Kde? Deviantart, ČSFD, Databáze knih, Spring.me - zeptej se mě
E-mail: mrs.luczynka@seznam.cz
Instagram: Luczynka

Červenec 2011

Piercingová závislost...

31. července 2011 v 20:02 | Luczynka |  Můj deník
Na tenhle článek se chystám už neskutečně dlouho. Párkrát jsem ho tu už slibovala, tak ho tady máte. Komu se dělá špatně z jehel a krve, snad to ani neotvírejte:D
Ještě bych chtěla říct, že je mi tak nějak jedno, co si o tom myslíte:-) Protože to jsem prostě já. Takže se prosím zdržte komentářů : ,,Fůůůůj a tečka." Díky.
***
A jak to začalo? Píše se den 12.12.2008. Toho dne se změnil můj život:D Mamka se mnou šla na propíchnutí mojí první druhý dírky(:D). Další den jsem měla svátek, takže to bylo k němu:-) Popravdě, nato, jakej strach jsem měla z jehel, na tohle jsem se těšila jak malý dítě a propíchnutí jsem vůbec necejtila. Nebolelo mě to, netekla krev, hojilo se to skvěle. A možná proto, že to bylo všechno tak bezproblémový, jsem si k tomu vytvořila takovej vztah, jakej k tomu mám.
A taky...z žádnýho piercingu až na jeden, mi netekla vůbec krev, což vůbec nechápu


Nákupy na Vánoce a fotografický tábor...

30. července 2011 v 19:20 | Luczynka |  Můj deník
Ha! Kdo si přečetl první část nadpisu, musí si říkat, že jsem úplně jeblá. Ale jo, je to tak. Nakupuju na Vánoce. V červenci nakupuju vánoční dárky. No co, jsou letní slevy a ikdyž je už hodně věcí vyprodanejch(sakra,proč mě tohle nenapadlo dřív), určitě seženu levnějš než v prosinci:P :D Takže místo toho, abych si koupila nějaký krásný letní botky na ooobr podpatku(bude ještě vůbec léto?), vrážím peníze do dárků:D A jo, přijde mi to fakt vtipný:D Ale až se VY budete nervovat s kupováním dárků 23.prosince, já si budu pískat, tak!

Ve středu jsem jela s drahým k jeho babičce a vůbec to nebylo hrozný a trapný, jak jsem myslela, že bude:D Prošli jsme si ještě s dětma od O. strejdy krásný okolí Krásné Lípy, váleli se v posteli, brečeli si v náruči. Ale na vesnici bych asi bydlet nemohla.
Další večer jsem spala u drahého, zkoukli jsme Gympl, tlemili se jak magoři, kouřili jsme mátovou vodnici(už nikdy:D) a popíjeli červený víno. Bylo to takový rozloučení, protože se teď v podstatě měsíc neuvidíme. Grr.

Dneska jsem byla s mamkou nakupovat, já teda na ty Vánoce, mamka mi koupila něco k narozkám a pak jsem si jela k Bláhovi(pekařství) na oběd na boloňskou kapsu(a fakt jsem se najedla, haha:D).

A zejtra? Zejtra konečně pryč! 300km od mýho bydliště. Na Šumavu do Kašperskejch hor s Markétkou na fotografickej tábor. A myslím, že to bude prostě hrozně fajn. Těším se na nový lidi, mám hroznou chuť se s někým seznámit!(a to se moc často nestává, jelikož nejsem vůůůbec seznamovací typ.) Ale jestli bude takhle hnusně chcát pořád, budu hoooodně nasraná!!! A přijedu 6.8., tudíž tu budou články přednastavený, abyste se mi tu neunudili:P

Teď sedím, poslouchám Lykke Li a Placebo na střídačku, přemejším, co si všechno zabalím s sebou (na to, že ráno jedu a ještě nemám sbaleno...), cpu se bagetou s ramou a popíjím kakao, který jsem nejmíň 100 let neměla.

Placebo - Centrefolds

Lykke Li - Possibility

Dlouho očekávaný balíček dorazil:-) A dala jsem za něj 60,- :PP

Tenhle úžasnej minilesk jsem si prostě zamilovala. Byl strašně levnej a strašně krásně voní. A taky strašně krásně vypadá.

Paříž - den druhý, první část

28. července 2011 v 19:01 | Luczynka |  Mé fotky
Rozhodla jsem se, fotky z druhého dne v Paříži rozdělím do dvou článků. Zaprvý je těch fotek požehnaně a zadruhý budu mít aspoň o článek navíc;)
Druhý den našeho zájezdu jsme navštívili zámek Fontainbleau, jeho zahrady, podnikly jsme s mamkou nákupy v tomto městečku a ochutnali jsme nejlepší bagety. Navštívili jsme toho víc, ale to až v článku druhý den, druhá část.
Enjoy it!:-)

Fotky z prvního dne najdete TADY.

Před hotelem.

První pohled na Fontainbleau.

Vesnice.

