Kde? Deviantart, ČSFD, Databáze knih, Spring.me - zeptej se mě
E-mail: mrs.luczynka@seznam.cz
Instagram: Luczynka

Duben 2011

A mám to v kapse! Přijatá:-)

28. dubna 2011 v 13:20 | Luczynka |  Můj deník
Nedokážete si představit, jak já jsem šťastná.
V úterý jsem psala přijímačky na ekonomku, včera na peďák. A co se včera dozvím? Vzali mě na ekonomku!:-) Škola, na kterou jsem chtěla dva roky. A já co? Já jsem ty přijímačky udělala! Ale čemu ještě víc nemůžu uvěřit je to, že mě vzali i na peďák, kde berou 28 lidí a já mezi těch 28 patřím:D Je to fakt neuvěřitelný.
Dneska jsem psala přijímačky z Aj na ekonomku v Jablonci, ale to bylo spíš jen na zkoušku, protože prostě jdu na tu první ekonomku:-) Ale třeba se dostanu i tam a bude to hrozně vtipný:D Páč já mám strašně nízký sebevědomí a šíleně jsem si nevěřila, že se vůbec někam dostanu.
Ale jsem fakt ráda. Konečně těch několik měsíců stresu je za mnou.

Tak to jsem vám potřebovala říct, no:D
Celej den je mi nějak divně, tak asi zkouknu Gossipky a nějakej film v posteli.

Mějte se, smějte se a milujte se:-)

Jo, a poslechněte si tohle. Zpívá tam Marta Jandová, má neskutečně skvělej hlas. A nemůžu si pomoct, ale hlasem mi připomíná zpěvačku z Guano Apes nebo trochu zpěvačku z Exilia. :)

Učení na přijímačky:P







Bez jakýkoli úpravy:-)
A tyhle krásky jsem dostala, aby mě nepo*ral beránek(k Velikonocům) xD Teda, ještě mi nepřišly, tak smad zítra:-) Já vím, že už jsem s těma botama trapná, jenže já za to fakt nemůžu:D






A jinak, jak se vám líbí ta moje ofina?:-) Tady na těch fotkách to mám divný, páč foukal vítr a vypadá to, jako bych ji měla hrozně křivou:D (ona teda trochu křivá je, ale normálně to není skoro vidět:D)

Bylo tam nejlíp!

24. dubna 2011 v 19:52 | Luczynka |  Můj deník
Tak zase skoro po týdnu píšu. Měla jsem v plánu napsat ze soustřeďka, ale prostě...nebyla vůbec nálada na nějakej noťas. :-)
Bylo to tam šíleně skvělý, bylo mi tam fakt dobře!
Akorát se mi hned ve čtvrtek něco stalo. U toho hotelu měli šíleně skvělou obrovskou trampolínu, tak jsme kravily a samozřejmě, že se mi musí něco stát. Podvrkla jsem si kotník, dostala jsem berle a nohu mám opuchlou jak bambuli. Ale to bych prostě nebyla já, abych odněkud nepřišla pochroumaná:D :D
Ale jo, jinak to bylo fákt dobrý! Jsem strašně ráda, že jsem tam jela, i když jsem nejdřív přemejšlela, že bych tam vůbec nejela. Sice mám úplně vyřvaný hlasivky, ale to ke sborovýmu soustřeďku prostě patří, ne?:-)
Každý odpoledne jsme strávily minimálně 2 hodiny nad učením se na přijímačky. A když koukám na tu matiku, tak si prostě věřím čím dál tím míň, že se tam dostanu. Prostě na tý matice pohořím://
Bože, já se tak bojím! FAKT:(

No...a novinka:D Koupila jsem si nový boty:D Zase:D Miluju aukro! Úplně nový boty z Nextu za 299,- z původních 1300,- . Jsem nadšená!:-) Teď ještě doufám, že mi budou, protože poslední dobou nějak nevím, co mám za velikost nohy:D








Vše se v dobré obrací.

18. dubna 2011 v 15:05 | Luczynka |  Můj deník
Oproti pátečnímu článku, který byl vyloženě bezmocný a šíleně pesimistický, tenhle bude skvělej, úžasnej a pozitivní!

