Kde? Deviantart, ČSFD, Databáze knih, Spring.me - zeptej se mě
E-mail: mrs.luczynka@seznam.cz
Instagram: Luczynka

Září 2012

Luczynka's creativity - FB stránka

27. září 2012 v 22:51 | Luczynka |  Můj deník
Mí drazí,

po dlouhém rozhodování jsem si konečně založila fejsbukovou stránku. Ne ale tohoto blogu, k tomu nikdy nechci dojít:)

Ale jak hodně z vás ví, ráda cokoli tvořím, zaměřuju se hlavně na výrobu triček s vlastním návrhem, nově také tašek s vlastním návrhem, vyrábím z fima.

A proto bych vás na mou novou stránku chtěla pozvat :)´

Bohužel nevím, jak mám vytvořit ikonku přímo pro můj blog (kdyby někdo, kdo má blog na blog.cz věděl, budu vám vděčnáú, a tak vám přikládám jen odkaz:)

Předem děkuji za návštěvu.

https://www.facebook.com/luczynkascreativity



Mrtvá ryba.

25. září 2012 v 21:19 | Luczynka |  Mé fotky
Chudinka malinká.


Má pivní víla, Nikča, Niky, prostě ona

22. září 2012 v 19:29 | Luczynka |  Můj deník
V týdnu jsem si všimla, jaké je Téma týdne. Jakmile jsem uviděla "Já věřím na víly! A jo a jo a jo!", okamžitě jsem věděla o čem a o kom budu psát.

Chtěla bych vám vyprávět o mojí víle.
Určitě znáte Nikču, o který tady hodně často mluvím. Začalo to všechno tak nějak v dubnu 2011.Někdy v tomhle období jsem se dozvěděla, že je z Liberce. 27.4.2011 jsem se dostala na obchodku, mou vysněnou školu (trochu blázen jsem byla ne) a najednou jsem zjistila, že Nikča na tu školu chodí. Byl to pro mě takovej docela šok a říkala jsem si, jak je ten Liberec malej:)
Celý prázdniny jsme si psaly dopisy, poznávaly se přes ně, bylo to pro nás strašně kouzelný všechno:)
V září jsme se začaly domlouvat, že bychom spolu někam mohly zajít. Že se chceme poznat. Nerada chodím ven s lidma, který neznám, protože se prostě nedokážu jen tak bavit. Ale 23.9.2011 byl NÁŠ DEN. Večer jsme se sešly a šly jsme do našeho oblíbenýho libereckýho klubu (o tom jsem tu taky psala už aspoň 100×), strávily jsme spolu několik hodin a ty pusy se nám nezavřely:D Pořád jsme si měly o čem povídat, pořád bylo tisíc témat, který jsme neprobraly:) Bylo to strašně zvláštní, nikdy se mi do tý doby nic takovýho nestalo. A co mě nejvíc překvapilo? Když jsem si chtěla dát pivo, Nikča do toho okamžitě šla se mnou. Do tý doby se mnou nikdy žádná slečna nepila pivo. A tak se Niky stala mou pivní vílou:) Je to takový naše poznávací znamení, pozdrav, prostě něco našeho :)
Potom jsme se půl roku neviděly (dobře, ve škole ano, ale to byl vždycky jen letmý pozdrav:) a vlastně jsme měly plán na listopad, ale to tak trochu nevyšlo podle našich představ (Niky ví :D:D:D), ale přesně po půl roce od našeho prvního rande- 23.3.2012 jsme se sešly znovu a znovu jsme šly pařit:) Opět do našeho klubíku:) Měly jsme si toho opět tolik co říct, pily jsme pivo, užívaly si spolu večer, přišly domů ráno a pak jsem z toho byla ve strašně krásným stavu, že jsem poznala takovýho člověka.
A od týhle akce se naše setkání konalo pokaždý, co ta akce byla:)) Jsem ráda, že jsme se ZASE nesešly až po půl roce:D
29.6.2012, na tenhle den nezapomenu, protože to byl asi ten nejlepší večer, co jsem zažila:) Celej večer jsme řešily, že spolu musíme jet na Rock for People a že spolu uvidíme Skrillexe a bude to to nejlepší na světě. Popravdě, moc jsem neviděla to, že to vyjde, protože mamka s tím měla velkej problém.
Ale 1. července se najednou něco změnilo a já měla povolení odjet na Rock for People:D Byla jsem úplně nepříčetná, měla jsem z toho strašnou radost, a tak jsme se ze dne na den rozhodly, že prostě jedem. Lístek jsem kupovala 2.7., neměla jsem spacák, karimatku, krosnu, nic:D Ale 3.7. jsme jely. Užily jsme si spolu neskutečný 4 dny toho nejlepšího a snad i toho nejhoršího, co jsme kdy zažily :) Přes počasí to vypadalo, že nám vůbec nic nevyjde. Ale vyšlo. A já jsem strašně vděčná, že jsem jedny z nejhezčích dnů mýho života mohla strávit s touhle osobou:)
15.8.2012 jsme jely na koncert Foo Fighters, na kterej jsme se měsíce těšily. Byl to neskutečnej zážitek a ještě teď máme obě Davea Grohla před očima, jak lítá po pódiu:)
Líbí se mi, že si děláme z některejch věcí strašnou srandu a všichni si myslí, že to myslíme vážně. Třeba to, když jsme si na fejsbuk napsaly status, že jsme měly jet radši na Hip hop kemp než na Rock for People a myslela jsem, že všichni, kdo mě aspoň trochu znají, tak vědí, že tohle bych nikdy nepodstoupila:D Ale jak jsem zjistila, pletla jsem se a lidi se vážně divili, jestli jsme se nezbláznily. Ale nám se tohle prostě strašně líbí:D

Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem Nikču poznala a že mi tak přirostla k srdci. Že je tu pro mě kdykoli potřebuju. Kdykoli je mi hrozně, vyslechne mě a neodpoví mi na to ,,hm", ,,jo" nebo ,,ne". Popravdě, poslední dobou je to člověk, kterej o mě ví nejvíc ze všech mejch přátel a celkově všech. Důvěru, kterou v ní mám, je občas až neuvěřitelná.

Tohle je vlastně článek věnovaný jí. Aby aspoň trochu věděla, jak ji mám ráda:)

DĚKUJU ZA VŠECHNO, MÁ PIVNÍ VÍLO.

PS: Zítra máme naše roční výročí:D

Naše písnička, která bude prostě vždycky a navždycky naše:)

A naše malá soukromá galerie:D


Jakože žiju...

18. září 2012 v 22:32 | Luczynka |  Můj deník
Mám toho všeho plný zuby. Úplně všeho, co se okolo mě momentálně děje.
Na školu jsem si sice už jakž takž zvykla, ale stejně mě to tam tak strašně nebaví.
Na všechno jsme dostali snad ty nejhorší učitele. Informatika hrůza, ekonomika hrůza němčina je divná, účetnictví mě nebaví, ale ze všeho nejhorší je matika, kterou nenávidím ještě víc, než kdy jindy. Profesorku, kterou máme, to snad není ani možný. Celá třída nechápe látku, mimochodem, ve čtvrtek z ní píšem velkej test a já jsem si na 100% jistá, že mě známka 5 nemine, a ona nám na to řekne: ,,Tohle nemá cenu dál řešit, s tím bychom se nikam nedostali." Dobrej přístup, co?
Ale řekla jsem si, že to nebudu řešit, že se tím nebudu stresovat hned na začátku září. Když dostanu 5, dostanu 5. Mám na to ještě celý pololetí. A když dostanu 5 v pololetí, taky se ještě svět nezboří, i když mě to bude štvát.

