Kde? Deviantart, ČSFD, Databáze knih, Spring.me - zeptej se mě
E-mail: mrs.luczynka@seznam.cz
Instagram: Luczynka

Koncerty

Koncert Thirty Seconds To Mars potřetí, 30. 6. 2014

26. července 2014 v 19:06 | Luczynka
30. června jsem si potřetí splnila svůj Marsovskej sen. :)

Na koncert jsem (jsme s Verčou:D) čekaly půl roku, doteď si pamatuju tu hysterii, když jsme zjistily, že přijedou :D
Lístek jsem kupovala hned první den, co se začaly prodávat a o pár měsíců později se objevily VIP balíčky. Meet&Greet za X tisíc si bohužel nemůžu dovolit, ale udělala jsem si aspoň radost s přikoupením Soundchecku - zvukový zkoušky :)
Před halou jsme moc dlouho nečekaly, asi po hodině a půl nás pustili spešl vchodem a po další chvíli už jsme stáli před podiem a čekali. Úplně jsem nevěděla, co od tý zvukovky čekat, ale popravdě, mám z ní ještě lepší pocit, než ze samotnýho koncertu. Jared pořád vtipkoval, učil nás hudební výchovu:D, zazpíval songy, který normálně na koncertech nezpívaj, pro mě neuvěřitelnej zážitek - a ještě z první řady :)
Po zkoušce nás vyhnali na chodbu, kde jsme tak dvě hoďky čekali, než nás pustěj zase zpátky a dostali jsme asi tak 100 krabic pizzy, což jsem fakt nepochopila:D
Na samotným koncertě jsem skončila ve druhý řadě a zjistila jsem, že nesnáším hysterický fanynky a tlačenice. Ne že bych taková ještě před rokem nebyla:D
Koncert jsem si maximálně užila, vyřvala jsem si hlasivky, zasmála jsem se, nachytala jsem si plnou tašku konfetů (:DDDD), málem jsem omdlela, modřiny úplně všude, ale bylo to super a ani těch X tisíc, co jsem do toho dala, nelituju :)

Každopádně jsem zjistila, že už jsem asi vyrostla z takový tý teen hysterie a nedokázala jsem si jejich koncert užít, jako předchozí dva. Ne, že bych si ho neužila vůbec a nelíbil se mi, ale mám z toho všeho takový smíšený pocity. Ačkoli je naprosto zbožňuju, změnili mi život a mám je zvěčněný na těle, cejtím nějakou změnu. Možná obrovskou komerci?
Strašně mi zkazili pocit z koncertu holky, který stály za mnou a byly všude po těle počmáraný nápisama Marsů, na čele nápis Echelon a když všichni začali ukazovat triad nad hlavama, holčina se druhý zeptala, co jako dělaj a co je to za trojúhelník. Ale byla jsem v dobrým rozpoložení, tak jsem radši držela hubu a nereagovala :D
Lidi, který znaj tři písničky z rádia nebo z Očka a tvrděj o sobě bůhvíco jsou, ne dík.

Ale jo, bylo to boží! :D

A taky jsem poznala skvělý nový lidi a právě tohle na Marsech miluju. Že dokážou spojit obrovský množství lidí. :)

A co vy? Byli jste taky? :)




Biffy Clyro + Dry the river, 14.11.2013

2. března 2014 v 21:26 | Luczynka
Až teď, po několika měsících mi došlo, že jsem tu vůbec nezveřejnila článek z koncertu Biffy Clyro. :D A jelikož blog je i pro mě takovej "pamatováček", tak to tady musí bejt!

Na koncertě Biffy Clyro jsem byla hned den po koncertu Placebo. Strašně jsem se těšila, ale popravdě, po tom dloooouhým večeru a noci (byli jsme ještě s přítelem u něj v kolejský hospodě - pivo za 35 Kč, jestli budu někdy studovat a bydlet v Praze, na pivo o min. 13 Kč dražší si prostě nezvyknu :D), jsem si další den hodně přebírala v hlavě, jestli se na to nevykašlu a lístek někomu neprodám (bylo vyprodáno). Ale pak jsem si řekla ,,Nebuď blbá, už jsi tady, ten koncert je za 2 hodiny, tak tam prostě půjdeš." A teda kdybych nešla, tak bych toho litovala hodně dlouho.
Byla strašná zima a já už stála hodinu před zavřenou Roxy, potom se začalo pouštět, já dala Ondrovi všechno, abych nemusela dávat nic do šatny a nezdržovat se (jsem strašná, musím bejt na koncertech prostě v prvních řadách, jsem malinká:D). Dostala jsem se úplně do první řady :D Bylo to takový divný bejt na koncertě sama, i když jsem na to docela zvyklá, ale v ten okamžik mi to bylo trochu nepříjemný. Každopádně jsem pořád zastánce toho, že koncerty jen sama se sebou jsou ty nejlepší koncerty.
Stála vedle mě jedna holčina (a pár dalších:D), kouká mi na ruku a říká ,,Máš hezký tetování.", tak jsem ji poděkovala a pak se na mě začly koukat i ty další holky a na celou Roxy zařvaly "ECHELOOOOON":DD Tak mě to docela zahřálo u srdce, že jsem poznala další Marsovský duše:)
Jako předkapela byla Dry the river, který už znám strašně dlouho a zpěvákův hlas mě totálně ohromil! Když jsem zpívala všechny texty, bylo mi trochu nepříjemný, když se na mě všichni začali koukat, protože jsem byla fakt jediná, ale pak se na mě podívala i skupina, usmála se a bylo mi hned líp:D

Potom pauza a začala hrát taková ta známá písnička "We are family", to byl úvod k Biffy Clyro. Přiřítila se skupina, potom energickej Simon (trochu urostlej jak bezdomovec, ale i tak strašně sexy:D). Začali hrát nejznámější pecky, potom akustický songy, všichni byli naprosto šílený a řádili jak blázni, ale bylo to tak strašně super!!! :)

Nelituju ani sekundy a hlavně nelituju toho, že jsem se fakt kousla do zadku a šla tam, i když jsem byla po Placebo totálně dead.

Navíc tam bylo skvělý koncertový světlo (málokde je) a tak se mi povedly, podle mě, i dobrý fotky:))

No a taky... Rock for people je tenhle tejden ohlásili jako headlinera 2014 :) Tak jsem z toho fakt úplně paf. Kdo neznáte a na RfP se chystáte, fakt doporučuju naposlouchat, protože koncert BC byl jeden z nejlepších, na kterým jsem kdy byla!





Koncert PLACEBO, 13.11.2013

19. listopadu 2013 v 18:48 | Luczynka
Na tenhle den jsem čekala nějakejch 6 let. Když byli před pár lety na Rock for people, propásla jsem je. A tak jsem si řekla, že až tu zase budou, budu mít lístek hned u sebe! A taky že jo, hned druhej den jsem ho měla doma:)
Nedokážu popsat pocity, který jsem po ty dvě hodiny zažívala, protože to pro mě bylo absolutně neuvěřitelný a doteď nevěřím, že jsem tam fakt byla, že jsem stála 3 metry od nich, že jsem s nima zpívala a řvala moje oblíbený pásničky, že zahráli songy, který léta nehráli.
Sice mám tělo samou modřinu, válela jsem se po zemi a lidi mě málem udupali:D, chytla jsem totální chřipku, ale stálo to za to a nelituju ani minuty!
Splnil se mi jeden z největších hudebních snů a já jsem ještě pořád úplně vedle:)
Ti, kdo to nezažili, veliká škoda!

