... i když to občas moc nejde.

Užila jsem si skvělej páteční večer s mojí pivní vílou.

Miluju tyhle večery, fakt jo :-)

Ztratila jsem a ztrácím všechno, na čem mi záleží.

Přijdu si sama, přitom nejsem. Nebo spíš... všichni dělaj, že nejsem sama. Já se tak cejtím.

Chtěla bych vrátit čas, asi tak rok. Kdy bylo všechno fajn.

Začíná mi bejt strašně špatně ze všech lidí. Všichni jsou tak falešný. Proč.

Začínám se zase uzavírat do sebe a vím, že tohle není dobrý.

.^{Jinak sorry za opětnej depkařskej článek. Jen to ze sebe potřebuju dostat.}

Uh...

Poslední dny na mě zase dopadá takovej ten pocit, kdy nemůžu. Strašně moc bych chtěla napsat ohromnou hromadu věcí, ze všeho se vypsat, dostat to ze sebe. Napsat, jak se cejtím, na co myslím, co se chystám udělat, co mě trápí, co bych chtěla změnit, co bych naopak udělala znovu.

Nic neřešit a prostě jen psát. Napsat kilometr dlouhej článek a pak si říct: ,,A teď jsi to ze sebe dostala, buď ráda."

Jenže nemůžu. Nemůžu nic z toho. Na jednu stranu si říkám, že už mě všichni musíte mít tak prokouklou, že by vás nic nepřekvapilo, na druhou stranu ale... bojím se reakcí lidí, který sem choděj a pak je denně osobně potkávám. Jsem sice v hodně věcech průhledná, i když se občas dokážu dobře přetvařovat, ale nechci být zas až tak průhledná, aby můj osobní život znal celej Liberec. A nejen ten.

Ale jo, vážně mi to chybí a někdy bych to ze sebe opravdu potřebovala dostat a slyšet názor CIZÍHO člověka. To, že to napíšu do deníku, to mi sice pomůže, ale nikdo na to nereaguje.

Po opět trochu pesimistickým článku přikládám nějaký fotky, který jsem za poslední dny vyfotila novou zrcadlovkou. Není to zatím nic moc, musím se s ní vážně ještě naučit pracovat. A ty lepší fotky si schovávám na samostatný články.

V sobotu to budou přesně 2 roky a 9 měsíců.

I přes to všechno, co bylo, co se mezi náma stalo a že se pár věcí posralo, tohohle člověka miluju nade všechno na světě.

Jak už jsem v předchozím článku psala, ve středu večer jsem si objednala mojí první zrcadlovku, která mi včera dopoledne dorazila:-) Obrovská rychlost:-)

Po zrcadlovce jsem toužila cca 4 roky, před necelejma 2 rokama jsem jsem si koupila lepší kompakt, kterej byl na úrovni horší zrcadlovky.

Jelikož jsem ale našla brigádu a VYDĚLÁVÁM SI :D, můj první cíl byla zrcadlovka:-)

Zatím si nemůžu na nic stěžovat, jsem s ní spokojená. Sice se s ní musím ještě pořádně naučit, ale tak o tom to je:-))

Pro zajímavost je to Nikon D3100:-)

Začínám si uvědomovat, že tady na to pěkně kakám. Každej den mám chuť sednout k blogu a začít psát dlouhý články. Jenže...ono není moc o čem. Můj život začíná nabírat pořádnej stereotyp. Vstát, do školy, ze školy, do práce, z práce, domů, zapnout pc, "dělat školu", vypnout pc, jít spát, vstát, do školy, že školy, do práce, z práce, domů, zapnout pc,................

Vím, že jsem si to takhle sama vybrala, ale začíná mě tenhle život trochu nudit.

Jediným světlým bodem jsou pátky. Co si budeme povídat, páteční večer doma jsem nestrávila už tak půl roku. Každej pátek se toulám po hospodách(spíš po jedný oblíbený:D), domů se vracím v půl 3 nebo spím po kamarádkách a kamarádech:D

To mi tak připomíná minulej pátek, na kterej moc dobrý zážitky nemám:D Vypravila jsem se s kamarádkou na pivo, jenže se nás tam nakonec sešlo TROŠKU víc:D Nakonec jsem skončila se 4 pivama, panákem zelený a 70% absintha. Lucinka nejdřív strašně v pohodě, frajerka, ale pak najednou pic a komatila jsem hodinu na stole a nebyla jsem schopná vnímat:D Poznala jsem asi milion novejch lidí a prej jsem si strašně ráda povídala:D (jinak si nepovídám, jsem trochu uzavřená a nebavím se s lidma, který neznám:D). Nakonec mě přítel záhadným způsobem dotáhl k němu domů a já měla celou sobotu parádní kocovinu:D Ještě, že máma nebyla doma:D Ale jo, mě tyhle akce prostě strašně bavěj!:-) Sice si už připadám jako mírnej alkoholik, moje játra a PLÍCE už rozhodně nemůžou vypadat zdravě:D

