Kde? Deviantart, ČSFD, Databáze knih, Spring.me - zeptej se mě
E-mail: mrs.luczynka@seznam.cz
Instagram: Luczynka

Rok se s rokem sešel

13. září 2015 v 15:27 | Luczynka |  Můj deník
Ufff... Je třináctého září dva tisíce patnáct. Poslední článek napsán před skoro rokem.

Ani nevím, čím bych měla začít. Snad jen tím, že ten čas tak neskutečně rychle letí.

V říjnu jsem odjela na tři týdny do Anglie na stáž, už je to skoro rok a mně přijde, jakoby to bylo předevčírem. Článek o Anglii mám už několik měsíců rozepsanej článek, mám neskutečně moc fotek a neskutečný množství zážitků.

Vánoce 2014 byly asi ty nejhorší, co jsem zažila. Po Vánocích na mě začínal pomaličku doléhat maturitní stres...ale ještě dalších pár měsíců jsem to měla, dá se říct, dost na háku. Čtvrťák byl ten nejhorší rok, co se mýho prospěchu, úspěchů a snahy týče. V dubnu praktická, v květnu všechno ostatní. Učení jsem věnovala tejden, za ten tejden bylo naspáno tak 14 hodin dohromady a několik hodin prosezenejch v hospodách:D Nakonec tedy úspěšně odmaturováno, sice fakt s odřenejma ušima (ať žije účto), ale mám to.

V červnu 3 přijetí na vejšku. Po několikaletým snění někam vypadnout, do zahraničí nebo alespoň do jinýho města, nakonec zůstávám v Liberci a ve škole budu z domova za 5 minut. Nechce se mi, fakt se mi nechce, ale poznala jsem tvrdý pracování, ještě za né moc velký peníze a vím, že ve 20 se mi ještě do konce života makat nechce.

O prázdninách jsem poprvý nejela nikam, ani na každoroční dovolenou po Česku (ha, ať žije moje rodina...), takže jsem si našla dvě práce a doteď zatím pracuju. Poznala jsem těžkej život servírky a taky těžkej život člověka, co pracuje ve fabrice. Ale jako brigáda dobrý.

Jsem několik měsíců šťastně zadaná, mám dvě práce a velký plány do budoucna. Tak snad to u těch plánů jen nezůstane.

Blog mi chybí, strašně moc. Myslím na to tak nějak furt... Že bych asi měla už něco napsat. Ale jsem časově dost vytížená a nebo dost líná. Navíc... z osobních důvodů se mi sem už nechce psát tolik věcí, co dřív.

Ale budu se snažit vrátit, slibuju.






 

Sometimes you're up, sometimes you're down.

4. října 2014 v 19:09 | Luczynka |  Můj deník
"Sometimes you're up, sometimes you're down."

Takhle je to u mě poslední dobou pořád. Jednu chvíli strašně happy a největší optimista na světě, další chvíli mám chuť se na všechno vykašlat a chce se mi brečet úplně ze všeho :D Ačkoli je mi z toho dost smutno, už se tomu asi jen směju:D

Neozvala jsem se tak sto let, mám milion nových zážitků a strašně málo fotek. A taky dost málo času a žádnou náladu na to, abych se rozepisovala o svým životě.

Prázdniny jsem si užila úplně naplno, co si budem povídat, byly nejvíc prokalený :D Sice jsem nestihla ani zdaleka to, co jsem si plánovala (třeba Paříž potřetí, která kvůli mojí lenosti a "mám na všechno dost času" nevyšla), ale prožila jsem je s lidma, který mám ráda a s kterejma je mi fajn, a to je pro mě to nejdůležitější. :)

Jsem v maturitním ročníku, mám šílený známky, jaký jsem nikdy neměla, všichni stresujou maturitou, ale já jsem překvapivě a asi až děsivě v klidu.:D Na jednu stranu je to asi dost blbě, na druhou je mi ale fakt fajn, protože takovejhle "pocit klidu" fakt neznám. :D

Mám práci v tiskárně, která mi prostě sedla a strašně mě baví. Můžu přijít, kdy chci, odejít, kdy chci, no parádní :)

Příští neděli jedu na tři týdny na stáž do Anglie do Portsmouth (kdybyste tam někdo byl, dejte echo, ráda bych se o tom něco dozveděla^^). Mám z toho dost strach, ale strašně se těším. Těším se na nový místo, na angličtinu, na nový zážitky, ale hlavně na to, až na 3 týdny vypadnu, vypnu a nebudu nic řešit. Jsem ráda za tuhle příležitost, protože v týhle chvíli tohle prostě fakt potřebuju. A taky slibuju, že během těch 3 týdnů to tady bude plný novejch článků :)


Koncert Thirty Seconds To Mars potřetí, 30. 6. 2014

26. července 2014 v 19:06 | Luczynka |  Koncerty
30. června jsem si potřetí splnila svůj Marsovskej sen. :)

