Kde? Deviantart, ČSFD, Databáze knih, Spring.me - zeptej se mě
E-mail: mrs.luczynka@seznam.cz
Instagram: Luczynka

Září 2011

Essence za 5,-

29. září 2011 v 21:17 | Luczynka |  Make-up a nehty
To bych nebyla já, abych se vám tu nepochlubila s takovým úlovkem:D :-)
V Rossmannovi mají/měli výprodej Essence kosmetiky kvůli nový kolekci, a tak byla zase hromada věcí za 4,90 Kč:)
Samozřejmě jsem přišla opět pozdě a moc jsem toho neukořistila, ale i tak z toho nákupu mám radost, protože když si vemete, že ty věci stály kolem 60,- a teď je koupím za 5,- , to je k naštvání:D Každopádně kolekce 50's girls se mi neskutečně líbila už na začátku, a tak jsem ráda, že jsem sehnala to, co jsem sehnala:-)

Když jsem uviděla tu barvu, musela jsem si vzít hned dvě stejný(škoda, že jiný odstíny už nebyly). A od tý doby se stala mojí nejoblíbenější rtěnkou. Má krásnou barvu, dlouho vydrží.

Two portraits.

28. září 2011 v 18:53 | Luczynka |  Mé fotky
Rozhodně se nezařazuji mezi portrétisty. Neříkám, že mě portréty nebaví a nelíbí se mi, ale bohužel, kompaktem moc dobrých portrétů udělat nejde(i když myslím, že mám kompakt nad úrovní:-)) V počítači jsem narazila na dva portréty, které jsem fotila koncem března. Byly to takové nečekané portréty a vlastně spíš momentky. Ale líbí se mi.
Budu ráda za jakýkoli názor, ať už kladný či záporný (ale prosím slušně).


Jenže prostě musím...

26. září 2011 v 22:50 | Luczynka |  Můj deník
Do tý písničky jsem se zamilovala.
Tohle jsem vůbec, ale vůbec neměla v plánu.
Vůbec jsem dneska nechtěla psát článek. Jenže prostě musím.
Zjistila jsem, že když nemám nic na práci, chytnu parádní depku. Nejhorší je, že vlastně nemám ani pořádnej důvod. I když...jak to kdo vezme no... Vlastně ten důvod je, ale nevím, jestli si ho chci vůbec připustit.
Je to tři roky zpátky, co jsem začala chodit s jedním klukem, do kterýho jsem byla neskutečně zblázněná. Vydrželo to pár měsíců - 8. Myslela jsem, že lepší na světě už neexistuje. Věřila jsem mu ve všem, co mi kdy řekl. A na to, kolik mi bylo, jsem ten vztah brala dost vážně a přišlo mi, že on taky. Jenže po skoro 3 letech jsem si uvědomila, jak moc jsem byla pitomá a naivní. Lhal mi snad ve všem, v čem mohl. Jenže co udělá zamilovaná holka? Začne ho omlouvat a neuvěří ani na chvíli pomluvám, co si o něm lidi říkali. Až po těch letech jsem zjistila, že to byla všechno pravda. Že nic z toho nebylo upřímný. Možná ty začátky...
A když ho vidím teď? Je mi z něj na blití!! Asi nikdy nedokážu pochopit, jak se člověk dokáže za ty 3 roky změnit. Ne, vlastně za dva, dřív byl normální. A právě z tohohle mám tu depresi. Vidět člověka, jak se mi před očima mění. Je to strašný...
A nedokážete si představit, jak mě to mrzí.

No jinak... víkend jsem si udělala hodně pohodovej, koukala jsem jen na filmy a seriály, tvořila a včera jsem se rozhodla, když bylo těch 24°C, že bych mohla jít fotit. Tak jsem šla a bylo mi v tý přírodě tak skvěle. Očekávejte fotky.
Dostala jsem jedničku z testu z ekonomiky, který jsem se tak bála. Po škole jsem šla s drahým do čajovny, kde má brigádu(je to krásný vidět, jak se snaží:-)) a já tam strávila takový přijemný odpoledne, kde jsem si v klidu vyřešila 13 úloh z matiky, co jsme dostali za úkol a pak četla povinnou četbu - Příliš hlučná samota od Hrabala. Není to zas tak hrozný.
Zejtra jdeme se školou do kina na nějakou předsnášku o Číně. Aspoň se zbavíme němčiny a češtiny. Pak mám klavír a večer jdu za broukem do čajky a pak si udělat pěknej večer k němu.
Ve středu se chystáme do Aquaparku a celkově se na ten den těším. Volno.
A v sobotu tak nějak plánujeme s drahým a kamarádem z čajovny vyjít na Ještěd(teda spíš k jeho okolí) okolo 6.hodiny ráno a tak nějak čajovat při východu slunce s výhledem na náš Liberec. Fakt se těším, bude to strašně zajímavý, i když se mi ale ve 4 vstávat nechce:D

Jsem ráda, že jsem se mohla vypsat. Je mi zas trochu líp. Proto ten blog tak miluju.