PS: Brian je strašně mrňavounkej:D ♥

Rock for People 2013

10. července 2013 v 20:18 | Luczynka
Jak jsem slíbila, tak činím :)
Článek o prvním dni s Thirty Seconds To Mars jsem už napsala, jak už jste si mohli přečíst, a to TADY, takže je z tohoto článku vynechám :)

Na RfP 2013 jsem se chystala už od tý doby, co jsme minulej rok s Nikčou odjeli z RfP 2012. Věděla jsem, že tam musím znovu být, a tak hned, když se začaly prodávat lístky, koupila jsem ho, aniž bych věděla, kdo tam bude a s kým pojedu.
Nakonec Nikča dostala lístek k Vánocům, tak to bylo jasný.

Jenže pár dní před RfP mi řekla, že nejede a já začala šílet. Nemám ráda náhlý změny a tahle pro mě byla až moc velká, ještě když jsme se na to těšily rok. Nakonec jsem jela s kámoškou ze třídy a její kámoškou. Myslela jsem, že se občas zabijem, obě jsme strašně tvrdohlavý, zaručeně musíme mít pravdu. No jestli to znáte, vím o čem mluvím :D

Vyrazily jsme 1.7., což byl ještě nultej den festivalu, brzy ráno, do HK jsme dorazily ve 12.30 a teď už jen cesta do festivalparku. Táhly jsme se tam neskutečně pomalu, protože jsem měla tak strašně těžkej batoh, že jsem myslela, že sebou plácnu někde u silnice a rozložím si tam stan. Kluci, chlapi okolo nás chodili, stejným směrem, nic na zádech, nic v rukou, já šla skoro po čtyřech, ale že by řekli ,,Nechceš pomoct?", ani hovno, radši čuměj a smějou se. WTF, kde to jsme...

Večer jsme šly na milovaný Imodium, potom na The truth is out there, který jsem vůbec neznala, ale byli tak strašně výborný! Přirovnala bych to k druhým Enter Shikari:D :)
Nakonec jsme šly spát ve 23.00, byly jsme úplně mrtvý.




Meeting with 30 Seconds To Mars + concert, 2.7.2013

6. července 2013 v 21:41 | Luczynka
Nevím, jak začít. Chtěla bych toho tolik napsat, ale jsem z toho ještě pořád taková strašně vyplesklá, že asi nebudu schopná.

Jestli jsem někdy zažila nejlepší věc na světě, tak to byla tahle.
Jestli se mi splnil životní sen, tak to byl tento.
Jestli mi někdy bušilo srdce tak, že jsem myslela, že mi vyletí z hrudníku, tak to byl tenhle den.
Jestli mi někdy tekly slzy na koncertě, tak to bylo na tomhle.
Jestli ode mě Jared Leto stál ani ne půl metru, tak to bylo v tenhle den.
Jestli má nějaká kapela výbornou show, tak jsou to oni.
Jestli je nějakej den nejlepším v mým životě, tak to byl tenhle.

Všechno to začalo 7.3.2013, kdy mi přišla smska "Marsíci jsou na RfP!!" Byla jsem zrovna na chatě, bez signálu, v zimě, v bahně a když jsem si ji přečetla, štěstím jsem se sklouzla do bahna a byla jsem jak prase:D Nemohla jsem tomu uvěřit, i když jsem to čekala, protože měli naplánovaný koncerty všude v blízkých státech. Nevěřila jsem tomu před 4 měsícema a nevěřím tomu ani teď.
Nastalo dlouhý a nekonečný čekání. Najednou to ale hrozně uteklo a před 3 týdny vyšla informace, že kdo si koupil nový CD, obdrží pásku a má přístup na autogramiádu. Dobře, hodně mi to přijde jako obchodní tah a popravdě mě to u nich celkem mrzí, ale jelikož jsem se stejně chystala to CD koupit, tak jsem lítala po Praze a sehnala jsem (údajně) jedno z posledních CD s tou páskou. Na Rock for People jich pak ale měli ještě celou bednu ;)

A nastal den 2.7.2013 a mně to pořád nedocházelo, že je mám za pár hodin před sebou. Odpoledne jsem si koupila tríčo, po kterým jsem pokukovala už na jejich stránkách a v 18.45 nám bylo oznámeno (každopádně, kdyby kamarádka neměla aplikaci, tak to ani nevím... ta informovanost tenhle rok mě trochu víc srala...), že bude ta autogramiáda. Nakonec nás teda pustili asi až po 45 minutách, ale... najednou strašnej řev a Jared, Shannon a Tomo vylítli z backstage. Začalo mi bušit srdce jak o život, nahrnuly se mi slzy do očí. Pak šli k nám a já od nich byla ani ne půl metru. Cítila jsem se jak v ráji, on to byl ráj.
Potom nás postupně pustili na autogramiádu, všichni v rukou pevně drželi nový puntíkatý album, všichni byli šťastný. Pak přišla řada na mě, Jared se mi zadíval do očí, já se zmohla jen na "Hi" a "Thank you" a nakonec mi řekl, že mám "Nice shirt", málem jsem umřela:D Kráčela jsem zpátky a lidi na mě koukali jak na magora, jak jsem se usmívala od ucha k uchu, jak kdybych měla nějakej tik:D V rukou jsem hrdě držela podepsaný album a snad nikdy mi nebylo líp.

Večer jsme zašli na výborný Bloc Party (o tom v dalším článku) a já se snažila si udržet místo v předních řadách. Nastal čas 22.10, všichni začali řvát (včetně mě), pískat, zpívat. Začla hrát úvodní Birth a lidi byli jak šílený (včetně mě:D). Pokračovalo to Search and destoy, u který mi vytryskly slzy, protože je to moje nejoblíbenější od nich. Nejdřív hráli songy ze starších alb, pak pokračovali s pár písničkama z novýho.
Na akustickou The Kill si Jared vytáhl fanouška na podium. ,,Where are you from?" ,,Poland." Lidi bučeli, pískali, byli hysterický, já taky. Úplně ho vypískali :D Ačkoli byl ten den naprosto výbornej, z těch Poláků jsem fakt šílela a myslím, že jsem nebyla sama. Nic proti Polsku nemám, ale fakt se tam chovali jak největší hovada, byli strašně agresivní, sprostí, zlí a skoro celá první řada byla zaplněná něma. Tak jako co to je? Je to náš fesťák, doprdele!:D To JÁ jsem měla bejt v první řadě:D Nakonec jsem se tam ale skoro dostala, protože mě nějaká slečna, která už nemohla poslouchat můj řev, pustila dopředu a skončila jsem asi ve 2. řadě, takže jsem byla happy.
Takový davový šílenství a hysterii jsem na koncertě v životě nezažila, ani před 2 rokama v Praze na nich. Myslela jsem, že se tam udusím, že mě tam zabijou. Ale přežila jsem :D
Koncert zakončili novou Up in the air, která mě osobně moc nebere, nebaví mě, ale na tom koncertě byla neskutečně výborná. Jared si vybral asi 20 lidí na podium a pak tam s jednou slečnou tancoval ploužáka, myslím, že ta z toho nespí dodnes:D

Nevím, co jinýho bych napsala, bylo to fakt nejlepší a jsem ráda, že nám Jared nahradil ten koncert z června 2011, kdy mu odešly hlasivky a nebyl to úplně nejlepší koncert ( i když jo, pro mě jo :D!!!).

