel těchto článků, jak si někdo z vás myslí.

PS2: Nepotřebuju vaše rady, jak si za to můžu sama. Nikdy jsem neřekla, že na tom nemám vinu. Nepotřebuju takovýhle komentáře, nemusíte to komentovat vůbec. A když už to komentujete, aspoň se podepište a nedělejte strašně tajemný ";)". A nebo mi to řekněte do ksichtu, když jste z mýho okolí a nemaskujte se jen za blbej blog.


Můj novej nejlepší kámoš

Když se vám sny rozplynou...

24. listopadu 2012 v 18:14 | Luczynka



...a to do posledního detailu.
Po skoro 3 a půl letech zažívám něco, co neznám.
Žila jsem pro něco, čemu jsem nejvíc na světě věřila. Žila jsem pro někoho, komu jsem nejvíc na světě věřila. Tři a půl roku.
A pak se to najednou rozplynulo, úplně všechno.
Pořád mi přijde, že je to blbej sen, ve kterým se mi zdá něco, čeho se v životě nejvíc bojím - ztráty osoby, kterou nadevšechno miluju. A pak že se vzbudím a všechno bude jako dřív.
Ale ne. Jsem jen naivní píča, která si maluje parádní budoucnost, má sny, který si myslí, že se jí do detailu splní, ale pak spadne na držku a rozplyne se jí všechno před očima.
Popravdě nevím, co mám dělat, jsem naprosto zoufalá, mám ubrečený oči, 40 hodin jsem nespala(ani minutu) a prostě nevím, co se životem. Nechci vypadat jako hysterka, ale 3 a půl roku je pro mě strašně dlouhá doba. Je to pro mě jedna velká etapa mýho života.
Mám ledatak chuť se někde vodprásknout.
Tohle období bude hodně těžký. Vím, že to nezvládnu. Aspoň ne takhle brzo. Bude mi to fakt dlouho trvat. Potřebuju si urovnat myšlenky v hlavě, popřemýšlet, rozhodnout se, jak dál a chci být sama.
Bolí to, strašně moc. Ale krávu ze sebe dělat nenechám.

Nikdy si neuvědomíte, jak je pro vás něco důležitýho, dokud to neztratíte.


Times are changing! :)

20. listopadu 2012 v 20:36 | Luczynka
Poslední dny jsem tak nějak narazila na dobrou náladu, docela se mě drží. A to i přesto, že je vlastně hodně věcí pěkně v pr*eli. Vůbec nestíhám, nic. Přijde mi, jak kdyby den byl poloviční. Chodím spát ve 2 ráno, vstávám v půl 7. Snažím se učit, ale nedokážu si zapamatovat absolutně nic.
Navíc 6 hodin ekonomickejch předmětů tejdně, je to šílený a mě z toho začíná fakt hrabat, protože to jsou pro mě absolutně nezáživný věci a fakt mě to nebaví. A příští rok to bude ještě horší:D Achjo, co na tý obchodce dělám?:D
Jediný, co mě v tý škole potěšilo tak to, že jsem dostala 20/29 bodů ze čtvrtletky z matiky:D Nevím, jak jsem to dokázala, ale myslím, že nerupnu :D
Užívám si domácí pohodu, úplně jsem si přestěhovala pokoj(začala jsem s tím v 10 večer a skončila ve 2 ráno:D, chudáci sousedi:D) a teď je mi tu líp. Mám tu mnohem víc místa, mám tu UKLIZENO(!!!) a celkově je to tady takový měga útulný a já se v tom cejtím fakt dobře:) Začala jsem zase číst, možná proto nejsem schopná se nic naučit, prostě si radši budu číst záživnou knížku než ekonomiku:D
Dneska jsem byla dokupovat dárky k Vánocům, i když většinu jsem měla už tak od června:D Je to odporný, jak je všechno drahý. Nesnáším Vánoce, protože na ně fakt nemám peníze. A taky nesnáším to, když někdo někomu dá drahej dárek a ten druhej mu dá nějakou maličkost. Je to debilní.
V pátek máme sraz s lidma, se kterejma jsem trávila asi tak 6 let mýho života, každej den jsme někam chodili a tak. Sice jsme byli ještě malý, ale bylo to fakt skvělý období a kdybych se mohla vrátit v čase, vrátila bych se přesně do tohohle období. Smutný, že z hodně lidí z tý party se staly akorát fetky a zevláci a já to fakt nemám ráda.
V sobotu DOUFÁM, že uvidím mou drahou paní Jablíčkovou. Viděla jsem ji před měsícem a nevím, je to prostě fakt divný. Mám potřebu probrat HROZNEJCH věcí, dát si s ní pivo, smát se a všechno :)
Příští sobotu jedem se sborem do Prahy na soutěž, tak doufám, že vyhrajem!:D Nebo se aspoň dobře umístíme. No každopádně, zase se dostanu do Prahy, tak jsem z toho nadšená :))
No a jinak... jak jsem asi před měsícem psala, že se mám rozhodnout o výměnným pobytu do Holandska nebo do Belgie. Nakonec jsem fakt chtěla jet. Ale jedu do prdele. Bylo mi řečený, že se mám rozhodnout do úterý, ale už v pondělí to bylo všechno zabraný. Takže fuck it.

