Kde? Deviantart, ČSFD, Databáze knih, Spring.me - zeptej se mě
E-mail: mrs.luczynka@seznam.cz
Instagram: Luczynka

Červen 2012

PÁRTY HÁÁÁRD

30. června 2012 v 11:42 | Luczynka |  Můj deník
Jsem tak příjemně naladěná(nalazená??), že nemám chuť si vylejvat srdce nějakejma pesimistickejma sra*kama:D
Včera mi bylo tak moc fajn, jako mi fajn dlouho nebylo.
Miluju páteční akce, miluju páteční večery, miluju lidi!
Jak už to bývá za poslední měsíce zvykem, vydaly jsme se s Nikčou na každoměsíční akci, na kterou už nechodíme snad s nikým jiným než spolu:D
Pily jsme pivo, fotily, dělaly kraviny, smály se, pořád jsme něco řešily, byly jsme natěšený na Rock for people, kterej nevím, jestli vyjde, poslouchaly jsme Skrillexe, kterýho pouštěli z obrovskejch repráků a já jsem byla v 10. nebi:D
Taky mě vytáhli na pódium jako "rekvizitu" kvůli červenejm vlasům, no parádní pocit, když na vás kouká celej mladej Liberec:D Ale v tu chvíli mi to bylo tak ukradený, protože jsem byla ve skvělý náladě. :D
Šla jsem 2 km pěšky domů ve 2 ráno, ve sluchátkách mi hrál můj černovlasej vyholenej hobitek, kterej mi zpíval Bangaraaaang:D
Tak jsem si tak říkala, že ty prázdniny budou stát za nic, protože nemám skoro žádný plány, ale když to tak vidím, objeví se to vždycky ze dne na den a pak to stojí za to:)
PS: Držte mi palce, ať mi vyjde ten RfP, protože se tam těším fakt 2 roky.

Fotky berte možná trochu s rezervou, protože při pátečních večerech je tohle u nás prostě normální:D


Šťastný, vytlemený, spolu :)


Chudák Nikča:D

Vypadám tam jak čarodějnice, v puse mám žvejkačku(mimochodem), ale mám tu fotku ráda i když je trochu děsivá:D


Říkám, vůbec neřešte:D


Maj se rádi:D

Redhead.

26. června 2012 v 17:57 | Luczynka |  Mé fotky
Moje vlasy jsou to jediný, co na sobě miluju. Vlastně ještě uši, ale... vlasy jsou pro mě prostě všechno:)
Pokus o trošku uměleckou fotku, ačkoli světlo stojí za nic:))


Hello, bad days.

24. června 2012 v 22:22 | Luczynka
Když se zamyslím nad tím, co se okolo mě děje, je mi fakt na blití. Je mi na nic z toho, jak se lidi okolo mě chovaj, jak se chovám já. Jak se mi lidi mění ze dne na den před očima.
Je mi na nic z toho, že na co se podívám, co udělám, co podniknu, o co se snažím, to prostě nevyjde a vždycky se to posere, jak nejvíc se to posrat může.
Viz páteční večer. Kterej jsem si myslela, že bude strašně fajn, strašně si ho užiju, protože jsem byla sama doma a to se u nás moc často nestává. Nejdřív jsme byli na kamarádky a kamaráda oslavě a pak jsme šli do naší oblíbený čtvrti města, kde je to klub vedle klubu. Už začátek nedopadl úplně tak, jak jsem si myslela, že dopadne, a jak to bude fajn. Namísto toho jsem seděla před klubem, ostatní se bavili a mně tekly slzy. To je jedno, bylo to prostě divný. Potom jsem Nikču s kamarádkou vytáhla na pivo do jinýho klubu. Nebylo mi dobře, byla jsem vyřízená z toho, co se stalo předtím a nedokázala jsem si to moc užít. A co se nestane pak žejo. Sedím vedle kamaráda a ten na mě najednou "Tyvole, Luci, policajti." Vyskočila jsem od stolu, jak nejrychlejš jsem dovedla:D a zamkla se ještě s jednou holkou na záchodě. ,,Lucko neboj, oni na dámský záchody nesměj."
,,Ťuk ťuk." ,, Obsazeno." ,,Už vám bylo 18?" ,,Jo." ,,Tak já počkám přede dveřma a ukážete mi občanky." Samozřejmě bylo strašně nenápadný, že jsme byly dvě na záchodě:D A tak jsme hodinu čekali venku na to, než si budem moct dejchnout:D Hodila jsem na ně smutný oči, nadejchala jsem 0,25 promile a "NAŠTĚSTÍ" si mě jen zaevidovali, což moc nevím, co u nich znamená, ale jsem ráda, že mě neodvezli domů:D
Bylo to strašný. A tohle už nikdy nechci zažít:D Nakonec jsme došly s kamarádkou domů ve 3 (miluju noční Liberec!), do jsme byly vzhůru a v 7 jsem vstávala do práce:D
...
Zejtra si jdu pro vysvědčení a začínaj mi prázdniny. Na jednu stranu jsem strašně natěšená, na druhou stranu bych se na následující 2 měsíce nejradši někam zahrabala. Mám naplánovanou na tejden dovolenou s tátou do Českýho Ráje(haha) a jinak nic. Rock for People mi máma dneska zakázala, jediný plus, na který jsem se o prázkách těšila. No nemám se fajn?