V práci jsem si dala pravou ruku na 200°C gril, když jsem ho čistila, samozřejmě jsem s tím musela na pohotovost, měla jsem 1 cm vysoký puchejře a teď to vypadá, jak kdybych měla ňákou nemoc:D

16.4.2012 se nám taky narodila koťátka (britská modrá kočka):-) Mám z nich strašnou radost. Kdybyste někdo měl zájem, napište:-)

A s čím jsem se taky chtěla pochlubit tak to, že včera jsem si objednala konečně zrcadlovku a zejtra ji budu mít doma:-) Ale o tom další článek:)

tip na giveaway:

Jsem ulítlá do prstenů, o to líp, když jsou velký a masivní.

Po tomhle jsem pokukovala už strašně dlouho a když jsem ho na ebayi našla za $ 0,99 a ještě k tomu bez poštovnýho, bylo jasný, že je můj. Takže 19 Kč prstýnek z ebaye, jo dobrý:-)

Přišel mi asi za 10 dní, což je normální.

Začala jsem bejt na ebayi docela závislá, prosedím u něj několik hodin a vyhlížím, co by mohlo bejt dál moje:P

Co vy a ebay? Zkušenosti?:-)

Co si budeme nalhávat, už se zase potřebuju někde vykecat, dostat to ze sebe.

V pátek jsem měla pocit nejšťastnějšího člověka na světě, bylo mi fajn, byla jsem hozená v dobrý náladě, zdálo se, že se mi nemůže nic posrat. Nebo spíš... jsem to tak nějak vysadila z mysli a dělala, že je všechno fajn.

V úterý jsme po 2 tejdnech dostali opravený čtvrtletky z matiky. Učila jsem se na ni asi 6 hodin. Spočítala jsem několik papírů příkladů, uměla jsem to. Ale co? Dostala jsem za 4. Jedna z nejhorších písemek ve třídě. Jsem na sebe naštvaná, fakt jo.

Matikářka nám nabídla doučko na látku, co bereme teď. Řekla, že bude v pondělí a pak nám taky řekla, že si ve čvrtek(dneska) napíšeme písemku. Takže doučování je mi úplně k hovnu, protože z dnešní písemky dostanu na 90% za 5. Nechápu to. Začínám se strašně bát, že prolítnu. Protože po dnešní písemce mi bude vycházet po průměru pětka. Nevím, co mám dělat. Jsem úplně zoufalá.

Začínám strašně litovat, že jsem na tu posranou obchodku šla. Měla jsem jít na tu umělku, kde bych z toho aspoň něco měla. Z týhle školy nemám absolutně nic. Jenže...co pak s umělkou no.

Navíc je mi zas tak nějak na nic, vrací se mi milion věcí z minulosti, který jsem myslela, že už jsou pryč. A ono prej né. Žere mě to, docela dost.

Úplně normální:D

Máme těhotnou číču, tenhle týden by se to mělo narodit:-)

Naše 7mi hodinová návštěva v Mekáči v Praze:D

Se ségruškou na Petříně.

Tenhle článek bych potřebovala zařadit do dvou rubrik, jen škoda, že to technicky nejde.

Jak jsem psala v minulým článku, chystala jsem se do Prahy. Jela jsem tam kvůli koncertu jedný z mojich nejoblíbenějších kapel - Silverstein.

Kamarádka se nabídla, že pojede se mnou a počká na mě někde s někým, až budu já na koncertě. Byla jsem ráda, že mě v tom nenechala samotnou a měla jsem aspoň takhle s kým jet, i když na koncertě jsem byla sama(což mi ale nijak moc nevadilo).