27. července 2011 v 19:37 | Luczynka |  Můj deník
Jak jsem včera psala, dneska jsem jela za sestřenkou a za tetou na vesnici, i když ona to není úplná vesnice, popřát jí.
Už když jsme tam s taťkou přijeli, přepadla mě taková ta dobrá nálada:-) Klid, skoro žádný auta, baráčky...
Teta uvařila vynikající čínu s balkánem a česnekovým dresinkem(mňam), popřáli jsme sestřence a šli jsme si projít jejich domeček, protože jsme tam ještě nikdy nebyli:-) Až na tu silnici, kterou mají pod oknem, je to tam krásný.
Dvorek, kde mají malý koťátka (a fakt jsou krásný:) mě ale zaujal asi nejvíc:D:P
Poznala jsem jejich 2 hafany, jeden je buldoček, druhej je takovej, vypadá jak malej dobrman, nevím, jak se mu nadává:P :D A jak bylo vidět, oba si mě hned zamilovali.:-) Pořád po mě skákali, tulili se ke mně, oslintávali mě a taky mi roztrhli silonky:D Za to je mám fakt ráda:P :/
Od tety jsem dostala krásný tričko, měla ho asi dvakrát na sobě a mně se prostě líbí:-) A taky mi dala svojí koženou bundu z Kenvela za 9000,- (bože, jak si někdo může koupit bundu za devět litrů:D), kterou měla na sobě asi 2× před 15ti lety. Je krásná, ikdyž je mi sice trochu větší, ale já mám kožený věci ráda, a tak na zimu bude fajn:-) Fotky příště. Taky mi slíbila, že se mi podívá po takový tý retro brašně(už ji hrozně dlouho sháním). :-)
Za chvíli jedu s broukem k jeho babičce(a stejně to bude trapas:D), kde bude i jeho malá sestřenka a bratránek, takže... aspoň nebude nuda:D:D
Teď tu popíjím brusinkový frisco, dala jsem si sejra s kečupem a rozehřála v mikrovlnce(je to fakt vynikající!!) a čekám, až pro mě drahý s rodičema přijedou. Beru foťák, tak se těšte na fotky:-)
A taky jsem už vymyslela mnoho námětů na články, abyste měli co číst, až tu nebudu.
A taky zase začínám pěkně propadat blogerskýmu světu a prosedím tu hodiny:D Ale nevadí:D:P

A z týhle fotky bduu vedle ještě hodně dlouho:-)


Na vědomost se dává...

27. července 2011 v 1:17 | Luczynka |  Můj deník
...že odjíždím. Na dlouho.
Tak né, kecám.
Zejtra jedu po dlouhý za sestřenkou. Dobře, já u ní ještě nebyla nikdy. Jak to říct... Ona bydlí u mojí babičky(i její babičky), protože měly s mámou... no to je fuk, prostě bydlí u babičky a né u svojí mámy. Teď tam je o prázdninách na delší dobu, a s taťkou ji, tetu a jejího přítele jedeme navštívit. Je to vesnice a tak jsem třeba myslela, že by to mohlo bejt fajn. Jedeme jí popřát. Mají tam hroznejch zvířat, prej asi 10 nově narozenejch koťat, hafany a myslím, že i krávy. Já, jakožto holka z docela velkýho města, občas zatoužím po tomhle prostředí. Vesnice, příroda a tak. Vím, že když jezdím s mužem na jejich chalupu, kterou mají v hrozně malý a zapadlý vesničce, cejtím se tam úplně jinak. Bez těch lidí, prostě klid(po tomhle a minulým článku to bude asi vypadat, že nemám ráda lidi:D) Máte to taky tak?
Odpoledne se vrátím a hned jedu s drahým k jeho babičce. Bože, to zas bude ostuda:D Sice jsem se s ní už poznala, ale já se vždycky před jeho rodinou cejtím tak trapně:D
Je to taky na vesničce(teda aspoň myslím:D), tak by to mohlo bejt fajn, co myslíte?:-)
Ve čtvrtek večer se vrátím a v pátek jedu s mámou nakoupit nějaký věci potřebný k malování. Od tý doby, co se teď v červenci rozvedla s tátou(konečně!), dělá furt nějaký změny. A jo, jsem za to fakt ráda:D Přemluvila jsem ji k fialový předsíni, tak jdem vybírat barvu. Pak chce obložit nějakejma obkladama koupelnu a záchod, takže v tom ji taky podporuju:D Samozřejmě to všechno chystá, až já budu pryč. A já se tak těšila, že budu něco dělat:D
No, a v neděli brzoooo ráno jedu na fotografickej tábor, s Markétkou. Fakt se těším:-) Jen zpáteční cesta bude docela zajímavá, páč mi nevyšel odvoz(měl mě odvýzt táta), a tak jedu z Kašperskejch hor(Šumava) do Liberce úplně sama zpátky:D Markét pak ještě na Šumavě zůstává, takže zůstanu fakt úplně sama:D Bože, to budou nervy, že někde blbě nastoupím...
A taky jsme dneska byli s O. na Filmovým večeru u nás v jednom klubu, jako minulý úterý. Tentokrát na Hanebnejch panchartech :-) Pivo a kofola, co myslíte, je to vražedná kombinace?:D

Btw: Nějak mě začlo bavit psát.
Btw2: Děkuju za komentáře u předchozího článku. Fakt.
Btw3: Každým dnem píšu dýl a dýl, sakra!

