Kde? Deviantart, ČSFD, Databáze knih, Spring.me - zeptej se mě
E-mail: mrs.luczynka@seznam.cz
Instagram: Luczynka

Březen 2014

This is who I really am inside...

25. března 2014 v 21:37 | Luczynka |  Můj deník
Nejradši bych se teď zahrabala pod zem a dlouho nevylezla.

Všechno mě štve, chytám blbý depky kvůli kravinám a kvůli ničemu, nic mě nebaví, nic se mi nechce (a když už chce, tak na to není čas nebo počasí), nesnáším momentální počasí, nesnáším sníh, nesnáším zimu, potřebuju léto, potřebuju aspoň 25°C, jinak se mnou bude k nevydržení.
Potřebovala bych něco, nějakou kravinu, nějakej lék, po kterým bych si dokázala zapamatovat desítky posranejch A4 z debilní ekonomiky, účetnictví a dalších kravin. Nějakej lék na to, abych aspoň na chvíli chápala matiku a statistiku. Něco, po čem by mi lezlo do hlavy všechno samo.

Nevím, co se životem. Nevím, co chci dělat dál, co chci dál studovat (a že ten čas kurva letí), nevím, co mě baví, vím jen, co mě nebaví a to je asi tak 90% všech věcí. Chci někam vypadnout, do nějakýho jinýho města (ok, do Prahy), chtěla bych vypadnout někam do zahraničí, ale chtěla bych nějakýho člověka, kterej by mě v tom podpořil. Všichni říkaj, ať dělám, co mě baví, ale když se svěřím s nějakým plánem nebo nápadem (třeba ohledně cestování a studování v Praze), začnou si klepat na čelo a asi si myslej, že jsem úplná kráva.
Když jsem se rozhodovala před roky, kam jít na střední a lákaly mě umělky, všichni mi řekli, ať do toho nejdu, že s tím nemám uplatnění. A teď mi všichni cpou, ať dělám, co dělám, ať jdu do výtvarnýho oboru, na grafika, něco, co mě bude bavit a půjde mi. Bojím se, že si za necelej rok vyberu špatně a budu se na tý škole trápit tak, jako teď na střední. Fakt nevím, jsem naprosto zoufalá. Naprosto.

Jediný, co mě uklidňuje a trochu nabíjí, jsou praxe, který mám celej květen a jdu k tátovi, kde vlastně nebudu nic moc dělat. Strašně se těším na ten klid, na to teplo, co má bejt, na knížky, na filmy, na tátu.



Chtěla bych se zahrabat a vylízt tak ve 25.



Když maličkost mění všechno

15. března 2014 v 19:01 | Luczynka |  Můj deník
Co si budem povídat, na tento týden, kdy máme prázdniny, jsem čekala už strašně dlouho - řekla bych od 6. ledna. :D
Strašně jsem už potřebovala pauzu, vypnout a nic neřešit. To se mě drží doteď - mám miliardu věcí do školy, na který jsem měla celej tejden, ale stejně je budu dělat zejtra večer a dneska radši celej den koukám na seriály:D

Hned v pátek jsme jeli na chatu, úplně mimo všechno, na krásnou vesnici, kde nic a nikdo není. Jako pokaždý jsme koupili sud piva, já udělala tradiční špagety a česnečku. Válela jsem se na lehátku na trávě, přečetla dvě knížky, cpala se vším možným a prostě jsem nic nedělala a bylo mi asi nejlíp na světě.
Nejlepší bylo to počasí (a toho se taky týká nadpis), který prostě fakt nezklamalo a jo, jsem asi trochu škodolibá, ale všechny ostatní kraje měly hnusně a zimu a my chytnem 30°C na sluníčku :D

Počasí se mnou dělá opravdu hodně. Když začně svítit sluníčko, okamžitě se mi změní nálada z 0 na 100. A tak jsem si tenhle týden fakt užila. Sedět odpoledne na terase u kamarádky, pít pivo, pálit oheň. A taky fotit, což mi přes zimu, kdy jsem na to vůbec neměla náladu, fakt chybělo. :)

Taky jsem si užila týden se snídaněma (normálně nesnídám, protože nestíhám a strašně mě to štve) a skvělým jídlem (který jsem si uvařila:D). Za poslední měsíce jsem dost změnila jídelníček, moc nejím maso (a všichni mě pruděj s tím, jak maso ničím nahradit nejde, haha), jím hodně zeleniny, tofu, seitan, luštěniny, paštiky Patifu (jsou z tofu a s příchutěma - nejlepší věc, co pro mě momentálně existuje) a další skvělý jídla, vymýšlím nový zdravý recepty na jídla, který bych dřív nepozřela a hlavně se cejtím líp, a to byl účel. Před dvěma týdny jsem začala cvičit s Jillian, protože jsem zjistila, že jsem fakt tlustá (a to nejsou žádný předsudky) a chtěla bych se sebou něco udělat.

