Kde? Deviantart, ČSFD, Databáze knih, Spring.me - zeptej se mě
E-mail: mrs.luczynka@seznam.cz
Instagram: Luczynka

Leden 2011

Fotky - Červenec 2010

30. ledna 2011 v 18:19 | Luczynka |  Mé fotky
Shrnutí měsíce července 2010 :)
Tento měsíc k nám do rodiny přibyl nový člen. A to naše kočička Amy:)


luczynky-world.blog.cz
Pro více fotek stačí kliknout na Celý článek

Best friend - design #55

30. ledna 2011 v 17:49 | Luczynka |  Designy
Název: Best friend
Vytvořeno: 30.1.2011
Můj názor: Po nějaké době mě zase začala bavit grafika a designy:) Okraje stránek jsou ukradeny z DeviantArtu:D Design je s mou skvělou přítelkyní. Jak říká citát: Přítel je ten, který přijde, když ostatní odejdou. Tohle je pravá přítelkyně a jsem ji za všechno nesmírně vděčná. je to prostě sestra:)
Náhled:

Živote zpomal. Nestíhám.

27. ledna 2011 v 0:49 | Luczynka |  Můj deník
Tak, vážně se v tomhle článku pokusím málo psát, (haha, už se vidím) protože jsem chtěla, aby tohle byl takovej fotkovej článek:)
Už od 3.1. nechodím do školy a začíná mi to čím dál tím míň vadit:P Počítám, že s tím ramenem budu doma ještě tak do konce příštího tejdne... Ha. Ale našla jsem si novou zábavu, sleduju seriál Skins. Je to hrozná závislost. I love it!
Mimochodem, příští čtvrtek jdu na maturiťák. (proboha, ne na můj:D) K tý příležitosti jsem si koupila úžasný botky. Jo, za poslední 2 tejdny jsem si koupila troje:D (někdo je závislej na cigaretách, já na botech) Akorát fakt netuším, co si vezmu za šaty. Sponzore, kde jsi?:P
Za ty tejdny, co jsem doma, propadám uklízení. To je ta nuda, no.
Včera jsem si 4 a půl hodiny lakovala nehty a konečně jsem objevila lak, kterej se mi neloupe.(já vím, že vás to hrozně zajímá:)
Dost keců, něco jsem slíbila.
                                                    Hrozně zamilovaná jsem do tý písničky!♥

To jsou ony:):P

luczynky-world.blog.cz
Občas si takhle lehnem do postele a děláme na sebe ksichty:D Takhle to dopadá potom:P
luczynky-world.blog.cz

Milovat.

23. ledna 2011 v 0:20 | Luczynka |  Můj deník
Vlastně ani nevím, proč zrovna TOHLE píšu SEM. Ale už jsou to skoro 4 roky, co tenhle blog existuje, a za tu dobu jste si mohli zvyknout na to, že já taková prostě jsem:P Možná je to moc osobní, ale já se asi potřebuju vypsat...ze štěstí. :)
Skoro přesně před 2 lety jsem poznala osobu. V tý době hrozně frčel X-chat:) Prostě...dnešní facebook. Ale...já jsem tomu blbýmu X-chatu neskutečně vděčná. Díky němu jsem poznala TU osobu. A byla to láska na první pohled.
Trvalo několik měsíců, než jsme se poprvé setkali. Samozřejmě to tak trvalo kvůli mě, jelikož se prostě neumím seznamovat s lidma:) A už tohle jsem na něm oceňovala. Že dokázal čekat.
Ty začátky byly tak krásně nevinný:)
Kvůli lásce jsem začala kašlat na kamarády, některé jsem kvůli tomu ztratila, ale Ti, kteří to chápali, zůstali nadále. To jsou praví přátelé;) I vy jste určitě někdy zažili tu situaci, kdy se musíte rozhodnout mezi láskou a kamarády, ale nechcete ztratit ani jedno. Je to těžký rozhodování, vážně je.
A tak plynuly měsíce a 5.2.2011 to bude rok a půl co jsme spolu. Přijde mi to tak neskutečný. Přijde mi to jako tak dlouhá doba, ale na druhou stranu je to všechno jako včera. Přijde mi to tak úžasný.
Pořád to nechápu, proč zrovna JÁ? Čím to, že si vybral mě? Na světě žije přes 10 miliard lidí, z toho přes 5 miliard jsou ženy. Proč si nevybral jednu z těch 5 miliard? Je to tak kouzelný:)
Překonali jsme spolu hromadu překážek (se mnou to není lehký) a určitě se jich ještě hromada naskytne. Ale věříme v to, že to spolu prostě zvládneme.