Do Prahy jsme přijely v půl 12, jely jsme k Lennonově zdi, prošly části města, šly na Petřín(jely lanovkou:D) a pak jsme se sešly s kamarádem. Kamarádka s ním byla sama, já šla nakupovat, i když jsem si ze 4 hodinovejch nákupů odnesla jednu čelenku:D

V 18.45 otevírali Palác Akropolis, kde jsem si nejdřív přišla trochu blbě, protože jsem tam byla fakt úplně sama mezi cizejma lidma:D Jako vždy jsem se dostala do 1. řady u pódia, takže jsem si nestěžovala:) Jako předkapela hráli moji milovaní We are the ocean, měli to skvěle nazvučený, Dan Brown byl fakt neodolatelnej(ať žijou pokérovaní chlapi:P). Jediný, co mě mrzí tak to, že nedali ani přídavek. Potom nastoupili milovaní Silverstein, kteří měli fakt nadupanej playlist, neskutečně jsem si to užila, fotila jak o závod, natáčela videa a to se mi taky vymstilo, protože foťák mi spadl z repráku na zem a napraskl mi plast u objektivu, takže paráda.

Po koncertě jsem si šla koupit tričko, z kterýho jsem šíleně nadšená a taky jsem čekala, až se objevěj všichni členové:P Když se objevil Shane Told ze Silverstein, bylo to jasný:D ... Mám několik fotek, popsanou celou vstupenku podpisama, a ježiši, bylo to ÚŽASNÝ!!!!

Poprvý jsem se na koncertě rozbrečela, prostě jsem měla neskutečnou husí kůži a pak najednou ukápla slza. Někomu to bude připadat komický, pro mě to něco znamená, protože prostě ta hudba mě dokáže dostat fakt do kolen.

Po koncertě jsme strávili skoro 8 hodin v Mekáči, protože jsme neměli kde spát:D Ráno jsme hodinu a půl jezdili metrem, aby jsme se zabavili:D A v půl 8 ráno KONEČNĚ domů!:D

Pravda je ale taková, že do Liberce se mi zpátky fakt nechtělo, protože v Praze mi bylo fakt fajn.

Co vy? Podnikli jste taky někdy takovouhle bláznovinu?:D

PS: Fotky nejsou nic moc, ale... špatný světlo a né zas až tak kvalitní foťák dělá svoje:)

Se Shane Toldem:-) Zpěvák Silverstein:-)

Se všema z We are the ocean:-) Týhle fotky si FAKT vážím!!:-)

S Alfie Scullym:-) Kytarista WATO

S Danem :-) Zpěvák WATO

Silverstein:-)

Včera jsem byla podruhý na koncertě Imodium. Jo, byli bezvadný, mám je strašně ráda, jejich texty se mi zarejvaj do hlavy.

Sice nás tam bylo asi 30, ale co, bylo to fajn.

Zítra chystám cestu do Prahy, o tom bude další článek, protože to bude AKCE:D

Co vy? Znáte Imodium?

Ani nevíte, jak jsem se na tenhle moment těšila. Až si sednu k počítači, otevřu blog a začnu psát.

Za poslední dny se toho stalo tolik. Na jednu stranu jsem ráda, že ten program mám tak nabitej, na druhou stranu mě to ale neskutečně vyčerpává a absolutně nic nestíhám.

16.3 jsem byla na koncertě Vypsaný Fixy, bylo to parádní, jsem jsem si to neužila naplno, protože mi nebylo dobře. Pak jsme šli do jednoho klubu s broukem a kamarádama a domů jsme přišli ve 3:D Bylo to strašně fajn, strašně jsem si ten večer užila.

Minulej tejden jsem strávila v posteli, zánět nosohltanu. Po dvou dnech jsem umírala s nudou, ale jak se ty dny, co můžu bejt doma krátily, začala jsem si to doma užívat:D

V pátek jsme šla s mojí pivní vílou Nikčooou na akci zvaná "rokenrolka". Šly jsme spolu někam přesně po půl roku, na den přesně. Pořád jsme někde lítaly, pily pivo, drbaly, smály se a ježiši, bylo mi tak strašně fajn:-) Kolem půlnoci jsem pak byla s kamarádama, s kterejma jsem si to taky užila:-) Domů jsem dorazila skoro ve 2 a od 11 jsem měla jít do práce do Mekáče na 8mi hodinovku. 8 hodin smažit hranolky, no co víc si přát, že:D:D :/

Večer jsem šla s broukem a kamarádem na mandarinkový pivo(říkejte si, že jsem prase, ale bylo FAKT DOBRÝ!), skoro v půlnoci jsme pak vařili špagety a ráno jsem šla do práce.

Tejden ve škole mi strašně utekl, dneska jsme psali čtvrtletku z matiky... fuuuuu, vůbec nevím. Mám z toho strašně smíšený pocity, ale řekla mi, že jedno cvičení mi NEJSPÍŠ nebude počítat, protože jsem týden chyběla. Tak doufám. Protože jestli dostanu 5 ze čtvrtletky, propadám z matiky.