28. března je taky můj den "D". Po asi 2 letech plánování jsem si nedávno konečně dodělala návrh na tetování, kterej pro mě hodně znamená, a za dva týdny bude na mým těle navždy. Jsem nervózní, i když to bude už druhý tetování, jenže tohle je dost velký a já mám trochu strach :D







Biffy Clyro + Dry the river, 14.11.2013

2. března 2014 v 21:26 | Luczynka |  Koncerty
Až teď, po několika měsících mi došlo, že jsem tu vůbec nezveřejnila článek z koncertu Biffy Clyro. :D A jelikož blog je i pro mě takovej "pamatováček", tak to tady musí bejt!

Na koncertě Biffy Clyro jsem byla hned den po koncertu Placebo. Strašně jsem se těšila, ale popravdě, po tom dloooouhým večeru a noci (byli jsme ještě s přítelem u něj v kolejský hospodě - pivo za 35 Kč, jestli budu někdy studovat a bydlet v Praze, na pivo o min. 13 Kč dražší si prostě nezvyknu :D), jsem si další den hodně přebírala v hlavě, jestli se na to nevykašlu a lístek někomu neprodám (bylo vyprodáno). Ale pak jsem si řekla ,,Nebuď blbá, už jsi tady, ten koncert je za 2 hodiny, tak tam prostě půjdeš." A teda kdybych nešla, tak bych toho litovala hodně dlouho.
Byla strašná zima a já už stála hodinu před zavřenou Roxy, potom se začalo pouštět, já dala Ondrovi všechno, abych nemusela dávat nic do šatny a nezdržovat se (jsem strašná, musím bejt na koncertech prostě v prvních řadách, jsem malinká:D). Dostala jsem se úplně do první řady :D Bylo to takový divný bejt na koncertě sama, i když jsem na to docela zvyklá, ale v ten okamžik mi to bylo trochu nepříjemný. Každopádně jsem pořád zastánce toho, že koncerty jen sama se sebou jsou ty nejlepší koncerty.
Stála vedle mě jedna holčina (a pár dalších:D), kouká mi na ruku a říká ,,Máš hezký tetování.", tak jsem ji poděkovala a pak se na mě začly koukat i ty další holky a na celou Roxy zařvaly "ECHELOOOOON":DD Tak mě to docela zahřálo u srdce, že jsem poznala další Marsovský duše:)
Jako předkapela byla Dry the river, který už znám strašně dlouho a zpěvákův hlas mě totálně ohromil! Když jsem zpívala všechny texty, bylo mi trochu nepříjemný, když se na mě všichni začali koukat, protože jsem byla fakt jediná, ale pak se na mě podívala i skupina, usmála se a bylo mi hned líp:D

Potom pauza a začala hrát taková ta známá písnička "We are family", to byl úvod k Biffy Clyro. Přiřítila se skupina, potom energickej Simon (trochu urostlej jak bezdomovec, ale i tak strašně sexy:D). Začali hrát nejznámější pecky, potom akustický songy, všichni byli naprosto šílený a řádili jak blázni, ale bylo to tak strašně super!!! :)

Nelituju ani sekundy a hlavně nelituju toho, že jsem se fakt kousla do zadku a šla tam, i když jsem byla po Placebo totálně dead.

Navíc tam bylo skvělý koncertový světlo (málokde je) a tak se mi povedly, podle mě, i dobrý fotky:))

No a taky... Rock for people je tenhle tejden ohlásili jako headlinera 2014 :) Tak jsem z toho fakt úplně paf. Kdo neznáte a na RfP se chystáte, fakt doporučuju naposlouchat, protože koncert BC byl jeden z nejlepších, na kterým jsem kdy byla!