V sobotu jsem vyřešila problém, kterej mě trápil přes týden, každej den jsem byla utopená v slzách a byla jsem fakt naštvaná. Na jednu stranu na toho člověka, na druhou stranu ale taky na sebe, a pořádně. Protože jsem před půl rokem všechno pokonila a kvůli tomu se nepovedlo ani to, co se mi v sobotu podařilo vyřešit:D Omlouvám se, že zase píšu v hádankách. Ale jinak to asi nejde.

Za cca hodinu k nám přijde sociálka. Haha, to jsem teda fakt zvědavá, co po mně bude chtít. Je to kvůli rozvodu rodičů. A tak uklizeno, jak mám teď, jsem v životě neměla. Máma je z tý návštěvy úplně nanervy.

O víkendu jsem objevila(teda už jsem to znala dřív, ale až teď jsem se k tomu dokopala) novej seriál The Pretty Liars a jsem unešená:D :-) Na Gossipky nebo na Deníky to sice nemá, ale aspoň se nebudu nudit o volnejch dnech a večerech.

A včera mi zničehonic něco pinklo do hlavy. Teda já nad tím už uvažuju aspoň 3 roky, ale včera se mě to chytlo a nechtělo se to pustit. Rozhodla jsem se, že si zase po několika letech ostříhám ofinu. Ale krátkou. Takovou retro ofču:-)
Ale šíleně se bojím. Nebojím se ani toho, jak s tím budu vypadat, ale bojím se toho, že až tý ofiny budu mít zase dost, tak toho dorůstání. Jak budu vypadat jak největší tele. Viz několik let zpět:/
Ale... risk je zisk:D Já doufám, že se to povede, p




rotože...prostě moje vlasy už potřebujou změnu. A ještě mě napadlo, že bych na ní třeba časem hodila nějakou výraznou barvičku. I když budu muset ještě zapřemýšlet, protože k červenejm vlasům se toho moc nehodí. Co byste dali vy?
A možná, ale fakt jen možná, dám dready. To je teda zatím krajní případ, ale... sním o nich už hroznejch let a stejně to někdy udělám:P

No a dneska jsem byla naposledy ve škole(teda skoro:D) a jdu až 9.5. :-) Zejtra soutěž se sborem, středa až neděle soustřeďko, pondělí Velikonoce, úterý až čtvrtek přijímačky (panebože, začíná na mě dopadat šílenej stres a strach, držte mi palce:/), a od pátka do pátka mám volno, páč třída jede na cykloturistickej kurz, kam já nejedu.

Mějte se, smějte se a povinně si pusťte tuhle písničku! Nabuzuje neskutečně optimistickou náladu:-) Mimochodem, ten zpěvák je neskutečnej fešák!

Pocit bezmoci? Pocit bezmoci!

15. dubna 2011 v 23:48 | Luczynka |  Můj deník
Cítili jste se někdy tak, že jste si vůbec neveděli rady? Že jste nevěděli, co dělat? Byli jste úplně bezmocní?
Já tenhle pocit prožívám už několik měsíců. Několik měsíců si nevím prostě rady. S ničím. Cejtím se jako úplný nic.
Ale od pondělí se cítím nejhůř za dlouhou dobu. Chtěla bych něco udělat, ale cokoli udělám, tak to nevyjde. Všechno se to obrátí proti mně. A já pak vypadám jako necitlivá kráva, který nezáleží vůbec na ničem. A víte, čím to možná je? Že se o všechno až oc starám. Že se tak snažím pomoct, že nakonec fakt skončím jak ta nejhorší.
Už tolikrát jsem si řekla, že se na všechny vykašlu,nebudu jim do ničeho kecat, nebudu se jim snažit pomoct, bude mi to prostě všechno ukradený. Jenže...já taková prostě nejsem. Mám potřebu všem pomáhat. A depky ostatních na mě většinou padnou mnohem víc, než na ty dotyčný lidi. To jsem prostě já a jiná už asi nebudu.
Všichni na mě serou, doslova. Proč se nevykašlu na všechny já? Protože jsem blbá!