Ale jinak je mi fakt docela fajn :P

Jinak jste mi už párkrát psali, abych přidávala hudbu, kterou momentálně poslouchám, tak jo :)






Zdaleka ne všechny:)

Nic.

14. listopadu 2012 v 20:35 | Luczynka
Vezmu to jen v pár řádcích.
Moc mě mrzí, že už tu nemůžu zdaleka napsat tolik, kolik bych toho napsat chtěla. O tomhle blogu ví strašně moc lidí z mýho okolí. A až včera jsem si uvědomila, po víc jak 5 letech, že mi to dost vadí.
Nikdy mi to moc nedocházelo, že by to musel bejt takovej problém, jako je. To, že se mnou začnou mluvit úplně cizí lidi a baví se o tom, jak čtou můj blog, na to jsem si zvykla. To, že můj blog před několika lety objevil přítel, na to taky. A vlastně na to, že můj blog zná většina přátel, na to jsem si též zvykla. Ale včera prostě přišel zlom, kdy se něco stalo a já měla chuť zmáčknout tlačítko "Smazat blog". Všechno to tu do posledního detailu vymazat, smazat moje jméno, všechno.
Pak jsem si ale řekla, že tu jsem od roku 2007, vybudovala jsem si něco, na co jsem hrozně pyšná, před pár lety jsem měla návštěvnost i 1500 lidí za den a to se nepodaří jen tak někomu, mám tu hromadu vzpomínek, který jen tak jedním kliknutím nechci smazat. Kvůli blogu jsem poznala neskutečný množství úžasnejch lidí a z jednoho se stala jedna z mooc dobrejch kamarádek.
Vím, že takovýhle zlomový chvíle, kdy se dozví o blogu někdo novej z mýho okolí, někdo, kdo bych chtěla, aby se o něm nedozvěděl, ještě asi přijdou, ale... WHO CARES.
Komu se nelíbí, co tu píšu, jak píšu, o kom píšu a proč píšu, tak sem prostě nemusej lízt. Já sem nikoho nedokopávám.
The end.


Když nejde o život, jde o co?

6. listopadu 2012 v 20:59 | Luczynka
Abych vám pravdu řekla, tohle počasí mě vážně zabíjí. Ale snad ještě víc mě zabíjí ta tma, která je už před pátou.
Mám zas nějaký divný období, kdy se mi fakt vůbec nic nedaří, všechno mi přijde úplně na nic a zbytečný. Minulej tejden jsme psali písemku z matiky, z látky, kterou jsem už jakž takž pochopila, učila jsem se na ní dohromady 12 hodin a co? Mám opět za 5. Nejradši bych se teď na pár měsíců zahrabala jako krtek a vylezla, až by bylo všechno zase tak nějak v pohodě a já nic nemusela řešit. Protože ty problémy neproblémy, který poslední dobou neustále řeším, mě už strašně unavujou. Na druhou stranu začínám bejt velkej flegmatik, kterýho rozhodí málo věcí (oproti dřívějšku) a hodně věcí se snažím přejít s mávnutím ruky a heslem ,,Když nejde o život, jde o hovno." Občas to dobrý není, já vím.
Málo spím (denně tak 5 hodin), málo jím, od září jsem shodila 4,5 kg a začíná mě to trochu děsit. Dneska jsem šla po ulici a málem jsem omdlela. Tak se mi zamotala hlava, že jsem se zastavila v půli ulice a musela jsem se opřít o budovu. To mě taky děsí.
Začínám se zas tak nějak uzavírat do sebe, přemejšlím, o minulosti a budoucnosti a vlastně o všem. Přijdu ze školy, jdu spát, napíšu taháky, projedu oblíbený blogy a jdu spát znovu. Můj denní režim je momentálně úplně na nic a o ničem.
Štve mě, co se děje kolem mě. Jak se chovaj lidi okolo mě. Jak dokážou bejt zlý. Co dokáže udělat chlast s lidma. A jak jsou pomluvy zlá věc, kvůli který se může posrat TAKOVEJCH věcí. Nejhorší je, že občas to nejde tomu člověku vyvrátit, protože věří tomu, co slyšel a prostě si za tím stojí.
Jediný, co mě v posledí době dokáže držet při životě, je hudba. Objevuju hromadu novejch hudebníků, mobil se sluchátkama dá se říct nedám z ruky.
Foťák mi leží na skříňce a kouká na mě. Nemám náladu, vůbec. Nemám nápady, nic.

