1. Asi jsem se zbláznila... Proč? Včera jsem se rozhodla, že se nechám ostříhat. Moje vlasy nad zadek. A co jsem udělala? No nechala jsem se ostříhat:) V 9 večer jsem mamce dala nůžky do ruky se slovy ,,Mami, ostříhej mě, prosím." Vykulila na mě oči a řekla, ať na to zapomenu. Nakonec ty nůžky ale do ruky vzala a začala stříhat. :) Mám dole 25cm. Když jsem s tím dneska přišla do školy, pár lidí si toho sice všimlo, ale říkali, že to o moc kratší není:) Popravdě...chtěla jsem to ještě kratší, než to mám:) Ale tak...příště:)

2. Palette mi zrušilo mojí barvu na vlasy... Všechny barvy XXL se ruší, kvůli nějaký nový barvě. Nevím, co na tu hlavu hodím:D Jediná červená, která byla fakt červená a oni mi ji zrušej. Ale objevila jsem ještě zářivější červenou Natural Colors od Palette. Tak ji vyzkouším a uvidím:)

3. Z tý školy jsem už na nervy. Dostali jsme konečně jinou učitelku na fyziku, tak mi snad tu 4 nedá. Ani tu 3 by nemusela. Asi jsem se zbláznila, ale přepisuju kvůli ní celej sešit, páč dbá na technickou úpravu, tak se aspoń jednou za několik let snažím psát "slušným písmem".:D

Včera jsme psali z chemie. Samozřejmě jsme o tom nevěděli, protože já a pár dalších jsme chyběli přechozí 2 hodiny. Tak nám teda řekla, že nám tam tu látku z 2 hodin nedá. Ale co udělala? Samozřejmě, že nám to tam dala. Jak tak na to koukám, budu ráda, když i z tý chemie nepropadnu.

4. Začala jsem opět pěkně rozhazovat peníze. Jenže...když já mám furt potřebu si něco kupovat:P

Už mám nakoupený skoro všechny dárky. Vlastně už jsem je měla nakoupený v říjnu. Tenhle rok jsem si dala trochu předstih:D

Btw: Začíná na mě pomalinku, ale jiště doléhat ta vánoční atmosféra. Všechny obchody už jsou vyzdobený, všude nápisy Vánoce. Docela se i těším.

Pro dnešek končím, trochu jsem se rozepsala. Měla jsem hroznou chuť něco napsat. A třeba si to i někdo přečte:P

I přes to, že mě pěkně štve,když mi začně skákat ve 3 ráno po židli, drápat koberec a kouše mi palec u nohy, nadevše ji miluju! :)

Tak zase po nějaké době srhnutí měsíce fotkama:) Tentokrát to je Duben 2010:)

Po nějaké době přidávám zase nějaké fotky, které jsem za pár týdnů vyfotila:) Některé jsou povedené, některé zase míň. Ale já to miluju:)

Btw: Okolo některých fotek mají být černé rámečky, v kterých je vepsán můj podpis. Ale jelikož mám černé pozadí na blogu, nejsou rámečky vidět a vyniknout jen ty podpisy. Škoda.

Symbolický román z roku 1988 se stal vůbec největším brazilským bestsellerem všech dob. Přispěla k tomu současná vnitropolitická situace v Brazílii s nesmírnými sociálními problémy ale i dlouholetá tradice spiritismu a magie. Pohádkové vyprávění o cestě za pokladem vychází z příběhu ze sbírky Tisíc a jedna noc a je zároveň výzvou k naplnění vlastního osudu poznáním posvátnosti světa.

Španělský pastýř Santiago má dvakrát po sobě stejný sen o pokladě pod egyptskými pyramidami a, přestože příliš nevěří, že by to mohlo něco znamenat, zajde za cikánkou. Cikánka mu však neřekne víc než věděl. Setká se s mužem - králem -, který mu vypráví o Osobním příběhu. Každý člověk má svůj sen, ale ne všichni jsou však schopni vydat se na cestu svého Osobního příběhu. Dodá Santiagovi odvahu, aby se vydal do Egypta, přestože to znamená opustit veškerou jistotu jeho dosavadního života. Na cestě se naučí dbát všech znamení, naslouchat svému srdci.