Na koncert jsem (jsme s Verčou:D) čekaly půl roku, doteď si pamatuju tu hysterii, když jsme zjistily, že přijedou :D
Lístek jsem kupovala hned první den, co se začaly prodávat a o pár měsíců později se objevily VIP balíčky. Meet&Greet za X tisíc si bohužel nemůžu dovolit, ale udělala jsem si aspoň radost s přikoupením Soundchecku - zvukový zkoušky :)
Před halou jsme moc dlouho nečekaly, asi po hodině a půl nás pustili spešl vchodem a po další chvíli už jsme stáli před podiem a čekali. Úplně jsem nevěděla, co od tý zvukovky čekat, ale popravdě, mám z ní ještě lepší pocit, než ze samotnýho koncertu. Jared pořád vtipkoval, učil nás hudební výchovu:D, zazpíval songy, který normálně na koncertech nezpívaj, pro mě neuvěřitelnej zážitek - a ještě z první řady :)
Po zkoušce nás vyhnali na chodbu, kde jsme tak dvě hoďky čekali, než nás pustěj zase zpátky a dostali jsme asi tak 100 krabic pizzy, což jsem fakt nepochopila:D
Na samotným koncertě jsem skončila ve druhý řadě a zjistila jsem, že nesnáším hysterický fanynky a tlačenice. Ne že bych taková ještě před rokem nebyla:D
Koncert jsem si maximálně užila, vyřvala jsem si hlasivky, zasmála jsem se, nachytala jsem si plnou tašku konfetů (:DDDD), málem jsem omdlela, modřiny úplně všude, ale bylo to super a ani těch X tisíc, co jsem do toho dala, nelituju :)

Každopádně jsem zjistila, že už jsem asi vyrostla z takový tý teen hysterie a nedokázala jsem si jejich koncert užít, jako předchozí dva. Ne, že bych si ho neužila vůbec a nelíbil se mi, ale mám z toho všeho takový smíšený pocity. Ačkoli je naprosto zbožňuju, změnili mi život a mám je zvěčněný na těle, cejtím nějakou změnu. Možná obrovskou komerci?
Strašně mi zkazili pocit z koncertu holky, který stály za mnou a byly všude po těle počmáraný nápisama Marsů, na čele nápis Echelon a když všichni začali ukazovat triad nad hlavama, holčina se druhý zeptala, co jako dělaj a co je to za trojúhelník. Ale byla jsem v dobrým rozpoložení, tak jsem radši držela hubu a nereagovala :D
Lidi, který znaj tři písničky z rádia nebo z Očka a tvrděj o sobě bůhvíco jsou, ne dík.

Ale jo, bylo to boží! :D

A taky jsem poznala skvělý nový lidi a právě tohle na Marsech miluju. Že dokážou spojit obrovský množství lidí. :)

A co vy? Byli jste taky? :)




 


Time to be alive

30. června 2014 v 11:01 | Luczynka |  Můj deník
Nechci si tu stěžovat, jak můj život teď stojí totálně za hovno, ale budu.
Nechci tu psát, jak mi umřela kamarádka na leukémii a já jsem z toho totálně v hajzlu, ale budu.
Nechci tu psát, jak lidi dělaj akorát podrazy a hlavně lidi, od kterých bych to vůbec nečekala, ale budu.
Nechci tu psát, že jsem v tak špatným psychickým rozpoložení, že nevím, jak a co dál, ale budu.
A víte proč budu? Protože tohle je můj druhej život, ačkoli to zní možná komicky, po 7 let a já se tohohle blogovýho světa nehodlám vzdát kvůli nějakejm libereckejm krávám, který jsou po půlce Liberce a znepříjemňujou mi život. Naserte si.

Celej květen jsem strávila na praxi u táty, myslela jsem, že toho stihnu strašně moc, ale stihla jsem toho strašně málo a ještě míň, než když chodím do školy. Štve mě to, protože jsem toho měla TOLIK v plánu. Ale plány se občas bořej a mně poslední dobou až moc často.

Jeden červnovej víkend jsem strávila na Votvíráku, kde to bylo maximálně fajn, i když jsem byla nakonec jen na 3 kapelách z původních cca 25 vybranejch:D Čtyři hodiny v koloně s autama, schýza z policajtů, koncerty Paulieho Garanda a Ektora(kterýho ani neposlouchám:D), který si vůbec nepamatuju a celkově si nepamatuju asi tak polovinu fesťáku, koncert milovanejch Ine Kafe, kde jsem skončila v kotli na zemi, všichni po mě šlapali a kopali a myslela jsem, že umřu, tři dny nonstop beze spaní, alkohol všude, fajn lidi všude, tahání spacáku všude (po areálu, do hospody,... protože jsem totálně mrzla pořád:D), zimnice, spálenej ksicht, rýma, ztracení hlasu, zimnice, zimnice. Blbý stavy, kocovina, blbý stavy a znova kocovina.
Ale jinak to bylo fajn a příští rok na 100% znova.

Dostala jsem se jako 4. ze školy na naši školní stáž na tři týdny v říjnu. Jedu do anglickýho města Portsmouth, popravdě mi to vůbec nic neříká, ale je to ANGLIE a tam musí bejt všude dobře. Mám z toho dost velkej strach, protože tři týdny někde v kanclu u PC a dělat administrativu, no uvidíme. Každopádně na 3 týdny vypadnout a ještě zadarmo, no myslím, že je to hodně fajn a svým způsobem se těším, i když tam budu tak nějak sama.

O prázdninách mě čeká ještě pár fesťáků. Rock for people, kde tenhle rok fakt mám asi 3 kapely, na který fakt chci (ale už mám lístek někde od listopadu a ještě k tomu na jméno, takže prostě jedu), Colours of Ostrava, kam se fakt těším, i když vůbec nevím, s kým pojedu a Rock for churchill, kam se doufám dostanu, protože tam jsou Parov Stelar a The Subways. S kamarádkou jedu do Paříže (už potřetí:D) a strašně se na to těším. Já říkám, že se tam jednou odstěhuju:D S mamkou plánujem taky nějakej zájezd, úplně ještě nevíme kam, asi nějaký Benátky, Londýn,... Nemáte nějaký tipy? :) Nějak jako relativně levnej zájezd tak na 4 dny?:)

No a dneska mě čeká koncert Thirty Seconds To Mars, na kterej se těším a šílím víc, jak půl roku a vím, že to bude maximální pecka. A taky se konečně poznám s Verčou, se kterou tam jdu :)


Ten pocit.