Pár okamžiků z Děčína.

25. září 2011 v 18:18 | Luczynka |  Mé fotky
V březnu jsem jela s drahým k jeho příbuzným do Děčína. Jeli jsme tam na ples a další den jsme šli na procházku po okolí.
Kdyby nebyla taková zima, dokonce bych si to i užila.
Jelikož začalo pekelně pršet, fotek jsem neudělala víc. Respektive udělala, ale vypadaly hrozně.
A je pravda, že tyhle jsou strašně depresivní a není mi z nich zrovna nejlíp...ty barvy jsou né zrovna na dobrou náladu.
Ale chtěla jsem je sem dát, protože se mi nějakým způsobem líbí.


Víc takových večerů!

24. září 2011 v 11:55 | Luczynka |  Můj deník
Já prostě nemám slov. Ke včerejšku. Jsem tak strašně ráda, že včerejšek vůbec byl.
Ve škole to sice dost pomalu ubíhalo, celej den mě bolela hlava, ale přežila jsem to:P Po škole jsem šla na brigádu, pak domů a pak za drahým a do čajovny. Dali jsme si čaj, popovídali si a v 7 jsem zas jela domů.
A jelikož jsem byla domluvená s Nikčou , že spolu půjdeme večer pařit, šla jsem se trochu připravit a ve 21:15 jsem vyrazila. Mohla jsem jet autobusem, ale to by byla strašná ztráta času:D Tak jsem, já magor, šla pěšky a šla jsem tím nejhnusnějším lesem, co existuje:D Samej šutr všude, takže jsem si málem rozbila tlamu, nikde v dohlednu fakt žádný světlo, úplná tma, a tak jsem radši do uší nasadila sluchátka a poslouchala 30STM. Protože slyšet svoje kroky někde v osamoceným lese a ještě si pak vsugerovat, že jsem určitě slyšela ještě kroky někoho jinýho, na to jsem fakt neměla:D Takže jsem si svítila obrázkem alba v mobilu mobilem:D Po 10 minutách jsem se naštěstí objevila u silnice a už to bylo fajn:D Ale tak... byl to takovej první krok včerejšího večera:D
V půl 10 jsme se s Nikčou sešly a šly jsme do jednoho klubu, kam chodí každej pátek, když je nějaká akce, skoro celej Liberec:D Takže když je náhodou akce v tomhle klubu a vy někoho hledáte, tohle je první místo, kam jít:D
No...tak nějak jsem se toho shledání bála. Sice spolu chodíme na stejnou školu, každej den se potkáváme na chodbách a víme o sobě strašnejch věcí, já jsem prostě taková, že se neumím moc bavit s lidma, který dobře neznám osobně. Jsem taková...nespolečenská :D Ale teda...včerejšek byl absolutní vyjímka:D Bylo to, jako bych to vůbec nebyla já. Jako by byl ve mně někdo jinej. Protože se nám ty pusy prostě nezastavily. A pro mě to fakt strašně znamená.
Pořád jsme si měly o čem povídat, dozvěděly jsme se o sobě pár věcí, co jsme nevěděly, pily jsme spolu pivo(!!!), takže konečně nějaká slečna, co má tak ráda pivo, jako já:D. Sice jsme ke konci už trochu nevnímaly, nebo aspoň já určitě:D, ale bylo to dobrý! Smály jsme se jednomu takovýmu...divnýmu klukovi:D A celkově bylo hrozně fajn se bavit a zmínit určitý věci, který o sobě víme z blogu, a tak jsme prostě věděly, o čem se mluví a tak. A prostě...jsem tak strašně ráda, že jsme tam spolu šly a já překonala tu moji stydlivost. Já se prostě otrkám, jo!!!:D
Když jsme šly na autobus, potkala jsem kamaráda, do kterýho jsem byla několik let TAJNĚ zamilovaná:D Nikdy jsem s ním nemluvila, maximálně ,,Ahooj", a teď prostě... jsme si povídali. Bože, teď to vypadá, jak když jsem z toho strašně hotová, jak malá puberťačka. Ne, to ne. Já jsem spíš ráda za to, že se uvolnily takový ty moje hranice ahojování.