Strašně se těším, až v pátek ve 13.30 zazvoní a si budu až do 30.9. užívat krásnýho volna. Budou nám měnit okna, takže máme tejden ředitelský volno. Snad to jediný pozitivní na naší škole. Mám v plánu hodně věcí. Ze všeho nejvíc se těším na Prahu s Nikčou, kde máme taky svoje skvělý plány:) Myslím, že to bude po dlouhý době hodně dobrej den:)

Strašně mě štve, že se teď zas nemůžu dokopat k focení. Na foťák šáhnu jednou za tejden a strašně se za to nemám ráda.
Ale vážně teď vůbec nevím, co mám fotit. Jdu do školy, přijdu ze školy, jsem unavená, jdu spát, vzbudím se večer, je tma, jsem na PC a jdu zase spát. Achjo.


A prosím, pokud budete mít nějakej dotaz, nepiště ho do komentářů, ale na formspring:)






Když něco nevyjde...

14. září 2012 v 21:45 | Luczynka |  Můj deník
Momentálně mám hrozně divnou náladu, kdy bych nejradši strčila hlavu pod polštář a nevyndala bych ji odtamtud.
Skoro 3 týdny se těším na tenhle víkend a nakonec se dneska dozvím, že to prostě nevyjde.
Taky vás to taky dokáže tak vytočit? Když na něco čekáte dlouhou dobu a pak z toho sejde?
Navíc celostátní zákaz alkoholu nad 20%, ale já si nebudu moct dát ani to pivo, protože všude budou kontroly:D Paráda.

A tak jsem se rozhodla, že tenhle víkend nebudu vůbec nic dělat. Budu kreslit, dělat trička a tašky, ušiju si tašku, budu koukat na filmy, budu číst. A nic jinýho.


Plány do budoucna - 2012 a 2013

11. září 2012 v 20:51 | Luczynka |  Můj deník
Právě jsem šťastná, že bych nejradši vyletěla do stropu:)
Rozhodla jsem si sepsat plány pro zbytek roku 2012 a na rok 2013. Plánů mám požehnaně a něco mi říká, že prostě vyjdou:)

Od 24.9. do 30.9. má naše škola volno kvůli výměně oken. To znamená krásný týden prázdnin. Mám toho hodně v plánu. Chtěla bych hodně fotit, protože teď na to vůbec není čas ani nálada. Mám domluvený tři focení a ačkoli s focením portrétů nemám zas takový zkušenosti, potřebuju trochu praxe. Potom bych chtěla hodně číst(což jsem si sice říkala i o letních prázdninách), chci se kouknout po nějaký brigádě(ne typu McDonald's), protože kvůli mým následujícím plánům budou peníze hodně potřeba a taky chci hodně relaxovat.

12.10. jedu s kamarádem, kterýho jsem nikdy osobně nepotkala, na koncert The Elijah a Hawthorne Heights. Těším se, až poznám novýho člověka a celkově na tom koncertě bude určitě plno skvělejch lidí:)

22.-28.10. jedem se sborem na soustředění. Na jednu stranu se tam hrozně těším, protože to bude příležitost, jak strávit hodně času s holkama ze základky. Na druhou stranu kvůli tomu prošvihnu koncert Architects a UDG, což mě strašně štve a mrzí, achjo.
12.11. se s kamarádkou chystáme na koncert More than a thousand, kteří byli naživo úplně báječný. Doufám, že to vyjde.

30.11. bych hrozně chtěla na koncert The Cranberries, protože je miluju, ale zatím nemám s kým jet, tak se uvidí.

29.1. 2013 se nám uzavíraj známky a já bych se do tý doby chtěla zlepšit v matice a vytáhnout ji ze čtyřky aspoň na trojku a ještě líp na dvojku. Chtěla bych vyznamenání, i když tomu moc nevěřím.

30.1. bych chtěla jet na koncert Asking Alexandria, ale zase uvidím, jestli bude s kým.