Byl jste někdo taky? Co na tý autogramiádě? :))



Koncert Paramore, 19.6. a zážitky z Prahy

21. června 2013 v 22:11 | Luczynka
Ještě teď jsem celá taková "úúúúúúúúh".
Ve středu jsem si udělala celodenní výlet do Prahy, jen já, miluju to. Miluju, když si můžu projít Prahu sama a nikdo mě nikam nehoní.
Přijela jsem v 10, bylo strašný vedro a já přemejšlela, co budu dělat, protože v tomhle se toho moc dělat teda nedalo. Jela jsem do jednoho parku, hledala jsem ho asi půl hodiny, jenže když jsem ho našla, byl zavřenej (wtf??). Už jsem se nechtěla vracet, tak jsem šla dál, jenže najednou úplný pusto, nikde nikdo a já se prostě ztratila:D
Jelikož do Prahy nejezdím zas tak často, nakonec jsem skončila po zbytek času v obchoďácích (hlavně taky kvůli tomu šílenýmu vedru:D), prošla jsem snad všechny H&M (ty slevy jsou neuvěřitelný:D), koupila jsem si super věci a kolem 17.00 jsem se sešla s holkama, se kterejma jsem šla večer na Paramore.
Koupili jsme si ovocný pivka, šly do parku u Národního divadla a najednou ženská, která si tam prostě úplně normálně pouští do žíly. A ještě po mně chtěla kapesník:D Tak jsme se zvedly, šly jsme do jinýho parku, ale tam prozměnu ležel na dece starší chlap, my si tam dávály pohodu a najednou vidím, jak drží stříkačku a míchá si to tam. V tom parku bylo asi 15 lidí a on si to tam najednou úplně nekompromisně prásknul. Hodně o drogách a podobný tématice čtu, ale teda bejt od něj 3 metry a vidět to na vlastní oči, stály mi z toho všechny chlupy na těle.

Když jsem procházela ve 14.00 okolo velký Lucerny, kde měl bejt koncert, už tam stálo asi tak milion lidí. Ve dvě? To jsou fakt magoři:D (dobře, kvůli Marsíkům bych taky stála, tak asi pomlčím:D). My tam nakonec přišly kolem 19.00, vystály jsme si obrovskou frontu, schovávaly jsme pití a můj foťák (pak mě ten sekuriťák prohrabával tak, že jsem myslela, že budu mít po foťáku:D). Nakonec jsme skončily asi ve 4. řadě, ale byli před náma samý velký lidi a já s mejma 164 cm jsem viděla úplný prd. Jen jsem viděla občas prolítnout Hayleyininu oranžovou hlavu:D
Koncert to byl úplně výbornej, Hayley má v sobě neskutečnou energii, je správně ulítlá (a proto ji milujuu), taky to byla jedna z mála lidí, komu jsem kdy na jakým koncertě rozuměla.
Každopádně, to vedro v Lucerně bylo úplně nesnesitelný. Hodně jsem pařila (a to jinak jakože moc ne-ee:D) a v jednu chvíli se mi tak motala hlava, že jsem myslela, že to tam se mnou na místě sekne. Páni sekuriťáci byli sice moc hodný, když posílali kelímky s vodou, jenže poslali vždycky tak 4 do davu a tak jsem třeba vůbec nezáviděla lidem trochu dál, než jsme byly my, protože k těm se to absolutně nemohlo dostat.
Když koncert skončil, šly jsme skoro jako poslední a měli jste vidět Lucernu po koncertě:D Podlaha byla ÚPLNĚ mokrá, to bylo fakt, jak když tam někdo vyleje kýbl vody (a když si představím, že to byl všechno pot, je mi z toho špatně:D), vyšly jsme po schodech nahoru, zdi a zrcadla byly taky úplně orosený:D Poslední šok mě teda čekal na baru, kdy jsem si koupila půllitrovku neperlivý vody za PADESÁT KORUN. Myslela jsem, že mě šlehne, fuj tajbl.

Každopádně, byl to jeden z nejlepších koncertů, na kterým jsem byla. Výbornej zvuk, úžasná show, roztomilá Hayley a až na to horko to bylo fakt super! :))

Byli jste někdo taky? Jakej na to máte názor?:)




Koncert IAMX (+Moto Boy), 4. 4. 2013

6. dubna 2013 v 20:23 | Luczynka
Čtvrtek utekl jako voda (ne, ještě rychlejš!!), moje několikahodinová procházka po Praze(hlavně teda po krámech, žejo) stála za to, Roxy klub jsme nakonec našli, dali jsme si dvě piva za 40 Kč(WTF??), zaplatili jsme 60 Kč za šatnu (ještě větší WTF???), koupila jsem si nejlepší tričko na světě a maximálně jsem si užila mnou dlouho očekávanej koncert.

Ne vážně. Byl to nejlepší večer za posledních několik měsíců, IAMX jsou několik let mojí oblíbenou kapelkou a já jsem ráda, že mi to napotřetí (když mi to teda dvakrát nevyšlo) konečně klaplo.
Ačkoli jsem na koncert četla zatím jen negativní recenze typu "IAMX už maj kariéru za sebou", pro mě to byl neskutečně silnej zážitek a s recenzema nesouhlasím. Možná to bylo proto, že nový album vyšlo necelý dva týdny před koncertem a lidi to nestačili naposlouchat (já teda jo, v mobilu to teď mám jako nejpřehrávanější hudbu:D). Album trochu jiný je, neříkám, že starší alba se mi nelíbily víc. Ale i nový je pro mě nabitý velkejma peckama a měla jsem z nich na koncertě ohromnou radost.
Odškrtvávám si ze seznamu další kapelku, jejíž koncert jsem chtěla navštívit. A jo, tohle byl můj velkej sen.

Ještě teď mě bolí celý tělo, nemůžu hejbat hlavou (haha:D), strašně mě bolej nohy, včera jsem usla na Elektronický komunikaci, včera jsem od 13.00 do 19.00 spala, dneska jsem spala 12 hodin a pořád jsem neskutečně unavená:D

A taky jsem byla nadšená z předkapely, nebo spíš předskokana Moto Boye, protože to byl pouze zpěvák a kytarista v jednom. První písničkou celý publikum hodně dostal, protože zazpíval v takový tónině, co by nevyzpívala snad ani výborná sopránistka. Reakce okolo mě byly "zpívá jak buzna", ale já měla tak trochu otevřenou pusu, protože jsem tohle naživo ještě nezažila :) Každopádně, další skladby stály za to, Moto Boy ze Švédska má překrásnej hlas a myslím, že pár lidí svým hlasem i dojal, protože to tak trochu slaďáček byl.

Celkově ten koncert hodnotím na jedničku s *, až na ty strašný ceny ,hlavně šatny (a hnusnýho Staropramena teda taky no).

A tímto taky zdravím Shell, protože bude asi jediná, kdo tenhle článek pochopí :D :-)

Teď už jen videa a fotky.