Ve středu jedu se sborem na soustřeďko, a popravdě, už se mi tam ani nijak nechce. Lidi, který bych tam chtěla, na který jsem se těšila, se kterejma jsem si to chtěla fakt užít, nejedou. Jak jinak;) Samozřejmě...jedu s mejma kočkama. Ale ty 2 osoby mi tam prostě budou chybět a bez nich to nebude ono.

Mám chuť všechno rozmlátit. Něčím hodit o zem. Pořádně se vyřvat.
Připadám si, jak kdybych se měla každou chvíli nervově zhroutit. Je toho prostě moc. Strašně moc.










Beatrice Saubinová - Dívka pod šibenicí

14. dubna 2011 v 20:58 | Luczynka |  Knihy
Beatrice je matkou opuštěná a babičkou vychovávaná dívka.Žije v Romilly a nesnáší toto městečko. Babička proti ní pořád něco má a Beatrice z toho už šílí. Ve velmi nízkém věku prchá do Orientu. Procestuje několik nebezpečných států a nakonec skončí v Malajsii. Beat se zamiluje do mladého Číňana a v Paříži se mají brát.V den jejího odjezdu jí daruje kufr. Když ji ale kontroluje celní kontrola, nemůže uvěřit tomu, co se stalo. Ve dvojitém dnu u ní našli 5kg heroinu. Odvážejí ji do věznice v Penangu a dva roky trvá předběžné zadržení. Při několikadenním soudním jednání byla odsouzena k smrti. Oběšením. Babička, kterou Beatrice nenáviděla, se obrací na všechny, aby zachránili její vnučku. Když Beat po 10 letech uslyší, že je volná, nemá z toho ani nijak obrovskou radost. Už si tak zvykla na věžeňský život, ve věznici se stala i zdravotní sestrou, že si život venku už nedokázala představit. Ale i po 10 letech věznění má chuť žít.
Velmi zajímavá knížka o tom, jací někteří lidé dokážou být. Beatrice kvůli Číňanovi, který ji do kufru dal 5kg heroinu, málem přišla o život.


Zdroj: Popis ze zadní strany knížky, ale přepsaný do vlastních slov a některé moje věty.

Jak jsem něco takovýho vůbec mohla udělat?

11. dubna 2011 v 23:08 | Luczynka |  Můj deník
Asi nejsem normální. Jsem divná.
Sobotním článkem jsem oznámila, že se stěhuju na jinej blog. Na blogspot. Přišlo mi to jako úžasnej nápad, nový prostředí, novej začátek.

Jak jsem psala v minulým článku, změnila jsem se. Ale zjistila jsem, že blogem na blogspotu bych se akorát škatulkovala do nějakejch módních blogů a to já nechci. I když...trochu jsem to v plánu měla. Když se ale teď na ty všechny blogy koukám, hodně jich je "na jedno kopyto". Nic proti nikomu, to rozhodně ne. Tohle je čistě každýho věc. Ale mě by tohle asi nevyhovovalo.

Cítím se být originální, jsem prostě jiná. Jsem osobnost. Myslím si to o sobě, protože si to prostě myslím. A proto podle mě byl ten blogspot teď už špatnej nápad.

Ale hlavní důvod, proč jsem se vrátila sem, do starýho, je kvůli tomu, že jsem si tady na to tak hrozně zvykla, že po těch skoro 4 letech to nejde dát pryč. Nemůžu odsud, ani kdybych chtěla. Něco ve mně tomu prostě brání.
Miluju to tady, miluju svůj blog, miluju, když se sem můžu vypsat, když je mi špatně a vy mi sem vždycky napíšete povzbuzující komentáře. Občas to není ani k článku, ale třeba jen k fotce, že mi to tam sluší. Víte, i tohle pro mě hodně znamená.

Cítím se tady dobře, poznala jsem tady desítky úžasnejch lidí a přijde mi, že kdybych se přestěhovala někam jinam, tohle by se prostě tak nějak...vytratilo.

Zkusila jsem si, jaký je to 2 dny bez blogu. I přes to, že je to úplně normální. Běžně sem přidávám články třeba ob 2 dny. Ale tyhle 2 dny byly jiný. Byly plný výčitek a šílenýho rozhodování.

