Kde? Deviantart, ČSFD, Databáze knih, Spring.me - zeptej se mě
E-mail: mrs.luczynka@seznam.cz
Instagram: Luczynka

Květen 2014

Ten pocit.

28. května 2014 v 21:35 | Luczynka |  Můj deník
Znáte ten pocit, kdy se vám v hlavě rodí jedna myšlenka za druhou, jedna blbost za druhou, a vy nechcete nic jiného, než na to prostě nemyslet a všechno vypnout? Aby všechno zmizelo a neměli jste to pořád v hlavě? A ono to nejde, prostě to nejde. Nejde s tím nic dělat. A tak je to v hlavě pořád, pořád dokolečka, pořád se to tam točí a pořád vás to nutí přemýšlet. Přemýšlet na vším. Pořád nevíte, co je špatně a co je dobře. ,,Měla jsem udělat tohle takhle nebo takhle?"

Dovádí mě to k šílenství, každou minutou se mi mění nálada, jednou jsem naprosto šťastná a ze všeho strašně nadšená, za chvíli sedím a koukám do zdi, mám výčitky a přemýšlím o tom, co dělám v životě špatně. A vydržím tak sedět hodiny.

Nevím, co potřebuju. Nevím, jestli nepotřebuju znova a znova říct, ať nejsem ta blbá naivka. Co se všeho týče. Nevím, jestli nepotřebuju dostat facku, abych se probrala. Nevím, jestli jen prostě nemám být na všechno na chvíli sama... a nebo jestli jen nepotřebuju pevně obejmout a slyšet, že to brzy bude dobré...

(Úplně vidím, jak si tohle zejtra přečtu a řeknu si, jaká jsem slepice :D - jak říkám, jsem dost labilní teď :D)


When life changes

6. května 2014 v 20:38 | Luczynka |  Můj deník
Za poslední týdny se toho událo tolik, že kdybych tu měla vypisovat vše, ani bych nevěděla, kde začít.

Po skoro 5 letech jsem ukončila jednu dlouhou kapitolu mýho života, o který jsem si myslela, že mě poznamená na hodně dlouho a že budu hodně litovat, ale popravdě? Jsem naprosto v klidu a v pohodě. Když se totiž člověk dozví, že je roky tahanej za nos, žije ve lžích, neupřímnosti a falešnosti, ono pak asi nemá cenu se něčím nervovat a depkařit, protože bych asi musela skočit z mostu. Jsem zklamaná z celý situace, ale ne smutná a špatná. Jen zklamaná, jaká jsem byla roky blbá naivka a myslela si, že je všechno v pohodě a pořád věřila "tohle se mě netýká", ale bohužel. Proč lidi lžou, když sami nesnášej, když se jim lže?
Už nevěřím lidem ani nos mezi očima, protože zjišťuju, že můžu věřit opravdu jen sama sobě a nikomu jinýmu.

Ale jinak? Jsem teď nejšťastnější. Strašně si užívám života, dělám kraviny, blázním, jsem volná, připadám si jak motýl, dělám všechno, co chci, aniž by to muselo mít nějaký následky a někomu to vadilo, na nic se nevážu.
Je mi teď strašně dobře. Jsem s lidma, který mám strašně ráda a jsou tu pro mě. Vysedáváme v hospodách a na vínku, na čarodějnicích jsme byli na pár dnů na chatě, kde jsem si to maximálně užila.
Vážím si maličkostí, vážím si slov, vážím si důvěry, kterou ve mě lidi mají, vážím si upřímnosti, která mě nakopla k tomu, abych změnila svůj život.
Po letech zase cejtím, že žiju. Zažívám něco novýho a nemusím brát na nic ohledy. Dělám věci, který jsem dřív nedělala a hrozně si to užívám.
Lidi mi jen tak mezi řečí říkaj: ,,Tyjo, ty jsi úplně jiná. Vypadáš šťastná a strašně ti to sluší." A tohle sakra potěší, když si někdo všimne:)

Navíc, včera mi začla měsíční praxe u taťky v práci, kde je to strašně na pohodu a tenhle měsíc bude prostě bezkonkurenční.

Na prázdniny mám takovejch plánů, že ani nevím, kde na to vezmu čas, ale myslím, že to budou asi ty nejvíc peckoidní prázdniny v historii :)

Takže i přesto, že se tohle období (a hlavně tohle debilní jaro) moc nepovedlo, je mi fakt fajn a jsem šťastná.


Všem, kdo maturujete, přeju hodně štěstí! :)

moje momentální hymna