27.-31.5. jedeme se školou na turistickej kurz do Chorvatska, kam se fakt neskutečně těším. Jak kvůli tomu, že jsem v Chorvatsku nikdy nebyla, tak kvůli tomu zážitku celkově:)

28.6. dostáváme vysvědčení a s kamarádkou jsme přemýšlely nad tím, že spolu pojedeme na zájezd do Paříže. Sice jsem tam byla minulej rok, ale strašně ráda bych se tam podívala znova. Paříž se božská. A to je přesně ten bod, proč jsem na začátku článku psala, že bych nejradši vyskočila do stropu:) Moje mamka je hrozně starostlivá a pořád se o mě hodně bojí, ale tak nějak jsem tu Paříž naznačila a ona povolila. Divím se, ale jsem strašně šťasná. Takže v červnu nebo v červenci nás čeká Paříž a NÁKUPY:D :) Myslím, že to vyjde akorát tak, že přijedu a pojedu na Rock for People:D

ZOO Dvůr králové - fotografie

9. září 2012 v 18:50 | Luczynka |  Mé fotky
O prázdninách jsme v rámci dovči navštívili ZOO ve Dvoře Králové. Těšila jsem se tam, ale nemůžu si pomoct, naše Liberecká ZOO je o hodně zajímavější. Tady mi přišlo, že tam maj samý kozy a ptáky:D
Fotek jsem měla kolem 500, ale vybrala jsem z nich jen opravdu málo.


Až moc opravdový sen...

6. září 2012 v 20:38 | Luczynka |  Můj deník
Dobře, tohle je one of my depression article.
Stalo se vám někdy, že jste měli sen, probudili jste se z něj a měli jste z něj opravdu depresi? Nebo takovej ten divnej pocit? Že ten sen byl až moc živej. A že si hodně věcí uvědomíte.
Mně se to stalo dneska. Vstala jsem s bušícím srdcem a se slzama v očích. Bylo to tak živý a opravdový.
Nebudu tu říkat, co se mi zdálo, na můj vkus je to až moc osobní, abych to psala na tenhle pro všechny Liberečáky veřejnej blog. Každopádně je to skoro 14 hodin a já to pořád nemůžu dostat z hlavy. Pořád myslím na to ,,co by, kdyby"...
Kdyby šel vrátit rok zpátky (a možná ještě dýl) a já se mohla rozhodnout tak, jak bych se rozhodla teď. Kdybych mohla ovládnout celej svět a všechno zastavit. Aby všechno bylo podle mě a nikdo si nezpůsobil škodu. Abych tu škodu já nezpůsobila.
Bohužel je ale září 2012 a já už nevrátím ani vteřinu toho, co se stalo dřív. I když bych moc ráda, nejde to.

Ale věřte nebo ne, mít přístroj, který by mě vrátil v čase, změnila bych toho tolik.

A tahle písnička vystihuje hodně.




PS: Slibuju, že příští článek už bude trochu smysluplnější.

Prázdniny 2012 - příběh ve fotkách

2. září 2012 v 20:00 | Luczynka |  Můj deník
Den, kterého jsem se nejvíc bála. Dnešek. Popravdě, je mi fakt hrozně z toho, že tohle je poslední den, kdy se můžu válet a nic nedělat. Tak strašně do tý školy nechci.

Na tenhle článek se chystám už od června, chtěla bych tu shrnout celý prázdniny. A jakože to byly moc fajn prázdniny. Možná bych je nazvala nejlepšíma. Protože mám hooodně zážitků, i když pro někoho by možná byly malicherností. Pro mě znamenají hodně.
Vlastně jsem 3/4 prázdnin propařila, pivo byl asi můj nejlepší kamarád:D

Když si to tak vemu, je mi fakt smutno. Dneska jsem se bavila s mojí paní Jablíčkovou, jednou z mejch nejlepších přátel, moje druhý já, o tom, že je to fakt na nic. Je v Hradci na intru a já jsem z Liberce. Za ty prázdniny jsme si na sebe hrozně zvykly, pravidělně jsme se scházely, užívaly si dny na plný pecky, smály jsme se spolu, brečely jsme spolu, řekly jsme si všechno. A já vím, jak těžký to bylo před prázdninama. Je to na nic, strašně mě tohle trápí.

Ale teď to srhnutí:)

29.6.2012 Každoměsíční akce, která se koná v našem milovaném klubu.Tohle byla asi ta nejlepší ze všech.
Článek TADY