No, sice mám trochu problém u mamky, protože..no prostě kvůli času, tak když je teď v práci, celý jsem to tu tak nějak poklidila, uvařila jsem oběd, tak snad trochu povolí:D

Chtělo by to víc takovejch večerů. Protože byl fakt strašně dobrej! Děkuju ti, Niky!
Byla bych na sebe strašně naštvaná, kdybych včerejší večer proseděla doma u fejsbuku. Přišla bych o hodně.
Amen!

A je mi úplně jedno, že na těch fotkách nevypadáme tak, jak bysme vypadat chtěly. Jsou prostě s Tebou:-)
(Asi je už vidět náš stav:D)


Vše se v lepší obrací?

20. září 2011 v 19:45 | Luczynka |  Můj deník
Adept - At least give my dreams back you negligent whore

Jsem zde, po krásným víkendu. Jsem úplně bez času, ale asi je mi dobře.
Ve čtvrtek jsme měli ve škole atletickej den, kterýho jsem se nezúčastnila, protože jsem byla nastydlá a "nastydlá":D Takže jsem si tam poseděla 5 hodin a po 5ti hodinách šla na brigádu, kterou jsem měla asi 400m odtamtud. Odpoledne jsme zajeli s tátou za babičkou a bohužel jsem se musela koukat na dlouholetou, ale pomalu umírající babiččinu fenku:( Udělal se jí strašnej nádor na břiše a už s tím nejde nic dělat. Je mi z toho hrozně a strašně mě trápí, se koukat na to, jak pomalu, ale jistě umírá. Jak se trápí, jak ji to bolí.
A k trochu lepším věcem. V pátek odpoledne jsem byla s drahým, kamarádem a čajovníkem v čajovně. V 9 jsem měla bejt doma, ale oni šli pokračovat dál - do hospody. Tak jsem si řekla: ,,Jo, oni budou chlastat a já budu sedět doma." :D Tak to teda ne:P Dopadlo to tak, že jsme skončili fakt v tý hospodě, dali jsme si pár piv - jedno z toho bylo višnový (jo, vážně miluju pivo!), skvěle jsme si pokecali a já domů dorazila o půlnoci.
Sobota byla dlouho očekávanou. Vydali jsme se s Markétkou, drahým a kamarádem na festival, pořádanej naším městem. Psala jsem o tom už v minulým článku, bylo to prostě dokonalý a víc k tomu nemám:-)
Ten víkend hodnotím jako nejlepší za posledních pár měsíců.
V neděli jsem se taky od kamarádky dozvěděla, že tu v prosinci budou mí milovaní Adept. Oblíbila jsem si je hlavně za poslední dobu, jejich hudba mě dokáže totálně odreagovat úplně od všeho. A je mi hned zas o něco líp. Je to 9 dní před Vánocema, to znamená, že by to mohlo jakože vyjít:D A prostě musí, musí! Jedete někdo?:-)

Míň pozitivní je pro mě škola. Je toho opět strašně moc. Teda né opět, pořád. Moc nezvládám, zatím. Doufám v to, že na tenhle režim najedu, protože jsem ještě POŘÁD zakouslá v prázdninách.

Dneska jsem měla svojí druhou hodinu klavíru. Myslím, ž e na to, že to byla druhá hodina, to se mnou vypadá docela slibně:-) Dokonce se už učím tak nějak pomaličku Someone Like You od Adele. A vlastně to bude i taková hodina zpěvu, protože je to učitelka na hudebku na gymplu a prej by si mě ráda poslechla, když zpívám už 8.rokem. Je to takový...zvláštní. Ale tak nějak se na to těším:P
Ve čtvrtek mám po 4 letech tělocvik. No řeknu vám, fakt se mi tam chce. A v pátek jedu nejspíš se sborem na víkend do Polska. Vůbec se mi tam nechce, ale...v říjnu je pak velkej koncert v kostele, tak asi pojedu, no.

Mám strašnou chuť něco psát. Jenže nevím, co mám psát. Nic dalšího, co by stálo za to tu napsat, se nestalo. A nechci vám tu popisovat minutu po minutě z mýho dne.