Moje nejoblíbenější od nich ♥ Jo a na začátku můžete slyšet můj řev:D:D


Koncert The Elijah + Hawthorne Heights (Praha 12.10.2012)

16. října 2012 v 21:05 | Luczynka
Tenhle víkend byl vážně náročnej. Naprosto propařenej:D 5 koncertů za 2 dny zvládnu fakt jenom já :D
V pátek jsem se vydala do Prahy, kde jsem měla sraz s kamarádem, kterýho jsem nikdy neviděla, ale nakonec to bylo fajn.
Cca půl roku jsem plánovala jít na koncert The Elijah a Hawthorne Heights a jsem ráda, že šel se mnou :)
Když jsme přišli po 19.00 do klubu, bylo nás tam asi 5. Bylo to hrozně divný, na to, že za půl hodiny měl začínat koncert. Nakonec se to nějak naplnilo a nakonec se nás tam slezlo 85, což ale není vůbec málo a popravdě, bylo mi těch kapel docela líto. Na druhou stranu, když to tak vemu, tak tyhle skupiny zná tak 1% z vás, takže se vlastně není ani čemu moc divit:)
Jela jsem tam hlavně kvůli The Elijah, který jsem si hend po první písničce, co jsem je slyšela, naprosto zamilovala. Akorát... na koncertě jsem byla trochu zklamaná. Hráli sotva 40 minut a ještě z těch 40 minut jim asi na 10 minut vypadl proud, tak mě to mrzelo. Ale moc jsem si to užila a zpěvák je pěknej kočičák!:D
A HH byli taky bezvadný :)
Teď už jen fotky, poprvý jsem fotila koncert s mojí novou "padesátkou", ale bylo hodně blbý světlo, tak fotky zas tak dobrý nejsou. Ale nevadí :)

A omlouvám se, že fotky jsou tak pomíchaný, ten blog si s tím dělá co chce:/
Jinak, fotky v lepší kvalitě tady

Neuvěřitelný koncert FOO FIGHTERS, 15.8.2012

16. srpna 2012 v 20:11 | Luczynka
I caaaan't believe it!
Ne, prostě ne. Pořád si myslím, že to byl jen krásnej sen.
Na koncert Foo Fighters jsem se těšila cca 2 a půl roku, kdy jsem je začala mít hodně ráda. Ale jelikož tu byli naposled v roce 1995, v jejich začátcích, moc jsem nevěřila, že k nám někdy zavítaj a já je někdy někdy uslyším a uvidím na vlastní uši a oči:) Každopádně pak přišel ten okamžik, kdy jsem se dozvěděla zprávu, že Foo Fighters přijedou 15. srpna do Prahy. Konkrétně to byl den 27.4.2012 a já jsem skákala do stropu, když jsem viděla titulek "Foo Fighters se chystají do Prahy".
Ale lístky nebyly zadarmo a byly na můj vkus docela drahý, i když vím, že to jsou FF. Chtěla jsem se rozhodnout. Buď Foo Fighters nebo Rock for people. Nakonec jsem se po dlouhým rozhodování rozhodla pro RfP. Ale 15.5.2012 mi Nikča napsala, že na RfP nejede, ale že by moc ráda viděla FF a jestli nechci jet s ní. A já, koncertovej maniak, jsem na to prostě kejvla:D (Nakonec jsme ale jely jak na RfP, tak na FF:D)
Ty tři měsice čekání byly dlouhý. Ale nastal včerejšek a my jsme si začaly uvědomovat, že za pár hodin to SAKRA vypukne:)
Prošly jsme se po Václaváku, koupily jsme si cheeseburgery, grepový pivo. Po 19.00 jsme se vydaly do O2 arény, kde už byly stovky lidí. Vzala jsem si s sebou foťák, ale když jsem viděla, že se při prohlídce prochází rámama, který začnou pípat, když u sebe máte něco nepovolenýho, začla jsem bejt hysterická a bála jsem se, že s foťákem ani náhodou neprojdu. Došla jsem ale k pánovi, tomu jsem otevřela tašku, kde jsem měla pečlivě schovanej foťák v šátku, jen se namatno podíval a šla jsem:D Byla jsem fakt ráda, protože Foo Fighters jsem si chtěla zvěčnit. A tak si říkám, že bych klidně pronesla i zrcadlovku s véééélikým objektivem:D
Předskokan byl Bob Mould, s kterým FF nahráli skladbu Dear Rosemary, měl začít ve 20.00, ale hrál už někde od půl 8. Procházely jsme s Nikčou arénu, slintaly jsme nad jídlem, který bylo šíleně předražený a kolem 21.00 jsme si šly sednout zpátky na naše místa. Popravdě, hodně mě mrzí, že jsme měly místa na sezení. Chtěly jsme si stoupnout, jenže nám to přišlo blbý vůči lidem za náma. Všichni seděli jak pecky a já to prostě nechápu! Ale měly jsme dobrý místa, dobře jsme viděly, tak aspoň to:)
Pár minut po 21.00 nastoupili Foo Fighters, lidi začali hystericky řvát, my s Nikčou taky. První písnička byla "White Limo" a hned po ní následovala moje oblíbená "All my life", která dav dokázala neskutečně rozproudit :) Záviděla jsem těm lidem, co měli sektor "Stání".
Byla jsem v naprostý euforii, hrnuly se mi slzy do očí a při 9. písničce, jedný z mojich nejoblíbenějších, Walk, mi už opravdu tekly slzy po tvářích :)
S vílou jsme čekaly celou dobu na naší nejoblíbenější a NAŠI "These days", která pro nás prostě hrozně moc znamená:) Když začaly hrát první tóny tohohle songu, myslela jsem, že vybuchnu štěstím:)
Dohromady zahráli 23 songů, což je podle mě hodně dobrý:) Koncert trval skoro 2 hodiny a půl, a i přesto, že jsem asi 4 písničky pořádně neznala a tak jsem si je neužila, bylo to neskutečně nádherný.
Když zahráli poslední, taky naší hodně oblíbenou, "Everlong" a pak se rozloučili, pořád jsem byla mimo a pořádně jsem nevěřila, že je opravdu vidím, že je mám pár(desítek:D) metrů před sebou a že právě vidím Davea Grohla, bubeníka Nirvany a frontmana Foo Fighters.
Byl to pro mě neskutečnej zážitek a jsem moc ráda, že jsem to nakonec úplně nezavrhla, i když to zezačátku tak vypadalo. Že na ně nepojedem.

Thank you, Dave!

Fotila jsem, hodně jsem natáčela a tak mám aspoň i zvěčněný vzpomínky:) Většina fotek stojí sice za nic, ale já jsem na sebe i tak pyšná a vím, že kdykoli si vzpomenu, můžu se podívat na moje fotky a řeknu si: ,,Sakra, tys tam fakt byla."

A co vy? Byli jste taky? Jak jste si to užili?


