Miluji ten pocit, kdy mu můžu usínat v náruči.
Miluji ten pocit bezpečí, když jsem v jeho objetí.
Miluji tu jistotu, že mě někdo miluje. Konečně a pravou láskou.
Miluji, když mi do ucha šeptá, že jsem pro něj vše a nikdy se mě nevzdá.
Miluju tu bezprostřednost, když jsme spolu.
Miluji ten pocit štěstí, když jsme spolu.
Miluji to, že mu můžu říct úplně cokoli, aniž by mě za to odsoudil a vysmál se mi.
Miluji ty chvíle, kdy si spolu brečíme v náruči štěstím.
Miluji ty chvíle, kdy se spolu smějeme naprostejm hovadinám.

Vím, že ON je to největší štěstí, co mě mohlo kdy potkat.
A i když nám skoro všichni říkají, jak jsme v tomhle věku šíleně naivní, my věříme v to, že spolu budeme do konce života. Navždy a šťastní.
ol

Anne-Sophie Brasmeová - Dýchej

21. ledna 2011 v 23:01 | Luczynka |  Knihy

Charlene nám ze své cely svěřuje svou minulost - příběh o posedlosti, závislosti na druhém člověku vedoucí až ke ztrátě identity.
"Jmenuju se Charlene Boherová a je mi devatenáct let. Už dva roky hniju tady a čekám, až uplyne a skončí zase jeden den. Sotva dospělá jsem spáchala nenapravitelné. V noci ze 7. na 8. září před dvěma roky jsem zabila..." Sarah je charismatická sebevědomá mladá dívka. Vedle ní má Charlene konečně důvod žít - a udělá všechno proto, aby to vydrželo co nejdéle. Když ji ale Sarah připraví o poslední zbytek důstojnosti a sebeúcty, nachází Charlene jediné východisko: Sarah musí zemřít.

Luczy


Zdroj: knihkupectvi-papyrus.cz
Sepsala bych to sama, ale jsem na to moc líná:D Ve čtnářským deníku to mám jen stručně, takže to sem radši nepíšu:)) No možná se na to někdy vrhnu a tenhle článek udělám tak, aby byl vážně MŮJ:D

Ne, tahle kniha se mi radši neměla dostat do rukou. Na můj vkus v ní bylo moc témat najednou - kamarádství, nešťastná láska, drogy, alkohol, sebevražda,...

Somaly Mamová - Prodaná nevinnost

21. ledna 2011 v 22:58 | Luczynka |  Knihy
Somaly se narodila v malé kambodžské vesnici, ale své pravé rodiče nikdy nepoznala. Žila střídavě u cizích lidí, na něž musela pracovat, a nakonec se jí ujal snad ten nejhorší z nich. U dědečka ji čekal osud podobný životu tisíců ostatních dívek v této části světa, kde ženy slouží mužům jako otrokyně. Somaly vykonávala nejtěžší práce, a přitom sklízela jenom rány. Jedinou světlou stránkou jejího dětství byla škola, kde se naučila číst a psát. Avšak už ve dvanácti ji dědeček prodal kupci, jemuž dlužil peníze, a o tři roky později potom manželovi, který ji rovněž pouze bil a týral. Somaly si našla práci v nemocnici, kde pracovala jako ošetřovatelka v neuvěřitelně primitivních podmínkách. Všechno se léčilo aspirinem, hygienické podmínky strašlivé, ošetřovatelky byly pravidelně znásilňovány lékaři, ale všechno strpěly, protože za práci dostávaly odměnu v naturáliích, což jim umožňovalo přežít. Somaly se dlouho nevzdávala naděje a s nevídanou odvahou a silou bojovala s nepřízní osudu. Když ji však zradil i přítel, jemuž věřila, ztratila chuť žít...
luczy
Zdroj: knihkupectvi-papyrus.cz
Sepsala bych to sama, ale jsem na to moc líná:D Ve čtnářským deníku to mám jen stručně, takže to sem radši nepíšu:)) No možná se na to někdy vrhnu a tenhle článek udělám tak, aby byl vážně MŮJ:D
Knížka nepříliš zábavná. Občas mě nebavil styl, kterým autorka psala.Ale určitě stojí za přečtení.