V rámci Krajských dnů u nás byli i Mandrage, tak jsme se šli podívat:)

Fotka do soutěže, se kterou jsem neuspěla.

Splnění životního snu - koncert Evanescence, 17. 6. 2012

19. června 2012 v 19:03 | Luczynka |  Koncerty
Vím, že podobný článek jsem psala před rokem, TADY.
Nechci začínat stejnýma frázema, ale... jsem z toho pořád vedle. Pořád jsem vedle z neděle 17. 6. 2012, kdy se mi splnil opravdu životní sen. Na tento den jsem čekala 8 let. Až oznáměj "Evanescence přijedou do ČR", já se sbalím a půjdu si naplno užít koncert.
Možná to hodně z vás bude připadat divný, ale vím, že se najdou i tací, kteří to prostě chápou:) Je úterý večer, dva dny po koncertu a já pořád nevěřím, že jsem je viděla. Že jsem byla 15 metrů od Amy Lee, která je po léta mým vzorem, je to pro mě osobnost s velkým O, žena, jaká má být. Že jsem si hodinu a půl zpívala texty, který znám úplně nazpamět, ale nebylo to s reprákama, co mi stojí na stole. Byla jsem tam. Stála jsem v naplněný Incheba aréně, omdlívala jsem pří teplotě aspoň 40°C, řvala jsem, viděla jsem tisíce fanoušků a fanynek, který jsou "moje krev". Byl to tak neskutečně krásnej pocit, už jen být mezi těma lidma.
Jako první zazněla písnička "What you want", která publikum neskutečně rozžhavila:) Následovalo dalších pár songů a na řadu přišla mnou tolik očekávaná "Lithium". Když si Amy sedla ke klavíru a začala hrát první tóny skladby, okamžitě mi naskočila husí kůže. A jakmile začala zpívat, byla jsem neskutečně dojatá a tak šťastná, že mi po tvářích tekly slzy. Slzy štěstí:) Popravdě to, že jsem někdy brečela na koncertě, se mi nestalo poprvý, ale... tohle byl opravdu hodně vyjímečnej okamžik:)
Koncert začal ve 21:15 a končil něco před 22:45. Možná mě mrzí, že to bylo tak krátký, protože jsem čekala delší setlist, ale... i tak jsem si to neskutečně užila a na tenhle den do konce života nezapomenu:)
Sny se plní.

Fotek nemám moc, ale pár jich mám:) Bohužel jsem se nenacpala do prvních řad, byla jsem asi v 10. :) Ale jelikož mám foťák se 30x zoomem a jelikož jsem hrozně šikovná a propašovala jsem ho i přes kontrolu, která prohledávala tašky:D, tak vám pár fotek a i pár videí přináším:))

My immortal

Imaginary

Lost in paradise

Lithium

Předkoncertová v parčíku:)

Z vyjímečnýho dne s drahým:))

Ta ženská je hrozná šoumenka:)

Tunnels from Ebay

14. června 2012 v 19:26 | Luczynka |  Mé fotky
Hodně z vás mi chválilo tunely, co mám v uších a ptali jste se, odkud je mám:)) Tak mě napadlo z toho udělat článek:P
Tunely jsem začala nosit před 3 rokama, ale v tý době jsem měla jeden a 8mm pro mě byla obrovská díra:D :) Teď už jsem teda na centimetru:)
Před pár měsíci jsem ale objevila ebay a teď je to mnou nejnavštěvovanější stránka:D
Za tyhle tunely jsem dala dohromady 4 dolary, což je 80 Kč. Nejsou tu všechny, tunelů mám kolem 30ks a je smutný dát necelou stovku za takový množství, když u nás prodávaj JEDEN kolem 160 Kč:D
Ještě k tomu bez pošty, no neber to:)

PS: Řeči o tom, jak mám propíchaný uši a jak je to šílený, ty si nechte:) Začínám zjišťovat, že mám čím dál tím víc blogových nepřátel:D Ale je mi to fakt fuk. Jsem taková, jaká jsem, a když to lidi nedokážou zkousnout, tak je mi líto:)



These days...