Povinně poslechnout! ♥




Sama.

25. července 2011 v 23:42 | Luczynka |  Můj deník
Nevím, co to je. Nevím, co to na mě zas leze. Nevím, co mě to zas popadá.
Celej večer sedím u PC, vždycky se 10× otočím na kolečkovým křesle a asi si myslím, že se prostě přenesu někam jinam a bude to zase dobrý.
Už mi z toho hrabe, fakt.
Mám chuť si sbalit malej batoh, vzít to nejnutnější a vypadnout někam pryč. Někam do přírody. Někam do lesa, k jezeru. Někam, kde bych byla jen já a svět. Jen já a stromy. Jen já a příroda. Jen já a fantazie. Moje fantazie. A bejt tam aspoň na 2 tejdny. Viděli jste film Into the Wild ? Jestli ne, rozhodně doporučuju. Je to asi takový, o čem tady mluvím. Příroda, bez civilizace.
Když mi o tomhle někdo řekl, že by to chtěl podniknout, považovala jsem ho za blázna. Ale na co mám chuť? Udělat úplně to stejný. Fakt vypadnout.
Už mě zase ten Liberec, tohle stereotypní město, začíná pěkně nudit. Ještě, že jedu tenhle tejden na fotografickej tábor. Sice jen na tejden, ale pak jsou další plány. Na srpen si nestěžuju, aspoň se nebudu nudit.
Začala jsem si psát s jednou slečnou. Píšeme si emaily. Strašně dlouhý emaily. Ale víte co? Strašně mi to pomohlo. A pomáhá. Je hrozně zvláštní, napsat člověku v několika desítkách řádků celej svůj život. Nebo alespoň velkou část. Je hrozně zvláštní, napsat to člověku, kterýho vůbec neznám, kterýho jsem nikdy neviděla. Ale cejtím něco, co neumím popsat. Jakobych toho člověka znala celej život.

A už tu zase sedím jak kráva při svíčkách, čtu si starý dopisy, který jsem kdy dostala(a že jich není málo), smutním, přemejšlím a je mi nanic.
Jsem ráda, že se sem můžu kdykoli vypsat a je mi úplně jedno, že to nebude třeba ani nikdo číst. Tak se omlouvám, že vás zatěžuju nesmyslnejma kecama, který vás stejně nezajímaj.


Chtěli jste někdy umět létat?


Nejlepší písnička na tenhle večer. Umí vytvořit ještě víc depresivní náladu, než předtím. Je ale krásná.

A ještě jedna, na můj psychickej stav ještě horší... ♥


A tohle jen pro případ, že by vám tak chyběly moje narcistický fotky.

Most zamilovaných

25. července 2011 v 12:11 | Luczynka |  Mé fotky
Jak už jsem tu psala, jednoho dne jsme se s drahým vypravili do Prahy. K mostu zamilovaných, k Lennonově zdi a do ZOO. Dnes ale článek jen o Mostu:-)
Je to krásný, když tohle někdo vymyslí. Připnout zámek na most a klíčky vyhodit do vody, aby zámek už nikdo nemohl odemknout. Aby nikdo nemohl odemknout lásku, co je v zámku uzamčená.

Vždyť já se zas tak špatně nemám...

24. července 2011 v 1:23 | Luczynka |  Můj deník
Občas mě něco trkne a začnu nad tím hrozně přemýšlet. A poslední dobou se mi to stává dost často, a já nevím, jestli je tohle přemejšlení ještě vůbec dobrý, protože občas přemejšlím fakt nad kravinama. Stává se vám to taky? A jak často?

A co mě trklo dneska?
Uvědomila jsem si, jak si pořád na něco stěžuju. Jak si stěžuju, jak mám všechno zakázaný, jak nic nemůžu.
Přitom...když se nad tím tak zamyslím, já se tak špatně zase nemám.
Co třeba koncerty?
Na prvním koncertě (když nepočítám dávno zapomenutou Langerovou, kterou už nemůžu ani vystát) jsem byla ve 14ti letech v Praze. Byli to A Day To Remember. To znamená, že to nebyl žádnej popík, při kterým by byla menší pravděpodobnost, že by se mi mohlo něco stát. Máma mě nechtěla pustit. Když to vemu zpětně, v těch 14ti se jí, a navíc s mým problémem s vypadávajícím ramenem, asi ani nedivím, že s tím měla problém. Ale pustila mě.

Týden nato jsem byla na koncertě UDG.

11.1.2011 jsem jela znova na UDG a Mother's Angels.

26.3.2011 jsem jela do Prahy(jsem z Liberce) na koncert Silverstein, There For Tomorrow a While She Sleeps . Taky žádnej popík(né, že bych ho odsuzovala;), a ještě větší pravděpodobnost, že by se mohlo něco stát, než u ADTR.