Zážitky z Rock For People

7. července 2012 v 12:08 | Luczynka
Pořád to nějak nemůžu rozdejchat. Jsem jen několik hodin doma, ale strašně ráda bych se tam hned vrátila.
První den nedopadl moc dobře, začalo strašně pršet, Hradec byl úplně zaplavenej, všude bahno, bouřka. Nikča odjela domů, takže jsem tam zůstala s ostatníma. Ale ani to mi nemohlo zkazit náladu. Byla jsem tak nadšená z toho, že jsem tam byla, že mi bylo všechno úplně jedno:)
S Terezkou jsme šly na Charlie Straight, na Anetu Langerovou, která mě strašně překvapila, protože to bylo úplně nádherný, na Tomáše Kluse, kterej byl fakt úplnej magor:D Do 4 do rána jsme kecali u stanů, pili jsme a bylo nám moc fajn:)
Druhej den byl o něco lepší. Bylo teda neskutečný vedro, sluníčko pálilo fakt silně, ale to nás neodradilo od toho, aby jsme si neužili Enter Shikari, na kterých jsem si vypařila duši, The Subways, který byli naprosto skvělí, I killed the prom queen, na kterých nebylo moc lidí, ale byli moc parádní, úžasný a příjemný Two door cinema club a na závěr se 3/4 hodinovým zpožděním The Prodigy, kteří byli sice dobří, ale byla jsem zklamaná z publika, protože jsem si myslela, že zrovna na ně budou lidi pařit jako o závod. Ale na druhou stranu se není čemu divit, když koncert byl ve čtvrt na 12 večer a všichni byli po náročným dnu vyčerpaný.
3. den se to popravdě nedalo moc vydržet, protože bylo neskutečný vedro, kdy bylo snad 50°C na slunci. Užila jsem si nádhernou Selah Sue a Flogging Molly, ale při vystoupení The Kooks se začal hrozně zvedat vítr, všechno lítalo, stánky padaly, blesky bouchaly a najednou strašnej slejvák. Kvůli týhle situaci zrušili Refused, Orbital, Faith No More(ještě, že je neposlouchám, protože bejt velkej fanoušek a přijít o největší trhák RFP, to bych asi nechtěla no). V 0:20 měl vystupovat Skrillex, na kterýho jsem se těšila ze všeho nejvíc. Ale nebylo vůbec jistý, jestli kvůli počasí vystoupí. Stáli jsme v 1. řadě u uzavřený stage a sekuriťák nám řekl, že koncert nebude, že se to ruší a ať jdou lidi domů. Chytla jsem hysterickej záchvat, kdy jsem nadávala, měla jsem v očích slzy a bylo mi naprosto šíleně. Všichni odcházeli. Ale asi za 10 minut nám ten sekuriťák řekl, ať utíkáme na Youtube stage, že tam vystoupí Skrillex. S Nikčou jsme se vzaly za ruce a utíkaly jsme tisícema lidí, nebraly jsme ohledy, prostě lidi nelidi. Hlavně to stihnout. Přilítly jsme a zrovna začal hrát First of the year. Byla jsem v sedmým nebi. Brečela jsem, řvala jsem, pařila jsem neskutečným způsobem. Bylo mi tak strašně moc fajn.
Je to týpek, stoupl u mě neskutečným způsobem. Hrál ve stage, která měla kapacitu 3000 lidí a na festivale bylo cca 35 000 lidí. Jenom 3000 mělo možnost ho vidět. Ostatní lidi vyháněli kvůli bezpečnosti. Řeknu vám, jsem opravdu strašně šťastná, že zrovna já jsem byla mezi těma 3000 lidí, protože přijet na fesťák fakt jen kvůli Skrillexovi a potom ho nevidět, protože mě tam ochranka nepustí, to bych se asi fakt zabila. Sice mě mrzí, že jsem neviděla tu jeho show plnou efektů, protože to bylo fakt narychlo a není jednoduchý to připravit. Ale i tak je to pro mě fakt týpek, kterej se zachoval jako profesionál a nevysral se na nás! Dík!!
A poslední den, včerejšek, byl už katastrofální, co se týče slunce. Málem jsem zkolabovala, protože to byl fakt masakr. Z pod mostu na RFP jsem se podívala a poslechla výborný From dawn to fall a potom jsem si šla zapařit do první řady v tom největším sluníčku na Architects, na který jsem se fakt těšila. Bylo to výborný. Sice nás na tom koncertě byla tak polovina, než by byla, kdyby nepařilo sluníčko, ale aspoň jsme se nemačkali:D
V 18:30 jsme odjely domů, totálně spálený od sluníčka, ale s dobrým pocitem u srdce, už jen třeba kvůli tomu, že jsme ze 35 000 lidí viděly toho Skrillexe:)A taky kvůli tomu, že jsme to i za těch šílenejch podmínek, co byly, zvládly. Byl to prostě šílenej punk!:D

Tak příští rok znova:)


Splnění životního snu - koncert Evanescence, 17. 6. 2012

19. června 2012 v 19:03 | Luczynka
Vím, že podobný článek jsem psala před rokem, TADY.
Nechci začínat stejnýma frázema, ale... jsem z toho pořád vedle. Pořád jsem vedle z neděle 17. 6. 2012, kdy se mi splnil opravdu životní sen. Na tento den jsem čekala 8 let. Až oznáměj "Evanescence přijedou do ČR", já se sbalím a půjdu si naplno užít koncert.
Možná to hodně z vás bude připadat divný, ale vím, že se najdou i tací, kteří to prostě chápou:) Je úterý večer, dva dny po koncertu a já pořád nevěřím, že jsem je viděla. Že jsem byla 15 metrů od Amy Lee, která je po léta mým vzorem, je to pro mě osobnost s velkým O, žena, jaká má být. Že jsem si hodinu a půl zpívala texty, který znám úplně nazpamět, ale nebylo to s reprákama, co mi stojí na stole. Byla jsem tam. Stála jsem v naplněný Incheba aréně, omdlívala jsem pří teplotě aspoň 40°C, řvala jsem, viděla jsem tisíce fanoušků a fanynek, který jsou "moje krev". Byl to tak neskutečně krásnej pocit, už jen být mezi těma lidma.
Jako první zazněla písnička "What you want", která publikum neskutečně rozžhavila:) Následovalo dalších pár songů a na řadu přišla mnou tolik očekávaná "Lithium". Když si Amy sedla ke klavíru a začala hrát první tóny skladby, okamžitě mi naskočila husí kůže. A jakmile začala zpívat, byla jsem neskutečně dojatá a tak šťastná, že mi po tvářích tekly slzy. Slzy štěstí:) Popravdě to, že jsem někdy brečela na koncertě, se mi nestalo poprvý, ale... tohle byl opravdu hodně vyjímečnej okamžik:)
Koncert začal ve 21:15 a končil něco před 22:45. Možná mě mrzí, že to bylo tak krátký, protože jsem čekala delší setlist, ale... i tak jsem si to neskutečně užila a na tenhle den do konce života nezapomenu:)
Sny se plní.

Fotek nemám moc, ale pár jich mám:) Bohužel jsem se nenacpala do prvních řad, byla jsem asi v 10. :) Ale jelikož mám foťák se 30x zoomem a jelikož jsem hrozně šikovná a propašovala jsem ho i přes kontrolu, která prohledávala tašky:D, tak vám pár fotek a i pár videí přináším:))

My immortal


Imaginary


Lost in paradise


Lithium


Předkoncertová v parčíku:)

Z vyjímečnýho dne s drahým:))

Ta ženská je hrozná šoumenka:)