Nechtěla jsem psát další negativní a pesimistickej článek, ale... vy to přežijete:D


Moje nová parka, na kterou nedám dopustit:)

Oslava narozenin a fajn večer :)

4. listopadu 2012 v 20:54 | Luczynka
Když se nic nedaří, ale je vám fajn.

Přítel má v listopadu narozky, a tak jako každoročně pořádal oslavu v jednom klubu. Ačkoli to nedopadlo přesně tak, jak jsem si představovala, mně bylo do jistý chvíle fajn. A to hodně moc fajn. Málokdy se dostanu do společnosti lidí, abychom byli všichni spolu. Včera se to jakž takž povedlo a já jsem za to moc ráda.
Občas mě smíchy až bolelo břicho:D Mí kamarádi jsou prostě magoři:D
Za poslední měsíce se toho stalo tolik, mezi všema, ale já jsem strašně vděčná za to, že mám takový přátele. Který si ze mě dělaj celej večer prdel, provokujou, maj narážky, ale na druhou stranu vím, že kdyby se něco dělo, daj za mě ruku do ohně a já za ně. A nebo jsem zase až moc naivní a důvěřivá.
Každopádně, tenhle víkend utekl až moc rychle a já bych to potřebovala fakt dospat, protože za víkend jsem naspala asi tak 8 hodin, takže nic moc.



Něco o posledních dnech...

26. října 2012 v 18:50 | Luczynka
-už přes týden nechodím spát dřív než ve 2 ráno.

-moje hlava víc a víc dredatí a myslím, že za chvíli přijde ten zlomovej okamžik, kdy budu dredatá celá.

-peníze mi mizí, ani nevím, jak. už jsem tak dva měsíce nebyla v žádným obchodě, ale ebay je fakt zlo.

-už týden makám na velkejch zakázkách triček a tašek.

-každej den zkouknu tak 4 filmy a už mě to začíná trochu nudit. každopádně jestli máte tip na nějakej dobrej film, sem s ním.

-jsem líná jít i na tu blbou poštu, kterou mám 100 m od domu.

-začínám poznávat, jaký jsou lidi okolo mě a jak můžu věřit fakt jen sama sobě.

-nevyšlo mi asi milion plánů a strašně mě to štve.

-chytám podzimní deprese, protože fakt nesnáším tohle počasí a tu odpornou zimu.

-vzpomínám.

-piju litry čaje denně a pořád mě to baví.

-sešity do školy mi leží už několik dní ve skříni, vím, že bych se měla učit, protože jsem týden chyběla a píšu tak miliardu písemek, ale víte co? já na to z vysoka kašlu.

-v pokoji mám neskutečnej bordel, jsem hrozně líná odnýst i hrnky.

-moc nefotím, protože na to nemám vůbec náladu. štve mě to.

-celý dny jsem v pyžamu, válím se s noťasem na klíně a nechce se mi nic dělat.

-mám hroznou chuť odtud někam vypadnout, protože se mi vážně nelíbí, kde žiju a v jaký společnosti(pár vyjímek se najde).

-do úterý se mám rozhodnout o výměnným pobytu do Holandska nebo do Belgie. na jednu stranu se mi chce, protože se chci někam podívat, na druhou ale nevím, co bych tady dělala týden s tím člověkem, kterej by u mě byl, já bych ho vůbec neznala a jelikož nejsem moc společenskej člověk mezi cizíma lidma, bojím se, že si s tím člověkem nebudu mít ani co říct. co myslíte?

-a dnes jdu s Nikčou oslavit její návrat ze Švédska:)


Fotočlánek posledních zajímavých a nezajímavých dnů.