28. května 2014 v 21:35 | Luczynka |  Můj deník
Znáte ten pocit, kdy se vám v hlavě rodí jedna myšlenka za druhou, jedna blbost za druhou, a vy nechcete nic jiného, než na to prostě nemyslet a všechno vypnout? Aby všechno zmizelo a neměli jste to pořád v hlavě? A ono to nejde, prostě to nejde. Nejde s tím nic dělat. A tak je to v hlavě pořád, pořád dokolečka, pořád se to tam točí a pořád vás to nutí přemýšlet. Přemýšlet na vším. Pořád nevíte, co je špatně a co je dobře. ,,Měla jsem udělat tohle takhle nebo takhle?"

Dovádí mě to k šílenství, každou minutou se mi mění nálada, jednou jsem naprosto šťastná a ze všeho strašně nadšená, za chvíli sedím a koukám do zdi, mám výčitky a přemýšlím o tom, co dělám v životě špatně. A vydržím tak sedět hodiny.

Nevím, co potřebuju. Nevím, jestli nepotřebuju znova a znova říct, ať nejsem ta blbá naivka. Co se všeho týče. Nevím, jestli nepotřebuju dostat facku, abych se probrala. Nevím, jestli jen prostě nemám být na všechno na chvíli sama... a nebo jestli jen nepotřebuju pevně obejmout a slyšet, že to brzy bude dobré...

(Úplně vidím, jak si tohle zejtra přečtu a řeknu si, jaká jsem slepice :D - jak říkám, jsem dost labilní teď :D)


When life changes

6. května 2014 v 20:38 | Luczynka |  Můj deník
Za poslední týdny se toho událo tolik, že kdybych tu měla vypisovat vše, ani bych nevěděla, kde začít.

Po skoro 5 letech jsem ukončila jednu dlouhou kapitolu mýho života, o který jsem si myslela, že mě poznamená na hodně dlouho a že budu hodně litovat, ale popravdě? Jsem naprosto v klidu a v pohodě. Když se totiž člověk dozví, že je roky tahanej za nos, žije ve lžích, neupřímnosti a falešnosti, ono pak asi nemá cenu se něčím nervovat a depkařit, protože bych asi musela skočit z mostu. Jsem zklamaná z celý situace, ale ne smutná a špatná. Jen zklamaná, jaká jsem byla roky blbá naivka a myslela si, že je všechno v pohodě a pořád věřila "tohle se mě netýká", ale bohužel. Proč lidi lžou, když sami nesnášej, když se jim lže?
Už nevěřím lidem ani nos mezi očima, protože zjišťuju, že můžu věřit opravdu jen sama sobě a nikomu jinýmu.

Ale jinak? Jsem teď nejšťastnější. Strašně si užívám života, dělám kraviny, blázním, jsem volná, připadám si jak motýl, dělám všechno, co chci, aniž by to muselo mít nějaký následky a někomu to vadilo, na nic se nevážu.
Je mi teď strašně dobře. Jsem s lidma, který mám strašně ráda a jsou tu pro mě. Vysedáváme v hospodách a na vínku, na čarodějnicích jsme byli na pár dnů na chatě, kde jsem si to maximálně užila.
Vážím si maličkostí, vážím si slov, vážím si důvěry, kterou ve mě lidi mají, vážím si upřímnosti, která mě nakopla k tomu, abych změnila svůj život.
Po letech zase cejtím, že žiju. Zažívám něco novýho a nemusím brát na nic ohledy. Dělám věci, který jsem dřív nedělala a hrozně si to užívám.
Lidi mi jen tak mezi řečí říkaj: ,,Tyjo, ty jsi úplně jiná. Vypadáš šťastná a strašně ti to sluší." A tohle sakra potěší, když si někdo všimne:)

Navíc, včera mi začla měsíční praxe u taťky v práci, kde je to strašně na pohodu a tenhle měsíc bude prostě bezkonkurenční.

Na prázdniny mám takovejch plánů, že ani nevím, kde na to vezmu čas, ale myslím, že to budou asi ty nejvíc peckoidní prázdniny v historii :)

Takže i přesto, že se tohle období (a hlavně tohle debilní jaro) moc nepovedlo, je mi fakt fajn a jsem šťastná.


Všem, kdo maturujete, přeju hodně štěstí! :)

moje momentální hymna




Kočka navždy zvěčněná

13. dubna 2014 v 20:23 | Luczynka |  Můj deník
Věc, na kterou jsem čekala tak dlouho, že si to nedovedete ani představit. Tisíc návrhů, tisíc roztrhanejch papírů vztekem, vypsaný fixy, několik měsíců (spíš je lepší říct let, protože o tomhle jsem přemejšlela strašně dlouho) a ten pocit "BUDE TO NAVŽDYCKY."
Po několika měsících jsem návrh dokončila a s návrhem jsem si troufla jít do tetovacího studia.
Ujala se mě mladá slečna, která mi hned padla do oka, popovídaly jsme si a bylo to moc fajn. Až na to, že jsem teda nemusela na 95% omdlít no:D

Bolelo to. Myslím, že vydržím hodně, soudím podle mýho propíchanýho těla a tetování na ruce, ale tohle fakt kurevsky bolelo :D Obrysy docela v pohodě, čím víc se tetovalo nahoře, tím to bylo horší a vybarvování rámečku bylo úplně nejhorší, že jsem myslela, že ji tam rozervu nehtama křeslo. :D
Ale žiju, ještě to není zdaleka hotový, za necelej měsíc jdu na vybarvení a obtažení. Nevím teda, jestli se mi tam znovu chce po tak krátký době (:D), ale zase... JE TO NAVŽDYCKY.

