Kde? Deviantart, ČSFD, Databáze knih, Spring.me - zeptej se mě
E-mail: mrs.luczynka@seznam.cz
Instagram: Luczynka

Listopad 2011

Bolest, kam se podívám...

29. listopadu 2011 v 23:39 | Luczynka |  Můj deník
Od pátka se toho stalo neskutečně moc. Vlastně se mi změnil celej život.

A už zase. Už je to zase tady. Už to na mě ZASE všechno padá.
Včera jsem udělala zvláštní věc, zasvěcení fejsbukem vědí. Včera mi to přišlo strašně fajn a strašně normální.
Zjistila jsem, jací lidé jsou. Jak jsou někteří falešní. A jak jsou strašně zlí.
Všichni strašně chtějí, abych byla šťastná, jak je to můj život a jak mám dělat to, abych byla spokojená. Jenže jen co něco takovýho udělám, najednou jsem strašná svině, děvka a začnou mi chodit anonymní emaily. Když proti mně začnou být nejbližší lidé. Lidé, kteří jsou mnou milováni. Věc, která mě neskutečně ranila a strašně mě mrzí.
Když se nad včerejškem zamyslím dnes, začínám zvažovat, jestli jsem neudělala moc unáhlený krok. Dnes jsem nešla do školy, včera/dneska jsem šla spát skoro ve 3 ráno, protože jsem nemohla kvůli myšlenkám usnout, a ráno mě strašně bolela hlava. Od půl 11, co jsem vstala, vlastně až do teď přemýšlím. Zvažuju plusy a mínusy toho, co jsem včera udělala. Bohužel je tam převaha těch mínusů. Parádní den, kterej měl bejt strávenej úplně jinak.
Řekla jsem si, že zítra udělám pevný rozhodnutí. Rozhodnutí o tom, jak to bude dál. I přes to, že bych se pak někde sesypala. Já takhle prostě nemůžu. Neskutečně mě to všechno ničí.
Začínám si uvědomovat, jak mi O. chybí. Jak strašně moc mi chybí. Ale ještě to není tak hrozný. Já potřebuju poznat úplně neskutečnou bezmoc. Abych se kurva probudila.
Ale jo, vlastně tohle všechno byl účel, abych to postrádání poznala. Strašně se bojím. Jen co pomyslím na TU věc, začnou se mi klepat ruce a kolena, buší mi srdce o 106, derou se mi slzy do očí.
Krávo pitomá, patří ti to!

Všude okolo vidím samou bolest. Všichni si ubližujou, všichni se podvádí, všichni se rozchází. Je mi z toho života na blití.

Sia - Breathe me



Nový začátek po 2 a půl letech...