10. října 2012 v 22:22 | Luczynka
Mám strašnou chuť psát, strašně moc se vypsat, ale vlastně na to vůbec nemám náladu.
Těším se, až za dva tejdny vypadnu na tejden na soustřeďko se sborem do hor, kde je tak miliarda míst k focení a na to se těším úplně nejvíc. Strašně moc chci fotit, ale tady prostě už není co. Navíc v týhle zimě jsem tak líná, že jedu prvním autobusem ze školy, zachumlám se do postele, koukám na filmy a čumím jak kráva do učení, do těch nejnudnějších předmětů. Chytám hysterický záchvaty ze školy, kdy nemůžu zastavit pláč a taťkova přítelkyně už mi dokonce hledala školy, kam bych mohla přestoupit. Ale ne, já jsem silná, nejsem sra*ka.
Chybí mi Nikča, je to divný, když je takovejch stovek kilometrů od Liberce... ve Švédsku. Ale závidím jí to a vždycky když koukám na fotky a čtu její články a to, co si píšem, mám úsměv na tváři a husinu po celým těle:))
Taky mi chybí paní Jablíčková. Strašně mi chyběj ty propařený večery, kdy jsme se vracely ve 3 ráno domů taxíkem za dvě kila, lehly jsme do postele a povídaly si o všem možným. Chci vrátit prázdniny. Fakt z toho chytám docela špatný stavy, protože se nerada "odlučuju" takhle od lidí, ještě když ji vidím jen jednou za tejden, když přijede z intru. A někdy ani to ne.
Pátek dopadl katastrofálně. Přišli jsme s broukem domů ve 3 ráno, obešli jsme ještě s kamarádama asi 3 hospody, ale bylo mi strašně fajn, i když ten večer byl něčím divnej. Ale to je fuk.
Teď už jen fotky.


Včera jsem měla 1. prodlouženou, která nedopadla úplně tak, jak jsem si představovala.

Don't give up!

4. října 2012 v 22:38 | Luczynka
Jsem naprosto vyřízená. Nechci psát další článek o škole, ale prostě se potřebuju vykecat.
Tenhle týden byl naprosto nesnesitelnej. Milion písemek, strašnej stres, nepříjemní učitelé, vyměňování oken a vůbec žádnej čas.
Vážně mě unavuje koukat několik hodin do sešitů a učebnic a pak, když dostanu papír a otázky, jsem úplně dutá a nic nevím. Jsem strašnej nervák. Jestli tohle nezměním, neodmaturuju.
(Taky jsem z toho stresu zhubla 5 kg.)
Ale já to NEVZDÁM!

Jediný, co mě drží poslední tejdny nad vodou, tak to, že příští pátek jedu s kamarádem na koncert The Elijah a Hawthorne Heights, v sobotu máme v plánu procestovat Prahu a večer jedů domů. V neděli jedu na koncert Shinedown s Markétkou, takže Praha again. Jen mě štve, že nevyšlo, abych byla v Praze celej víkend a nemusela zbytečně utrácet za cestu do Liberce a z Liberce. Každopádně, tohle bude jeden z těch lepších víkendů, hrozně se těším.

Jinak... v úterý jsem udělala definitivní rozhodnutí. A to, že si pořídím lepší objektiv, konkrétně "pevnou padesátku". Dneska mi ji PPL dovezli, byla jsem úplně nevrlá a tak strašně nadšená, když jsem otevřela tu krabici a z ní na mě vykoukl prťavoučkej objektiv. Když jsem s ním začala fotit, přestala jsem věřit vlastním očím :) Jsem momentálně strašně šťastná, aspoň v tomhle ohledu :)
V neděli se chystám na focení s nejlepší kamarádkou, tak musíme něco vymyslet:)
Příští týden jdu na focení já, kamarádka si mě vybrala, že chce moje fotky do portfolia, tak jsem taková... potěšená :)

Jinak o podzimních prázdninách jedem se sborem na soustředění, kam se strašně těším. Už jsem tu o tom psala.
Je to místo, který je strašně fotogenický. To je největší důvod, proč se tam těším.


Můj novej nejlepší kámoš.

S mojí pivní vílou, která mi teď na dloouhou dobu odjede pryč:(

Luczynka's creativity - FB stránka

27. září 2012 v 22:51 | Luczynka
Mí drazí,

po dlouhém rozhodování jsem si konečně založila fejsbukovou stránku. Ne ale tohoto blogu, k tomu nikdy nechci dojít:)

Ale jak hodně z vás ví, ráda cokoli tvořím, zaměřuju se hlavně na výrobu triček s vlastním návrhem, nově také tašek s vlastním návrhem, vyrábím z fima.

A proto bych vás na mou novou stránku chtěla pozvat :)´

Bohužel nevím, jak mám vytvořit ikonku přímo pro můj blog (kdyby někdo, kdo má blog na blog.cz věděl, budu vám vděčnáú, a tak vám přikládám jen odkaz:)

Předem děkuji za návštěvu.

https://www.facebook.com/luczynkascreativity


Má pivní víla, Nikča, Niky, prostě ona

22. září 2012 v 19:29 | Luczynka
V týdnu jsem si všimla, jaké je Téma týdne. Jakmile jsem uviděla "Já věřím na víly! A jo a jo a jo!", okamžitě jsem věděla o čem a o kom budu psát.