26.6.2011 jsem jela na Prague City Festival, opět do Prahy. Na předchozí koncerty, kromě UDG, s náma jezdili rodiče kamarádky, kteří s námi sice nebyli přímo na koncertě, ale byli blízko nás. Na City Festival jsem jela s O. sama. Málem to nedopadlo, měla jsem tam jet s kamarádkou, ale s tou to týden před nakonec padlo, tak jsem sháněla někoho, abych tam vůbec jela. Máma mě nechtěla pustit bez odvozu(měli nás zpátky zase odvýst její rodiče), nakonec se ale odvoz zpátky sehnal a já jsem děkovala všem, co žijou za to, že mi to vážně dopadlo. Že mi vyšel koncert 30 Seconds to Mars.

Chtěla jsem jet na festival Masters of Rock do Vizovic(což je na Moravě), ale to máma zatrhla, jen co to slyšela. Dobře, to se jí asi ani nedivím, je to přes celou republiku.

Můžu chodit na akce, který trvaj do rána. A já si furt stěžuju.
Vím, že za pár týdnů, až mi zase něco zatrhne, budu tvrdit, jak nikam nemůžu(a popravdě občas to přehání až moc, teď nemluvím o koncertech a tak.), ale... já se jí docela divím, že ve mě má ještě důvěru.

Když jsem se před rokem a půl tak vožrala, že jsem se ani nepostavila na nohy a ještě k tomu jsem si vyhodila rameno, se kterým jsme museli jet do nemocnice, aby mi ho zase nahodili. Samozřejmě mě museli doktoři krejt před tím hlavním doktorem(sakra, jak se to jmenuje), abych z toho neměla průser a nenapráskali mě, že jsem tak opilá. To byl fakt bezva den, no. Ale i přesto... máma ve mě tu důvěru má. I když... je pravda, že je určitě menší. Však si za to můžu ale sama.Tak si nestěžuj.

Když se na to ale koukám z tý druhý strany, někdy ze mě dělá ale až moc malou holku. Pokaždý, když někam jdu, nezapomene mi říct: ,,A žádný kraviny." A jakoby tím něco ovlivnila. Jakoby tím něco změnila. Nesnáším to. Fakt jsem na to alergická. Říká mi to i když jdu k O. ! Bože, jakobysme spolu ještě nic neměli;)

Ale asi bych vážně měla bejt ráda za to, co můžu, i když samozřejmě nejsem, že. V mejch 16 letech jsem skoro každej večer pryč. Jednou na party, podruhý na koncertě, potřetí u muže, počtvrtý u muže, popátý u muže, pošestý s kamarádama na 3 dny na chatě(mami, nechtěj radši vědět:D).

Nevím. Nevím, co si mám myslet. Nevím, jestli je to dobře, že jsem tohle napsala. Nevím, jestli nejsem pro někoho trapná, že jsem někam začala chodit AŽ ve 14.Chacha, ale vlastně mi to je jedno :-)
Možná jsem si jen potřebovala... urovnat svědomí? Abych furt nebyla hnusná na mámu, že nic nemůžu?
Přijde mi, že si v tom článku trochu protiřečím, a proto už radši konec.

Co vy? V kolika jste začali někam chodit? V kolika byl váš první opravdovej koncert? Dělá z vás máma taky občas 10ti letou holku?



Zemřela Amy Winehouse

23. července 2011 v 19:22 | Luczynka |  Můj deník
Nemůžu tomu uvěřit.
Před 15 minutama jsem u kamaráda na FB zjistila tuhle strašnou novinku.
Amy Winehouse zemřela.
Dnes v 15:54 byla přivolána záchranná služba, ale Amy už pomoci nedokázali.

Řeknu vám, tahle novina se mnou pěkně otřásla.
I když měla pořád nějaký problémy s alkoholem a s drogama, byla to zpěvačka s "Z".
Několik let jsem byla její obdivovatelkou, a to stále jsem, a pořád v ní vidím NĚKOHO.
Pořád tomu nemůžu uvěřit. Je to až moc neskutečně skutečný.
Zase ubyl jeden člověk, kterej něco dokázal a uměl.

R.I.P, Amy.




DIY mašličkové podkolenky

22. července 2011 v 18:44 | Luczynka |  Má výroba
Po dlouhé době mě zase chytla tvořivá:-) Tenhle nápad se chystám zrealitovat asi rok, ale až dneska jsem na něj měla čas a náladu. Není to úplně tak, jak jsem chtěla. Mašličky jsou křivý, protože jsem to dělala narychlo, páč jsem si je dneska chtěla vzít na sebe a nestíhala jsem, takže se chystám to ještě předělat trochu:-) A ještě jsem chtěla na horní okraje našít krajku:-) Ale to si asi vyhraju až na dalších podkolenkách:P

Jak se vám líbí?:-)

Včerejší Praha.