A ten pocit, když víte, že máte na těle něco, co bude navždy a sami jste si to navrhli, tak ten je fakt k nezaplacení.


This is who I really am inside...

25. března 2014 v 21:37 | Luczynka |  Můj deník
Nejradši bych se teď zahrabala pod zem a dlouho nevylezla.

Všechno mě štve, chytám blbý depky kvůli kravinám a kvůli ničemu, nic mě nebaví, nic se mi nechce (a když už chce, tak na to není čas nebo počasí), nesnáším momentální počasí, nesnáším sníh, nesnáším zimu, potřebuju léto, potřebuju aspoň 25°C, jinak se mnou bude k nevydržení.
Potřebovala bych něco, nějakou kravinu, nějakej lék, po kterým bych si dokázala zapamatovat desítky posranejch A4 z debilní ekonomiky, účetnictví a dalších kravin. Nějakej lék na to, abych aspoň na chvíli chápala matiku a statistiku. Něco, po čem by mi lezlo do hlavy všechno samo.

Nevím, co se životem. Nevím, co chci dělat dál, co chci dál studovat (a že ten čas kurva letí), nevím, co mě baví, vím jen, co mě nebaví a to je asi tak 90% všech věcí. Chci někam vypadnout, do nějakýho jinýho města (ok, do Prahy), chtěla bych vypadnout někam do zahraničí, ale chtěla bych nějakýho člověka, kterej by mě v tom podpořil. Všichni říkaj, ať dělám, co mě baví, ale když se svěřím s nějakým plánem nebo nápadem (třeba ohledně cestování a studování v Praze), začnou si klepat na čelo a asi si myslej, že jsem úplná kráva.
Když jsem se rozhodovala před roky, kam jít na střední a lákaly mě umělky, všichni mi řekli, ať do toho nejdu, že s tím nemám uplatnění. A teď mi všichni cpou, ať dělám, co dělám, ať jdu do výtvarnýho oboru, na grafika, něco, co mě bude bavit a půjde mi. Bojím se, že si za necelej rok vyberu špatně a budu se na tý škole trápit tak, jako teď na střední. Fakt nevím, jsem naprosto zoufalá. Naprosto.

Jediný, co mě uklidňuje a trochu nabíjí, jsou praxe, který mám celej květen a jdu k tátovi, kde vlastně nebudu nic moc dělat. Strašně se těším na ten klid, na to teplo, co má bejt, na knížky, na filmy, na tátu.



Chtěla bych se zahrabat a vylízt tak ve 25.



Když maličkost mění všechno

15. března 2014 v 19:01 | Luczynka |  Můj deník
Co si budem povídat, na tento týden, kdy máme prázdniny, jsem čekala už strašně dlouho - řekla bych od 6. ledna. :D
Strašně jsem už potřebovala pauzu, vypnout a nic neřešit. To se mě drží doteď - mám miliardu věcí do školy, na který jsem měla celej tejden, ale stejně je budu dělat zejtra večer a dneska radši celej den koukám na seriály:D

Hned v pátek jsme jeli na chatu, úplně mimo všechno, na krásnou vesnici, kde nic a nikdo není. Jako pokaždý jsme koupili sud piva, já udělala tradiční špagety a česnečku. Válela jsem se na lehátku na trávě, přečetla dvě knížky, cpala se vším možným a prostě jsem nic nedělala a bylo mi asi nejlíp na světě.
Nejlepší bylo to počasí (a toho se taky týká nadpis), který prostě fakt nezklamalo a jo, jsem asi trochu škodolibá, ale všechny ostatní kraje měly hnusně a zimu a my chytnem 30°C na sluníčku :D

Počasí se mnou dělá opravdu hodně. Když začně svítit sluníčko, okamžitě se mi změní nálada z 0 na 100. A tak jsem si tenhle týden fakt užila. Sedět odpoledne na terase u kamarádky, pít pivo, pálit oheň. A taky fotit, což mi přes zimu, kdy jsem na to vůbec neměla náladu, fakt chybělo. :)

Taky jsem si užila týden se snídaněma (normálně nesnídám, protože nestíhám a strašně mě to štve) a skvělým jídlem (který jsem si uvařila:D). Za poslední měsíce jsem dost změnila jídelníček, moc nejím maso (a všichni mě pruděj s tím, jak maso ničím nahradit nejde, haha), jím hodně zeleniny, tofu, seitan, luštěniny, paštiky Patifu (jsou z tofu a s příchutěma - nejlepší věc, co pro mě momentálně existuje) a další skvělý jídla, vymýšlím nový zdravý recepty na jídla, který bych dřív nepozřela a hlavně se cejtím líp, a to byl účel. Před dvěma týdny jsem začala cvičit s Jillian, protože jsem zjistila, že jsem fakt tlustá (a to nejsou žádný předsudky) a chtěla bych se sebou něco udělat.

28. března je taky můj den "D". Po asi 2 letech plánování jsem si nedávno konečně dodělala návrh na tetování, kterej pro mě hodně znamená, a za dva týdny bude na mým těle navždy. Jsem nervózní, i když to bude už druhý tetování, jenže tohle je dost velký a já mám trochu strach :D







Biffy Clyro + Dry the river, 14.11.2013

2. března 2014 v 21:26 | Luczynka |  Koncerty
Až teď, po několika měsících mi došlo, že jsem tu vůbec nezveřejnila článek z koncertu Biffy Clyro. :D A jelikož blog je i pro mě takovej "pamatováček", tak to tady musí bejt!

