Kde? Deviantart, ČSFD, Databáze knih, Spring.me - zeptej se mě
E-mail: mrs.luczynka@seznam.cz
Instagram: Luczynka

Srpen 2011

Prázdniny 2011.

31. srpna 2011 v 19:43 | Luczynka |  Můj deník
A je konec. Dnes poslední den prázdnin. Popravdě, mám z toho pěknou depresi. Uteklo to tak strašně rychle. Úplně si pamatuju, jak jsme poslední školní den všichni brečeli, že nám končí několik společnejch let a teď mi ten den přijde, jako by byl včera. Neskutečný, jak ten čas utekl.

A když už jsme teda na konci, chtěla bych si udělat článek, kam bych si napsala všechno, kde jsem byla, co jsem prožila.
Jestli chcete, čtěte dál, jestli vás to nezajímá, číst to nemusíte:-)

Sice si stěžuju, že jsem toho za prázdniny zdaleka nestihla tolik, kolik jsem původně chtěla, ale zase si myslím, že nejhorší jsem to taky neměla. V podstatě jsem třeba v srpnu nebyla skoro doma. V červenci to bylo sice horší, to jsem nějaký dny doma proseděla, ale...já si asi stěžovat vážně nemůžu:-)

-Prázdniny mi začaly vlastně dnem 23.6.2011. Splnila jsem si sen, když jsem se s drahým(s donucením:P) vypravila na Prague City Festival, kde byli 30 Seconds To Mars. Takovej úžasnej ,,začátek" prázdnin.
-24.6.2011 mi oficiálně končila škola, protože nám dělali nový okna. Takže o tejden delší prázdniny.
-1.7.2011 jsme s mužem jeli na další koncert. Tentokrát na Apocalypticu, pár km od našeho bydliště:-) Taky z toho mám nezapomenutelnej zážitek:-)
-2.7-6.7.2011 jsme s mamkou jely na zájezd do Paříže. Splnil se mi další několikaletej sen a jsem strašně ráda, že to nakonec vyšlo, protože moc nadějně to nevypadalo. Bylo to tam překrásný:-)
-Většinu červencovejch dnů a nocí jsem věnovala drahému a nikdy mi nebylo líp:-)
-Byla jsem na premiéře posledního Harryho Pottera a seděla jsem vedle Nikči (fakt nečekaně:-))
-14.7.2011 jsem si zavzpomínala na nejlepší kamarádku, která před 3 lety zemřela.
-Dostala jsem strašně dlouhej e-mail od slečny, která mi je tak strašně blízká, i když jsme se nikdy neviděli. Začaly jsme si psát dopisy a dopisy jsem si začala psát i s nejúžasnější Nikolkou:-)
-20.7.2011 jsem se s drahým vypravila do Prahy. Měli jsme v plánu navštívit pražskou ZOO, jít k Lennonově zdi a jít k Mostu zamilovaných. Byli jsme úspěšní a všechno jsme našli, bez nejmenších problémů. Zvládli jsme přestoupit z metra na metro, najít správnej autobus a tramvaj (jo, z tý dopravy mám v Praze vždycky největší bobky). A na konci dne, kdy začalo strašně pršet, jsme se rozhodli, že se vypravíme do Dobré čajovny na Václaváku. Hledali, hledali, ale našli jsme:-) A pak jsme jeli spokojeně domů a usli si v náruči:-)
-23.7.2011 jsem byla neskutečně šokovaná, když jsem zjitila, že zemřela Amy Winehouse.
-Navštívila jsem sestřenku poprvé v jejich novém baráku. Nikdy jsem tam ještě nebyla a cejtila jsem se tak hrozně fajn. A celkově, teta jakoby se změnila.
-Několikrát jsem šla na Filmový večer, do našeho "rockového" klubu. Videoprojekce:-)
-Navštívila jsem babičku drahého. Měla jsem z toho trauma, že to bude strašně trapný, ale nakonec to bylo skvělý:-)
-1.8.2011 jsem jela na týden s kamarádkou na fotografickej tábor. Bylo to fajn, ale příští rok už nee-e:-) ČLÁNEK
-5.8.2011 jsem oslavila dva roky s miláčkem. Je to pro mě neskutečný. Ale jsem tak strašně šťastná. ČLÁNEK
-12.8.2011 jsem oslavila narozky.
-13.8.-20.8.2011 jsem byla s taťkou a mnoha dalšíma lidma na dovolený. Bylo to hrozně fajn a mně se odtamtud nechtělo, vůbec. ČLÁNEK
-21.8.-27.8.2011 jsem jela dělat instruktorku na tábor. Trošku na hlavu jsem z toho pak byla, ale v pohodě:-) ČLÁNEK
-Taky jsem dělala obrovský nákupy ve slevách, který jsem myslela, že už skončily, ale za poslední tejden jsem nakoupila asi nejlíp:D Začala jsem nakupovat na Vánoce a vlastně mám už skoro všechno nakoupeno.
-Zkoukla jsem desítky filmů a rozhodně se ještě chystám, že vám tu napíšu nějakej další článek o nich:-) ČLÁNEK
-Zvládla jsem skoro celou zakázku na trička do čajovny. 30 triček namalovaných z obou stran. A taky jsem zvládla nějaký další na zakázku.