21. července 2011 v 16:37 | Luczynka |  Můj deník


Jsem zpátky. A fakt, všechno jsme to našli a nezabloudili jsme :D Jsem na sebe pyšná, protože jsem celej den chodila s papírem A4, kde jsem měla napsaný všechno potřebný, jako třeba stanice metra, jakou tramvají a autobusem jet, jestli máme jít doprava nebo doleva a všechno jsem to napsala úspěšně. Popravdě ale, kdybych ten papír zapomněla doma, asi bysme byli v háji:D
Hned v 6 ráno, co jsem vstala, protože nám jel v 7:30 bus, jsem začala bejt naštvaná, protože venku bylo zataženo a poprchávalo. Do ZOO jít v dešti, fakt jsem si přála, aby to tak nedopadlo.
Když jsme dorazili na Černej most, vyrazili jsme hledat Lennonovu zeď a Most zamilovaných. Nakonec to nebylo tak těžký, na to, jakej jsem z toho měla strach:-) Našli jsme to úplně v pohodě:-) Pověsili jsme si zámek na Most zamilovaných, klíčky zahodili do vody a posunuli se pár metrů k Lennonce. Popravdě, myslela jsem si, že je ta zeď trochu větší:D Ale měla jsem to štěstí, že jsem našla přímo místečko pro mě, kam jsem si mohla napsat úryvek z "Imagine". :-) Určitě na mě čekalo. Škoda jen, že jsem měla pouze liháč, takže to za chvíli asi bude dole...
Pak jsme vyrazili do ZOO. Přestupu z metra do metra už jsem neměla vůbec strach, minule, když jsme jeli na Prague City Festival jsem ten strach fakt měla, vlastně ani pořádně nevím, proč:D
Přijeli jsme na Nádraží Holešovice, našli jsme si autobus, kterej nás odvezl až před ZOO a následovala prohlídka:-) Do ZOO jsme přišli v 11:45 a v 16:12 jsme už jeli busem zpátky na Holešovice. ZOO byla krásná a prošli jsme ji úplně celou, až na jednu krátkou uličku s ptákama. A jelikož nám autobus do Liberce jel až ve 20:30, měli jsme ještě hromadu času. Tak jsme se rozhodli, že navštívíme "Dobrou čajovnu" na Václaváku. Hledání nám dalo sice zabrat, ale nakonec jsme to i v tom největším dešti, kterej nás už chytil na konci ZOO, našli:-) Dali jsme si asi nejlepší zelenej čaj, co jsem kdy pila - Da Fang a pitu s balkánským sýrem. A stejně miluju tu atmosféru čajoven.
A pak jsem šla s O. shánět dárek sestřence. V H&M jsem koupila skvělej lak na nehty v mentolový barvě za 30 Kč, kterej jsem myslela, že dám sestřence k narozkám, ale nakonec jsem se rozhodla, že si ho nechám, protože takovou barvu ještě nemám a nikde jinde jsem ji neviděla. :D Pak jsme zamířili do Palladia, v kterým jsme navštívili malý množství krámů, protože nám jelo za půl hodiny metro. Ale byla jsem poprvý v Topshopu a nemohla jsem se odtrhnout od regálů s botama. To je prostě... úžasný. A vzala jsem si tam katalog na léto 2011, tak se mám aspoň čím kochat. Potřebuju nutně peníze.
Po půl 8 jsme odjeli metrem na Černej most, měli jsme ještě půl hodiny čas, tak jsme šli do Centra Černý Most (CČM) do Mekáče a v půl 9 jeli domů.
Strašně rychle to uteklo. Takovýhle dny by měly bejt častějš. Protože ten byl fakt úžasnej.
Jinak, v nejbližší době očekávejte hromadu fotek, ikdyž jich mám jen kolem 400. Článek o Lennonovce čekejte taky:-)
Jdu předpřipravovat články na srpen, protože tady skoro celej měsíc nebudu.

Mějte se.

Filmování, fotkování a Praha.