Na koncertě Biffy Clyro jsem byla hned den po koncertu Placebo. Strašně jsem se těšila, ale popravdě, po tom dloooouhým večeru a noci (byli jsme ještě s přítelem u něj v kolejský hospodě - pivo za 35 Kč, jestli budu někdy studovat a bydlet v Praze, na pivo o min. 13 Kč dražší si prostě nezvyknu :D), jsem si další den hodně přebírala v hlavě, jestli se na to nevykašlu a lístek někomu neprodám (bylo vyprodáno). Ale pak jsem si řekla ,,Nebuď blbá, už jsi tady, ten koncert je za 2 hodiny, tak tam prostě půjdeš." A teda kdybych nešla, tak bych toho litovala hodně dlouho.
Byla strašná zima a já už stála hodinu před zavřenou Roxy, potom se začalo pouštět, já dala Ondrovi všechno, abych nemusela dávat nic do šatny a nezdržovat se (jsem strašná, musím bejt na koncertech prostě v prvních řadách, jsem malinká:D). Dostala jsem se úplně do první řady :D Bylo to takový divný bejt na koncertě sama, i když jsem na to docela zvyklá, ale v ten okamžik mi to bylo trochu nepříjemný. Každopádně jsem pořád zastánce toho, že koncerty jen sama se sebou jsou ty nejlepší koncerty.
Stála vedle mě jedna holčina (a pár dalších:D), kouká mi na ruku a říká ,,Máš hezký tetování.", tak jsem ji poděkovala a pak se na mě začly koukat i ty další holky a na celou Roxy zařvaly "ECHELOOOOON":DD Tak mě to docela zahřálo u srdce, že jsem poznala další Marsovský duše:)
Jako předkapela byla Dry the river, který už znám strašně dlouho a zpěvákův hlas mě totálně ohromil! Když jsem zpívala všechny texty, bylo mi trochu nepříjemný, když se na mě všichni začali koukat, protože jsem byla fakt jediná, ale pak se na mě podívala i skupina, usmála se a bylo mi hned líp:D

Potom pauza a začala hrát taková ta známá písnička "We are family", to byl úvod k Biffy Clyro. Přiřítila se skupina, potom energickej Simon (trochu urostlej jak bezdomovec, ale i tak strašně sexy:D). Začali hrát nejznámější pecky, potom akustický songy, všichni byli naprosto šílený a řádili jak blázni, ale bylo to tak strašně super!!! :)

Nelituju ani sekundy a hlavně nelituju toho, že jsem se fakt kousla do zadku a šla tam, i když jsem byla po Placebo totálně dead.

Navíc tam bylo skvělý koncertový světlo (málokde je) a tak se mi povedly, podle mě, i dobrý fotky:))

No a taky... Rock for people je tenhle tejden ohlásili jako headlinera 2014 :) Tak jsem z toho fakt úplně paf. Kdo neznáte a na RfP se chystáte, fakt doporučuju naposlouchat, protože koncert BC byl jeden z nejlepších, na kterým jsem kdy byla!






This holiday will be legendary!

23. února 2014 v 21:47 | Luczynka |  Můj deník
Jsem naprosto šílená. Už asi měsíc nedělám fakt nic jinýho, než že se válím doma, čtu si, koukám na filmy a na seriály a ztrácím úplně zbytečně čas na netu.
Třeba dneska a včera... Bylo tak krásně, ale já prostě neměla vůbec chuť zvednout zadek a jít ven. Asi čekám, až bude venku 25 °C :DD

Na výzo jsem měla sice vyznanemání (za který jsem dostala "stipendium" :D a jsem na sebe pyšná:D), ale teď mám samý 4 a nejhorší je, že mě to vůbec nesere. :D Nevím, mám teď nějaký období, kdy je mi fakt všechno úplně volný, jsem ze všeho otrávená, líná a všechno mi přijde zbytečný:D

Mám strašnou chuť se sbalit a někam vypadnout. Třeba na měsíc. Někam dopryč. Nebo klidně nějakej poznávací zájezd. Jen by mi to musel někdo zaplatit asi:D

Po několika měsících jsem dokončila návrh na další tetování a když jsem poslala návrh do našich libereckejch tetovacích studií, tak po sdělení ceny jsem myslela, že odletím tryskáčem do vesmíru :D Každopádně do toho jdu, jen co se trochu oteplí. Kdo mě sleduje na instragramu, tak ví, co chci :D :))

Nemůžu si pomoct, ale když čtu moje články z prázdnin, každej rok píšu, jak ty prázdniny jsou nejlepší na světě. Jenže další rok to jsou TYHLE prázdniny ty nejlepší. A takhle to jde dokola už asi tři roky. :D
Často se přistihnu při tom, jak si říkám, že můj život stojí za nic, že je strašně nudnej a že ostatní maj život mnohem barvitější. Dobře, 70% roku tomu tak asi je:D Ale na prázdniny si prostě stěžovat nemůžu.