Asi jsem ráda za to, jaký ty prázdniny byly, i když by musely bejt ještě tak o měsíc delší, abych stihla všechno, co jsem chtěla.
Zejtra poprvý do nový školy, všechno od začátku, všechno nový, nový lidi, nový předměty, nový prostředí, o hodinu vstávání dřív. Ale vlastně se tam začínám docela těšit. Bude to takový dobrodružství, aspoň zezačátku.


Last holiday shopping.

29. srpna 2011 v 18:56 | Luczynka |  Můj deník
Zas je tu jeden nakupovací článek:-) Byla bych hrozně nerada, kdybyste si mysleli, že se tu chci chlubit, co jsem si koupila, co si můžu dovolit a tak. Vůbec ne. Jen hodně z vás projevilo zájem o tyhle nakupovací články, a baví to i mě, tak proč občas takovej článek neudělat.
Nazvala jsem ho jako poslední prázdninové nákupy.
Dostala jsem nějaký peníze za narozky, a vlastně jsou už skoro v háji. Ale já se těmhle letním slevám prostě nikdy neubráním:D :-)
Tyhle jsem si nemohla odpustit ani kdybych chtěla. Láska na první pohled:-) Na podzim i na zimu a vlastně i na léto a na jaro:-)
239,-
Strašně dlouho jsem po něm toužila:-) A teď ho najdu a ještě tak levně:-)
I am, 30,-

Zebra a fiat triko

28. srpna 2011 v 20:53 | Luczynka |  Má výroba
Dnešní článek neměl být o tričkách, jenže...já z nich mám táákovou radost:-) Fakt jsem na sebe pyšná. To červený mi trvalo několik hodin. Neskutečná práce. A to žlutý se mi prostě líbí:-)

Kdybyste měli zájem, napište na mrs.luczynka@seznam.cz :-) Zvládnu skoro cokoli:P
Cena: 220,-


Tábor jako instruktorka.

27. srpna 2011 v 21:41 | Luczynka |  Můj deník

Čím dýl si ten nadpis čtu, tím víc mi přijde nesmyslnej. Taky se vám to u některejch vět nebo slov stává? Že se nad tím až moc zamyslíte, a pak vám přijde, že to vůbec nemůže existovat?
Jak víte, v neděli jsem odjela na tábor a jela jsem tam jako instruktorka. Vlastně jsem se strašně těšila, až se tam o ty děti budu "starat" a zajímat se, ale po tejdnu strávenýho s nima, jsem úplně vyřízená.
Každej den jsem vstávala v 7:40, teda měla jsem na 7:40 nařízenýho budíka, ale většinou jsem vstala až v 7:50.V 8:00 byla snídaně a já se za těch 10 minut musela stihnout oblíknout, namalovat a vzbudit celý naše družstvo. Paráda:D Dopoledne jsme měli naštěstí celý volný, páč měli zpívací zkoušku. Všichni chodili spát, jen já jsem psala dopisy, dělala trička, lakovala si nehty nebo byla na noťasovi. A možná proto jsem večer vždycky zalehla skoro jako první. Každej den chodit okolo 1 spát, taky super:D
Z těch dětí budu mít trauma ještě měsíc. Zaprvý mi říkali ,,paní učitelko", a já jim několikrát řekla, že nejsem učitelka, ale Lucka, ale oni furt dál. A zadruhý to bylo samý ,,Paní učitelko, mě štípla vosa." ,,Paní učitelko, potřebujeme vyháneče sršní(byly to vosy!)." ,,Paní učitelko, David mě zlobí." ,,Paní učitelko, Petr mi dal pusu." ,,Paní učitelko, dáte nám peněženky?" - Měli jsme je celej tábor u sebe, aby nemohli utrácet. Každej den jsme jim řekli, že peněženky dostanou, až dojíme oběd, ale oni celej tejden jeli a ptali se, když jsme zrovna zasedli k obědu.
Popravdě, jsem ráda, že jsem nešla na ten peďák, i když jsem se tam dostala. Já bych s těma dětma neměla trpělivost. Jo, jsem nervák. Ale zase, byla to nová a zajímavá zkušenost. Co jsme ale zjistili, z celýho tejdne máme cca 200Kč, který nám odečte z ceny soustředění se sborem v říjnu. Nechci, aby to vypadalo, že tam jedu jen kvůli penězům, ale mít z toho tejdne dvě stovky, když lidi nad 18 let z toho maj aspoň toho litra, to mi přijde trochu vtipný. Byli jsme vždycky vedoucí(vysokoškolačky) a instruktor(pod 18let) a kamarádka pod 18 měla skoro celej tejden na krku děti jen ona a né žádnej vedoucí. Za tohle dvě stovky?

Na druhou stranu jsem to ale skvěle užila.Víc jsem poznala pár lidí, v půl 2 ráno jsme sháněli po kamarádovi svačinu, protože jsme měli strašnej hlad. V 10 večer jsme skákali do bazénu a prostě... bylo to takový hrozně pohodový:-)


Co psát dál nevím, takže přidávám fotky. Mám jich dohromady 820, ale to sem dávát fakt nebudu. Musím to promazat.

Fotky nad perexem jsou stažený z webu, nejsou focený mnou.