12. června 2012 v 20:56 | Luczynka

Už asi tři týdny se chystám napsat článek. Ale jsem tak strašně líná, že jsem se k němu odhodlala až teď, kdy mám trochu víc času.
Jak zhodnotit uplynulý cca měsíc? Stalo se toho hrozně moc. Strašná hromada věcí. Něco bylo hodně hodně fajn, něco bylo už o trochu víc míň fajn. Ale žiju, tak to je asi dobrý.
Debatu o škole rozvíjet nebudu, jen snad, že jsem se neskutečně zhoršila, úplně ve všem, jsem ze sebe trochu zklamaná. Na druhou stranu se ze mě stává neskutečnej flegmatik a začíná mi bejt všechno trochu vítekde. Moje heslo za poslední měsíce: Hlavně prolízt.
Zažila jsem zas pár skvělejch akcí, ze kterejch mám možná až moc zážitků:D
Pořád pracuju v mekáči, kde mě to už začíná trochu srát. Baví mě to, ale maj na můj vkus až moc vysoký požadavky. Nemám volný víkendy a to mě štve asi nejvíc. Takže od září asi končím.
Na Rock for People nejedu, nejvíc mě tam zaujal asi Skrillex(+dalších pár skupin), ale za to se mi přes 3000 Kč dávat nechce. Hodně mě to mrzí, protože jsem se strašně těšila, hlavně taky na tu partu lidí, ale tak si tak říkám, že nemůžu mít prostě všechno. Místo toho jedu ale s Niky na Foo Fighters a jsem natěšená jak malá holka na Vánoce:))) Nejen na koncert, ale na celý ty dva dny v Praze, který si neskutečně užijem a bude to strašný dobrodrůžo:)
Jo a taky se mi teď v neděli splní životní sen. Jedu na koncert Evanescence, na kterej jsem čekala od mejch 11 let.
Tak si tak říkám, že zas tak špatně na tom nejsem a že si ten život hodně užívám.
Mám asi miliardu fotek, protože ta nová zrcadlovka mě pořád a pořád nutí fotit, sice občas úplný kraviny, ale strašně mě to baví. Bavěj mě všechny ty funkce, který jsem doteď neznala.
A tak pokračování článku tedy už jen fotky:)
Enjoy!

PS: omlouvám se za pořadí fotek, jsou tu rozházený fotky třeba z jednoho dne a jsou na konci i na začátku. jsem lenoch.

Jedna z nejlepších akcí!!:)




Obnova industrialu:)

Sweet heart.

7. června 2012 v 20:09 | Luczynka |  Mé fotky
Nejroztomilejší bratránek:)) Jedinej člověk, kterej mi pózuje před foťákem a nedělá u toho scény:D



5 let s blogem.

2. června 2012 v 15:08 | Luczynka |  Můj deník

(psáno včera, 1. 6., ale nestihla jsem to zveřejnit)
Jsem ráda, že dnešním dnem mohu říct, že jsem na tomto blogu přesně 5 let.
Je to úplně neuvěřitelný. Opravdu tomu jen těžko věřím.
Když si vezmu, kolik jsem tu strávila času, je mi vlastně trošku do breku:D Chtěla bych si někdy spočítat, kolik hodin jsem nad blogem strávila, protože myslím, že by to bylo opravdu zajimavé číslo:D
Každopadně, za těch 5 let jsem strašně vděčná.
Cca prvních 2 a půl roku můj blog vypadal tak, že tu byly samý fotky celebrit, pixelky atd:D
Postupem času se ale můj blog stal osobním blogem, kde jsem si vylývala srdíčko, když mi bylo nejhůř.
Za těch 5 let jsem poznala neskutečný množství novejch lidí. Poznala jsem slečnu, s kterou si teď strašně ráda vyjdu na pivo a vždycky si dokážeme skvěle popovídat.
Za těch 5 let zjistilo adresu mýho blogu několik desítek lidí z mýho okolí, popravdě mě to hodně štve, ale nic s tím neudělám a rozhodně kvůli nim blog rušit nebudu, protože to tu miluju.
Za těch 5 let jsem se nehorázným způsobem změnila. Ať vzhledově, tak chováním.
Blog mi toho opravdu hodně dal a já jsem vděčná, že je k dispozici server, který nám umožňuje blogovat.
Jak říkám, vážně to tu miluju a i přesto, že jsem měla několikrát chuť s tím nadobro seknout, zrušit to tu a na všechno se vykašlat, nikdy jsem se k tomu neodvážila a nechci to dělat ani v budoucnu, pokud k tomu nebude opravdu vážný důvod.

Ale... jsem tu taky z obrovský části kvůli vám. Je sice hezký, že si tu můžu vylejt srdce, poštěžovat si, zveřejňovat fotky, ale kdybych k tomu neměla žádnou odezvu od vás čtenářů, asi by mě to přestalo hodně rychle bavit.

Za 5 let můj blog navštívilo skroo 400 tisíc lidí a pro mě je tohle úplně neuvěřitelný číslo.

To vám vděčím za všechno. Díky!