Chtěla bych vám vyprávět o mojí víle.
Určitě znáte Nikču, o který tady hodně často mluvím. Začalo to všechno tak nějak v dubnu 2011.Někdy v tomhle období jsem se dozvěděla, že je z Liberce. 27.4.2011 jsem se dostala na obchodku, mou vysněnou školu (trochu blázen jsem byla ne) a najednou jsem zjistila, že Nikča na tu školu chodí. Byl to pro mě takovej docela šok a říkala jsem si, jak je ten Liberec malej:)
Celý prázdniny jsme si psaly dopisy, poznávaly se přes ně, bylo to pro nás strašně kouzelný všechno:)
V září jsme se začaly domlouvat, že bychom spolu někam mohly zajít. Že se chceme poznat. Nerada chodím ven s lidma, který neznám, protože se prostě nedokážu jen tak bavit. Ale 23.9.2011 byl NÁŠ DEN. Večer jsme se sešly a šly jsme do našeho oblíbenýho libereckýho klubu (o tom jsem tu taky psala už aspoň 100×), strávily jsme spolu několik hodin a ty pusy se nám nezavřely:D Pořád jsme si měly o čem povídat, pořád bylo tisíc témat, který jsme neprobraly:) Bylo to strašně zvláštní, nikdy se mi do tý doby nic takovýho nestalo. A co mě nejvíc překvapilo? Když jsem si chtěla dát pivo, Nikča do toho okamžitě šla se mnou. Do tý doby se mnou nikdy žádná slečna nepila pivo. A tak se Niky stala mou pivní vílou:) Je to takový naše poznávací znamení, pozdrav, prostě něco našeho :)
Potom jsme se půl roku neviděly (dobře, ve škole ano, ale to byl vždycky jen letmý pozdrav:) a vlastně jsme měly plán na listopad, ale to tak trochu nevyšlo podle našich představ (Niky ví :D:D:D), ale přesně po půl roce od našeho prvního rande- 23.3.2012 jsme se sešly znovu a znovu jsme šly pařit:) Opět do našeho klubíku:) Měly jsme si toho opět tolik co říct, pily jsme pivo, užívaly si spolu večer, přišly domů ráno a pak jsem z toho byla ve strašně krásným stavu, že jsem poznala takovýho člověka.
A od týhle akce se naše setkání konalo pokaždý, co ta akce byla:)) Jsem ráda, že jsme se ZASE nesešly až po půl roce:D
29.6.2012, na tenhle den nezapomenu, protože to byl asi ten nejlepší večer, co jsem zažila:) Celej večer jsme řešily, že spolu musíme jet na Rock for People a že spolu uvidíme Skrillexe a bude to to nejlepší na světě. Popravdě, moc jsem neviděla to, že to vyjde, protože mamka s tím měla velkej problém.
Ale 1. července se najednou něco změnilo a já měla povolení odjet na Rock for People:D Byla jsem úplně nepříčetná, měla jsem z toho strašnou radost, a tak jsme se ze dne na den rozhodly, že prostě jedem. Lístek jsem kupovala 2.7., neměla jsem spacák, karimatku, krosnu, nic:D Ale 3.7. jsme jely. Užily jsme si spolu neskutečný 4 dny toho nejlepšího a snad i toho nejhoršího, co jsme kdy zažily :) Přes počasí to vypadalo, že nám vůbec nic nevyjde. Ale vyšlo. A já jsem strašně vděčná, že jsem jedny z nejhezčích dnů mýho života mohla strávit s touhle osobou:)
15.8.2012 jsme jely na koncert Foo Fighters, na kterej jsme se měsíce těšily. Byl to neskutečnej zážitek a ještě teď máme obě Davea Grohla před očima, jak lítá po pódiu:)
Líbí se mi, že si děláme z některejch věcí strašnou srandu a všichni si myslí, že to myslíme vážně. Třeba to, když jsme si na fejsbuk napsaly status, že jsme měly jet radši na Hip hop kemp než na Rock for People a myslela jsem, že všichni, kdo mě aspoň trochu znají, tak vědí, že tohle bych nikdy nepodstoupila:D Ale jak jsem zjistila, pletla jsem se a lidi se vážně divili, jestli jsme se nezbláznily. Ale nám se tohle prostě strašně líbí:D

Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem Nikču poznala a že mi tak přirostla k srdci. Že je tu pro mě kdykoli potřebuju. Kdykoli je mi hrozně, vyslechne mě a neodpoví mi na to ,,hm", ,,jo" nebo ,,ne". Popravdě, poslední dobou je to člověk, kterej o mě ví nejvíc ze všech mejch přátel a celkově všech. Důvěru, kterou v ní mám, je občas až neuvěřitelná.