Bezkonkurenční večer s klukama z Imodium :-)

18. září 2011 v 15:24 | Luczynka |  Koncerty
Musím. Musím! Prostě se s váma o tohle podělit musím!:-)
Asi před 2 měsíci jsem se dozvěděla, že u nás ve městě na takovým festivalu budou hrát Imodium.
Je to strašně dlouho, asi tak 4 roky, co jsem slyšela první písničku od nich a to TUHLE. A tím vlastně začala taková moje Imodiumácká éra:P A jelikož u nás v Liberci byli poprvý, tak jsem okamžitě musela mít lístek:P
Začali hrát první písničku a mně naskočila husí kůže. Taky se vám to někdy stává, že když jste fakt tak strašně šťastný, jako já včera, že vám najednou naskočí husí kůže po celým těle?:-)
Zahráli mi moje oblíbený písničky, až teda na tu výše zmiňovanou "Žiletku", to mě teda trochu naštvali:D
Ale jinak paráda, zazpívala jsem si všechny písničky, měli to krásně nazvučený.
A pak se Tomáš(zpěvák, kytarista) zeptal, jestli je tu někdo s foťákem. Tak mě zahlídl, protože jsem opět fotila a natáčela celej koncert. Chtěl po mně, abych šla na pódium a udělala fotku publika :-) Nejdřív jsem úplně nechápala, co na tom pódiu dělám:D Protože já, taková stydlivka:D Tak mě třikrát tak hezky objal okolo ramen:P:D (bože, teď si připadám jak vymatlaná puberťačka:D). A pak prej řekl, že se na mě celej koncert koukal. Ale to jsem teda jaksi neslyšela:D
Když skončili, tak začala hrát další kapela, šly jsme se s Markétkou projít a pak jsme samozřejmě začaly stepovat před ohraničením mezi místem pro diváky a místem pro účinkující. A čekaly jsme, až někdo z nich půjde okolo nás, abychom se s nima mohly vyfotit:D A náhle přišel kytarista Roman a kamarádce řekl ,,Ahooj". :D Tak jsme se s ním teda chtěly vyfotit a jedinej, kdo byl dostupnej, aby nás vyfotil, byl baskytarista Dan:D Jenže nám vůbec nedošlo, že to je člen kapely. Tak se teda pak na nás "naštval", že jsme se s ním taky nevyfotili:D:D A pak se s náma už nechtěl vyfotit:D Grrr.
A po tý fotce Roman jen: ,,No tak jdem na panáka, ne?:D" Čuměly jsme na něj jak na idiota a byly jsme trochu vedle:D
Tak nás kluci pozvali na strašně hnusnýho panáka, kterej byl míchanej přímo pro ten klub, kde se pořádal festival. Mělo to snad 100% alkoholu a málem jsem z toho začala skákat do stropu, jak to bylo silný:D Ještě že nám Dan řekl :,,A hlavně ne na ex, holky, nebo se zeblijete:D" Na dalšího panáka nás pozval Roman a na třetího jsem byla pozvaná od Tomáše, prej za statečnost při stoupání na pódium a focení:D Ach ty výmluvy:D:P
Tak jsme si tam všichni skvěle pokecali, a popravdějsem ráda, že jsem těch pár panáků v sobě měla, jinak bych tak společenská nebyla:D
A taky jsem dostala dvě pusy:D Jakože "na poznání":D
Slíbili nám, že do Liberce určitě ještě přijedou, tak doufám a doufám, že co nejdřív:-)
Jo, takovejhle přístup skupiny k fanouškům se mi prostě líbí:-)
Včerejší večer hodnotím jako jeden z nejlepších za posledních několik měsíců:-) Jsem z toho pořád nějak odvařená, protože tohle se nestává každej den:-)

BTW: Vytvořila jsem novou rubriku, do který budu přidávat jen reporty z koncertů. Takže rubrika Koncerty.

Dostanou nás
Hlavou
Deset životů
Znám tě
Slov plnej

Platonická láska.

16. září 2011 v 0:20 | Luczynka |  Na téma
30 Seconds to Mars - Hurricane (acoustic)

Ani nevíte, kolik usilí mě stálo to, abych tohle vůbec začala psát. Vždycky jsem chtěla začít, jenže pak jsem si řekla, že je to hrozně pitomý a trapný, takže jsem to smazala. Ale dnešní večer mě vyloženě dokopal k tomu, tohle napsat.

