Kde? Deviantart, ČSFD, Databáze knih, Spring.me - zeptej se mě
E-mail: mrs.luczynka@seznam.cz
Instagram: Luczynka

Leden 2012

Just because we can’t be together doesn’t mean I don’t love you...

28. ledna 2012 v 23:32 | Luczynka |  Můj deník
Titulek - nemohla jsem ho nepoužít. Je z předminulýho dílu Gossip Girl a já si tu scénu strašně zamilovala, tak proto.

Stojí to za nic všechno. Vůbec nic se mi nedaří, nic mi nejde.
Do školy jsem šla až ve středu, byla jsem nemocná. Všechno se to sere. Na školu zvysoka kašlu, popravdě kdybych něco nedělala na začátku roku, tak teď s mejma známkama asi propadám. S vysvědčením jsem jakž takž spokojená(4 dvojky, 1 trojka). Ale je toho strašně moc. Vůbec tu školu nestíhám a nezvládám. Vlastně začínám trochu litovat, že jsem na tu školu šla. Panebože Lucino, seber se.
Včera jsme měli jít s O. na kamarádův maturiťák, ale nakonec to padlo, protože jsme neměli odvoz. Jenže dvě hodiny před plesem nás napadlo, že bysme to vlastně mohli nějak udělat:D Měla jsem asi tak 45 minut na přípravu a já s mejma přípravama na ples, no... nechtít zažít:D Hodinu cesta, pak jsme to nemohli najít, ale nakonec našli. Byl to takovej vesnickej maturiťák. Budova z komunismu, ale... vždyť je to fuk :-) Po maturitním nástupu jsme si dali pivo, připojil se k nám i kamarád, kterýho jsem moc ráda viděla a po dlouhý době si s ním zase dobře popovídala:-) Pak jsme šli na panáka, pak zas na pivo a tak dále... :P Dopadla jsem docela katastrofálně:D
Samozřejmě jsem si dala na držku na ledu, v 15ti centimetrovejch podpatkách, zničila si boty, roztrhla si ty nejúžasnější podvazky, odřela si koleno a vyvrtla jsem si kotník. Ale... za ten skvělej večer to stálo, jsem strašně ráda, že jsme tam nakonec jeli, protože jsem si to moc užila. VÍC TAKOVEJCH AKCÍ!!!
Dneska jsem si užívala samoty doma, pročítala si deníky a brečela jsem. Neuvěřitelný, kolik emocí člověk dokáže dát do deníku. Jsem z toho nějak hotová celej den. Píšete si deník?

Miluju soundtracky z filmů. A ke čtení deníků parádní.
Pýcha a předsudek

Deník nymfomanky
Jana Eyerová





Dot nails

22. ledna 2012 v 15:09 | Luczynka |  Make-up a nehty
S nehtama si dokážu hodně vyhrát. Je to můj obrovskej koníček, a tak mám každej druhej den jinak nalakovaný nehty:-)
Tyhle jsou ze září, kdy jsem měla ještě krásně dlouhý nehty a nemusela jsem je ostříhat kvůli klavíru.
Foceno je to 3.den, co jsem je měla, tak možná taky odpovídá stav.



New rings.

19. ledna 2012 v 15:32 | Luczynka |  Můj deník
Další "new in" článek, dalo by se říct.
Hrozila mi 4 matiky, a bylo to fakt jen tak tak. Pak jsme psali pololetku a já z ní dostala TROJKU! To znamená, že mi to celej průměr úplně změnilo a na vysvědčení vychází trojka. Jsem z toho fakt nadšená, protože předchozích 9 let jsem na výzu neměla nic jinýho než dvojky. Já vím, je to velkej skok z těch škol, ale prostě bych na sebe byla fakt naštvaná.

A tak jsem si včera udělala radost. Zamířila jsem do C&A, protože jsem čekala na autobus a tam měli cca 70% bižuterie za 30, 60 a 90Kč. A všechny prstýnky za 30Kč :-) Nemohla jsem je tam nechat přeci!!:D :-))
Tak se o ně s vámi podělím:-) Který se vám líbí nejvíc?

Pro mě je jasnej favorit tento!!



Need new shoes

14. ledna 2012 v 19:34 | Luczynka |  Můj deník
To tu dlouho nebylo. Zase boty. :D
Jen tak jsem procházela H&M, protože jsem čekala na kamarádku a najednou mé oči zahlédly tyhle krásky. Drala jsem se mezi regálama a stojanama, jen abych u nich byla co nejdřív. :D
Moje oči uviděly cenu 200,- a já se fakt modlila, aby to byla moje velikost. Byly poslední. A co? Opravdu moje velikost!
Teď už jen čekat na pro tyto boty příznivé počasí.