Tohle je vlastně článek věnovaný jí. Aby aspoň trochu věděla, jak ji mám ráda:)

DĚKUJU ZA VŠECHNO, MÁ PIVNÍ VÍLO.

PS: Zítra máme naše roční výročí:D

Naše písnička, která bude prostě vždycky a navždycky naše:)

A naše malá soukromá galerie:D

Jakože žiju...

18. září 2012 v 22:32 | Luczynka
Mám toho všeho plný zuby. Úplně všeho, co se okolo mě momentálně děje.
Na školu jsem si sice už jakž takž zvykla, ale stejně mě to tam tak strašně nebaví.
Na všechno jsme dostali snad ty nejhorší učitele. Informatika hrůza, ekonomika hrůza němčina je divná, účetnictví mě nebaví, ale ze všeho nejhorší je matika, kterou nenávidím ještě víc, než kdy jindy. Profesorku, kterou máme, to snad není ani možný. Celá třída nechápe látku, mimochodem, ve čtvrtek z ní píšem velkej test a já jsem si na 100% jistá, že mě známka 5 nemine, a ona nám na to řekne: ,,Tohle nemá cenu dál řešit, s tím bychom se nikam nedostali." Dobrej přístup, co?
Ale řekla jsem si, že to nebudu řešit, že se tím nebudu stresovat hned na začátku září. Když dostanu 5, dostanu 5. Mám na to ještě celý pololetí. A když dostanu 5 v pololetí, taky se ještě svět nezboří, i když mě to bude štvát.

Strašně se těším, až v pátek ve 13.30 zazvoní a si budu až do 30.9. užívat krásnýho volna. Budou nám měnit okna, takže máme tejden ředitelský volno. Snad to jediný pozitivní na naší škole. Mám v plánu hodně věcí. Ze všeho nejvíc se těším na Prahu s Nikčou, kde máme taky svoje skvělý plány:) Myslím, že to bude po dlouhý době hodně dobrej den:)

Strašně mě štve, že se teď zas nemůžu dokopat k focení. Na foťák šáhnu jednou za tejden a strašně se za to nemám ráda.
Ale vážně teď vůbec nevím, co mám fotit. Jdu do školy, přijdu ze školy, jsem unavená, jdu spát, vzbudím se večer, je tma, jsem na PC a jdu zase spát. Achjo.


A prosím, pokud budete mít nějakej dotaz, nepiště ho do komentářů, ale na formspring:)





Když něco nevyjde...

14. září 2012 v 21:45 | Luczynka
Momentálně mám hrozně divnou náladu, kdy bych nejradši strčila hlavu pod polštář a nevyndala bych ji odtamtud.
Skoro 3 týdny se těším na tenhle víkend a nakonec se dneska dozvím, že to prostě nevyjde.
Taky vás to taky dokáže tak vytočit? Když na něco čekáte dlouhou dobu a pak z toho sejde?
Navíc celostátní zákaz alkoholu nad 20%, ale já si nebudu moct dát ani to pivo, protože všude budou kontroly:D Paráda.

A tak jsem se rozhodla, že tenhle víkend nebudu vůbec nic dělat. Budu kreslit, dělat trička a tašky, ušiju si tašku, budu koukat na filmy, budu číst. A nic jinýho.

Plány do budoucna - 2012 a 2013

11. září 2012 v 20:51 | Luczynka
Právě jsem šťastná, že bych nejradši vyletěla do stropu:)
Rozhodla jsem si sepsat plány pro zbytek roku 2012 a na rok 2013. Plánů mám požehnaně a něco mi říká, že prostě vyjdou:)

Od 24.9. do 30.9. má naše škola volno kvůli výměně oken. To znamená krásný týden prázdnin. Mám toho hodně v plánu. Chtěla bych hodně fotit, protože teď na to vůbec není čas ani nálada. Mám domluvený tři focení a ačkoli s focením portrétů nemám zas takový zkušenosti, potřebuju trochu praxe. Potom bych chtěla hodně číst(což jsem si sice říkala i o letních prázdninách), chci se kouknout po nějaký brigádě(ne typu McDonald's), protože kvůli mým následujícím plánům budou peníze hodně potřeba a taky chci hodně relaxovat.

12.10. jedu s kamarádem, kterýho jsem nikdy osobně nepotkala, na koncert The Elijah a Hawthorne Heights. Těším se, až poznám novýho člověka a celkově na tom koncertě bude určitě plno skvělejch lidí:)

22.-28.10. jedem se sborem na soustředění. Na jednu stranu se tam hrozně těším, protože to bude příležitost, jak strávit hodně času s holkama ze základky. Na druhou stranu kvůli tomu prošvihnu koncert Architects a UDG, což mě strašně štve a mrzí, achjo.
12.11. se s kamarádkou chystáme na koncert More than a thousand, kteří byli naživo úplně báječný. Doufám, že to vyjde.