Barbora Koudelková - Návrat do českého pekla

21. ledna 2011 v 22:53 | Luczynka |  Knihy
Celý národ sledoval příběh mladé Češky, která se zamilovala do Afričana, odjela za ním do Ghany a stala se zajatkyní nigerijské mafie. Báře se podařilo přežít brutální mučení a uprchnout i se svými dvěma dětmi. Konečně se žena, životem víc než zkoušená, vrací do vlasti. Ale ani zde se růžový sen nekoná: ona ani děti nemají české doklady, je zadlužená a na konci sil. Ocitne se úplně na dně, a tak jí úřady obě děti odeberou

Luczynka
Zdroj: CBDB.cz

Sepsala bych to sama, ale jsem na to moc líná:D Ve čtnářským deníku to mám jen stručně, takže to sem radši nepíšu:)) No možná se na to někdy vrhnu a tenhle článek udělám tak, aby byl vážně MŮJ:D
Pokračování ke knize Útěk z afrického pekla. Neříkám, že jsem tuhle knížku neměla hned přečtenou, ale přece jen ta předchozí byla zajímavější:)

Barbora Koudelková - Útěk z afrického pekla

21. ledna 2011 v 22:50 | Luczynka |  Knihy
V devatenácti letech se na dálku zamilovala do afrického černocha a odjela za ním do Ghany. Na pobřeží Atlanstkého oceánu prožila nádherný měsíc a myslela si, že je to jen začátek celoživotního štěstí. Příliš pozdě přišla na to, že se stává bílým otrokem nigerijské mafie. Jak utéct z afrického pekla plného ponížení, bití i znásilňování a zacharánit dvě děti bez evropských dokladů? O tom vypovídá Češka, která přežila brutální mučení černošským přítelem, nelidské podmínky ghanského vězení a kterou naivita přivedla až na práh smrti.

luczynka
Zdroj: CBDB.cz
Sepsala bych to sama, ale jsem na to moc líná:D Ve čtnářským deníku to mám jen stručně, takže to sem radši nepíšu:)) No možná se na to někdy vrhnu a tenhle článek udělám tak, aby byl vážně MŮJ:D
Tuhle knížku jsem měla přečtenou za půl dne. Nešlo se od toho odtrhout. 

Khady - Zmrzačená

21. ledna 2011 v 22:47 | Luczynka |  Knihy
Khady vyrůstala u babičky v malém senegalském městečku v rodině, kde vládla velmi přísná výchova. K tradicím patřila i rituální obřízka, kterou musela malá Khady podstoupit ve věku sedmi let. Nikdy nezapomene na strašlivou bolest, na krev, nesnesitelné utrpení a pocit, že život pro ni skončil. Zatímco muži u příležitosti této "oslavy" venku podřízli berana a hodovali, holčička celé dny proležela v horečkách jako ochrnutá a přála si zemřít. Co provedla, že musela krutě trpět? Na tak otřesný zážitek není možné zapomenout a Khady jej s sebou nese po celý život. I její další osud se odvíjí v duchu prastarých tradic, které nedbají na lidská přání a žena je podle nich pouze figurka na šachovnici. Jednoho dne odejde třináctiletá Khady pro vodu k obecní studni, a když se vrátí, zjistí, že ji mezitím otec a bratři v mešitě provdali za neznámého bratrance - o dvacet let staršího muže, k němuž necítí nic, jen strach a odpor. A návdavkem se jí dostane pár dobrých rad: Poslouchej, co ti manžel řekne, nikam nechoď, na kamarádky zapomeň a nikdy nesmíš říct ne. Ve čtrnácti musí Khady opustit rodinu a všechno, co zná a má ráda, a odejít s nenáviděným mužem do Francie. Tam se dívka postupně probouzí ze zlého snu a nachází odvahu, aby promluvila, vykřičela vztek a bolest a porušila tradiční tabu. V knize popisuje svůj boj, který ji přivedl ze stínu mangovníku u rodného domu až do řad mezinárodních organizací
Luczynka
Zdroj: Popron.cz
Sepsala bych to sama, ale jsem na to moc líná:D Ve čtnářským deníku to mám jen stručně, takže to sem radši nepíšu:)) No možná se na to někdy vrhnu a tenhle článek udělám tak, aby byl vážně MŮJ:D
Knížka, která mě velice zaujala. Člověk se úplně vžije do hlavní postavy. Doporučuji! 