25. listopadu 2011 v 23:24 | Luczynka |  Můj deník

Možná je tohle až moc osobní věc. Možná bych sem tuhle věc neměla vůbec psát. Ale mám toho tolik na srdci a nevím, kam to napsat. Blog to opět odnese.
V 5.listopadu to bylo 27 měsíců, co jsem byla s O.
Poslední měsíce to mezi námi začalo dosti skřípat a já se začala chovat čímdáltím hůř. Začala jsem být často nepříjemná, protivná a tak nějak jsem mu moc nedávala najevo, že pro mě znamená to, co pro mě znamená.
Poslední měsíce pro mě byly vážně zvláštní. Měla jsem neskutečně pomatený myšlenky, nevěděla jsem, co chci.
Tenhle vážnej vztah začal na konci mého 13.roku. A mě to teď začalo pomalu, ale jistě přerůstat přes hlavu. Proč se tím tajit... bylo pro mě čímdáltím těžší nemyslet na nějakej úlet. Najednou prostě začala bejt strašná chuť na nějakou změnu. Změnit to po 2 a půl letech.
Dneska jsme se sešli, šli jsme do čajovny a všechno si to vyříkali. Dvě hodiny v kuse mi tekly slzy, bylo to tak neskutečný, bavit se o tom, že by to mezi námi mělo skončit.
Dali jsme si pauzu. Ale...není to taková ta pauza, kde bychom byli tejden spolu, pak pauza, pak zase tejden spolu. Tak to nechceme ani jeden. Já si jen potřebuju uvědomit hromadu věcí. Potřebuju udělat fakt nějakej úlet. Vyřádit se. Potřebuju zjistit, jak strašně těžký je bez něj být.Potřebuju se o sobě přesvědčit.
Strašně mě překvapilo, jak jsme to oba vzali. On to vzal neskutečně pohodově. Né, že by mu na mně nezáleželo a proto mu to bylo jedno. Právě naopak. Jsem přesvědčená o tom, že on pro ten vztah je schopnej udělat cokoli.
A já věřím, že tohle období, který teď je, nám strašně pomůže. Jsem si na 99,9% jistá, že se k němu chci vrátit. Řekl mi, že na mě bude čekat. A až si to všechno utřídím v hlavě, ať mu řeknu.
Když jsme se naposledy na nějakou tu dobu objali, políbili a upřímně jsme se zahleděli do očí toho druhého a on mi řekl ,,Budu na Tebe čekat. Miluji Tě, vždy to tak bylo a vždy to tak bude", bylo mi neskutečně fajn. Když jsem odešla, měla jsem úsměv na tváři a cítila jsem se volná. Jako kdybych měla křídla. Byl to krásnej pocit, po těch 2 a půl letech.
Jenže teď, když celej večer sedím a přemýšlím, říkám si, jak jsem strašně blbá. Jak jsem tohle mohla dopustit. Strašně to bolí a drásá mě to. A v tuhle chvíli jsem přesvědčená jako nikdy za posledních pár měsíců, že ho naprosto, z celého srdce miluji.


Nejpohodlnější, nejkrásnější a nejlepší boty!

22. listopadu 2011 v 20:26 | Luczynka |  Můj deník
Ha! A je to tady:D Po několika měsících rozhodování jsem se konečně odhodlala a tyhle botky si vážně objednala.
V ČR jsem je nemohla nikde sehnat, a když už jo, tak byly okolo 2000,- a to se mi do nich zas dávat nechtělo:-)
A pak jsem objevila, nebo spíš, konečně jsem se přestala bát a zavítala jsem na ebay. Měla jsem z toho velkej strach, protože mi to nakupování přišlo strašně složitý a bála jsem se, že mi věci nepřijdou a vyhodím akorát tak peníze.
Ale jsem neskutečně překvapená.
Nákup byl neskutečně jednoduchej a bolíček mi dorazil do 10ti dnů, což si myslím, že na to, že byl ze zahraničí, je skvělý:-)

Na boty jsem byla strašně natěšená a hned v autě, když jsem si je vyzvedla, jsem začlaa trhat obal a konečně jsem je měla v ruce:P
Boty vypadají kvalitně, jsou neskutečně pohodlný, vůbec mě z nich nebolej nohy, maj mých vysněných 16cm a jsou prostě nejlepší, co v botníku mám!
Co mě ale zklamalo, tak zabalení bot. Přišly opravdu jen v igelitu, ve kterém vám chodí třeba kosmetické katalogy do schránky. Myslím, že kdyby na botky hodilo něco ostrýho, mám po nich. Ale naštěstí všechno v cajku:-)

A za 550,- tyhle boty, i s poštou, to je prostě nádhera.


Podzimní zima...

18. listopadu 2011 v 16:01 | Luczynka |  Mé fotky
Jsem strašně vděčná za včerejší svátek. Protože já jsem se KONEČNĚ vydala ven, ukořistit nějaký fotky. Když jsem koukala na fotky, které fotíte vy, dostala jsem strašnou chuť jít do toho sice strašně odpornýho mrazu, kterej ale dělá neskutečný věci.
Bohužel byla celej den tak nějak tma a tak se hodně fotek nepovedlo tak, jak bych chtěla. Navíc mi byla strašná zima, tím pádem se mi strašně klepala ruka:D
Ale na některý fotky jsem fakt pyšná, myslím, že nejhůř nedopadly:-) Mám jich ještě hromadu, tak další třeba v nějakým příštím článku:P


Cause maybe there's another way...