PS: V nejbližší době očekávejte článek o mém botníku. Protože mi milion z vás psalo, abych něco takového udělala. Tak jste mě aspoň inspirovali na nový článek:-)



Hudební inspirace

13. ledna 2012 v 16:53 | Luczynka |  Hudební videa
Jsem líná, strašně líná. Jsem líná fotit, jsem líná vymejšlet nějaký články, jsem líná se učit, jsem líná se zvednout ze židle.
A tak vám dnes přináším hudební článek. Písničky, které pro mě něco znamenají, mám na ně vzpomínky, které poslouchám poslední dobou neustále, který se absolutně nehoděj k mýmu hudebnímu vkusu, ale líběj se mi.
Je to zas trochu něco jiného a snad mi mojí lenost odpustíte. Polepším se.

Pearl Jam - Indifference
Pearlákům jsem přišla hodně na chuť a tenhle song je taková srdcovka. Vhodná akorát tak k dnešnímu odpornýmu počasí.
Mimochodem, 2.7. jsou v Praze a já bych dala nevímco za to, abych se na ně dostala:)


Ellie Goulding - Lights
A tohle je přesně ten typ hudby, kterej se ke mě vůbec nehodí a vůbec ho neposlouchám. Ale tenhle song mi strašně přirostl k srdci a už tam pár měsíců je a já ho nemůžu vyhnat z hlavy.

Covil Twilight - Human
Depresivní, strašně depresivní. Ale neskutečně nádherná věc.

The Swan Bride - Styx Travel Inc.
Od Shell, je to strašně zvláštní, ale hrozně se mi to líbí. Mimochodem, kluci ze Slovenska.


Calm Season - Make Them Happen
Též od Shell. Nehorázně nádherná věc:)

I'M NOT A ROBOT!!!

11. ledna 2012 v 21:48 | Luczynka |  Můj deník
Tohle je vyloženě článek o mejch stěžujících si kecech.
Přijdu si jak idiot. Jak loutka, s kterou si všichni můžou manipulovat. Cejtím se zoufale.
V pátek jsem byla s mou drahou přítelkyní, s mojí spřízněnou duší jen tak posedět v asi tý nejlepší hospodě, co znám, pily jsme pivo, kouřily jsme(cha, sežerte mě) a ty skoro 3 hodiny tak STRAŠNĚ rychle utekly.
V pondělí ráno jsem chytla horečku, začalo mě bolet v krku a táhlo se to se mnou až do úterý do večera. Aspoň dva dny bez školy, i když... učení na dnešní pololetku z matiky mě stejně neminulo.
A jak to dopadlo? Hahaha, můžete hádat jednou. No dobře, katastrofálně. Mám asi jeden a půl příkladu dobře z 9(?). Doufám, že bude aspoň trochu brát nějaký ty postupy, když už ty výsledky jsou blbě:D Tak nějak jsem si věřila, že to dám tak na 3, ale... byla jsem fakt naivní. Jestli to bude 4, budu ráda. A na vysvědčení? Myslím, že ta 4 mě nemine. Sere mě to, fakt jo!
Dneska jsem se dozvěděla, že nám odpadla skvělá učitelka, kterou jsme měli na němčinu a ted místo ní máme zástupáka, z kterýho se mi ježej chlupy po celým těle.

Co mě čeká?
Zkoušení z dějáku, psaní eseje na ájinu(to jsem zvědavá, jaký nám vybere téma!), písemka z ekonomiky, zkoušení z matiky, posraná němčina(celkově!!!), hnusná látka z fyziky, kterou vůbec, ale vůbec nechápu, písemka z chemie, písemka z hospodářskýho zeměpisu, písemka z dějáku(?), hnusný odmocniny z matiky a šílený těláky.

Potřebovala bych, aby měl den tak 50 hodin, abych všechno stihla. Cejtím se fakt strašně vyčerpaná, každej den spím tak 5 hodin, protože prostě... NESTÍHÁM.

PS: Chystám článek o mým botníku, protože mi asi milion z vás psalo, abych něco takovýho udělala, tak jste mě aspoň inspirovali na novej článek:D:-)


Aspoň trochu poziviní písnička.

A o tom, co mám v nose, taky někdy příště:-)


Poklady od babičky.

9. ledna 2012 v 11:53 | Luczynka |  Můj deník
Včera jsme byly s mamkou, sestřenkou a tetou u dědy přebírat věci po babičce. A celkově přebrat a uklidit celej dům. Aby věci po babičce neměl pořád na očích.
Popravdě...strašně mi ty věci drásaly srdce. Vybavovaly se mi všechny okamžiky, kdy babička měla zrovna tohle a tohle na sobě. Ale dědu jsme v tom nemohli nechat samotnýho. Musíme jít dál, protože i když budeme sebevíc truchlit a užírat se myšlenkama, že by mohlo být tohle a tohle jinak, stejně nic z toho vrátit nejde a babičce to život nevrátí.
A když jsme tak přebíraly věci, narazila jsem na pár kousků, co by se mi mohly hodit do šatníku. Babička byla v mládí strašná kočka a jak vidíte, ty věci nevypadají vůbec špatně.


Z tohohle svetru jsem unešená:-) Přijde mi, že zelená barva ke mně docela jde, co myslíte?

Dear grandma...