Natascha - Dušemrdi

21. ledna 2011 v 22:43 | Luczynka |  Knihy
Autentický deník sedmnáctileté dívky žijící na předměstí jednoho nejmenovaného německého města. Natascha bydlí pouze se svou matkou, se kterou se věčně hádá. Jedinou útěchu nachází v drogách, na které si ale musí vydělávat prostitucí. Vzhledem k tomu, že vypadá ještě jako dítě, nemá o zákazníky nouzi, i když takových, kteří by se k ní nechovali hrubě, je mezi nimi menšina. Natascha píše do deníčku o všech svých zážitcích až s brutální otevřeností.

Luczynka
Zdroj : Bookshop.cz

Větší hrůzu než je tahle knížka jsem snad nečetla. Přehnaná nespisovnost je v ní šíleně otravná. Ale dočetla jsem ji do konce, páč jsem věřila v to, že se to třeba ještě rozjede. Ale nerozjelo. 

Josef Vondrka - Smrt jménem závislost

21. ledna 2011 v 22:40 | Luczynka |  Knihy
Autor vypráví, jak pomalu propadal závislosti od kouření marihuany až do smrtícího kolotoče každodenního braní tvrdých drog. Popisuje nevyslovitelné stavy abstinenčních příznaků zapříčiněných dlouhodobým braním drog. Zabývá se životem narkomana, který žil v centru drogové scény v Praze a poznával osudy dalších narkomanů, které potkával, když jim vyměňoval stříkačky. Vypráví o těchto setkáních, ale i o smrti, která potkává tyto mladé lidi, často ještě děti. Popisuje pražské protidrogové kontaktní centrum jako místo pomoci a svoje pokusy se závislostí přestat. Přibližuje však i onu obrovskou sílu závislosti, která ho nutila agresivně usilovat o drogu. V další části provází čtenáře systémem léčebných zařízení až k místu, kde se mu podařilo odevzdaně přijímat pomoc. Popisuje chod tohoto zařízení a pomocí deníku dokresluje každodenní souboje se závislostí a vítězství nad sebou samým. V závěrečné části knihy ukazuje, že závislost nekončí odchodem z léčby. Kdo jednou přešel na stranu drog, už nemůže zpátky, může jen abstinovat a bojovat sám se sebou celý život. Abstinující narkoman nepije ani alkohol, aby po nějaké době nepřešel zpátky k silnějším drogovým zážitkům. Autobiografické vyprávění doplňuje úvod a komentář odborníka a slovníček slangových výrazů používaných v souvislosti s drogami.
Luczynka


Zdroj: obchod.portal.cz

Knížka, která se mi skvěle četla. Přečetla jsem ji jedním dechem.  

Fotky - Červen 2010

17. ledna 2011 v 20:40 | Luczynka |  Mé fotky
Shrnutí fotkama dalšího měsíce:) Červen 2010.
luczynky-world.blog.cz

DIY triko Placebo

14. ledna 2011 v 17:50 | Luczynka |  Má výroba
Už delší dobu mám Placebo mánii:) A napadlo mě, že si udělám další tričko :)
A proč dávat za triko 600,- , když to moje může bejt mnohem levnější a ještě mám větší radost z toho, že jsem si ho sama vytvořila:) Je obyčejný, ale mně se líbí!