A vést dva blogy? Myslím, že to by fakt nešlo.

A proto říkám JSEM ZPÁTKY. NAVŽDYCKY.

Úžasnej soundtrack. Zrovna jsem ten film dokoukala. Film sám o sobě mě zklamal, soundtrack ale na jedničku. Red riding hood (v kinech od 30.6.2011)

Jednou něco končí, jednou něco začíná.

9. dubna 2011 v 20:59 | Luczynka |  Můj deník

STĚHUJU SE! www.luczynka.blogspot.com


Není to rozhodnutí ze dne na den. Bylo to dlouhý a těžký rozhodování, který se týká několika měsíců.
Ale udělám to. Dneska jsem se zkrátka rozhodla, že se přestěhuju na BLOGSPOT.
Né, že by byl blog.cz špatnej, ale... poslední dobou jsem trochu víc vysazená na vysokou návštěvnost. Neříkám, že návštevnost na tomhle blogu je nějak extra nízká, to ne. Ale přeci jen... blogspot je známej na celým světě. A prostě... když nad blogem prosedím několik hodin, chtěla bych víc ohlasů. Nic proti vám. Protože vy jste ti, kteří mě tu drželi. Vy jste ti, pro které jsem tohle všechno dělala.
Sama ještě nevím, jak to všechno udělám.
Tenhle blog nezruším, ani náhodou. Přeci jen... v červnu to budou 4 roky, co byl tenhle blog založený. A já na tohle období nechci zapomenout. Nad blogem jsem strávila, troufám si říct, tisíce hodin. Před těma 3 rokama jsem nad ním seděla třeba 8 hodin denně.
Navíc... mám tu všechno. Mám tu nahraný fotky, mám tu 4 roky starej deníček, mám tu hodnocení knížek, mám tu toho hrozně moc.
Fakt nevím, jak to všechno bude. Trochu přemýšlím nad tím, že bych vedla dva blogy. Jeden tady a jeden na blogspotu. Na druhou stranu ale, k čemu to je? Uvidím, všechno to ještě musím promyslet.

A co mě vlastně k tomu blogspotu dovedlo dál? No... za poslední měsíce jsem se dost změnila. Chováním, vzhledem. Dřív jsem se nezajímala moc o módu. Měla jsem svůj styl. A to já nadále mám, to né, že ne. Ale prostě... Ještě před rokem jsem nechodila oblíkaná jinak, než celá v černým, steely, trička s metalovýma skupinama, černý vlasy. Ale postupem času jsem chtěla být trochu ŽENSKÁ. Asi mě k tomu hodně přivedly podpatky. Před rokem to byly 3cm, a to pro mě byly vysoký podpatky. Teď je to klidně 13cm a já se tomu nebráním. Miluju to. A taky už nechci chodit pořád v černým.
A blogspot je víceméně o módě. A o podobnejch věcech.

Budu ráda, když mě i vy, kteří jste na blog.cz a kteří mě mají třeba v oblíbených stránkách, občas navštívíte i na blogspotu. Protože budu opravdu ráda za každou návštěvu.
Slibuju, že se ještě někdy ozvu. Slibuju, že k vám budu na blogy chodit dál. Ale, prosím, pochopte mě:-)




Fotky - Září 2010

8. dubna 2011 v 23:01 | Luczynka |  Mé fotky
Začátek školy, ještě pořád skvělý počasí, moje piercingová éra, začátek odcizování se s kamarádkou. Byl to divnej měsíc.




She needs new shoes.

5. dubna 2011 v 21:52 | Luczynka |  Můj deník
Nějak nemám náladu na psaní článku. Na druhou stranu bych se zase potřebovala pořádně vykecat, ale to je fuk.