DIY trika

24. srpna 2011 v 10:29 | Luczynka |  Má výroba
Přidávám opět článek s trikama, které jsem za poslední dobu vytvořila:-)
Kdybyste měli zájem, napište na mrs.luczynka@seznam.cz :-) Zvládnu skoro cokoli:P
Cena: 220,-





Tipy na prázdninové filmy

22. srpna 2011 v 11:30 | Luczynka |  Filmy
Dneska z trochu jiného soudku:-)
Ráda bych vám tu napsala pár tipů na filmy, které jsem za prázdniny už stihla shlédnout :) Sice tu nejsou všechny, některé už dávám do dalšího článku na jindy:-) Je ještě pár prázdninových dnů volných, tak si třeba po večerech najdete na nějaký film čad ještě:-) Nejsem žádný filmový znalec, ale filmy zbožňuju :-)
Obsahy nejsou z mé hlavy, všechny jsou z CSFD.cz. Hodnocení ale z mé hlavy je:P

Poznáš, až to přijde (2010)
Lisa (Witherspoon) je žena, která svůj život postavila na svých sportovních výkonech a sportu se věnuje už od útlého dětství. Když je vyloučena ze svého týmu, přijde o vše, co měla. Bezradně se snaží vést normální a všední život. To vede k jejímu seznámení s Mattym (Wilson), profesionálním baseballovým nadhazovačem, sebestředným sukničkářem a narcisem. George Madison (Rudd) je obchodník, jehož komplikovaný vztah s otcem Charlesem (Nicholson) se ještě více zkomplikuje poté, co je George obviněn z finančního zločinu, přestože nic neudělal. Ačkoliv mu hrozí vězení, zdá se, že jeho poctivost, integrita a neutuchající optimismus mohou být jedinou možností, jak si George může zachovat zdravý rozum. Ještě předtím, než se poznala s Mattym, se Lisa zúčastnila jednoho rande s Georgem v den, který byl patrně nejhorším dnem v jejich životech: ona byla právě vyhozena z týmu a on dostal obsílku k soudu. Když se zdá, že se jim životy rozpadají pod rukama, poznají oba, jaké to je, když vás potká něco neuvěřitelného.
Mé hodnocení: 40%

Láska a jiné závislosti (2010)
Jamie (Jake Gyllenhaal) se ve chvíli, kdy praštil s medicínou, stal profesionálním flákačem. Jedinou věcí, kterou umí, je balení holek. Tenhle talent vyžaduje slušné přesvědčovací schopnosti, a tak se Jamie nechá zlákat na práci reprezentanta velkého farmaceutického koncernu, jehož výrobky má vnucovat lékařům, aby je šířili dál, mezi své pacienty. Když čeká na audienci v jedné čekárně, uvidí JI, krásnou a smyslnou Maggii (Anne Hathaway). Domluvit si rande zabere Jamiemu pár minut, stejně dlouho trvá, než vzájemné romantické oťukávání skončí v posteli. Jako by Maggie měla na všechno málo času. Coby pacientka v první fázi Parkinsonovy choroby ho skutečně nemá nazbyt. Ve chvíli, kdy se spolu začnou intimně sbližovat, vstoupí do jejich života viagra. Jamie totiž není zrovna ve formě, a tak mu Maggie navrhne, že by mohl vyzkoušet "motor na erekci", který jeho zaměstnavatel právě vyvinul. Jamie, bohatší o vlastní zkušenost, začne modrý prášek prodávat jako o život. Jenže bývalému flákači nepřináší kariérní růst to pravé uspokojení. Tím by byl jen užší vztah s Maggie. Tahle holka je ale těžký oříšek, který lze sice snadno rozlousknout, ale jen těžko se dá udržet. Jamie je ochoten udělat pro jejich společné štěstí cokoliv. Otázka zní, jestli to bude stačit.
Moje hodnocení: 60%

Moje borůvkové noci (2007)
Jaká vzdálenost dělí zlomené srdce od nových začátků? Jak se její délka měří? Peněžní sumou, dálkou, kterou jste ušli, nebo množstvím vzpomínek?
Elizabeth (Norah Jones), zklamaná mladá žena, se vydává na pouť za účelem sebepoznání ve snaze vyléčit zlomené srdce. Zatímco se její emocionální jizvy zacelují, prožívá s těmi, které při svých toulkách potkává, nové a zcela nečekané situace. Ať už jde o poetické filozofování s majitelem noční kavárny (Jude Law), zoufalé plány hazardní hráčky, které se lepí smůla na paty (Natalie Portman), či o zničený vztah mezi policistou (David Strathairn) a jeho vzpurnou manželkou (Rachel Weisz)... Všechny tyto zážitky mění Elizabethin přístup k životu, vztahům a nakonec i k sobě samé. Zvolna se osvobozuje z pout minulosti a objevuje novou cestu - tu, na jejímž konci čeká opravdová láska.
Film MOJE BORŮVKOVÉ NOCI v režii světově uznávaného režiséra Wong Kar Waie je působivým příběhem, který diváka provede dálavami, rozprostírajícími se mezi bolestí ze ztracené lásky a radostným znovuobjevením sebe samého.
Moje hodnocení: 65%