Kdybyste chtěli stejné(samozřejmě, že nebude úplně stejné, je to malované ručně, a tak je každý kus originál) nebo podobné triko, stačí napsat na mail mrs.luczynka@seznam.cz nebo do komentářů:) Budu moc ráda.
Cena: 220,- (triko,barva, práce)
luczynky-world.blog.cz
Kdo nezná, poslechněte si je:)


Fotím 7.

12. ledna 2011 v 12:05 | Luczynka |  Mé fotky
Zase nějaký to moje focení=)
Prosím vás i o kritiku:) Přeci jen...chtěla bych se v tom zlepšit:) 
luczynky-world.blog.cz

Nick Cave & The Bad Seeds & Kylie Minogue - Where The Wild Roses Grow

11. ledna 2011 v 15:49 | Luczynka |  Hudební videa
Tu písničku už znám hrozně dlouho a kdykoli ji slyším, poslouchám ji třeba 30× za sebou. Kylie má neuvěřitelně jemnej a příjemnej hlas. Neposlouchám ji, ale tahle písnička je prostě absolutně nádherná. 

3 dny utrpení v nemocnici a dlooouhý prázdniny.

8. ledna 2011 v 21:37 | Luczynka |  Můj deník
Ani nevíte, jak jsem byla včera štastná,když mi sestřička oznámila, že bych už dneska mohla jít domů. Netušila jsem, že ty necelý 3 dny, co jsem tam strávila budou tak nudný. A otravný. Ležet furt v posteli, absolutní hrůza!
Ve čtvrtek jsem nastoupila v půl 7 ráno a do půl 1 jsem čekala, než mě odvezou na sál. Tam jsem dostala narkozu a byla tam skoro 2 hodiny. Zvláštní.
Neměla jsem ty dny vůbec pomyšlení na jídlo a tak jsem dohromady snědla 2 suchý housky a1 malej krajíc chleba s máslem...
Vzala jsem si s sebou 4 knížky, notebook, páč tam byla wifina aněkolik filmů. Ale vůbec na nic jsem neměla náladu.
Dostala jsem asi 21 injekcí, at uz na bolest nebo na ředění krve. To rameno mě ted, ikdyž už jsem měla 4 prášky na bolest, bolí jako svině...=/
Mám bejt s tím doma asi měsíc a já vůbec nevím, co budu takhle dlouhou dobu dělat...
Musím dělat všechno levou rukou, je to hrozný" Omlouvám se za chyby v článku, ale to fakt nejde...
tgstg
tgstg

Paulo Coelho - Jedenáct minut

5. ledna 2011 v 0:01 | Luczynka |  Knihy

Proslulý brazilský spisovatel Paulo Coelho vyznává jedno krédo: mluvit o tom, co ho znepokojuje, nikoliv o tom, co chtějí lidé slyšet. Autor se ve svém románu inspiroval příběhem mladé Brazilky. Venkovská dívka podepíše v Rio de Janeiru s evropským podnikatelem smlouvu, která jí má zajistit kariéru tanečnice, když však pozná skutečné podmínky práce v ženevském podniku, dá přednost svobodnějšímu životu prostitutky. Tak předčasně vyzrává a vzdaluje se ideálům mládí, místo snů má cíl: našetřit peníze na koupi statku v Brazílii. Je zklamána citovými i sexuálními "vzory" a představa harmonického tělesného i duševního splynutí dvou lidí jí připadá zcela utopická. Jakmile však symbolicky vkročí na starobylou poutnickou Svatojakubskou cestu, která Ženevou prochází, rázem se její tělo i duše začínají působením lásky opět shledávat.
Coelhův román Jedenáct minut není konvenčním vyprávěním o lásce a sexu, ale odvážným a velmi potřebným varováním před tím, co autor nazývá falešnými modely sexu.
Zdroj: coelho.cz

L.
 Tak tohle byla knížka, kterou jsem měla přečtenou za den. Naprosto jsem se do ní zažrala. Výborně se mi četla, narozdíl například od Alchymisty, také od P. Coelha, který se mi četl nesmírně špatně. Všichni mají Coelha v hrozné oblibě, ale já jsem mu po přečtení Alchymisty prostě nemohla přijít na chuť. Tenhle kousek ale můj názor změnil. A navíc... ten konec byl nádhernej:) Opravdu úžasná kniha!