19. července 2011 v 17:41 | Luczynka |  Můj deník
Hned na začátek bych vám chtěla poděkovat za komentáře u minulého článku. Docela mi to pomohlo. A jsem rovněž ráda, že moje články aspoň někdo čte.
Včera jsem měla návštěvnost 154 lidí. A i přesto, že pro mě statistiky neznamenají všechno, jsem za to prostě ráda.
Včera jsem se nudila doma, koukala na filmy, malovala trička a nudila se, nudila se.
Večer jsem jela za mužem, šli jsme si koupit večeři, potkali jsme nejlepší kamarádku a ostatní, chvíli jsme si povídali a šli jsme k manželovi.
Skoro hodinu jsme smažili rybí prsty a obalovanej hermelín a moc nám to chutnalo:P
Pak jsme koukali do půl třetí do rána na Počátek s božským Leonardem DiCapriem; na dokument Global metal, popíjeli jsme víno a frisco, jedli popcorn a nakonec jsme si usli v náruči.
Ráno jsem odešla na rehabilitaci, a pak se zase vrátila k čumáčkovi do postele. Koukli jsme na Pokání s krásnou Keirou Knightley, šli jsme na autobus, koupili lístky do zítřejší Prahy a jela jsem domů.
Teď tu už hodinu a půl sedím, přemejšlím, co bych napsala, čtu si pořád dokola e-mail od neznámé slečny (strašně mě to potěšilo), vymýšlím odpověď, popíjím brusinkový frisco, jím moje krásný muffiny, který se mi fakt povedly a opět se začínám nudit. Ještě, že večer jdeme s O. na filmovej večer do jednoho místního klubu.
A zítřek? Ten patří celý Praze. Vyjíždíme už v půl 8 ráno, chystáme se k Lennonově zdi, k Mostu zamilovaných a pak do ZOO. Nevíte někdo, na jaký stanici metra nejlíp vystoupit, abysme se dostali na Malou Stranu na Kampu? A byla bych vám vděčná, kdybyste mi tu ještě někdo napsal, jak se dostaneme k tý zdi:D Sice to mám už jakž takž zjištěný, ale... moje orientační schopnosti nejsou zrovna na vysoký úrovni. Bojím se tý cesty. Že někde v Praze zabloudíme, nenajdeme něco a pak nám ujede autobus do Liberce. Ne, ticho!:D
Myslím, že je zbytečný vás tu zahrnovat dalšíma žvástama a tak aspoň pár fotek. Myslím, že ty mi jdou líp, než psát.

Tuhle písničku nemůžu od 23.6.2011 z Prague City Festivalu(30Seconds to Mars) dpstat z hlavy. Pořád mi to tam hraje. ,,Grab your gun, time to go to hell..."

Jediný stvoření, který mi je ochotný pózovat...

Smrt blizkého člověka. 3 roky zpět.

18. července 2011 v 1:31 | Luczynka |  Můj deník



Píše se 14.července 2008. Ve čtvrtek to byly tři roky. Tři roky, co odešla. Kam? Navždycky pryč.

Byla žila jednou jedna slečna, a ta slečna byla dočista sama. Ne, měla přítele. Byla zaslepena láskou, její srdce bilo jen pro něho. Měla pouze jeho, Martina. Měli spolu krásný život, ale kvůli němu se vykašlala úplně na všechny. Na všechny přátele. I když... byli to přátelé? Její máma byla silná alkoholička a myslím, že nebyla jen alkoholička, ale i narkomanka.
Nikdy jí nic nekoupila, nikdy od ní nic nedostala, nikdy se nedočkala obejmutí od mámy. Na všechno si musela vydělat sama. Řekněte, chtěli byste takhle žít?
Po několika letech vztahu s Martinem nastal ale zlom. Viděla ho s jinou. Líbal se s ní, držel ji. Sprostě ji podvedl. Teď už neměla nikoho, na koho by se obrátila. Skoro. Pořád tu byl ještě člověk, kterého by se mohla chytnout. Její táta. Její nejlepší přítel. A tak si řekla, že to prostě musí zvládnout. Pro něj.
Jenže...život je svině, a to by nebyl život, aby se zase něco nestalo. Její táta, nejlepší přítel, měl autonehodu. Těžkou autonehodu, při které nikdo nepřežil. A i on byl mezi nimi.
Co byste dělali na jejím místě vy? Nemáte přátele, přítele, vůbec nikoho z rodiny, až na matku, která se "stará" jen o sebe; nemáte zázemí. Nemáte vůbec nic. Život se vám najednou zboří jako domeček z karet. Co pak?

Bylo okolo 17:00, dne 14.7.2008, kdy jsem s přáteli seděla na lavičce a bylo nám strašně fajn. A najednou se mi v kapse rozdrnčel mobil. Neznámé číslo. Zvedla jsem ho a slyším ubrečený hlas. Nerozuměla jsem ani slovo, ale co jsem slyšela bylo:,,Je mrtvá." Její bývalá nejlepší kamarádka. Šok, na chvíli zastavení srdce, následné rozbušení na neskutečnou rychlost a hysterický pláč. Zhroutila jsem se na zem, na beton před lavičku a nešlo zastavit slzy. Bylo to tak neskutečné. Ale věděla jsem, že to je pravda. Protože jsem věděla o jejím životě. Jaký byl.
A taky jsem věděla, že Tess je neskutečně statečná slečna, ale na sebevraždu už pomýšlela dřív. Když ztratila Martina. A i přesto, že to tak možná nevypadá, ona statečná byla.
Ověřila jsem si to pak i u její mámy, jestli je to pravda a jen si ze mě někdo neudělal hloupou srandu. A bohužel, i ona mi to potvrdila. A i přesto, jaká to byla matka, určitě si uvědomila, silně uvědomila, že to byla zkrátka její dcera, a že se stalo něco, co se stát nikdy nemělo.

