Kde? Deviantart, ČSFD, Databáze knih, Spring.me - zeptej se mě
E-mail: mrs.luczynka@seznam.cz
Instagram: Luczynka

Srpen 2013

Tunisko 2013

24. srpna 2013 v 21:11 | Luczynka |  Mé fotky
V Tunisku jsme byly (s mamkou a sestřenkou) už v polovině července a... nevím, co k tomu říct, bylo to prostě bezvadný.
Byly jsme tam už potřetí a vím, že se tam ještě rádi brzy vrátíme.
Miluju ty jejich jídla (i když jsme 3 dny strávily na záchodě, haha), miluju jejich all inclusive, miluju zeleninu a ovoce a tam jsem o to rozhodně neměla nouzi, protože jsem vlastně jedla z 90% jen zeleninu na všechny způsoby a fakt to uměj!
Miluju jejich tržnice ala Mediny. Neskutečný množství věcí, z většiny % pěkný fejky, ale co. Odvezla jsem si dvoje Conversky, Vansky, dvoje turecký kalhoty, 4 kabelky, šátky, žabky, vodnicový tabáky (v přepočtu vyšly asi na 20 Kč, dost smutný, když to srovnám s ČR), uuhlíky do vodnice (který v přepočtu vyšly na 6 Kč, to je ještě smutenější) a hromadu dalších věcí. A taky hromadu skvělýho jídla, který maj jen oni. Maj to tam strašně levný, až mi občas bylo do breku, když jsem si vzpomněla na ČR a že ceny u některejch výrobků (teď mluvím o jídle) byly až o 300% levnější, fíja.
Seznámily jsme se s arabskejma klukama z pláže (ne, nebyli to ti otravní plážoví), ale půjčovali nám lehátka, starali se o pláž a s jedním mužem jsme strávily 2 dny neustálýho povídání. A jelikož neumí ani sestřenka, ani máma slovo anglicky, všechno bylo na mě. Všechno jsem vyřizovala já, byla jsem taková překladatelka. Ale je fakt, že po pár hodinách neustálýho povídání a překládání (jim se ta huba prostě nezastaví) jsem byla z toho cizího jazyka až unavená. Navíc, maj strašně zvláštní přízvuk, dělaj velký chyby v časech (to já teda taky) a občas jim bylo fakt hodně špatně rozumět.
Tunisko miluju, je to prostě země, kam se vždycky budu ráda vracet, ale co fakt nesnáším, tak to jsou ti pouliční pošukové, pardon za ten výraz. Ale oni jsou fakt tak strašně slizký, oplzlý, maj debilní kecy, narážky. Když na vás například začne skupinka černejch týpků, který vypadaj fakt zle, řvát "Heeey, sexy giiiiiirl...", "Baby, come fuck with me..." a když je ignorujete a jdete rychle dál, začnou na vás řvát, jaký jste strašný děvky a ať jdete do pr*ele, tak to fakt příjemný není. Ale je to prostě země, která taková je a beru to tak.

Mám strašně moc fotek, tak tady je většina z nich :)





Trhliny.

19. srpna 2013 v 22:02 | Luczynka |  Můj deník
Poslední dobou zas chytám ty svoje depresivní nálady, který tady dlouho nebyly.
Zjistila jsem, že nemůžu prostě sedět na prdeli doma, protože se za prvý můžu ukousat nudou, za druhý mě absolutně nic nebaví, nemám na nic náladu a za třetí chytám přesně tyhle debilní stavy.
Když to tak vezmu, celej červenec a začátek srpna jsem strávila mimo Liberec, kterej mě se*e víc a víc, užívala jsem si jiný prostředí, jiný státy, jiný lidi. Jenže teď mi to cestování skončilo a já se z toho můžu zbláznit.

Minulý pondělí jsem oslavila osmnáctiny, vlastně jsem se na ně těšila strašně dlouho, ale jako většina - nic necítím. Žádná změna. Pořád si připadám jako ta červenovlasá, dredatá, propíchaná a s blbejma nápadama. Jediný plus, co tomu dávám, je legální alkohol. Jo, na to jsem se fakt těšila. A ne, nejsem nějakej alkoholik, ale ráda si teď dám pivo, aniž bych byla vystresovaná z toho, že bude zátah a policajti si mě opět zapíšou (jako se to už stalo, že:D).