Flowers - design #54

4. ledna 2011 v 23:57 | Luczynka |  Designy
Název: Flowers
Vytvořeno: 4.1.2011
Můj názor: Už jsem se na sebe na tom předchozím designu nemohla dívat:D Asi je tenhle vzhled pro tenhle blog trochu neobvyklej, ale věci se mění a já taky. Chtělo to tu trošku rozsvítit, předtím to tu byla samá černá a už jsem se v tom cítila divně. Přicházím s tím k lepší náladě, představuju si jaro.
Náhled:


Behind every beautiful thing there is some kind of pain.

3. ledna 2011 v 0:03 | Luczynka |  Můj deník
Je to zase dost dlouho, co jsem se naposledy ozvala. Vždycky jsem si řekla ,,Teď něco napíšu.", ale pak jsem se zahleděla zase do něčeho jinýho a z článku nebylo nic.
Užila jsem si naprosto krásný a nejlepší vánoční prázdniny:) Byla jsem doma asi den, ostatní dny jsem pořád někde byla a přespávala:) Tohle mi prostě... chybělo.
Co Vánoce? Popravdě jsem myslela, že to bude horší. První Vánoce bez táty. Ale zas to tak špatně nedopadlo. Odpoledne jsme jeli s mamkou, babičkou a dědou k tetě, kde jsme se navečeřili, rozbalili si dárky, ale hlavně byli všichni spolu. S mamkou jsme se rozbrečeli... nevím jestli štěstím, ale tím, že víme, že tihle vždycky budou s náma a tihle nám nejvíc pomohly ohledně tý hnusný záležitosti s tátou.
Další den jsem jela k druhý babičce, tam jsme oslavili Vánoce s druhou sestřenkou a tátou. A byl zase konec. Konec těch svátků, z kterejch je nervní tolik lidí. Pryč během 2 dnů.
Silvestra jsem oslavila s kamarádkou, bylo to fajn:)
4 dny jsem strávila s miláčkem na chatě. Uteklo to jako voda.

...Ten rok celkově utekl hrozně rychle. Za ten rok jsem se hrozně změnila. Ať už po tý vnitřní stránce, tak po tý vzhledový. Našla jsem sama sebe. Ztratila jsem pár přátel, ale vlastně si ani nemyslím, že je to mou vinou. Pár nových přátel jsem si taky našla. Udělala jsem pár obrovskejch kravin, kterých lituju i nelituju. Zažila jsem nejhorší okamžiky mýho života. Staly se věci, který pro mě byly absolutně nový. V srpnu jsem měla rok vztahu s přítelem. Naučila jsem se žít doma jen s mamkou, a stále mi to přijde jako noční můra, že se nám tohle opravdu stalo. A taky jsem si rozhodla o mojí budoucnosti. A já doufám, že se na školu, na kterou chci dostanu.
Tohle byl prostě rok plný změn, velkých změn...

Tenhle rok jsem si nedávala ani žádný předsevzetí, protože to stejně nemá cenu. Nemám pevnou vůli. Jen bych chtěla příští školní rok začít chodit hrát na klavír, když jsem si za 5000,- koupila před Vánocema keyboard:) Pak bych se chtěla naučit na snowboardu, konečně. Doteď jsem nemohla, páč mám špatný rameno, ale ve čtvrtek jdu konečně na operaci (začínám se trochu bát a už nejsem klidná jako před nějakou dobou) a tak by to příští rok snad už šlo:)

Koukala jsem se, co jsem sem psala před rokem a narazila jsem na tuhle písničku od Alter Bridge. Trocha nostalgie na starý dobrý časy neuškodí. Ten song fakt znožňuju. ♥
Luczynka
Luczynka
Luczynka
Luczynka
Luczynka
Luczynka