Před pár měsíci jsem začala neskutečně zbožňovat 30 Seconds to Mars. I když pravdou je, že je poslouchám už cca 6 let. Jen to nikdy nebylo tak silný, jako za poslední měsíce.
Minulej rok jsem propásla jejich koncert, dodnes mě to dost mrzí. A tak je jasný, že když jsem se myslím, že v prosinci 2010 dozvěděla, že tu budou, v Praze na Prague City Festivalu, okamžitě jsem začala blásnit, běsnit a byla jsem nepříčetná. Jenže k mýmu štěstí, všechny lístky vyprodaný. Byla jsem tak neskutečně naštvaná. Když jsem ale koukala po Aukru, najednou mi na obrazovce vyskočily aukce s volnejma lístkama. Samozřejmě jsem o ně usilovala, jak nejvíc to šlo. Každou hodinu jsem sledovala aukce a když přišel konec aukcí, málem se mi rozskočilo srdce, jak jsem se bála, že je nevyhraju. Pořád mě někdo předháněl v ceně, ale co se nestalo. Nakonec jsem oba lístky vyhrála já. Sice jsem za ně dala za každej o 500,- víc, než původně v předprodeji stál, ale v tu chvíli jsem věděla, že bych dala i mnohem víc.
Blížil se červen 2011 a já se cejtila čím dál tím víc posedlá 30 Seconds to Mars.
Ale co si budeme nalhávat. Nejvíc jsem byla natěšená na to, až uvidím Jareda Leto, jeho nemožně modrý oči, až se vervu co nejblíž k pódiu, budu s ním zpívat všechny texty, a bude to ten nejkrásnější den.
Dny před dnem koncertu jsem sjížděla všechna alba, učila se texty, koukala na videoklipy a byla to fakt jak posedlost ďáblem.
A konečně nastal 23.červen 2011. Prague City Festival. Několik hodin jsem se tlačila co nejblíž k pódiu, jen abych tam na NĚ stála co nejblíž. A fakt se mi podařilo si vydupat skvělý místo.
Kdyz začala hrát "Escape", všichni, teda převážně slečny, začaly neskutečně řvát, já byla mezi nima a když Jared začal zpívat, od tý doby jsem z něj nespustila oči:D No co, bylo to pro mě prostě příliš neskutečně skutečný:D
Zpívala jsem všechny texty, fotila jak o závod, natáčela videa a užívala si nenahraditelnou atmosféru. Když ale skončil koncert, přepadla mě docela slušná depka. Deprese z toho, že to tak strašně rychle skončilo. Že ten splněnej sen je na konci.
Další víc jak měsíc jsem si pouštěla jejich alba pořád dokolečka, koukala na videa a fotky z koncertu a bylo mi taaaak divně.

Co jsem tím chtěla říct. Vlastně jsem se dostala do trochu jinejch věcí, než jsem původně chtěla. Ale zrovna s přítelem řeším tu mojí posedlost Jaredem. Řekl, že je to pořád Jared sem, Jared tam, 30STM sem, 30STM tam. (A je mi úplně jasný, že to teď bude číst.) Samozřejmě, cejtím v tom z jeho strany žárlivost. Ale myslím si, je je ta žárlivost úplně zbytečná.
Myslím, že každá holka má někoho, myslím tím nějakou celebritu, která je prostě její idol. Vysněná bytost.
Já za svýho idola považuju Jareda. Podle mě to je prostě dokonalej muž. Je to zkrátka taková platonická "láska". Svým způsobem ho miluju, ale "miluju". Drahý mi řekl, že si připadá blbě, že mu nesahá ani po kolena, že je Leto až moc dokonalej. Ale tak o tom to prostě je. Proto to je celebrita, ty většinou dokonalý bejvaj.
A nemůže se to srovnávat s naším světem. Protože celebrity zkrátka žijou v nereálným světě. V nereálným světě pro nás. Když to tak řeknu.
Je to JENOM celebrita.
A i kdyby se kdokoli jakkoli snažil změnit tuhle mojí "lásku", prostě se mu to nepodaří, i kdyby se fakt strašně moc snažil. Žiju si ve svým světě, každej má na něco právo, každej má mít trochu volnosti a ke mně tohle prostě patří, ať se to někomu líbí nebo ne.

Možná vám tenhle článek připadal jako článek hysterický fanynky, ale takhle to vypadat vůbec nemělo. Chtěla jsem tím jen říct, že si myslím, že na platonický lásce není nic špatnýho. Samozřejmě do tý míry, než začne slečna a nebo i muž, odmítat druhé pohlaví v jeho reálném světě jen kvůli světu nereálnému.