15. listopadu 2011 v 19:45 | Luczynka
Paramore - Breathe
Konečně úterý za mnou. Abyste líp rozuměli, úterky ze všeho nejvíc nesnáším. Každý úterý do půl 7, a navíc ve škole tak strašný předměty, který neskutečně pomalu utíkaj, že by to prostě chtělo úterky zrušit! Dneska jsem se teda na klavír, kterej mám do půl 7 vykašlala. Fakt se mi tam dneska vůbec, ale vůbec nechtělo, není mi moc dobře a prostě...jsem tam nebyla:D
Minulej tejden jsme psali opakovací písemku z němčiny. Z lekce. A moje blbost se mi tentokrát nevyplatila. Samozřejmě, jako vždy jsem měla tahák, jenže tentokrát na něj profesorka přišla. A tak mám za 5. Měla jsem v tu chvíli takovou strašnou zlost na sebe, měla jsem chuť si nafackovat. Ale naštěstí si to můžu opravit.
Taky jsme ve středu psali čtvrtletku z matiky. Fakt jsem si byla strašně jistá, že by to mohlo bejt tak na 2, maximálně 2-. A ono pěkný ho*no. Mám za 4, váha 15. Fakt, co víc si přát. Rozhodně jsem počítala, že z matiky už to nebudou 2, ale 4 ze čtvrtletky...jsem ze sebe fakt zklamaná.
Ještě naštěstí, že zejtra naposled do školy. Ale je fakt, že jak vím, že jdem do školy jen 3 dny, utíká to ještě pomalejš.
Ale né, rozhodně si nechci stěžovat. Protože je mi fajn a užívám si života.
V pátek jsem měla naplánovanej s kamarádkou koncert UDG. Ten se mimochodem vydařil parádně, viz.předchozí článek. Před koncertem jsme šli s kamarádem na pivo. Potřebovala jsem si s někým pokecat, prostě jen tak. Ty dvě hodiny byly fakt fajn a mně se hodně pročistila hlava. I když možná ještě víc zaplácala:D
V sobotu jsme měli se sborem koncert. A pak se mi fakt nechtělo domů. A tak jsme šli s kamarádem opět pít:D Já už vám fakt musím připadat jak úplně nalitý hovado:D
Vypili jsme toho docela dost, ale zjistila jsem, že pití v parku, večer, při 10°C, je hodně fajn. Člověk si tu hlavu fakt vyčistí, a je jedno jestli chlastem, nebo vzduchem. Dlouho jsem si tak dobře nepopovídala. Jsem strašně ráda, že mám nějakýho člověka, kterej tu pro mě je, když potřebuju. A že vím, že mě vyslechne. Nevíte, jak jsem za to vděčná...
Zítra jdeme na půlnoční premiéru Rozbřesku. Jo, těším se!
A v sobotu má Ondra, Petr a pár dalších lidí oslavu 18tin. Fuj, fuj, nechci se vidět!!!:D
Teď se jdu vrhnout na nějakou manikúru, našla jsem skvělou inspiraci!
Mějte se fajn!
A o tohle se s váma musím rozhodně podělit!:D To byl fakt zážitek:D Chudák, musí mít ode mě modřiny, jak jsem ho štípala a držela, když mi toho dreďáska dělal:D Pár dreadů jsem měla před 2 rokama, ale je prostě něco jinýho, když si ho dělám sama a když mi ho dělá člověk, kterej má dredatou skoro celou hlavu:D
Už se drží parádně dlouho:-)

Koncert - UDG, Liberec, 11.11.2011

13. listopadu 2011 v 10:34 | Luczynka |  Koncerty

11.11.2011... Hodně magické datum:D Stalo se toho tak strašně moc, za ty poslední dny, že o tom možná radši až další článek:D :P
Na koncert jsme šli tak trochu "přiopilý" (nééé, to vypadá, jak kdybych byla furt v lihu:D:D ) a popravdě... bylo to prostě výborný!:D Nikdy jsem na koncertech nepařila, jsem takovej klidnější a fotící typ. Taky kvůli tomu, že mám problémy s ramenem, a vyvádět tam, tak ho mám každej koncert venku a o to fakt nestojím:D Ale tenhle koncert...to prostě nešlo bez paření!!!
Ta atmosféra byla neskutečná. Byli jsme v tom nejvíc nejmenším (asi:D) klubu v Liberci. Bylo nás tam 320, byli jsme na sobě namáčklý jak sardinky, ale bylo to tak strašně fajn. Všichni zpívali texty, všichni ječeli.
Na UDG jsem byla už potřetí a tohle byl pro mě zatím jejich nejlepší koncert.
Fotek moc nemám, vůbec jsem na to neměla náladu.