Během 2 tejdnů mi v botníku přibyly další dvoje botky:) Prostě za poslední asi půlrok utrácím všechny peníze jen za boty.
Ale conversky jsem dostala od taťky:-) V těch starejch se už nedalo chodit:D


New Yorker, 139,- :P




Nicholas Sparks - Zápisník jedné lásky

3. dubna 2011 v 19:17 | Luczynka
Kniha se odehrává ve více časových liniích. Nathane a Ally žíjí v domově pro nemocné starší lidi. Nathane má rakovinu, částečné ochrnutí a potíže s klouby; Allison má Alzheimerovu chorobu. Oba spolu ale prožili jedinečný a šťastný život.
Každý den Nathane přichází k Ally, aby jí předčítal z deníku. Ona neví, o kom příběh je, ani kdo je Nathane, ale vždy se jí předčítání velmi líbí.
Děj je o dívce a chlapci, kteří se do sebe téměř před čtyřiceti lety zamilovali. Dívce bylo patnáct, chlapci o dva roky více. Ona trávila prázdniny v menším městě a prožila s ním tu pravou letní lásku. Dívka ale byla z bohaté a vznešené rodiny. A její rodiče si mysleli, že si ji ten chlapec nezaslouží. Po čtrnácti letech se mladá žena vrací do tohoto městečka, aby své dávné lásce řekla, že se bude vdávat. Prožijí spolu ale několik fantastických dní, při kterých si oba uvědomí, že se nikdy nepřestali milovat. Dívka se vydává za svým budoucím manželem, není si však jistá, komu ze dvou mužů dá přednost...
Ally se po přečtení příběhu vždy zlepší nálada, i když neví, kdo Nathane vlastně je. Existují ale i výjimečné okamžiky, kdy si Ally na svůj život vzpomene. A právě pro tuto chvíli to Nathane vše dělá. Občas si Ally vzpomene, že ona je právě ta dívka a Nathane ten chlapec. Žili spolu padesát let, mají několik dětí a vnoučat, a neskutečné pouto, které na pár chvil dokáže přelstít i nemoc.

Zdroj: cesky-jazyk.cz

Ačkoli na takové romantické knížky moc nejsem, protože mi přijde, že je v nich všechno moc dokonalé, po přečtení téhle jsem toužila dlouho. Po shlédnutí stejnojmenného filmu, který je natočen podle knihy, a mimochodem Allie hraje úžasná Rachel McAdams, jsem si chtěla přešíst i knížku. Ovšem, ačkoli je to ve většině případů naopak, film mi přišel lepší. Přesto má Nicholas Sparks svoje kouzlo v jeho knihách. V tom, jak je píše.

Věty, které mě v knížce dojaly:
,,Když tě, má milovaná, vidím ráno, než odejdeš do sprchy, nebo když jsi ve svém ateliéru ušpiněná od barev, s vlasy bez lesku a s unavenýma očima, vím, že jsi ta nejkrásnější žena na světě."

,,V dobách zármutku a žalu tě budu držet a houpat, a tvůj žal bude i žalem mým. Když pláčeš, i já pláču, a když máš bolest, i já trpím. A spolu se pokusíme zadržet ty proudy slzí a zoufalství a donutíme je, aby stekly do vykotlaných ulic života."

,,Žádný topící se člověk nemůže vědět, která kapka vody zarazí jeho poslední dech..."

,,Tělo slábne smrtelnou nemocí, a přesto slibuji, že ti zůstanu věrný do konce tvých dnů. Něžný dotek skončí polibkem, který znovu probudí radostnou lásku."

,,Naše duše se spojily v jednu, a nikdy se nerozdělí. V nádherném rozbřesku jitra se dotknu tvého zářivého obličeje a uslyším tvé srdce."

,,Láska v těchto posledních a tichých hodinách má v sobě tolik citu a čistoty. Ranní rozbřesk se svou kouzelnou silou probudí lásku, která je věčná."

Fotím 8.

2. dubna 2011 v 21:03 | Luczynka |  Mé fotky
Po dlouhé době zase přidávám nějaké fotky, které jsem vyfotila. Tyto jsou cca z listopadu 2009, června,července a srpna 2010. :) Je to prostě takový mix. Některý jsou lepší, některý horší. Každopádně narovinu řeknu, že teď fotím líp. Když kouknu na fotky rok a půl staré a na ty, co fotím teď, je tam obrovský rozdíl:)
Ale tak snad se i tyto budou líbit.:) Budu ráda za pochvaly i výtky:)