30.11. bych hrozně chtěla na koncert The Cranberries, protože je miluju, ale zatím nemám s kým jet, tak se uvidí.

29.1. 2013 se nám uzavíraj známky a já bych se do tý doby chtěla zlepšit v matice a vytáhnout ji ze čtyřky aspoň na trojku a ještě líp na dvojku. Chtěla bych vyznamenání, i když tomu moc nevěřím.

30.1. bych chtěla jet na koncert Asking Alexandria, ale zase uvidím, jestli bude s kým.

27.-31.5. jedeme se školou na turistickej kurz do Chorvatska, kam se fakt neskutečně těším. Jak kvůli tomu, že jsem v Chorvatsku nikdy nebyla, tak kvůli tomu zážitku celkově:)

28.6. dostáváme vysvědčení a s kamarádkou jsme přemýšlely nad tím, že spolu pojedeme na zájezd do Paříže. Sice jsem tam byla minulej rok, ale strašně ráda bych se tam podívala znova. Paříž se božská. A to je přesně ten bod, proč jsem na začátku článku psala, že bych nejradši vyskočila do stropu:) Moje mamka je hrozně starostlivá a pořád se o mě hodně bojí, ale tak nějak jsem tu Paříž naznačila a ona povolila. Divím se, ale jsem strašně šťasná. Takže v červnu nebo v červenci nás čeká Paříž a NÁKUPY:D :) Myslím, že to vyjde akorát tak, že přijedu a pojedu na Rock for People:D

Až moc opravdový sen...

6. září 2012 v 20:38 | Luczynka
Dobře, tohle je one of my depression article.
Stalo se vám někdy, že jste měli sen, probudili jste se z něj a měli jste z něj opravdu depresi? Nebo takovej ten divnej pocit? Že ten sen byl až moc živej. A že si hodně věcí uvědomíte.
Mně se to stalo dneska. Vstala jsem s bušícím srdcem a se slzama v očích. Bylo to tak živý a opravdový.
Nebudu tu říkat, co se mi zdálo, na můj vkus je to až moc osobní, abych to psala na tenhle pro všechny Liberečáky veřejnej blog. Každopádně je to skoro 14 hodin a já to pořád nemůžu dostat z hlavy. Pořád myslím na to ,,co by, kdyby"...
Kdyby šel vrátit rok zpátky (a možná ještě dýl) a já se mohla rozhodnout tak, jak bych se rozhodla teď. Kdybych mohla ovládnout celej svět a všechno zastavit. Aby všechno bylo podle mě a nikdo si nezpůsobil škodu. Abych tu škodu já nezpůsobila.
Bohužel je ale září 2012 a já už nevrátím ani vteřinu toho, co se stalo dřív. I když bych moc ráda, nejde to.

Ale věřte nebo ne, mít přístroj, který by mě vrátil v čase, změnila bych toho tolik.

A tahle písnička vystihuje hodně.




PS: Slibuju, že příští článek už bude trochu smysluplnější.

Prázdniny 2012 - příběh ve fotkách

2. září 2012 v 20:00 | Luczynka
Den, kterého jsem se nejvíc bála. Dnešek. Popravdě, je mi fakt hrozně z toho, že tohle je poslední den, kdy se můžu válet a nic nedělat. Tak strašně do tý školy nechci.

Na tenhle článek se chystám už od června, chtěla bych tu shrnout celý prázdniny. A jakože to byly moc fajn prázdniny. Možná bych je nazvala nejlepšíma. Protože mám hooodně zážitků, i když pro někoho by možná byly malicherností. Pro mě znamenají hodně.
Vlastně jsem 3/4 prázdnin propařila, pivo byl asi můj nejlepší kamarád:D

Když si to tak vemu, je mi fakt smutno. Dneska jsem se bavila s mojí paní Jablíčkovou, jednou z mejch nejlepších přátel, moje druhý já, o tom, že je to fakt na nic. Je v Hradci na intru a já jsem z Liberce. Za ty prázdniny jsme si na sebe hrozně zvykly, pravidělně jsme se scházely, užívaly si dny na plný pecky, smály jsme se spolu, brečely jsme spolu, řekly jsme si všechno. A já vím, jak těžký to bylo před prázdninama. Je to na nic, strašně mě tohle trápí.

Ale teď to srhnutí:)

29.6.2012 Každoměsíční akce, která se koná v našem milovaném klubu.Tohle byla asi ta nejlepší ze všech.
Článek TADY

Poslední dny.