Musí překonat několik překážek, které ho od pouti odrazují, počínaje tím, že je hned na začátku cesty okraden o všechny své peníze. Nakonec se dostane do pouštní oázy a najde zde, jak svou velkou lásku Fátimu, tak i svého průvodce a zasvěcovatele moudrého alchymistu, který mu radí, jak skrze viditelné věci dojít k duchovnímu poučení. Na konci cesty se dočká i opravdového zakopaného pokladu.

Zdroj: seminarky.cz

Moje hodnocení: Čtu na knížku samou chválu a myslím, že je zasloužená, protože Paulo Coelho má zvláštní dar-vtáhně čtenáře do děje, jako bychom to prožívali my. Ale popravdě...já si tu knížku nějak nezamilovala:) Ale bude to tím, že na tenhle žánr nejsem zvyklá. Čtu úplně něco jiného, takže co se dalo teď čekat:)

Ale myslím, že z knížky se dá i hodně poučit:)

Název: An egoist
Vytvořeno: 17.11.2010
Můj názor: Přesně po měsíci jsem udělala nový design. Tam ten už mě štval. Včera jsem měla fotící, a tak je tenhle design trochu egoistickej. Co se dá dělat, budete to tu se mnou muset vydržet;) Mám zas nějaký temný a špatný období, proto samá černá.
Náhled:

Tak zase po týdnu píšu. Popravdě, vlastně ani nevím, co bych měla psát.

Ale je sobota a já se nudím. Tak zas něco nesmyslnýho napíšu. ;)

Tenhle týden... byl divnej. Ve škole mi to utíkalo pomalu, jako snad nikdy:/

Měla jsem 4.nejlepší čtvrtletku z matiky [fakt si sama sobě tleskám,protože matika je můj nepřítel:P]. Velkej opakovací test z ájiny za 1, jsem spokojená:)

Hmmm a ve čtvrtek jsme psali čtvrtletku z češtiny. Češtinu jsem měla vždycky ráda, vždycky mi šla, ale tahle čtvrtletka se mi fakt nepovedla:/ Jsem zvědavá na výsledky:/

Hmmm a příští tejden mě nečekaj zrovna krásný věci. Pondělí písemka z elektriky z fyziky. Vážně, vůbec to nechápu. Dá nám naučit se 30 stránek z učebnice, neřekne nám k tomu ani slovo a starejte se. Ještě, že za tejden budem mít jinou učitelku. V pátek mě čeká velká z dějáku[grrr...jak já ho nemám ráda].

Ale dost o škole, mám jí plný zuby přes týden a ještě se s ní otravovat v sobotu:D

Dneska mám v plánu koukat na seriály, filmy, něco ukutit z fima a večer asi počtu povinnou četbu - Motlitba za Kateřinu Horovitzovou, která mě vůbec, ale vůbec nebaví. A taky balit dárky na Vánoce:D

A možná ještě půjdu něco vyfotit ven, ikdyž počasí není zrovna takový, jaký bych si představovala.

Ve střed jsem dostala nový botky, z kterejch jsem unešená:)

A včera jsme byly s mamkou nakupovat, původně na Vánoce, ale nakonec jsem nic nesehnala.

Tak jsem si udělala radost z mojí vejplaty:) A co jsem si koupila? Ano, opět boty:D Ale... já z nich mám takovou radost:) A taky triko/halenku:D

A taky jsem včera byla na nehtech:) Tak jsem spokojená.:)

No tak dost blábolů:)

Bordeaux, 1943, německá razie. Sidonie a její pětiletá dvojčata jsou zatčeni. Budou deportováni, protože mají černou pleť. Páchnoucí vlak plný úzkosti a strachu je po strastisplné pouti doveze do Osvětimi. Ihned po příjezdu odeberou vojáci Sidonii syna - musí mezi muže. Vzápětí poté jí zemře dcera a ji převezou do Ravensbrücku. Sidonie bojuje proti utrpení a ztrátě rozumu vzpomínkami na rodný Martinik. Děs a hrůza tábora v ní probouzí dávnou paměť zotročených afrických předků. Oni se přece bouřili, přežili staletí útlaku. Stvoří si vlastního boha Agenora a modlí se k němu, prosí ho o sílu a odvahu. Vždycky byla hrdá na to, že sama otroctví nikdy nezažila, a vzdoruje ze všech sil.

Zdroj: arara.cz

Jedna z mála knih, u kterých mi ukápla slza. Knížka psaná ich-formou. A vážně mě zaujala.