Poslední dny neproběhly vůbec tak, jak jsem si představovala, nabrečela jsem potoky slz, trpěla jsem docela velkou depkou (a ne, nelituju se) a další depku chytám z toho, co začně od října. Přítel odjíždí do prváku na vejšku do Prahy a i když je to jen 100 km od Liberce, bojím se toho jako prase. Věřím, chci věřit, ale bojím se. Strašně moc. Cejtím strašnou úzkost a nevím, co mám dělat. Nevím, co bude za dva měsíce, nevím. Nevím, jak se to všechno zvládne, obzvlášť teď po prázdninách, který jsme po většinu času trávili spolu. Nevím, jestli snesu to, že tam pozná nový lidi, o kterejch nebudu nic vědět, to, že pozná nový holky (věřím mu hodně, ale jsem žárlivá mrcha) a to, že bude v novým prostředí. Sto kiláků ode mě. To, že když se stane něco závažnýho, nebudu moct bejt s ním, ale bude existovat jen posranej fejsbuk a mobil.

Taky poslední dobou přemejšlím pořád častějš, co chci v životě dělat. Děsí mě, že jsem tenhle rok už měla jít do čtvrťáku (ještěže mám odklad a jdu teprv do 3., ha). Ale nevím vůbec, co dál. Nevím, jestli se chci zabývat nějakou ekonomikou, která né, že by mě nebavila, ale prostě nevím, jestli bych se tím chtěla živit.
Chtěla jsem po matuře vypadnout na rok někam pryč. Láká mě Skotsko, Irsko a klišé Amerika. Jenže... utíká to čím dál tím víc rychlejš a já se z toho času nějak nedokážu vzpamatovat. Teď ani nevím, jestli bych chtěla vypadnout fakt na rok někam úplně pryč, úplně sama, mezi nic. Láká mě to strašně moc, ale nevím, jestli nejsem moc velká sračka.
Ještě když si vezmu, že jsem před půl rokem plánovala, jak chci na vejšku někam mimo Liberec, nejlíp do Prahy. Jenže pak jsem si uvědomila hodně věcí a prostě... vím, že na to nebudu mít prachy. Rodiče mi všechno platit nebudou a já to dohromady sama nedám. Takže asi báááj vysněná Praho. No a taky nevím, jestli bych v Praze dokázala bydlet takhle fakt několik let. Sice ji miluju, ale víte jak.

No a mimo téma... plánuju taky tetování. Mám strašně moc nápadů, aktuální jsou 4, ani ne moc velký, jsou decentní, ale hlavně pro mě něco znamenaj. Kdo uhodne, na co se chystám jako první, má u mě jedno malý bezvýznamný plus, cha.

Jo... a když už mám novej mobil, tak jsem si teda taky založila Instagram žejo :D Takže kdyžtak klik :) :D

Instagram


A příště zase víc fotkovej článek, protože těch fotek mám fakt milion.


Andy Warhol a jeho výstava

14. srpna 2013 v 21:56 | Luczynka |  Mé fotky
JEŠTĚ NEŽ ZAČNU, CHTĚLA BYCH STRAŠNĚ MOC PODĚKOVAT ZA TOLIK CHVÁLY A KOMENTÁŘŮ U PŘEDCHOZÍHO ČLÁNKU. ABOSLUTNĚ NECHÁPU, CO SE STALO, ŽE SE MI NAJEDNOU OBJEVILO 50 TOLIK KRÁSNÝCH KOMENTÁŘŮ, ALE STRAŠNĚ MOC MĚ TO TĚŠÍ!!! DĚKUJU, DĚKUJU, DĚKUJU!

Andy Warhola jsem poprvé "poznala" asi před 3 lety. Jméno jsem dřív sice znala, ale nikdy jsem se o něj nezajímala. Potom ale přišel ten den D a Andy Warhol, jako člověk, mě začal zajímat víc a víc. Zjistila jsem, že pro mě známé polévky Campbell a barevná Marilyn, jsou dílem právě Warhola.
Pro mě je to neskutečně zvláštní člověk, který do mého života přinesl velké množství inspirace. On je pro mě inspirací.
Abych nezapomněla, poznala jsem díky němu také kapelu The Velvet Underground, která je pro mě naprosto srdcovou. Depresivní, temná, ale přitom tolik energická hudba. Díky, Andy.

Výstava Andyho pro mě byl takový malý, "skromný" sen. A když jsem se cca před 2 měsíci dozvěděla, že se výstava věnovaná právě jemu bude konat v Hluboké nad Vltavou, věděla jsem, že tam musím být. Ovšem když jsem si spočítala, že jen cesta z Liberce a zpátky by mě vyšla na cca 1200 Kč, se zklamáním jsem musela uznat, že na to momentálně prostě fakt nemám.
Ale co se nestalo. Měli jsme naplánovanou dovču do jižních Čech, k Lipnu a když jsem zjistila, že máme v plánu jet na Hlubokou, málem jsem praskla štěstím :)

Kdo máte cestu právě nějak do těchto míst, rozhodně doporučuju !

A tady je hromada fotek, kterou jsem na výstavě nafotila. Mimoto jsem si koupila krásný tričko s Velvetovským banánem (haha, sice bych ho vytvořila sama, ale víte jak, suvenýr :D!! )