Lidice (2011)
Příběh Lidic, je příběhem obyčejných lidí, kteří se absurdní shodou náhod připletli do cesty dějinám. Podle scénáře Zdeňka Mahlera, oceněného cenou Sazky v r. 2007, nabízí pohled na tragický osud Lidic za 2. světové války z neobvyklé perspektivy. Přibližuje osudy obyvatel Lidic skrz mezilidské vztahy, a to zejména lásku, která stojí na začátku celého příběhu. Jde o velkofilm plný emocí, který poukazuje na to, jak zdánlivé maličkosti mohou změnit chod dějin a způsobit tragédii. Rok 1942 - německá propaganda úzkostlivě tají genocidu páchanou na civilním obyvatelstvu. Po atentátu na druhého muže třetí říše Reinharda Heydricha však udělá výjimku. Po vypálení malé české vesnice Lidice, vše vyhlásí do světa. Jako záminka k vypálení obce stačí jeden milostný dopis. V době svého tragického konce, v červnu 1942, měly Lidice za sebou dějiny trvající nejméně šest staletí. Nacisté chladně popravili všechny lidické muže, ženy a děti nechali převézt do koncentračního tábora. Některé děti dali na převýchovu. Celková bilance - 192 popravených mužů, 58 žen zemřelo v koncentračních táborech a 88 dětí bylo posláno do plynu. Obec Lidice byla vymazána z map a srovnána se zemí. Výpravný velkofilm Lidice je natočen podle skutečné události.
Moje hodnocení: 80%

Program nabitý nejkrásnějšími dny a s nejlepšími lidmi...

20. srpna 2011 v 16:03 | Luczynka |  Můj deník
IAMX - Bernadette
Ten klip je strašný psycho, ale je skvělej! A ta písnička ještě víc!!

Už tu dvě hodiny posedávám, a nevím, jak mám začít. Jak už asi víte, v sobotu jsem jela s tátou a s takovou jejich partou na dovolenou. Pronajali jsme si krásnou chatu, ale stejně jsme v ní moc nepobyli, protože jsme byli furt výletovali. V sobotu večer mi přijel drahý, jenže v pondělí večer zase odjel, tak jsem si ho ani nestihla užít. Ten večer tam přijela kamarádka, se kterou jsem se nějak přestala stýkat, více v předchozích článcích. Přijela s přítelem a během 5ti minut mě dokázali strašně překvapit. "Vybafli" na mě se 2 bonboniérama, začali mi blahopřát a já se tam málem rozbrečela, protože mě to strašně dojalo. Navíc od kluka, se kterým jsem byla venku "jednou" a ještě jsme spolu moc nepomluvili. Né, že bych v tom hledala něco víc, jak to možná vypadá, to ne. Jen mě to strašně potěšilo, že si na mě vzpomene někdo, kdo mě vlastně vůbec nezná. A popravdě, je to strašně fajn člověk, a vlastně jsme se tam všichni 4, co jsme tam byli(jakože mladí:D) pořád strašně chechtali a povídali si o úplnejch kravinách. Třeba jsme rozebírali skoro 3 hodiny víru v Boha a Satana; Islám; to, co se teď děje v Británii, originalitu lidí a jak je kvůli tomu všichni odsuzujou a tak. Bylo to strašně zajímavý, konečně si o tomhle s někým pokecat. A hlavně s člověkem, kterej se o to hodně zajímá.
A i když jsem si tam občas připadala jako pěknej křen, vůči jim 2, bylo to ale fajn :-) Poznala jsem se tam s holčinou, která je strašný zlatíčko. A taky jsem tam byla s celebritou:P Pamatujete si na Kameňák a dceru Julču?:P Tak přesně s ní:-) Samozřejmě to neberu tak, že je FÁÁÁÁKT úžasný, že jsem byla tejden s herečkou pod jednou střechou, ale prostě... je to zvláštní, vidět toho člověka na vlastní oči a přehrávat si, jestli si je podobná a jak vypadala před 8 lety :-)

Procestovali jsme skoro celý okolí, různý hrady, zámky, rozhledny, Kozí farmu, Bozkovský jeskyně, Prachovský skály, kde jsme se ztratili a prostě bylo toho strašně moc.
A i přesto, že tam měl táta svoji přítelkyni (a pořád je mi proti srsti tohle slovo říkat na ni:-X), objímali se tam, líbali se tam a já se vždycky otočila a obrátila jsem oči, asi jsem ráda, že to je tak, jak to je. Je na něm vidět, že je šťastnej. A já myslím, že to bych mu dopřát měla.
Včera jsme se chtěli vypravit s Nikčou, Pájou a Jirkou na vesnickou diskotéku(:D), jenže je tam až dneska :'(( :D Chtěli jsme vidět vesnickou diskotéku plnou důchodců, páč tam žádní mladí snad ani nejsou, ale ňák nám to nevyšlo, no:D Tak jsme se prošli v 10 večer po vesnici, smáli se, povídali si, pomlouvali a mně začalo pomalu docházet, že to je poslední večer s nima. A nějak to na mě spadlo.
Dneska jsme vstali v 7, začali uklízet celou chatu, abysme nemuseli platit 1000,- za uklízečku a v půl 10 jsme vyrazili domů. Naposledy jsem se ohlídla na obrovskou chatu, kde jsem strávila týden s úžasnejma lidma a pak jsem upřela zrak na auta jedoucí před námi s lidmi, co tam byli s námi. Popravdě, je mi na nic ještě teď. Po těch dnech se mi prostě bude stejskat. Jsem ráda, že to nedopadlo tak, jak jsem očekávala a jak jsem psala tady.
A já doufám, že příští rok nám to dopadne stejně a všichni se sejdeme zase na dovolený. A klidně bych jela na stejný místo. :-)

Děkuju. Za všechno.