7. ledna 2012 v 0:41 | Luczynka |  Můj deník

Včera to byl týden. Týden od události, kterou jsem si doteď ještě nějak neuvědomila.
1. ledna jsem přijela domů a když jsem vešla do dveří, mamka byla strašně smutná. Nic jsem nechápala. Řekla mi, že babička 29. 12. zemřela. Že se mi omlouvá, že mi to neřekla dřív, ale že mi nechtěla kazit SIlvestra. Stála jsem s botama v ruce a 5 minut jsem koukala do zdi. Nic jsem nechápala, byla jsem úplně mimo. Nezmohla jsem se na slovo. A tak jsme se s mamkou jen dlouze objímaly.
Babička byla už dlouhou dobu nemocná. Mamka za mnou přišla do pokoje a všechno mi řekla. Že se babičce udělalo strašně špatně, a dědovi řekla, že se jí chce strašně umřít. Děda ji položil do postele, chytl ji za ruce a po chvilce cítil, jak je konec.
Mamka přišla o 10 minut pozdě. Nestihly se rozloučit.
Popravdě... za ten týden mi tohle všechno ještě nějak nedošlo. Nedošlo mi, že jsem ztratila jednoho z nejbližších lidí. A docvaklo mi to všechno až teď...

Strávila jsem s ní celý dětství. Byla jsem pořád nemocná a ona byla jediná, u který jsem byla pořád. Hrála se mnou celý dny hry, piškvorky, masírovala mi chodila(což jsem strašně milovala), dělaly jsme spolu kompoty, koukaly na televizi, malovaly jsme spolu, hrály si na školu, krmily jsme králíky, chytali jsme slepice, abychom je mohly na noc zavřít do kurníku, aby jim neublížily kuny. Chodily jsme spolu na půdu, kde jsme se přehrabovaly ve 30 let starejch věcech. Plely jsme spolu záhony, sbíraly jsme brambory. Pletla se mnou náramky přátelství. Kdykoli se mi něco povedlo, strašně mě chválila a já jsem byla v sedmým nebi. Spaly jsme spolu v posteli a já měla propletený nohy do jejích, protože mi byla vždycky strašná zima. Vždycky celou noc poslouchala malinkatý rádio, který měla pod polštářem, a já kvůli tomu nemohla spát. Když jsem pak měla skoro 2 měsíce neštovice, celý dny se mnou byla právě ona. Celý dny se mnou seděla pod obrovským ořešníkem, hrála si se mnou s panenkama, poslouchaly jsme rádio.
Už nikdy mi neuvaří nejlepší kroupovou a kachní polívku, co uměla jen ona. Už nikdy mi neuvaří svíčkovou, kterou jsem jedla jen od ní. Už nikdy mi neřekne, že chodím oblíkaná jak černočerná černota a že mi nesluší červená rtěnka.
Už nikdy nic z tohohle. Nikdy v životě. Už nikdy jé nebudu moct představit Ondru, což jsem doteď neudělala. Už nikdy nepozná člověka, kterýho miluju.
Je mi na nic, je mi šíleně. Cejtím se jak nejmenší človíček na světě.
Strašně mě mrzí, že jsem s ní za poslední měsíce, vlastně za cca 2 roky trávila málo času. Strašně mě to teď užírá a neskutečně toho lituju. Tolik bych toho teď změnila. Tak strašně moc bych ji teď chtěla obejmout. A říct jí, že ji mám ráda.

Bolí to. Strašně moc to bolí.
Babičko, každý den za tebou budu chodit. Každý den budu s tebou.
Vím, že je ti po několika letech konečně dobře, že jsi teď šťastná. Jednou se tam nahoře sejdeme.

Vzpomínky budu mít v srdci navždy a navždycky na tebe budu vzpomínat v dobrém. Protože ty jsi měla srdce na pravém místě.
Děkuji ti, babičko.

Firework.

3. ledna 2012 v 21:49 | Luczynka |  Mé fotky
Silvestra jsem strávila s Ondrou u jeho rodiny, a tak jsem si moc neužila plánovaný focení ohňostroje na nějakým kopci. Ale i přesto se nějaký fotky podařily, i když byly vlastně focený přes větve. Škoda, že jich není víc, ale nějak jsem v tu chvíli nezvládala.
První se mi fakt líbí!




Rok se s rokem sešel...

1. ledna 2012 v 23:35 | Luczynka |  Můj deník
Článek, kterej jsem začala psát už na konci října. Samozřejmě budu ráda, když si ho přečtete, ale celkově je to takový spíš pro mě. Abych si to všechno shrnula. Když teď koukám na ty fotky, pociťuju silnou nostalgii a je mi z toho vlastně i trochu smutno.

Leden
Začínám tvořit trička na zakázku. Hned na začátku strávím 3 dny v nemocnici, kde jsem nucena přežít šílenou operaci ramene. Po dvou tejdnech zalezlosti doma se vypravím ven, kde mi bylo fajn s Pavlínkou, Markétkou a ostatníma skvělejma lidma. Drahý mě navštěvuje doma. Zatímco jsem doma, choděj mi balíčky z eshopů s botama.