30. srpna 2012 v 20:00 | Luczynka

Moc vám děkuju za krásné komentáře k několika posledním článkům:) A vlastně za všechno velký dík :)
Je 30.8.2012 a fakt začínám dostávat depresi z toho, že to jsou poslední dny tohohle válení. Minulej rok jsem se aspoň trochu těšila, ale teď vím, že jaksi nemám na co a že bych tu školu nejradši odstřelila.
Chtěla bych se v tý škole začít trochu snažit, hlavně teda ta prokletá matika. Jenže vím, že s profesorkou, která nám NANEŠTĚSTÍ zůstala, to prostě nepůjde a že by mě nechala v klidu rupnout. Těší mě.
Ale dost o škole, ještě pár dnů.
Poslední týden vlastně nedělám skoro nic jinýho, než že se válím, vstávám v půl 12 a chodím spát ve 3 ráno(fakt nechápu, jak najedu na ten školní režim:D), koukám na filmy, maluju trička a pořád jenom jím.
Ale taky pořád nesedím doma, byla jsem s Terezkou, pár dní jsem skončila do rána v hospodě(tím se moc nechlubím, ale bylo mi fajn:D), pletla jsem dready, pila pivo a bavila se se skvělejma lidma. Taky rozšiřuju sbírku dreadů na mojí hlavě a myslím, že do konce roku budu asi celá dreadatá:D
Strašně moc se těším na říjen, kdy jsem se domluvila s kamarádem, s kterým jsem se potkala na koncertě Silverstein a ještě jsme se ani neznali, že spolu pojedem na koncert The Elijah a Hawthorne Heights do Prahy. Je to zlatíčko a já jsem moc ráda, že se mnou někdo jede, protože jinak bych asi kempila sama celou noc v mekáči:D
A taky se s kamarádkou chystáme v říjnu na koncert Architects(z kterejch jsem byla na RfP úplně nejvíc odvařená), While She Sleeps a Heights. Jen je to složitý s odvozem z Prahy do Liberce, tak jsem zvědavá, jestli to vyjde. Musí!:)
S přítelem jsem taky 5.srpna oslavila 3. výročí. Je to trochu neuvěřitelný :)
No a v pátek bude šíleně krutopřísný zakončení prázdnin s Nikčou v našem klubu!:D Jo, těším se na to od začátku prázdnin, tak to doufám vyjde aspoň trochu podle mejch představ:)
Ha, a taky jsem dneska byla u doktora:D Napochodovala jsem tam s nevinným pohledem, v sukni a s velkým výstřihem. Potřebovala jsem uvolnění na TV kvůli tomu mýmu jetýmu ramenu:D A co? MÁM HO!!:D To znamená, že mám každej čtvrtek od 10!!:D Jo!:D
Užívejte poslední dny prázdnin!:)
Párty!:D

Prodej na votočvohoz

20. srpna 2012 v 22:18 | Luczynka
Jsem tu zase se článkem, který se týká prodeje oblečení, které už neunosím nebo které nikdy nosit nebudu. Využiju toho, že blog má celkem vysokou návštěvnost a může si tady toho všimnout hodně lidí:)
Potřebuju se toho oblečení opravdu zbavit, ale jak to máme v rodině, vždycky všechno skladujeme a je nám líto cokoli vyhodit:D A tak si myslím, že oblečení, které nabízím, je opravdu za pouze symbolické ceny:)
To, co tu je, není zdaleka všechno. Je to jen část:) Ostatní věci najdete tady:



Pokud máte votočvohoz a vybrali by jste si něco, napište mi tam a jestli votočvohoz nemáte, stačí email na mrs.luczynka@seznam.cz, kde jen pošlete odkaz na danou věc a domluvíme se:)


319,-

50,-

63,-

Bezmoc.

13. srpna 2012 v 23:58 | Luczynka
Cejtím se jak kůl v plotě. Cejtím se jako ta, která všechno pokazila.
Je mi špatně z toho, jaká je naše rodina. Jak jsou všichni falešný a dokážou se akorát přetvařovat, když se to nejvíc hodí.
Mám chuť se zahrabat hluboko pod zem a přeju si, aby se dnešek, kterej měl být ve jménu mojí narozeninový oslavy, nestal. Protože to byl snad ten nejhorší den, co jsem s rodinou strávila.

Srát na všechno.






Jediný pozitivum vidím v zítřku, kdy budu mojí paní Jablíčkový zaplejtat dready a pak se zřídíme. A to samý v sobotu. Moc mi chyběj tyhle dny, kdy se vedle sebe ráno probudíme s bolehlavem.
A ještě jedno plus, ve středu Foo Fighters s Nikolkou.

Ale jinak je všechno na velkou pi*u.

 
 

Reklama