BTW: Zejtra v 8 ráno jedu zase pryč. Jako instruktorka na tábor, tak mi držte palce, ať tam ty čerty nezabiju:P Určitě se ozvu, beru noťase, je tam wi-fina:-)

Julča:P
***

Od tohohle se mi taky špatně odjíždělo ♥

Rozhledna Kozákov.

Miluji...

18. srpna 2011 v 20:30 | Luczynka |  Můj deník
Miluji, když si můžu pustit hudbu na plný pecky a přitom nahlas zpívat a tancovat.
Miluji, když muž krásně voní.
Miluji lidi, kteří mají vlastní styl a nikoho nenapodobují.
Miluji ty, kteří z obyčejných věci dokážou udělat zázraky.
Miluji vůni vanilky, skořice a jasmínu.
Miluji boty na platformě a vysokém podpatku.
Miluji umění.
Miluji nakupování a slevy.
Miluji muže s dlouhými vlasy.
Miluji, když se muž krásně směje.
Miluji zvuk klavíru.
Miluji ženskou nahotu.
Miluji klavírní skladby.
Miluji pocit jistoty.
Miluji, když mi člověk řekne ,,Mám Tě rád." Nebo ,,Miluji Tě." a vím, že to myslí od srdce.
Miluji drbání na zádech.
Miluji česnek, ale nesnáším, když někdo po česneku páchne.
Miluji procházení se po pláži při západu slunce.
Miluji slevy.
Miluji boty na vysokém podpatku.
Miluji slovenské slovo "topánky", místo našich českých "bot".

Lennonova zeď

16. srpna 2011 v 15:18 | Luczynka
Jak už jsem v předchozích článcích psala, s přítelem jsme se vypravili do Prahy a zavítali jsme i k Lennonově zdi:) Měla jsem z toho hrozně příjemné pocity. Je to tam neskutečně krásné:)



Narozeniny za všechny prachy.

12. srpna 2011 v 21:30 | Luczynka |  Můj deník
Nejdepresivnější písnička, co jsem za poslední dobu slyšela.

Anathema - A Natural Disaster

Jo, tohle byl nejhorší den za poslední dobu. A to mám dneska narozeniny. Vlastně jsem se takhle nervovala naposledy, když jsem zjistila, že nemám jet s kým na 30 Seconds to Mars.
Jak už jsem tu psala, zítra mám jet s tátou a s dalšíma asi 14ti lidma na dovolenou na pronajatou chatu. Měla tam být i kamarádka, kterou mám strašně ráda, ale od tý doby, co přestoupila na střední, se moc nevídáme a vlastně jsme se viděly naposled v květnu na Zombie Walku. A tak jsem se strašně těšila, že si ten tejden s ní a ještě jednou holčinou, kterou jsem viděla jen jednou, užijem.
Jenže dneska mi zavolal táta, jestli by bylo možný, že by se mnou jel Ondra, protože obě si tam berou svý přítele a já bych tam byla tak nějak sama. Tak jsem samozřejmě dostala nerva, rozbrečela jsem se a chytla jsem hysterák! Protože přesně tohle jsem tušila, že se stane. Chtěla jsem si ten tejden s nima užít, prostě taková...dámská jízda. Ha.
Tak jsem zavolala O., jestli by byl ochotnej teda se mnou jet. Jenže...komu by rodiče dovolili, aby jel s přítelkyní na tejden pryč a ještě domluvou přes mobil? Takže může nakonec jen do pondělí. A já teda doufám ještě v úterý. A pak jede k moři.
Jenže stejně je to na nic... Pája tam přijede s tím svým až v pondělí večer, kdy mi O. odjede a jelikož Nikča tam přítele mít nakonec nebude, tak tam bude 3 dny "sama". Štve mě to vůči ní.
Nedokážete si představit, jak já tohle rozhodování narychlo nenávidím. A straně mě štve, že plány OPĚT nevyšly tak, jak jsem si představovala. A jak jsem se těšila.

Chtěla jsem svoje narozeniny prožít trochu jinak. V pohodě a s úsměvem. Cha, tak se to trochu nepovedlo.
Ale včera jsem zažila nejkrásnější večer mýho života. Drahý mě překvapil s romantickou večeří k našemu 2letému výročí. A dostala jsem nejkrásnější růže. Děkuju!

Před chvílí jsem přišla domů, šla jsem O. vyprovodit na nádraží. Když odjel, procházela jsem se úplně sama tichým a zhasnutým podchodem k nástupištím. Mělo to neskutečnou atmosféru. Škoda jen, že nám to tam dost zmodernizovaly, dřív to bylo ještě lepší:-) Teď si jdu konečně zabalit kufr a pak asi zalehnu ke knížkám, mám jich vypůjčenejch 17.

A ve středu mi přišel nejdokonalejší dopis od Nikči. A včera taky od Denisky:-)


Ještě, že už je to všechno pryč...