Taky jsem dostala otázku, jestli kdyby se fakt vyskytla neopakovatelná a jedinečná příležitost k tomu, abych s Jaredem něco mohla mít, jestli bych přítelovi dokázala zahnout. Za mě říkám jednoznačně NE, ale zajímají mě vaše názory a dokonce čekám na to, až někdo z vás řekne, že ano. Pokud ano, zajímalo by mě, proč:-) A vůbec to neberte tak, že bych vás teď nebo potom nějak odsuzovala. Jen mě to fakt zajímá. Protože názory ostatních mě zajímají.
A druhá otázka: Váš idol?:-)

Paříž - den druhý, druhá část

12. září 2011 v 23:26 | Luczynka |  Mé fotky
Po skoro 2 měsících se vracím opět k článku o Paříži. Když tak prohlížím ty fotky, je mi z toho popravdě tak nějak divně.
Vzpomínám na těch překrásnejch pár dnů, co jsem tam prožila. Někomu to přijde ujetý, ale... ty dny byly jedny z nejkrásnějších v mým životě.
Chtěla bych se tam vrátit. Chtěla bych tam našlapat a prošlapat zase 25km za den. Chtěla bych se plácnout pod Eiffelovku. Chtěla bych pozorovat lidi.
Bylo to tam tak strašně krásný.

Pařížská socha svobody.

Place de la Concorde.

Harmonizák, chata, trička a strašně málo času.

11. září 2011 v 17:37 | Luczynka |  Můj deník
Evanescence - What You Want - nový song:-)
Ani nevíte, jak moc bych toho chtěla napsat. Popsat každičkej den. Jenže to nejde. Nemůžu. Prostě vůbec nic nestíhám a začíná mi z toho mála času docela hrabat.
Ve středu jsme v 8:00 jeli na harmonizák(seznamovační pobyt) se třídou. Byli jsme tam do čtvrtka do odpoledne a tak zmrzlá, jako jsem byla tam, jsem nebyla už dlouho. Neobtěžovali se nám tam ani zatopit, když bylo tak hnusně a bylo 10°C. Jelikož jsem na nastydnutí dost náchylná, tak jsem počítala s tím, že si tejden poležím doma. Naštěstí se tak nestalo a jsem za to fakt ráda.
Pátek uběhl docela rychle, po škole jsem měla sraz s kamarádem a pak s kamarádkou kvůli malování triček:-) Potom brigáda a večer jsem jela do dneška s drahým a jeho rodičema na chatu. Jeho mamka tam slavila narozeniny, takže se tam v sobotu sešla skoro celá rodina:-) Poznala jsem Ondrovýho strejdu, kterýmu mě chtěl představit už před 2 rokama:D A pak taky jeho 18ti letou přítelkyni, s kterou jsme si strašně podobný. Jak vzhledově(červený vlasy, ofina:D), tak prej i povahově. V 11 večer jsme se procházeli po vesnici, povídali si, koukali na měsíc a bylo to fajn.
A vlastně, celej ten víkend byl hrozně fajn. To místo, kde mají chalupu, mám ráda, takže se tam ráda vracím:-) Nikde nic, pár chaloupek, minimum lidí a všude samá příroda.
Před chvílí jsem přijela od babičky, další oslava:D Uvařila výbornou houbovou omáčku a prostě... není nad babiččino jídlo:-)
A zejtra zase na 5 dní teror. Achjo, mě to tam fakt tak strašně nebaví.
Jo a... taky mám v úterý první hodinu na klavír:-) A těším se:-)
Jinak jsem si v pátek vyzvedla balík s tričkama, který mi přišly. Takže mám dalších 13 triček na namalování:D Jsem zvědavá, jak to budu všechno stíhat, třeba se školou:D Ale nestěžuju si.

Teď už jen fotky.


Road to nowhere.

9. září 2011 v 17:09 | Luczynka |  Mé fotky
Na dovolený s taťkou jsme jeli na výlet a bylo před západem Slunce. Tuhle fotku jsem si nemohla odpustit.



Zvláštní dny.