Koncert Silverstein a We are the ocean, 6. 4. 2012

7. dubna 2012 v 17:13 | Luczynka
Tenhle článek bych potřebovala zařadit do dvou rubrik, jen škoda, že to technicky nejde.
Jak jsem psala v minulým článku, chystala jsem se do Prahy. Jela jsem tam kvůli koncertu jedný z mojich nejoblíbenějších kapel - Silverstein.
Kamarádka se nabídla, že pojede se mnou a počká na mě někde s někým, až budu já na koncertě. Byla jsem ráda, že mě v tom nenechala samotnou a měla jsem aspoň takhle s kým jet, i když na koncertě jsem byla sama(což mi ale nijak moc nevadilo).
Do Prahy jsme přijely v půl 12, jely jsme k Lennonově zdi, prošly části města, šly na Petřín(jely lanovkou:D) a pak jsme se sešly s kamarádem. Kamarádka s ním byla sama, já šla nakupovat, i když jsem si ze 4 hodinovejch nákupů odnesla jednu čelenku:D
V 18.45 otevírali Palác Akropolis, kde jsem si nejdřív přišla trochu blbě, protože jsem tam byla fakt úplně sama mezi cizejma lidma:D Jako vždy jsem se dostala do 1. řady u pódia, takže jsem si nestěžovala:) Jako předkapela hráli moji milovaní We are the ocean, měli to skvěle nazvučený, Dan Brown byl fakt neodolatelnej(ať žijou pokérovaní chlapi:P). Jediný, co mě mrzí tak to, že nedali ani přídavek. Potom nastoupili milovaní Silverstein, kteří měli fakt nadupanej playlist, neskutečně jsem si to užila, fotila jak o závod, natáčela videa a to se mi taky vymstilo, protože foťák mi spadl z repráku na zem a napraskl mi plast u objektivu, takže paráda.
Po koncertě jsem si šla koupit tričko, z kterýho jsem šíleně nadšená a taky jsem čekala, až se objevěj všichni členové:P Když se objevil Shane Told ze Silverstein, bylo to jasný:D ... Mám několik fotek, popsanou celou vstupenku podpisama, a ježiši, bylo to ÚŽASNÝ!!!!
Poprvý jsem se na koncertě rozbrečela, prostě jsem měla neskutečnou husí kůži a pak najednou ukápla slza. Někomu to bude připadat komický, pro mě to něco znamená, protože prostě ta hudba mě dokáže dostat fakt do kolen.
Po koncertě jsme strávili skoro 8 hodin v Mekáči, protože jsme neměli kde spát:D Ráno jsme hodinu a půl jezdili metrem, aby jsme se zabavili:D A v půl 8 ráno KONEČNĚ domů!:D
Pravda je ale taková, že do Liberce se mi zpátky fakt nechtělo, protože v Praze mi bylo fakt fajn.
Co vy? Podnikli jste taky někdy takovouhle bláznovinu?:D

PS: Fotky nejsou nic moc, ale... špatný světlo a né zas až tak kvalitní foťák dělá svoje:)


Se Shane Toldem:-) Zpěvák Silverstein:-)


Se všema z We are the ocean:-) Týhle fotky si FAKT vážím!!:-)


S Alfie Scullym:-) Kytarista WATO


S Danem :-) Zpěvák WATO

Silverstein:-)

Koncert Imodium

5. dubna 2012 v 23:00 | Luczynka
Včera jsem byla podruhý na koncertě Imodium. Jo, byli bezvadný, mám je strašně ráda, jejich texty se mi zarejvaj do hlavy.
Sice nás tam bylo asi 30, ale co, bylo to fajn.
Zítra chystám cestu do Prahy, o tom bude další článek, protože to bude AKCE:D

Co vy? Znáte Imodium?


Koncert Adept, More Than A Thousand a Walking With Strangers, 15.12.2011

16. prosince 2011 v 23:56 | Luczynka
Tak zase po nějaký době taková recenzička na koncert:-)
Na koncert jsme se vydali s Markétkou (s kterou jezdíme na koncerty skoro všude spolu:D) a ještě s jednou holčinou. Z Čerňáku nás měl odvýst nějakej její příbuznej, ale místo 17:40 si myslel, že jsme říkaly v 18:40, takže trošku nervíčky, že to nestihnem:D Nakonec jsme to stihly přesně na 19.00, kdy otvírali klub. Když jsme vešly do klubu, byly jsme hodně překvapený. Klub byl v budově s VŠ kolejema a bylo to strašně malinkatý. Kapacita 180 lidí, ale určitě nás tam bylo víc.
Začala hrát první kapela Walking With Strangers. Na ty jsem tam fakt nejela, na mě je to až moc tvrdý. Všichni začali běhat v kruhu, moshovali, pogovali. No fakt jsem se o sebe bála. Ještěže jsem stála na straně a měla jsem u sebe zeď:D Asi po 15ti minutách nastoupili úžasní More Than A Thousand, který jsem si fakt užila. Zpěvák byl neskutečně milej, má skvělej hlas a naživo jsou prostě výborný.
A jako poslední vystoupili Adept. Neskutečně jsem se na ně těšila. A teda...takovou akci, jako byla včera, jsem už dlouho nezažila. A vlastně to asi není myšleno ani v kladným slova smyslu. Někteří se chovali fakt jak hovada, byli neskutečně bezohlední a já se bála, že přijdu o zuby, nebo že skončím někde ušlapaná na zemi.
K Adeptům... Robert sice umí do mikrofonu blejt, ale zpívat podle mě neumí. Naštěstí jsem tím nebyla až tak překvapená, předtím jsem koukala na jejich pár videí. Ale i přesto jsem si ten koncert neskutečně užila.
Na to, že já na koncertech nepařím (ze zdr.důvodů), tady prostě nešlo nepařit. Dneska mě strašně bolí za krkem, ale vím, že to za to stálo.
Po koncertě za náma přišli kluci z MTAT a WWS a začali na nás mluvit. Samozřejmě... naše angličtina:D Zezačátku jsem nerozuměla vůbec nic, ale pak to už šlo líp :-) Myslím, že kdybychom tam klábosili třeba hodinu, fakt si pokecám :P
Chtěli s náma jít pít (pamatujete si, jak jsem byla na Imodium?:D), ale jelikož jsme museli za půl hodiny jít, trochu to nevyšlo:D Pak mi několikrát řekl "I love your hair soooo much" a hodil na mě takovej hezkej pohled:D O tohle jsem se snažila 2 roky, aby se moje vlasy někomu líbily! Yes!!:D
Jenže pak se nás zeptali, kolik nám je a já jediná byla ta "odvážná" a řekla jsem sixteen :D Oběma zklapla čelist, řekli "byeee" a zmizeli:D Víte, jak jsem se cejtila?:D:D
Pak za náma teda ještě přišli a řekl mi, že vypadám na 20 a že to není urážka, ale kompliment. A že doufají, že nás uvidí na příští show. :-)
Nezapomenutelnej večer:-)








Koncert - UDG, Liberec, 11.11.2011

13. listopadu 2011 v 10:34 | Luczynka

11.11.2011... Hodně magické datum:D Stalo se toho tak strašně moc, za ty poslední dny, že o tom možná radši až další článek:D :P
Na koncert jsme šli tak trochu "přiopilý" (nééé, to vypadá, jak kdybych byla furt v lihu:D:D ) a popravdě... bylo to prostě výborný!:D Nikdy jsem na koncertech nepařila, jsem takovej klidnější a fotící typ. Taky kvůli tomu, že mám problémy s ramenem, a vyvádět tam, tak ho mám každej koncert venku a o to fakt nestojím:D Ale tenhle koncert...to prostě nešlo bez paření!!!
Ta atmosféra byla neskutečná. Byli jsme v tom nejvíc nejmenším (asi:D) klubu v Liberci. Bylo nás tam 320, byli jsme na sobě namáčklý jak sardinky, ale bylo to tak strašně fajn. Všichni zpívali texty, všichni ječeli.
Na UDG jsem byla už potřetí a tohle byl pro mě zatím jejich nejlepší koncert.
Fotek moc nemám, vůbec jsem na to neměla náladu.








Jedna paparazzi :D




Předkapela...