10. srpna 2011 v 22:08 | Luczynka |  Můj deník

V červenci se mi rozvedli rodiče. Sice s náma táta už nebydlí od května 2010, ale rozvedli se až teď.
Když za mnou táta příšel, že se budou rozvádět, zhroutil se mi svět. V ten okamžik, v těch několika vteřinách jsem spadla na úplný dno a věřila jsem tomu, že se z něj už nevyhrabu.
Probrečela jsem dny, noci, všechno mi v tu chvíli bylo úplně jedno, na školu jsem kašlala a měla jsem strašnou chuť skočit pod vlak.
Problémy doma jsme měli od cca mejch 7 let, nebo spíš, rodiče měli. Ale... život bez táty jsem si nedovedla představit. Sice mi v tu chvilku, kdy za mnou přišel, vtloukal do hlavy hodinu a půl, jak jsem jeho jediná princezna, jak je tu vždycky pro mě. Jenže... přeci jen, když od nás odejde, svým způsobem ho ztratím.

Když k nám dneska přišel, protože mi něco donesl, máma přišla ke dveřím, pozdravili se a začali se normálně bavit. Jakoby se nikdy nic nestalo. Pochválil nám nově vymalovanou předsíň, začali se bavit o tom, jak Amy byla včera na veterině na očkování a prostě témata, o kterejch by se nikdy nebavili. Dřív ne.
A mně to najednou přišlo hrozně "nechutný". Jak si navzájem lhali do očí, jak se nic neděje, jak je všechno v pořádku, i když oba v sobě ty špatný pocity mají.
V tu chvíli, kdy jsem stála mezi dveřma, jsem si uvědomila, že jsem vlastně ráda, že to tak dopadlo.
Že ten táta od nás odešel.
A že je mi vlastně LÍP. Je mi doma líp bez něho. Protože když byl s náma, bylo to tady celý stísněný a atmosféra byla hrozně napjatá.

Tátu jsem sice nějakým způsobem ztratila, ale popravdě... teď s ním vycházím líp. Mnohem líp.


A vlastně lepší současnou fotku nemám. Zejtra bude přesně rok stará, ale mám tu fotku ráda. V červeným tričku je sestřenka.


Podprůměrnej červenec, deprese a zvláštní pocit...

9. srpna 2011 v 15:10 | Luczynka |  Můj deník
Dnešek nezačal zrovna tak, jak jsem si představovala. V 7:27 slyším, jak třikrát zvoní zvonek. Neobtěžovala jsem se zvednout a otevřít, radši jsem zabořila hlavu do polštáře a snažila se dál spát. Byla to babička s dědou, kteří se stavili pro mámu a jeli s naší Amy na veterinu na očkování. Usla jsem a v 9:40 slyším strašnou ránu od dvěří. Babička s dědou přišli nahoru a bouchly s dveřma, protože byl průvan. Grrr...tak strašně jsem se lekla. Ale snažila jsem se spát dál, páč jsem byla fakt unavená, šla jsem spát ve 3. Jenže byli tak strašně hluční, že to fakt nešlo:/
Děda do mě zas rejpal, že mám svojí hlavu a divil se, že jsem tak nepříjemná. Hmm, to je divný.
Když jsem procházela v neděli a včera obchodama, zděsila jsem se. Všude samý školní potřeby. Čtvrtka srpna a sešity, propisky, obaly na každým kousku. Normálně z toho mám depky. Přijde mi, že ty prázdniny letos ubíhaj mnohem rychlejš, než kdy jindy. Už těch dnů zbývá tak málo. A mně se zdá, že jsem za tu dobu nestihla vůbec nic. Děsí mě to, protože jsem měla takovejch plánů. Chtěla jsem přečíst mraky knížek, chtěla jsem kreslit, chtěla jsem si upravt pokoj, chtěla jsem stihnout hromadu výletů.
A jediný, co jsem stihla za výlet, byla Lennonova zeď a Pražská ZOO. V jeden den.

Hmmm, četli jste to, že červenec byl teplotně podprůměrnej? Průměrná teplota byla 16°C. To je paráda, na to, že je léto, co?
V sobotu jedu s tátou a s dalšíma 12ti lidma na dovolenou na nějakou pronajatou chatu. Bude tam i jeho přítelkyně, která sice až tak špatná není, ale jestli se tam po něm bude plazit, tak to si nedám. Bože, a stejně to nechápu...
No a jestli budeme mít takovýhle počasí, tak to bude fáááákt bezva. I když...na druhou stranu možná jo, protože aspoň mu nebudu muset ukazovat můj pierc v pupíku, o kterým už rok a půl neví:D Hááá, ten mě zabije:D

Za chvíli musím jít kámošovi koupit triko, abych na něj mohla nakreslit to, co chce. A večer jdeme s drahoušem na Filmový večer. A pak snad k němu, oslavit dva roky spolu:-)


Písnička dne. A vlastně to je spíš písnička posledních NĚKOLIKA dnů. A pořád dokola. A jsou to Češi.

Memphis - The One

Dopisy a Poštovní poukázky se mi doma teď docela hromaděj:-)

Přišel mi balík z Votoč Vohoz a teď je budu tak jako propagovat:-)

A taky posílám hromady balíků. Ať žije aukro.:P


New in.