Myslela jsem, že nejlepší prázdniny mi začnou v červnu 2011, když jsem poprvý byla na koncertu 30 STM. V červenci jsme jely s mamkou do Paříže. A celkově ty prázdniny byly strašně fajn.
O prázkách 2012 jsem zažila můj první festival, první Rock for People, moje milovaný skupiny, hodně prázdninovejch koncertů (Foo Fighters s mojí vílou!!!) a akcí.
Prázdniny 2013 jsem myslela, že prostě nemůže překonat absolutně nic. Koncert Marsů podruhý, jejich autogramiáda (♥), Rock for People podruhý, koncerty těch nejmilovanějších skupin, první dovolená s přítelem po 4 letech do Paříže, Tunisko, dovolená s tátou.
Tenhle rok ještě úplně nevím, co bude, ale já jsem přesvědčená, že by to mohlo bejt ještě lepší, než loni. (Ale dobře, autogramiádu Marsů asi nic nepředčí:D). Začne to 30.6. mým třetím koncertem Marsů, 2.7. koncertem Silverstein (potřetí:D), blessthefall a Of Mice&Men a další den odjíždím na Rock for People, kde teda zatím kromě Toma Odella vůbec nevím, co bude a přijde mi, že to bude tenhle rok stát pěkně za prd, i když je to 20. ročník, ale who cares. Atmosféru si do sebe zas pořádně natáhnu a budu ji čerpat ještě půl roku :)
Ale včera jsem se dozvěděla, že s mamkou odkládáme dovolenou na srpen a to znamená co? To znamená, že můžu jet v červenci na Colours of Ostrava!!!!:D Je to teda úplně něco jinýho, než RfP, ale tenhle rok je Colours TAK NADUPANEJ, že tam prostě musím bejt. The John Butler Trio, ZAZ, Bastille, The Nationals a další. Poprvý jedu na fesťák s přítelem (kterej je absolutně nekoncertovej typ:D) a těším se na to z velký části i kvůli tomu, že to prožijem spolu :)
Uvažuju ještě o Rock for Churchill, kde bude Parov Stelar, na kterým jsem byla loni na RfP a byl to jeden z největších zážitků. A na Mighty Sounds. Maybe. :D

Co vy? Jedete někdo na nějakej fesťák?
A jak vám hudba mění pohled na "nejlepší dny svýho života" ? :)





Instagram #2

12. února 2014 v 20:32 | Luczynka |  Můj deník
Budu ráda, když mě follownete :PP

INSTAGRAM



Miluju ebay prostě! :D Kočkománie mě ještě nepřešla

Už tejden jsem doma, nemůžu ani promluvit, musím jíst tak nějak tekutou stravu, protože nemůžu polknout :D


Seriály, co musíte vidět

4. února 2014 v 20:13 | Luczynka |  Filmy
V posledních měsících jsem naprosto šílená a hltám jeden seriál za druhým. :D Jsem na tom totálně závislá, dělám u nich úplně všechno - učím se, maluju, dělám trička, uklízím. Přijde mi to jako super dvojitý využití času :D
Některý seriály, co sleduju, jsou fakt profláklý a kouká na ně skoro každej, ale některý si myslím, že nejsou zas tak známý a ráda bych vám je doporučila:)

Kdybyste měli VY nějaký tipy na seriály, který jsou podle vás dobrý, sem s nima:)) Už pomalu zas nemám co sledovat:D

QUEER AS FOLK
Musím ho uvýst jako první, protože je to asi nejlepší seriál, co jsem kdy viděla. Hodně se zajímám o homosexualitu, její "problematiku" a tohle je přesně ten seriál, kterej může hodně lidem otevřít oči. Takže komu vyloženě tahle tématika nevadí, doporučuju ho zkouknout a zaručuju vám, že se od toho na pár tejdnů, možná dnů (jako u mě:D) netrhnete, protože to je ten nejvíc nejlepší seriál :D Je už starší, první díl byl odvysílanej v roce 2000, ale kvalitě to rozhodně neubírá :) A co si budem povídat, hlavní postava - Brian Kinney, je kurva kus a jeden z důvodů, proč jsem to zkoukla už podruhý! :D

Moje hodnocení: 5/5
Queer as Folk (Queer as Folk) — 1. série

LÁSKA JE LÁSKA (THE L WORD)
Druhej seriál o homosexualitě - tentokrát hlavně o ženách. Koukala jsem na něj asi před 2,5 lety a ráda se k němu znova vrátím, protože 6 sérií jsem měla zkouknutejch za 2 týdny:D Děj vás totálně vtáhne a některý scény tam jsou dost drsný.

Moje hodnocení: 4,5/5
L Word, The (Láska je Láska) — 6. série


SKINS
Kecám, tohle je ten nejlepší seriál, co existuje. Nezažila jsem tolik pocitů a emocí u žádnýho seriálu jako u Skins. Moje spřízněná duše Effy, telátko Sid, "ta divná" a "wow" Cassie, krásnej Freddie, červenovlásky Katie a Emily a další úžasný postavy, do kterejch se fakt lehce vžijete. Seriál mám zkouknutej 4x a nikdy nebudu mít dost.

Moje hodnocení: 6/5 :D
Skins (Skins) — 7. série


ZOUFALÉ MANŽELKY (DESPERATE HOUSEWIFES)
Ulice Wisteria Lane, 4 zoufalý manželky, jedna krásnější než druhá. Vraždy, sebevraždy, nevěry. Určitě seriál všichni znáte, já to v dětství považovala za kravinu pro dospělý a vlastně ještě před rokem by mě nenapadlo, že Zoufalky budou patřit k těm nejlepším seriálům v mým žebříčku.

Moje hodnocení: 4/5
Desperate Housewives (Zoufalé manželky) — 8. série


UPÍŘÍ DENÍKY (THE VAMPIRE DIARIES)
A to je přesně ten seriál, na kterej teď kouká každej:D Já ho začala sledovat už od úplnejch začátků a wow, už je to přes 4 a půl roku. Všichni řeknou, že je to takovej ten "tvajlajt" slaďáček, ale řekla bych, že tohle je prostě... o něčem jiným! :D Je fakt, že mi 5. série přijde už trochu o ničem, ale pořád to miluju! A na krásnýho Iana Somerhaldera se můžu koukat pořád:D

Moje hodnocení: 4/5
Vampire Diaries, The (Upíří deníky) — 5. série


Prásknu na sebe pár věcí.