Přijde mi, jako kdybych tu psala nějakou vymyšlenou povídku. Ale sakra, ona to je vážně pravda. Krutá realita.
Je to tři roky po tom, co se to stalo, a mně je stále stejně hrozně. Jen co na to pomyslím, slzy mi stékají po tváři.
Byla to holka, která mi rozuměla ze všech nejvíc, a které jsem rozuměla ze všech nejvíc já.
Znaly jsme se pouze přes net a přes mobil. Nikdy nezapomenu na ty nekonečné hovory a na nikdy nekončící konverzace na ICQ. Tolik, co jsem si dokázala říci s ní, už prostě s nikým jiným nedokážu. Byla to zvláštní osoba. Ale ta osoba mi za těch několik let přirostla tak k srdci, že jsem poznala, kdo je PRAVÝ PŘÍTEL, i když né úplně v reálu. A žádná jiná osoba už tohle nedokáže.
Zní to dost narcisticky, ale... já jsem byla jediná, kdo jí zůstal. Několikrát mi to napsala. Několikrát mi to řekla a přitom jsem slyšela, jak se při tom neubránila slzám. Ona mohla věřit mně, já mohla věřit jí.

A já stále věřím v to, že je Ti tam nahoře lépe, Terezko. Že už se nemusíš trápit. Počkej tam na mě. Však my se tam všichni stejně jednou sejdeme...

Nikdy nezapomenu, nikdy v životě.
S láskou,
Luczynka



Nikdy nekončící nákupy.

16. července 2011 v 21:50 | Luczynka |  Můj deník
Slíbila jsem článek s tím, co jsem za poslední týdny zase ukořistila, tak tady to máte:-)
Popravdě, některé věci mám doma už dost dlouho, ale nakupovací článek už tu nebyl dlouho, tak to tu ještě není. A většinu jsem ani nekupovala já. Hodně věcí máme společných s mamkou, například laky na nehty. Jsem ráda, že v týhle závislosti mě podporuje:-) A za co já utrácím? Třeba včera jsem byla vrátit láhve od piv, měli jsme jich doma strašně moc a nikdo to minimálně 10 let neodnesl:P :-) Takže 140,- za to bylo :-) A ještě jich tu pár je. No jenže...s mými nakupovacími schopnostmi, ty peníze opět nejsou. Ale...včera jsem nakupovala po dlouhé době. A žádný boty.

V KappAhl mají skvělou akci. Na všechno zlevněné zboží je ještě 50% sleva. Tyhle šaty mi koupila mamka k narozkám (který dostanu až za měsíc:D) za 249,- :-) Začala se mi dost líbit tahle barva. Starorůžová. I když uznávám, tady to vypadá jak hnusná růžovoučká. Tu bych na sebe nikdy nevzala. Blesk dělá svoje.







Válení se, tvoření a prostě prázdniny...

15. července 2011 v 22:46 | Luczynka |  Můj deník
Po dlouhé době se zase ozývám s mými žvásty:-) Až teď jsem si uvědomila, že jsem se naposled ozvala s "normálním, nenormálním" článkem 30.června:D Jak jste to tady mohli vydržet bez toho?:D Dobře, konec trapných keců.

1.7.2011 jsme jeli s mužem na Apocalypticu na náš státní zámek Sychrov. Pár kilometrů od města, kde bydlím. Hodnotím to jako překrásnej večer a mám z toho dost euforický pocity. Byli jsme skoro u podia, viděla jsem Eiccovi do očí(cha, fakt:D). Pořád se všema koketoval, usmíval se a hrál a hrál a hrál:-) Každopádně, i další členové kapely byli strašně milí :-) A jo, opravdu jsem si to užila:-)

Už se 3 týdny, vlastně dva(tejden(skoro) jsem byla v Paříži) válím doma. Všichni jsou pryč. Většinu dnů jsem trávila s drahým, krásný večery a noci, tak strašně to miluju. Ale teď i on odjel. Trochu se doma nudím, ale...nestěžuju si.
Za poslední cca týden jsem zkoukla 12 filmů(chtěli byste, abych třeba jeden článek věnovala těm nejlepším, co jsem viděla?:-) ), namalovala jsem 15 triček na zakázku do čajovny. Ještě mi jich 15 zbývá a pak musím všech 30 namalovat ještě z druhý strany. Pak mám udělat tátovi do práce 10 triček, taky jako reklamní předmět. Dobrá brigádička, ne?:D Jinak... chtěla jsem na tyhle dva týdny, co tu ještě budu, pořádnou brigádu, ale...nějak se mi nedaří:D No, ale tak...snad se někdo ozve:D

Ve středu, teda vlastně ve čtvrtek v půlnoci, jsme šli na premiéru Harryho. Achjo, bylo to skvělý. Nemůžu uvěřit tomu, že to celý skončilo. Že je 10 let pryč. Ale ta druhá část posledního dílu se mi zdála být fakt dobrá:-)
Mimochodem, potkala jsem tam blogerku Nikču a to dokonce 2× za den:D A dokonce seděla (fakt nečekaně:-) i vedle mě v kině:D Přijde mi to fakt trochu osudový:D A jakože já na osud věřím:P