6. září 2011 v 21:59 | Luczynka |  Můj deník
Už od čtvrtka je mi tak nějak divně. Připadám si jak tělo bez duše. Vůbec mě to v tý škole nebaví, jsem pořád tak nějak naladěná na prázdniny a nechce se mi nic dělat. Škola je jak bludiště, za přestávku nic nestihnu, všude samý schody, mám toho dost:D
Na češtinu jsme chytli nejstrašnější učitelku(pardon, profesorku-grr...to je strašný:D). Arogantní, nepříjemná, na facku. A to jsem měla češtinu tak ráda. Jenže tahle dáma mi ji tak znechutí, že ji budu nesnášet. Na čtenářský deníky nám řekla, že to jsou jen dětský zápisky a pro srandu. Jo, za tohle jsem naštvaná, páč si na něm dávám fakt záležet. Tak prej nic.
Naopak na ájinu máme bezvadnýho profesora, je to snad jedinej člověk, kterýmu za ty roky, co se učím anglicky, rozumím.A to jakože fakt velkou část. Je mu 27 a je fakt fajn. Máme ho i na děják, cha:-)
Tenhle rok, to znamená včera, jsem se začala učit německy, no katastrofa. Ten jazyk nemm ráda, nelíbí se mi, nechci se ho učit. Jenže na druhou stranu jsem zastáncem ,,Čím víc umíš jazyků, tolikrát jsi člověkem." Takže se budu snažit, jak nejvíc to půjde.
Dneska jsme psali vstupní test z matiky. Hahaha a ještě jednou ha. Dopadlo to přesně tak, jak jsem věděla hned od včerejška, co nám to oznámila. Mám asi 6 úkolů z 10, ale počítám, že tak jeden maximálně dobře. Ne, prostě si nevěřím, protože u ničeho mi nevyšly zkoušky! Naštěstí to nebylo na známky, jen ze sebe udělám totálního kreténa;)
Zejtra jedeme na harmonizák. Vlastně se mi tam ani nijak nechce.
A taky jsem strašně rozčílená z těch výdajů, co se za ten prvák dá. Cca 6500,- jen za začátek roku. Paráda. Já nevím, oni si snad všichni myslej, že všichni kradou. A to je to státní škola, žádná soukromka.
*
Dneska jsem taky byla na zápisu na hraní na klavír, teda spíš na keyboard:-) A to je dalších 4300,- za rok.

Jsem z toho všeho tak strašně unavená. A to jsme se ještě nezačali ani pořádně učit. Jsem zvědavá, jak budu vypadat za 2 měsíce.


A mám nový kalhoty. Z NY za 129,- :-)

Nejlepší články blogerů

5. září 2011 v 18:55 | Luczynka |  Můj deník
Na Srdci blogu probíhala nominace na nejlepší článek, co jsme kdy napsali. Tak jsem si řekla, proč se nezapojit.
Přihlásila jsem se s 2 články - Zombie Walk 2011 a Milovat.
Když pročítala články u Nikči, psala tam, že její článek zveřejnili jako jeden z nejlepších článků:-) A tak jsem si najednou vzpomněla, že jsem tam odkazy na podle mě nejlepší články taky házela.
A co nevidím. Dostala jsem se do článku s nejlepšíma článkama blogerů.
Pro někoho jsem směšná, že tomu tady věnuju článek. Pro mě to ale znamená hodně. Že patří mezi ty nejlepší.

Zveřejnili mi článek Zombie Walk.

Bez názvu.

3. září 2011 v 22:31 | Luczynka |  Můj deník
IAMX - Spit it out

Den, kdy je mi tak nějak fajn. A vlastně je mi hodně fajn. Kvůli včerejšímu večeru a dnešku.

Včerejší škola byla příšerná, na IT jsem ze sebe udělala úplnýho debila, na AJ se cejtím jako ještě větší debil. A celkově to bude strašná sranda, Chachacha.
Po škole jsem se sešla s přítelem kamarádky, kterýho vůbec neznám, ale byl v pohodě, a předala jsem mu tričko. Jela jsem domů a pak zase zpátky do města. Včera jsem jela autobusem 8×. Myslím, že za chvíli tohohle cestování budu mít pěkně plný zuby. S mužem jsem šla do čajovny, přišel kamarád, kterýho jsem ráda viděla:-)
Večer jsme se vydali do našeho klubu na akci, která se tu už pořádá tak 3 roky. Vlastně mi nešlo ani tak o tu akci, jako o ty lidi. Protože se jich tam vždycky sejde aspoň 150. A ten den jsem měla zrovna docela společenskou náladu, což se u mě stává hooodně zřídka.
Potkala jsem tam spoustu lidí, i Nikču, kterou teď potkávám aspoň 5× za den:D :-), seznámila se s dalšíma, popili jsme pivo (jo, miluju pivo) a posledním busem jsem jela domů.
Dneska jsem šla na náš městskej fest, kde jsem potkala zase desítky známejch lidí, po dlooooouhý době jsem byla s kamarádkou, se kterou jsme si vždycky tak nějak neměly co říct, ale jsme si v hodně věcech hodně podobný. Byly tam i další přátelé, který mám strašně ráda, ale jindy není moc příležitostí.
Jsem tak trochu hluchá, stála jsem přímo u mega repráku.Ale dnešní den a včerejší večer hodnotím na jedničku. Bylo mi fakt fajn.