Nezapomenutelný koncert Mira Šmajdy

31. října 2011 v 19:23 | Luczynka
A další článek do rubriky Koncerty. Líbí se mi, jak se začíná pěkně plnit:P

Tenhle koncert byl vlastně takovej plánovanej neplánovanej. Když jsem se dozvěděla, že tady Miro bude, dokonce u nás ve městě, neříkám, že jsem z toho úplně jásala, ale chtěla jsem tam jít. Navíc, když jsem zjistila, že jako předkapela budou mí oblíbení Mother's angels. Ti ale bohužel na poslední chvíli koncert zrušili, a tak zůstal jen Miro.
Chystaly jsme se tam s holkama, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem tam šla jen se Zuzkou.
Líatky jsem kupovala v pátek, ve svátek, v půl 9 večer. Další večer byl koncert.
Popravdě, nějak extra se mi tam nechtělo.
Na druhou stranu mě tam ale pořád něco lákalo. Když byl Miro v Super Star 2009, fandila jsem mu od první chvíle. Zaujal mě jak vzhledem, tak hlasem, tak tím, jakou uměl udělat show a jak z toho byli všichni mimo.
A tak jsme tam prostě šly.
Když jsme přišli do klubu, kde měl koncert být, trochu nás zarazilo, jací lidé se tam nachází. Nemám nic proti lidem středního věku, jenže v tom klubu bylo vážně tak 75% lidí, kteří ve středním věku byli. Čekala jsem hysterický 13ti letý fanynky, ale toho jsem se bohužel(nebo naštěstí?) nedočkala.
Je pravda, že klub, kterej je fakt docela malej, byl zaplněnej asi tak do 3/4, ale i přesto to byl slušnej koncert.
Když přišel na podium a začal zpívat, naskočila mi husí kůže. Asi jako vždycky, když jsem na nějakým koncertě. Ale tentokrát to bylo jiný... Přece jen, je něco jinýho bejt na koncertě 30Seconds to Mars a bejt od sebe 10 metrů a bejt na Mirovi a bejt od sebe 1,5 metru.
K jeho hlasu nemám slov. Nikdy ho nepřestanu obdivovat, protože to, co on dokáže s hlasem, dokáže málokdo.
Když začal zpívat cover Dream on, písničku, na který s kámoškou ulítáváme 2 roky(díky němu), málem jsem tam omdlela. :D A ty vejšky, který zazpíval, neuvěřitelný.
Když skončil zpívat, odešel z podia a hodně mě zamrzelo, že ačkoli jsme křičeli o přídavek, prostě ho nezahráli. V tom vidím asi jediný minus.
Po koncertě se vrátil do klubu ke stolu, kde měl autogramkarty. Všichni se k němu nahrnuli a sápali se po něm, po podpisech a po fotkách s ním. I nám se podařilo ukořistit fotku s podpisem (dokonce i s věnováním:P) a fotky, na kterých jsme s ním:-)
Ten přístup, jakej k lidem měl, mě prostě strašně potěšil. Nemám ráda ty celebrity, který zazpívaj, poděkujou a čau. Dobře, asi to je taky tím, jak dlouho kapela/zpěvák/zpěvačka vystupuje, ale stejně, přístup, jakej má Šmajda byl kouzelnej. Neměl problém s lidma komunikovat, fotit se s nima, neustále se usmívat a pak si dokonce pár slečen odvedl do šatny, aby si s ním popovídaly:-)
Mám z toho koncertu neuvěřitelný pocity a jen co se tu objeví, jdu na něj znova.


Bohužel fotek z koncertu mám asi 10 a vůbec se nepovedly, jsou rozmazaný - kvůli strašně špatnýmu světlu. Zato jsem ale skoro celej koncert nahrála, i když nejlepší zvuk to není, protože jsem stála úplně u repráku :-) Tak se aspoň pokochejte:P









Btw: Více videí na mém Youtube kanálu

Dream on


Kvapky

Within Temptation, Praha, 21.10.2011 - report

24. října 2011 v 16:49 | Luczynka
Jak už asi víte z toho, kolikrát jsem se tu o tom zmínila, v pátek jsem navštívila s drahým Prahu a šli jsme na koncert Within Temptation.
Předtím jsme se ještě zastavili v Palladiu se záměrem, že něco nakoupím. Haha, koupila jsem si lesk z H&M za 29,- a podvazky z M&S. Veliký nákup.
Zůstali jsme tam asi do čtvrt na 7 a O. se divil, co budeme dělat hodinu a půl na místě koncertu.
Před koncertem jsem se sešla s kamarádkou a předala jsem jí tričko. A jen, co jsme tam přišli, trochu jsem se zděsila množstvím lidí, kteří stáli před halou. Nikdy jsem nebyla na nějakým obrovským koncertě, až teda na Apocalypticu, kterou ale nepočítám, protože tam byly trochu jiný podmínky tím, že to byl koncert venku. Vždycky to byly koncerty, kde bylo tak 300 lidí. Ale teda když jsme vešli do Incheba arény, naivně jsem si myslela, že se vervu do předních řad, jako to bylo na všech předchozích koncertech. Bohužel se tak nestalo a skončili jsme asi v 10-15 řadě. Samozřejmě ti největší magůrci si stoupnou dopředu, takže já s mýma 164cm jsem viděla úplný kulový.
Ve 20:00 začala hrát předkapela Triggerfinger, která mi prostě vůbec nesedla. Fakt jsem tam usínala a to doslova. Odpočítávala jsem minuty, kdy skončej:D Ale možná to bylo tím, že jsem byla strašně natěšená na WT.

A konečně začaly hrát Within Temptation a překrásná Sharon zazpívala první tóny. Řeknu vám, když začali hrát, dostala jsem strašnou husí kůži a skoro mi vyhrkly slzy, jak jsem z toho byla naměkko:-)
I přesto, že jsem vůbec nic neviděla, jsem si to neskutečně užila. Skoro celý koncert mám nahraný na videích, takže se na to můžu aspoň teď podívat, když jsem to neviděla tam:-)
Snad jsem nezažila takovej koncert, kde by byl zpěvák/čka tak čistá, jako zrovna Sharon. Žádný falešný tóny, všechno strašně čistý, jako na albu.
Z koncertu jsem nadšená a až se tu znova objeví, rozhodně jedu:-)
Stairway to the skies

Stand my ground


a další videa TADY


Cesta do ráje...

17. října 2011 v 21:38 | Luczynka
Prostě se pochlubit musím.
Začala jsem bejt neskutečnej koncertovej maniak a vlastně většinu peněz utrácím pouze za lístky na koncerty:P
První fotka je vyfocená už na začátku září, ale pořád nebyla příležitost to sem dát:-)

První akce už proběhla, bylo to mega dokonalý (report).
Within Temptation nás s drahým čekají v pátek v Praze, fakt se těším:-)
A UDG nás čekají v listopadu, už na ně jdu potřetí :-)) ♥
A v prosinci , též v Praze, uvidíme s drahou naše drahé Adept. Jo ,to bude prostě nářez!
6. 4. 2012 tu jsou Silverstein, takže tam nesmíme s P. chybět, už podruhéé:-))
A 22. 1. 2011 tu je Alesana a další skvělý skupiny. To sice nevíme, jak vyjde, páč ta doprava je prostě strašná!:/
Ale rok 2012 vidím jako velmi koncertový rok:D :-))

Bezkonkurenční večer s klukama z Imodium :-)