25. ledna 2014 v 20:17 | Luczynka |  Můj deník

Tyhle dotazníky po blozích kolujou už strašně dlouho, byla jsem nominovaná asi 4×, ale pamatuju si jen na Nikču a Verču. Tak se ostatním omluvuju. :)

Pravidla:
Práskni na sebe 10 věcí
Odpovězte na otázky blogera, který vás nominoval
Vymyslete 10 otázek pro ty, které nominujete


10 věcí, co na sebe prásknu
-Jsem netrpělivá, musím mít všechno hned teď a občas je to pěknej opruz.
-Občas jsem až moc důvěřivá, dokážu se vyzpovídat lidem, který neznám (ale nevím, mám prostě nějakej cit na to, že poznám, že ten člověk je dobrej). Bojím se ale, že se mi to jednou nevyplatí.
-Mám strašně ráda pivo a vanilkovej cigaretovej tabák.
-Jsem závislá na nakupování. Jsem tím úplně posedlá.
-Jsem strašná stydlivka, neumím se seznamovat, neumím se bavit s cizíma lidma.
-Když mám mluvit před třídou, číst referát nebo něco takovýho, po 5 vteřínách totálně zrudnu, začne mi bušit srdce a je mi špatně. Všichni si ze mě dělaj srandu, ale já nevím, co s tím mám dělat a dost mě to trápí. (kdybyste někdo měl tip, sem s ním:DD)
-Jsem obrovskej perfekcionista. Všechno musí být do puntíku. Když si srovnám skříně a pak se mi nelíbí, jak jsem to udělala, jsem schopná všechno vyházet ven a rovnat znova.
-Chtěla bych se odstěhovat do zahraničí. Neříkám, že napořád, ale chtěla bych prostě odjet někam dopryč a nějakou dobu tam žít.
-Před pár lety jsem měla období, kdy jsem v noci na zdech viděla stíny s nožem v ruce. Mám z toho husí kůži ještě teď dodnes nevím, co to bylo, proč se to dělo.
-Možná je to zvrácený, ale bolest mi způsobuje potěšení :D Ale myslím tím bolest jako propichování těla nebo tetování. Prostě to miluju :D

Od Nikči :)

Čeho se nejvíce bojíš?
Ačkoli mám ráda samotu, bejt zalezlá doma třeba týden, aniž bych vyšla ven, zabořená do knížek, do filmů, s tužkou a papírem, strašně se bojím samoty. Bojím se, že se něco stane a všichni se na mě vykašlou. Rodina, přátelé, přítel. Bojím se, že zůstanu úplně sama. Je to asi moje největší noční můra.
A taky se bojím toho, že se v životě nedostanu tam, kam chci. Jsem člověk, co neustále něco plánuje a plány mám veliký, a když plány nevyjdou, jsem šílená a užírá mě to. Bojím se, že v životě budu dělat něco, protože budu muset a ne proto, že budu chtít.

Co na světě nejvíc miluješ?
Tyhle odpovědi budou trochu takový "klišé", ale nejdůležitější je pro mě rodina (do který patřej i moje dvě čičiny, bez kterejch nevím, co bych dělala), přítel a praví přátelé. Co si budem povídat, bez nich bych tady nebyla a nebyla bych taková, jaká jsem.
A další věc, kterou prostě miluju, je hudba. Život si bez ní nedokážu představit, provází mě každým dnem, naplňuje můj život, pomáhá mi, když je mi nejhůř, povzbuzuje mě.

Vysněné povolání?
Už když jsem byla malý prtě, pořád jsem něco tvořila. Kreslila jsem, malovala jsem, tvořila jsem z hrnčířský hlíny, háčkovala jsem, pletla jsem, už od mala jsem prostě byla takovej malej umělec. Už jako malá jsem chtěla mít něco společnýho s uměním. A i přesto, že chci v životě dělat něco, co mě bude bavit, nedovedu si představit, že bych se živila jen uměním. Myslím si, že jsem dobrá, ale nevím, jestli bych tímto povoláním mohla uživit rodinu a vést spokojený život. Určitě bych chtěla mít do budoucna něco společnýho s uměním, ať už s focením nebo malováním, ale byl by to spíš jen takovej koníček, kterým bych si přivydělávala:)
Ale abych se vrátila k povolání, co bych chtěla dělat. Ještě před rokem jsem si říkala "jooo, budeš účetní, budeš prachatá", ale "sen" se rychle rozplynul a já vím, že se touhle prací, ani žádnou podobnou, nikdy živit nechci.
Zajímá mě psychologie, chtěla bych to zkusit. A když to nevyjde, tak to nevyjde:)

Nejoblíbenější místo?
Nejlíp mi je doma. Miluju svůj pokoj, svoje pohodlí.

Jak se budou jmenovat tvoje děti?
Moc se mi nelíbí česká jména, chtěla bych pro svoje děti něco trochu jinýho. Líbí se mi Elizabeth, Samantha, Ema. A jedno z mála českých jmen, co se mi líbí, je Lucie. Ha:D

Koho si nejvíc vážíš?
Svojí mamky. Ať už máme jakýkoli spory, je to prostě moje máma, která mi dala život, která by za mě položila život.

Kolik máš opravdových přátel, za které dáš ruku do ohně?
Čtyři. T., Z., N., P. Lidi, o kterých vím, že tu pro mě jsou kdykoli potřebuju, řeknou mi všechno upřímně a nepřetvařujou se přede mnou.