8. srpna 2011 v 10:57 | Luczynka |  Můj deník
Měla jsem chuť vyrazit někam po obchodech. A nechtěla jsem nakupovat. Jen jsem prostě měla potřebu takhle pocourat:D A vytáhla jsem mamku no:P
Jenže to nakupování/nenakupování se trošku zvrtlo:D
Jely jsme se mrknout do našeho obrovskýho obchodního centra a zamířily jsme do New Yorkeru. Dřív jsem ho měla ráda, ale postupem času se z něj stal obchod, kde si nedokážu vybrat vůbec nic. Nadruhou stranu má neskutečný slevy, který v jiným obchodě takhle vysoký nenajdete:-) A kupodivu, ten den jsem našla takovejch kousků, co se mi tam zalíbily, že bych se asi nedoplatila:-)
Všechno jsem nekupovala já. A myslím, že se tam ještě v blízký době vypravím a nakoupím zase něco na Vánoce:P:D (Teda, až dostanu peníze za brigádu, opět jsem na mizině:D)


Fotografická škola.

7. srpna 2011 v 0:13 | Luczynka |  Můj deník
Nechce se mi nic dělat, vlastně se mi ani nechce psát tenhle článek, ale nadruhou stranu ho napsat chci, protože kdybych ho nenapsala dneska, už se k tomu nedostanu nikdy.
Jak už asi všichni tady víte, byla jsem s kamarádkou na fotografické škole na Šumavě. Dorazily jsme tam koel mpůl 6 večer, a akorát jsme šli všichni na večeři. Bylo hrozně fajn, že jen co jsme vešly do našeho "hotelu", všichni kluci nám podali ruce a představili se nám. Takovej pozitivní začátek.
Na obědy a na večeře jsme chodili do hospody s tím, že na oběd jsme měli výběr z asi 8 jídel a večer jsme měli jen jedno jídlo, a když to nejíš, tvůj problém. A dál? Museli jsme si platit pití. Pohoda, co?
Hned první večer jsem se fakt cejtila blbě. Měli jsme takový sezení a povídali si o funkcích foťáku Samozřejmě, všichni zrcadlovky, jen já kompakt. Mně to teda vůůbec nevadí, že mám kompakt, já si s ním fakt vystačím, protože podle mě má úžasný barvy, má i dobrý schopnosti a celkově je prostě od odstatních kompaktů nabouchanej. Olympus SP-800UZ. Jenže... měla jsem prostě značnou nevýhodu. A tak mi teda půjčili zrcadlovku Olmypus, jenže zrcadlovky od Olympus jsou oproti kompaktům prostě špatný. A samozřejmě, vzala jsem to do ruky a nevěděla jsem, jak se s tím fotí. Paráda.
Snažila jsem se fotit nejvíc kompaktem, ale dostali jsme za úkol vyfotit řeku Vydru dlouhým a krátkým expozičním časem, a to prostě kompakt nezvládne. Takže jsem měla většinu fotek buď přeexponovanou nebo podexponovanou.
Každej den jsme měli program do cca 23:00, někdy i do půl 1. Takže jsem totálně nevyspalá.
Druhou noc jsme byli vzhůru do 3 do rána. Kamarádka tam slavila 18tiny, tak jsme trošku popili (já teda vážně jen trochu, narozdíl od některých:D), hráli jsme "poznávací flašku", kde jsme se mohli ptát na všechny otázky, jen abysme toho člověka poznali:) Bylo to hrozně fajn, ovšem s určitejma lidma, kteří neofrňovali nad novejma lidma, kteří tam byli poprvý (my).
Partu jako takovou, prostě partu, ve který by byli všichni lidi, se nám udělat nepodařilo. Tak nějak jsme se rozdělili na 2 skupiny. Ale je fakt, že v tý skupině, když to tak řeknu, ty lidi byli prostě úplně strašně v pohodě.

Jak to ale celý zhodnotit. Byli jsme tam od neděle od večera do soboty do rána(v 9 jsme odjely), dala jsem za to skoro 5000 Kč. Ale abych pravdu řekla, fakt nevím, kam se ty peníze poděly. Počítali jsme, že kolem 600,- vyšlo to jídlo. Na obědě jsme teda byli jen 3×, na večeři jsme NEbyli 1×. Buď byly celodeňáky, takže jsme jedli chleby s máslem(oběd) a na večeři jsme nebyli, protože jsme přišli z dalšího celodeňáku kolem 20:00, tak aby nám prej nebylo špatně na noc;) Tak nám udělali toasty a ještě nám skoro vynadali, že bysme si to měli zaplatit, jako to dělají dospělí, když tam jedou. PROSÍM? Včera jsme měli k obědu 1 buřta a pak asi za 2 hodiny 1 palačinku. Dobrej oběd ne? Takovej hodně náročnej. Za 5000,- neber to ;) Nechci, aby to vypadalo, že mi záleží jen třeba na tom jídle, tak to není, ale když už dám takovejch peněz, tak to je fakt konec...
Vytiskli jsme si 3 fotky na A4 a 6 malejch fotek na A6. Dostali jsme táborový tričko, 2 propisky a malej časopis. Samozřejmě, chápu, že z toho něco taky musí mít, aby se jim to vůbec vyplatilo pořádat, ale... TEĎ, po absolvování toho kurzu, mi to přijde fakt přehnaný ta cena;)