Jedna paparazzi :D




Předkapela...

Kočičí série.

9. listopadu 2011 v 18:56 | Luczynka
Když jezdím s drahým na chatu, vždycky se tam seběhne několik čičin. A jsou dokonce fotogenický:P


So if you love me, let me go...

6. listopadu 2011 v 13:28 | Luczynka
Staršně jsem se do tý písničky zamilovala.
Neumím popsat, jak se cejtím. Jsem svým způsobem šťastná, na druhou stranu jsem strašně zmatená a nevyznám se v sobě.
Poslední týdny mám strašně zamotanou hlavu, strašně se mi střídaj nálady. I ve škole, jednu hodinu mám dobrou náladu, chce se mi strašně smát, mám radost ze života, ale další hodinu nemám hodně k tomu, abych se i rozbrečela. Je toho na mě nějak moc. Psychicky. Tohle je strašně debilní období, popravdě moc nevěřím v to, že to bude lepší, ale doufám v to.
Ve škole naštěstí není žádnej problém, až teda na matiku, která mi vyloženě nejde. Jestli si pamatujete, jak jsem na začítku šk.roku psala, jak jsme chytli tu nejhorší učitelku, kterou máme na češtinu, celý se to nějak obrátilo. Jak jsem ji poznala, vidím ji úplně jinak. Mám ráda češtinu, vlastně z těch všech předmětů nejvíc, a jsem fakt ráda, že jsme nechytli nějakou slepici.
Příští tejden bude vyloženě písemkovej a zkoušecí, samozřejmě... musí se to všechno dohnat před třídníma schůzkama, že.
Ale nestěžuju si, jsem pozitivně nalazená z víkendu.
Fakt jsem si ten víkend neskutečně užila. Včera byl v čajovně nějakej jazzovej koncert. Ne, nešla jsem tam kvůli tomu koncertu, ale kvůli těm lidem. Začínám poznávat, kdo je opravdu pravej přítel.
Čajovali jsme, nasmála jsem se, jako dlouho ne, a celej večer byl prostě vynikající.
Po zavíračce jsme šli s Ondrou a Petrem na pivo, fakt jsem na něj měla strašnou chuť. Bylo ve mě asi za 5 minut a když jsem vyšla, málem to se mnou seklo:D Ještě v 12cm podpatkách, parádička:D
Pak jsme se vrátili zpátky do čajky, uvařili si čaj, pitu a šli jsme hrát nějakou hru o Evropě. Nakonec jsme v 1 ráno zalehli na koberec a šli jsme spát. Teda já šla "spát".:D Za celou noc jsem spala cca 2 hodiny. Nejsem zvyklá na tvrdou postel, a tak mě všechno bolelo a nemohla jsem spát:D A když jsem konečně usla, tak jsem se nějak, neznámo jak, nahrnula k Petrovi na jeho místo a byl úplně namáčklej na zdi, zatímco já jsem měla okolo sebe asi metr:D
Ráno bylo povídací, snědli jsme rohlíky s Májkou, ve 12:00 jsem měla jet domů, ale nechala jsem si ujet bus a strávila jsem s nima ještě půl hoďky. Strašně ten čas utíká.
A navíc... to počasí mě prostě dostává. Když jsem byla na sluníčku, bylo to jako v létě. A vlastně i ve stíně bylo strašně příjemně. Sakra, ať tohle vydrží tak do 20.prosince. Budu fakt šťastná za to:D
Teď udělám školu a pak doufám ještě někam vypadnu, páč v tomhle počasí bejt doma fakt nechci:-)

Fotky nemám, vůbec na ten foťák nemám v týdnu čas, štve mě to.