Co mi ale trochu zhoršilo náladu, teda hodně horšilo, asi před hodinou, je to, že jsem se dozvěděla, že 5.11.2011 tu jsou moji milovaní IAMX!!! Jsem fakt naštvaná, protože vím, že tam se mnou nikdo nepojede. Už je propásnu podruhý, doprd*le!:-( Až budu mít řidičák, budu jezdit po všech koncertech a je mi úplně jedno, že na něj půjdu sama!:D :-) Achjoo, fakt mě to štve.



Jo, tohle celý jsem za dnešní ráno snědla. Babiččiny vynikající borůvky!

Tohle byste museli vidět:D


Můj příběh, který začal před 9 lety.

3. září 2011 v 12:24 | Luczynka |  Můj deník
Co k tomu říct. Ve čtvrtek bylo hrozně divný nastoupit do třídy k úplně cizejm lidem. Úplně do jinýho prostředí. Úplně jinam. A tak jsem si zavzpomínala, a zrovna mi přjde, že se to hodí k tématu týdne.

Vím, že za pár měsíců si na sebe ani nevzpomenem, ale těch 9 let bylo fajn.

Já vím, bude to dobrý. Musí to bejt dobrý.


První den, koncertování a všechno...

1. září 2011 v 16:28 | Luczynka |  Můj deník
První den. První den v nový škole. Achjo, je mi z toho divně. A začalo mi bejt divně, už když jsem vstávala z postele v 6:10. Minulej rok jsem vstávala v 7:25. Strašný.
Všichni byli ve škole tak 2 hodiny, jen my tam byly do 12. Paráda. A prostě... je toho strašně moc. Strašně moc informací najednou. Přišla jsem na to, že si budu muset celkově v tý škole udělat úplně jinej systém. Že už to nebude základka, to mi bylo jasný, ale že to bude až takový, to jsem trochu nečekala no...
Na to, jak jsem byla včera docela natěšená, tak dneska z toho dobrý pocity nemám vůbec. Učebnice se 450 stránkama, všechny maj měkký desky a to nesnáším a prostě... grrr! Budu si muset sehnat nějakej mega batoh, ne ten můj converse, do kterýho se nic nevejde. A zejtra půjdu asi s igelitkou nebo nevím. Už se učíme a hned první hodinu děják. Paráda. A taky jsem se nezbavila tý pitomý chemie. A fakt jsem v to doufala, když všichni říkali, jak ji tam mít nebudeme.
Snad to bude lepší, po nějakým čase. Fakt v to doufám.
*
Včera jsem se rozhodla, že půjdu nakupovat věci do školy. Olítala jsem 5 obr obchodů, chtěla jsem bejt do hodiny doma, ale když jsem uviděla slevy v NY, protáhlo se to na 3 hodinky:D I když, nemůže za to jen NY:P Opět jsem si koupila tílko, jenže...za 29,- jsem ho tam prostě nemohla nechat. Navíc, když jsem si ho před 2 měsícema chtěla koupit, ale 319,- se mi za něj fakt dávat nechtělo:-)
*
Za školní potřeby jsem utratila šest stovek. Je mi z toho fakt špatně. A vlastně toho ani moc nemám. A to není všechno. Teď ještě 3500,- za učebnice, 500,- za harmonizák a pak další 1000,- teď nevím za co. Jo, fakt je mi z toho hrozně.

K tý pozitivnější části článku. Opět začínám koncertovat, po pár měsících:D Už mi to chybělo!
Hned v sobotu mě čeká náš městskej festival, 17.9.2011 mě čeká další městskej festival, kde budou vystupovat mí oblíbení Imodium (za poslední dny mi nejde z repráků nic jinýho :-)), 27.9.2011 jsou u nás ve měste Jaksi Taksi, ale nevím, jestli se na ně dostanu, protože je to úterý:/, 21.10.2010 jsou tu Within Temptation a já na ně strašně chci, už se to ví skoro rok a jestli po týhle době naprostýho natěšení nikam nepojedu, tak se zblízním:D. A 11.11.2011 jsou u nás UDG. Už máme s kamarádkou koupený lístky, jdeme na ně potřetí:-) A taky ten den vychází nový album Evanescence!
A tohle celý mi aspoň trochu zlepšuje náladu.

Vlastně bych už chtěla víkend. A taky prázdniny. Však za 10 měsíců se dočkám. Ha.


A perlička na konec. Takhle mě Niky sleduje:D Připadám si jak celebrita, fakt:D Promiň, já musela :D Když jsi mi to včera poslala, měla jsem na velkou dobu pěknej výtlem:D