Příští tejden, nebo ten další, máme s drahým naplánováno jet do pražský ZOO, sice jsem tam už jednou byla, ale to jsem ještě neměla ten dobrej foťák, co mám teď:D A taky se chceme podívat k Lennonově zdi:-) Takovej můj malej sník:-)

No, a taky bych chtěla v průběhu příštích dvou týdnů něco nafotit. Jo, mě:D Když nikdo nemá odvahu k tomu, aby mi na pár hodin svěřil sebe, tak se vyblbnu na sobě:D A je mi jedno, že to je moc narcistický:D Nebo, že bych vyzvala muže, aby se vyblbnul se mnou on?:D

A abych nezapomněla, ještě se s taťkou a jeho přítelkyní(ježiši, to zní strašně!!!!) chystáme do Prahy na nějakou zpívající fontánu. Vůbec nevím, co to je. Dneska mi to oznámili:D Ale nechám se překvapit:-) Byl jste někdo?:-)
Teď už jen pár fotek z minulých dnů a příští článek bude věnován tomu, co jsem si za poslední týdny koupila.(Jo, už zas mám hromadu), ale o tom až příště:-)





Úžasnej pocit.

14. července 2011 v 23:00 | Luczynka |  Můj deník
Musím tomu tenhle článek věnovat. Znamená to pro mě strašně moc. Pamatuju na ty časy, kdy jsem měla návštěvnosti 1400 lidí za den. Skoro každej den přes tisícovku. A uvědomuju si, že tohle je už pryč:-)
Ale poslední dobou se mi ta návštěvnost zase zvedá a já jsem za to strašně ráda:-) Protože vím, že tohle všechno dělám i pro někoho jinýho, než pro sebe. A že to tu máte rádi(alespoň podle milých komentářů). :-)

Statistiky pro mě nejsou všechno. Byla bych ráda i za 50 lidí. Přeci jen ale, čím větší návštěvnost, tím mám větší radost:)

Přes 100 lidí za den jsem tu nezaregistrovala dlouho.
Moc vám děkuju. Budu se nadále snažit, aby jste to tu měli rádi čím dál tím víc:-)



Fotím 11.

14. července 2011 v 14:16 | Luczynka |  Mé fotky
Po dlouhé době přidávám zase pár fotek, co jsem vyfotila:-) Nad čím teď brečím, jsou černé okraje u většiny fotek. To je tím, že jsem strašně dlouhou dobu fotila na režim CAMERA OBSCURA. Bohužel mě ale až příliš pozdě napadlo, že to je právě TO, co mi dělá černé okraje fotek. Jsem za to na sebe strašně naštvaná, že jsem na to přišla až tak pozdě. I přesto si ale myslím, že některý fotky jsou docela dobrý :-)






Ubrouskové nehty

13. července 2011 v 12:21 | Luczynka |  Make-up a nehty




Dalším příspěvkem do této rubriky, jsem se rozhodla, že bude tento. Před nedávnem jsem narazila na návod u jedné české blogerky(bohužel si už ale nevzpomenu, u jaké to bylo:( ) a strašně se mi to zalíbilo :-) O ubrouskové technice na nehtech jsem už slyšela dřív, ale nějak jsem se na to pořád nemohla odhodlat a slečna mě k tomu jaksi taksi "dokopala":P


Já myslím, že to nevypadá špatně, ne?:-) Dneska si jdu koupit nějaký hezký ubrousky, protože tenhle byl jen takovej příležitostní, na zkoušku :-) Samozřejmě, chce to ještě trochu vypilovat, ale to chce cvik:-)




Švestkový koktejl

12. července 2011 v 22:04 | Luczynka |  Má výroba
Předem se omlouvám za to, že jsem článek zařadila právě do této rubriky:D Ale nevím, kam jinam bych ho měla dát a nechce se mi zakládat nová:-)

No, nevím, co mě to napadlo, udělat si nápoj ze švestek, ale přišlo mi to jako dobrej nápad na článek. A jelikož se doma teď docela nudím, tak proč ne:-))


Na jednu skleničku vám stačí cca 20 švestek.



Vyndejte z nich pecky...


Giraffe nails

11. července 2011 v 20:36 | Luczynka |  Make-up a nehty

Rozhodla jsem se založit novou rubriku. Už sena to chystám tak 2 roky, ale nikdy jsem se k tomu neodhodlala:D A jelikož jsem začala dost experimentovat, ať už se líčení nebo nehtů týče, objevuje se tahle rubrika.
Budu sem přidávat moje různé pokusy a třeba vás budu i inspirovat:-)

* * *

Tyhle nehty jsou mamky. Často na ní zkouším moje hokusy pokusy a občas se jí to i líbí :-) Jelikož mám doma obrovskou sbírku laků (mimochodem, líbil by se vám článek o všech mých lacích?:P ), tak jsem vyhrabala dvě barvy dohněda. Dobře, žirafa sice není úplně dohněda, ale žluto-oranžovou jsem mamce na nehty dávat nechtěla:P


A jak jsem udělala žirafí vzor? Tiskátka na nehty:-)) O tom někdy příště:-)