18. září 2011 v 15:24 | Luczynka
Musím. Musím! Prostě se s váma o tohle podělit musím!:-)
Asi před 2 měsíci jsem se dozvěděla, že u nás ve městě na takovým festivalu budou hrát Imodium.
Je to strašně dlouho, asi tak 4 roky, co jsem slyšela první písničku od nich a to TUHLE. A tím vlastně začala taková moje Imodiumácká éra:P A jelikož u nás v Liberci byli poprvý, tak jsem okamžitě musela mít lístek:P
Začali hrát první písničku a mně naskočila husí kůže. Taky se vám to někdy stává, že když jste fakt tak strašně šťastný, jako já včera, že vám najednou naskočí husí kůže po celým těle?:-)
Zahráli mi moje oblíbený písničky, až teda na tu výše zmiňovanou "Žiletku", to mě teda trochu naštvali:D
Ale jinak paráda, zazpívala jsem si všechny písničky, měli to krásně nazvučený.
A pak se Tomáš(zpěvák, kytarista) zeptal, jestli je tu někdo s foťákem. Tak mě zahlídl, protože jsem opět fotila a natáčela celej koncert. Chtěl po mně, abych šla na pódium a udělala fotku publika :-) Nejdřív jsem úplně nechápala, co na tom pódiu dělám:D Protože já, taková stydlivka:D Tak mě třikrát tak hezky objal okolo ramen:P:D (bože, teď si připadám jak vymatlaná puberťačka:D). A pak prej řekl, že se na mě celej koncert koukal. Ale to jsem teda jaksi neslyšela:D
Když skončili, tak začala hrát další kapela, šly jsme se s Markétkou projít a pak jsme samozřejmě začaly stepovat před ohraničením mezi místem pro diváky a místem pro účinkující. A čekaly jsme, až někdo z nich půjde okolo nás, abychom se s nima mohly vyfotit:D A náhle přišel kytarista Roman a kamarádce řekl ,,Ahooj". :D Tak jsme se s ním teda chtěly vyfotit a jedinej, kdo byl dostupnej, aby nás vyfotil, byl baskytarista Dan:D Jenže nám vůbec nedošlo, že to je člen kapely. Tak se teda pak na nás "naštval", že jsme se s ním taky nevyfotili:D:D A pak se s náma už nechtěl vyfotit:D Grrr.
A po tý fotce Roman jen: ,,No tak jdem na panáka, ne?:D" Čuměly jsme na něj jak na idiota a byly jsme trochu vedle:D
Tak nás kluci pozvali na strašně hnusnýho panáka, kterej byl míchanej přímo pro ten klub, kde se pořádal festival. Mělo to snad 100% alkoholu a málem jsem z toho začala skákat do stropu, jak to bylo silný:D Ještě že nám Dan řekl :,,A hlavně ne na ex, holky, nebo se zeblijete:D" Na dalšího panáka nás pozval Roman a na třetího jsem byla pozvaná od Tomáše, prej za statečnost při stoupání na pódium a focení:D Ach ty výmluvy:D:P
Tak jsme si tam všichni skvěle pokecali, a popravdějsem ráda, že jsem těch pár panáků v sobě měla, jinak bych tak společenská nebyla:D
A taky jsem dostala dvě pusy:D Jakože "na poznání":D
Slíbili nám, že do Liberce určitě ještě přijedou, tak doufám a doufám, že co nejdřív:-)
Jo, takovejhle přístup skupiny k fanouškům se mi prostě líbí:-)
Včerejší večer hodnotím jako jeden z nejlepších za posledních několik měsíců:-) Jsem z toho pořád nějak odvařená, protože tohle se nestává každej den:-)

BTW: Vytvořila jsem novou rubriku, do který budu přidávat jen reporty z koncertů. Takže rubrika Koncerty.

Dostanou nás

Hlavou

Deset životů

Znám tě

Slov plnej

30 Seconds To Mars aneb můj splněný sen. ♥ - report

24. června 2011 v 14:43 | Luczynka
Furt se z toho nemůžu vzpamatovat. Na včerejšek jsem se těšila půl roku. Poslední měsíce jsem začala i odpočítavat, kolik dnů zbývá do tohoto dne. Prague City Festival.
V neděli to vypadalo, že půl roku čekání je úplně zbytečné, protože jsem málem nikam nejela. Měla jsem jet s kamarádkou, jenže celý se to nějak pokazilo, což mě dost mrzí:( Měla jsem 3 dny na to, abych to nějak vyřešila s odvozem a s tím, kdo se mnou pojede. Sama bych si na tuhle událost si netroufla... Tak mě napadl můj muž. Samozřejmě jsem po něm nemohla chtít, aby si koupil lístek, když tohle ani neposlouchá. A i přesto, že jsem kvůli 30 Seconds To Mars(vlastně jsem na ten fesťák jela jen kvůli nim) za lístky utratila 2500,- tak jsem prostě strašně ráda, že ON tam se mnou nakonec jel. Protože ví, jak moc pro mě znamenaj. :-)
Naučila jsem se přestupovat z metra do metra(jo, fakt jsem se toho strašně bála, že nastoupím do metra na jinej směr:D), našli jsme Holešovický výstaviště bez něčí pomoci a bylo to prostě vzrůšo :-) :D
Na místo jsme dorazili asi v 17:15, dali si balenku a pak jsme se rozhodli jít do areálu festivalu. Když jsem ale zjistila, že kontrolujou tašky, tak jsem začala mít strach. Že mi vemou foťák. Protože jsem si nebyla jistá, jestli se tam může fotit. Tak jsem ho zabalila do mikiny a nic neviděli, no:D Akorát pití mi vzali, svině:D
Prošli jsme si festivalový stánky, viděla jsem krásný tričko The Hives a 30STM, ale těch 500,- mi bylo líto na triko, no:D
Pak jsme se šli kouknout na Gogol Bordello, takový blázni:D Pak jsme se byli na chvíli mrknout na druhou stage na Support Lesbiens(byla to uzavřená hala a bylo tam na chcípnutí) a pak jsme čekali na The Hives. Znala jsem od nich jen pár písniček, ale naživo to byla fakt pecka! Fakt neskutečný :-)
A pak jsme hodinu a půl čekali a stepovali před podiem a vyhlíželi jsme(teda spíš já, muž ze mě byl už nanervy:D) Marsíky.
S 20ti minutovým zpožděním konečně začali a slečny si mohli vyřvat hlasivky:-) Jo, patřím tam i já :-)) Jared Leto(zpěvák) se mi vždycky hrozně líbil a na to, že mu bude v prosinci 40, je prostě bezvadnej a vypadá skvěle:-)) Začali písničkou Escape a krásně to navodilo atmosféru. Pořád jsem odvařená z těch světelnejch efektů. To bylo fakt neuvěřitelný. Pak hodili do pódia asi 8 velkejch balónů a vypustili z nějaký mašiny tisíce papírků:-) To uvidíte pod článkem ve fotkách:-) Jared neustále komunikoval s fanouškama, prostě takovej správnej zpěvák :-) Pak si pozval na pódium nějakýho Čecha a nerozuměl ani slovo anglicky. To bylo moc:D Ale nejlepší bylo, když všichni ti fanoušci řvali, ječeli a Leto: ,,Můžete už konečně držet huby, abych vám mohl zazpívat?:D" A tohle na tom prostě miluju.

Mám neskutečný vzpomínky, mám fotky, i když se vůbec nepovedly, protože v tom davu to prostě nešlo, mám videa.
Splnil se mi životní sen.
Bylo to úžasný...


Fotky se moc nepovedly. 30STM byly za tmy a prostě byly tam blbý světelný podmínky pro můj ubohej foťáček, no:D A asi jsem byla i líná, moc se mi do toho focení tam nechtělo, páč jsem si to chtěla hlavně užít:-) Jediný, co se mi za fotky líbí, jsou The Hives:-) To bylo ještě světlo

30 Seconds To Mars:







 
 

Reklama