Taky jsem konečně zase po půl roce dostala uvolnění na tělocvik, to znamená, že na něj ZAS NEMUSÍM:D Jen mě štve, že mi ho ten debil nenapsal už v září. A taky to znamená, že ve čtvrtek mám školu jen do půl 1 a to je co? To je parádní!

Jinak ta brigáda... je šílená:D Jako jo, asi jde o zvyk, ale...frrrr, je to strašná makačka a každej den smrdím fakt jak hranolka:D Nejvíc mě sere to buzerování od manažerů, na to si fakt asi nezvyknu. Dávám si tam ještě tak 1-2 měsíce, dýl to fakt nedám. A navíc... ztratila jsem prostě veškerej volnej čas, nemám čas na školu, na přítele, na to, abych se plácla doma. Takže myslím, že ta zrcadlovka, co jsem si chtěla za ty peníze koupit, asi padá:D

BTW: Tipy na giveaways

Po dlouhé době zase článek, který se bude týkat mého tvoření triček:-) Pořád mě to baví, i když už trochu míň, než dřív, ale ještě pořád je to takovej velkej koníček, kterýho bych se nerada vzdala:)

Kdybyste měli zájem o nějaké, které mám tady vyfocené, nebo klidně i s vlastním návrhem, není problém, napište na mrs.luczynka@seznam.cz a domluvíme se:-)

Cena: 260,- (v ceně zahrnuto nové tričko, barva, další materiály a práce)

Tak konečně. Desítky z vás mi psalo, abych udělala článek o mým botníku. Tak jsem si řekla ,,Proč ne." :-)

Vím, že mi to trvalo strašně dlouho, ale teď je už vážně tady:-)

Do bot jsem úplnej úchyl, nedovedu si představit, že bych chodila třeba ve 2 párech bot.

Ty nejkrásnější boty, co v botníku mám. Nevýhodou je ale jejich nepohodlnost a to, že s těmito podpatky po našem městě lítat moc nemůžu. Značka Catwalk.

Botky od slečny z votočvohoz. Jen co jsem je viděla, už jsem věděla, že musej bejt moje:-)

První botky, v tý době pro mě, na vysokým podpatku:-) Z Deichmmana

PPrvní boty na platformě, z Nextu.

Za poslední dny se toho vlastně moc nestalo, jen ty dny po prázdninách byly docela šílený a já byla ráda za jakoukoli volnou chvíli.

Jsem na sebe pyšná, z němčiny jsem měla druhou nejlepší písemku. Je to detail, ale když já tu němčinu tak nesnáším, že tohle vážně udělá radost:D Z matiky jsem dostala DVOJKU (!!!), což je u mě hodně divný:D A co to znamená?:D Už nepropadám z matiky:D

Ve středu jsem měla školu jen do 9:30 (víc takovejch dnů!!), protože jsem potom šla k doktorce, kde jsem čekala 2 hodiny, kvůli zdravotnímu průkazu na brigádu. Odpoledne jsem šla kamarádovi píchnout ucho a jo, zas jsem si užívala ten pocit, že někomu můžu něco propíchnout jehlou:D :P

Ve čtvrtek jsem šla s mojí paní Jablíčkovou, kterou jsem dlouho neviděla(posraná dálka!!!) a je prostě neskutečný, jak hodina s ní dokáže změnit náladu:-) Potřebovala bych ji u sebe každej den, abych nemohla myslet na píč*viny.

V pátek jsme byli se školou v divadle na Romeo a Julii a řeknu vám, takovou pr*el jsem už dlouho nezažila:D

A včera jsem strávila večer s drahým, koupili jsme pizzu, víno a koukali jsme se na MTV na koncert Paramore(teda, spíš jsem ho k tomu donutila:D).

Zejtra píšem milion písemek, a mně se do toho učení vůbec nechce dneska. Nejradši bych se plácla do postele, vzala knížku a čau. A taky bych potřebovala zkouknout pár filmů. (bože, udělej, aby měl den aspoň 48 hodin).

Ve středu jdu podepisovat smlouvu na brigádu a já už si pomalinku dělám takovej wishlist, co nutně v budoucnu potřebuju:D

Na tohle video, co jsem pořídila na jejich koncertě v červnu, se koukám pořád a vhání mi to slzy do očí, protože CHCI ZPÁTKY!!! :-(

A taky tohle

Moje úchylácký tapety za poslední dva tejdny:P