Ale nechci, aby to vypadalo, jako že si jen stěžuju. Užila jsem si to tam, na Šumavě je překrásná příroda, úplně jinej vzduch, naučila jsem se (jakž takž) fotit se zrcadlovkou na manuální režim, to znamená pracovat s exp.časy a clonou, což je podle mě strašně těžký; naučila jsem se mnoho dalších věcí, nakonec jsem byla i ráda za tu kritiku, kterou jsem dostala(jako všichni ostatní). Poznala jsem tam nejukecanější slečnu, co znám, ale i mnoho dalších lidí. Dělali jsme kraviny, fotili jsme každou blbost, ale bylo to fajn. Ty lidi, ty večery, mi začínají dost chybět.
Byla to skvělá zkušenost, jsem vděčná za to, že jsem se tam dostala, ale příští rok už nee-ee:-)

Fotky. Většina je postahovaná z FB, některý jsou ale i ode mě. Víc fotek ještě bude, ale mám to všechno v noťasi a ten se mi teď vůbec, ale vůbec nechce zapínat a stahovat z něj milion fotek.

Moje drápy:P

2 pohádkové roky.

5. srpna 2011 v 9:43 | Luczynka |  Můj deník
2 roky. Přesně dva roky. Dvouletá pohádka. Dvouletá neskutečná pohádka.
Přijde mi, jako by se to nikdy nestalo. Protože je to prostě tak...neskutečný.
Přijde mi, jako bych to nebyla JÁ, kdo prožil tyhle dva roky.

Nechci, aby byl tenhle článek stejný jako tenhle, ale...něco z toho tady určitě znova bude.

Když si představím, že to jsou přesně dva roky, co jsme se poprvé políbili, běhá mi z toho mráz po zádech.
Vzpomínám, jak jsme se přesně před 2 lety poznávali a už tehdy jsme věřili ve společný život.
Je to neuvěřitelný. Už první měsíc našeho vztahu věřit, že spolu budeme celý život. A vydrželo nám to doteď. Jenže teď jsme tím přesvědčeni ještě víc.
Často se setkávám s lidmi, kteří v nás prostě nevěří. Kteří řeknou, že jsme naivní a na plánování celého života příliš mladí.
Ano, jsme naivní, někdy až příliš, jsme mladí, ale my v to všechno věříme. V ten celej život věříme, jak jen umíme. A kdo se rozhodně obětovat celej život člověku ve 13ti letech(dobře, skoro 14ti)? A kdo to myslí vážně, od srdce? Já taková byla a jsem.
Popravdě... nedovedu si představit jedinej den bez něj. Nemůžu na to ani pomyslet. Protože je to tak...neskutečný, nepředstavitelný.
Nedovedu si představit, že bychom spolu přestali trávit všechen svůj volný čas. Že bychom byli každej v jiným koutě. Že bychom se už nikdy nemohli láskyplně obejmout, když se sejdeme. Že bychom si nemohli opětovat polibky. Že bychom nemohli řešit naše "trable" a pak si vzájemně brečet v náruči.
Prožili jsme toho spolu hodně. Jak to dobrý tak to špatný, a někdy to bylo až moc špatný. Měli jsme pár úletů... Ale VŽDYCKY jsme to spolu dokázali vyřešit. A dokázali jsme to spolu vyřešit, protože jsme k sobě prostě upřímní. Všechno o sobě víme, všechno si říkáme, nic před sebou netajíme(a neříkejte mi, že jsem naivní, já prostě vím, že přede mnou nic netají...). Kdybychom tohle všechno nedělali, už máme po vztahu, věřte tomu.
O. je neuvěřitelně vstřícnej člověk. A má se mnou svatou trpělivost. Věřím tomu, že takovou trpělivost by dokázalo mít tak 8% kluků. A tohohle si fakt vážím, protože bez jeho trpělivosti bychom dnes nebyli tam, kde jsme.
Chtěla bych prožít zbytek života po jeho boku, a já věřím, MY věříme, že se nám to povede. Protože jsme si naprosto oddaní.

Jestli tohle čteš, lásko, nikdy na tohle nezapomeň...
Všechno to je od srdce...


A teď menší galerie:-) Fotky nejsou seřazeny podle času.

Ponožky do lodiček? Ano či ne?

3. srpna 2011 v 15:48 | Luczynka |  Můj deník
Dneska z trochu módního šuplíku. (Ale nechci, aby se z tohohle blogu stal módní blogísek;)
Poslední dobou se hodně rozmohl trend, nosit ponožky do lodiček. Podle někoho je to úplně proti přírodě, někdo to ale toleruje a uznává.
Já osobně jsem tomu na chuť nepřišla. Ještě ne. Jsem milovník krásných lodiček, hodně párů doma vlastním, ale nedokážu si představit, že bych do nich nacpala ponožky. Já bych v tom asi vyjít nemohla.
Každopádně, ocenit to umím. Ale to jen na lidech, kteří to umí nosit. Kteří to umí zkombinovat. Kteří potom s ponožkama v lodičkách nevypadají jak bezdomovci:-)



Co je podle mě strašný, je tohle...

Všechny fotky zdroj deviantart.com

A teď krásná dáma Danny Rose, která to prostě nosit umí!