Nejvíc praštěná věc, kterou jsi kdy provedla?
Panejo. Vím o jedný praštěný, ale v tom negativním smyslu a tu se mi asi nechce zveřejňovat.
Každopádně, měla jsem modrý vlasy, měla jsem piercing v kůži mezi palcem a ukazováčkem, vypila jsem 3/4 flašky vodky samotná (od tý doby ji nemůžu ani cejtit:D).

Kolik měříš, kolik bys chtěla měřit?
Jsem prcek, na základce jsem byla jedna z největších ve třídě, ale bohužel jsem dorostla jen do 163,5 cm:D Chtěla bych mít tak 175 cm :D

Citát, který tě inspiruje/vystihuje/máš ho ráda?
Žiješ jen jednou.



Od Verči :)

Oblíbená kapela/ zpěvák/ zpěvačka?
Odpověď, která nikoho, kdo mě zná a nebo aspoň čte, nepřekvapí. Jednoznačně Thirty Seconds To Mars. Skupina, která mi obrátila život totálně vzhůru nohama, v tom dobrým slova smyslu :) Jejich hudba se mnou dělá neskutečný věci, dokážu u ní totálně vyvádět, tancovat, brečet, bejt naštvaná. Jsou se mnou každej okamžik mýho života - a to taky proto, že jsem si je nechala vytetovat. Pro někoho jsem jen fanatická fanynka, ale hlavní je, že já vím svoje. Je to prostě součást mě a vím, že navždycky bude. Mimochodem, jediná skupina, kvůli který bych cestovala do zahraničí (a mám to v plánu).

Jakou věc musíš mít vždy po ruce?
Mobil, sluchátka, knížku, kterou vytáhnu kdekoli, kde mám čas (každej den v buse - přijde mi lepší hodinu v buse denně pročíst než koukat z okna, v čekárně,...). Taky papírový kapesníčky, propisku a zapalovač.

Jakou sociální síť používáš nejčastěji: facebook/ twitter/ instagram/ google+/ ...
Facebook a Instagram.

Kterou písničku můžeš poslouchat pořád a pořád dokola?
Do or die od Marsů. Moje hymna po několik měsíců prostě. A vlastně všechny od Marsů můžu poslouchat pořád. A taky Saint Veronica od Billy Talent, ani nevím proč, ale musím si ji pustit minimálně jednou týdně:DD A taky nevím proč, ale pokaždý, když ji poslouchám, vzpomenu si na Verču:D A nemůžu zapomenout na Pink - True love.

Na jakém koncertě jsi byla naposledy?
Placebo, o kterejch jsem snila několik let a den na to na Biffy Clyro. Jedny z nejlepších dnů roku 2013 :)

Máš tetování/ plánuješ nějaká?
Triad a Provehito in altum na zápěstí. První, ale rozhodně ne poslední. V dubnu-květnu chystám další a další 3 mám v plánu :D

Jak dlouho bloguješ?
Od 1. 6. 2007, pořád na tomto blogu. Vydržela jsem tady takovejch let, je tady velká část mýho života a jsem na to náležitě pyšná :)

Oblíbený a nejneoblíbenější předmět ve škole?
Oblíbený asi nejsou, ale baví mě AJ, ČJ a Občanka. Nesnáším MATIKU(!!!), němčinu a účetnictví.

Jaký máš největší zlozvyk?
Kouření. A nevím, jestli se tomu dá říct zlozvyk, ale když není něco tak, jak chci, tak se můžu zbláznit :D

Tvoje oblíbené blogy?

Mám hrozně moc oblíbenejch blogů, i zahraničních, ale tohle jsou ty, který čekuju skoro každej den, jestli něco nepřibylo :D


Moje otázky:
  1. Vysněná země, kam by ses chtěl/a podívat?
  2. Největší závislost?
  3. Jak dlouho máš blog? Kolik jsi jich vystřídal/a?
  4. Kdyby ses mohl/a setkat s nějakou hvězdou, která už je po smrti, která by to byla?
  5. Kdybys mohl/a změnit něco, co jsi v minulosti udělal/a, co by to bylo?
  6. Kdo je tvůj největší vzor?
  7. Dozvěděl/a by ses, že tvůj život bude trvat už jen pouhých 48 hodin. Jak bys je využil/a?
  8. Věříš v posmrtný život?
  9. Jaký máš názor na homosexuály a adopci?
  10. Nejlepší film, co jsi kdy viděl/a?
Ráda bych nominovala právě výše zmíněný blogy, ale ty už tenhle dotazník dělaly, tak tyto blogy (budu ráda, když na otázky odpovíte, ale samozřejmě nikoho nenutím :))

Rok 2013

4. ledna 2014 v 20:29 | Luczynka |  Můj deník
  • Byla jsem na autogramiádě THIRTY SECONDS TO MARS, byla jsem půl metru od Jareda, Shannona a Toma. Doteď tomu nevěřím, je to pro mě prostě krásnej sen.
  • Byla jsem na jejich koncertě, kde jsem málem přišla o život, pokousala mě Polka, já jsem na ni začala anglicky řvát takovým způsobem, že jsem ani nevěděla, že něco takovýho umím :D
  • Byla jsem podruhý na Rock for People, kde jsem viděla 30STM, Billy Talent, Royal Republic, ADTR, TDWP, Modestep, Parov Stelar a hromadu dalších.
  • Byla jsem na Paramore, splněnej sen:)
  • Byla jsem na koncertě Placebo, na který jsem chtěla jít tak od mejch 12 let.
  • A taky na Biffy Clyro.
  • Propásla jsem tak milion koncertů, na kterejch jsem chtěla bejt (System of a down, The XX, Stone Sour, BMTH, Ellie, Skillet,...)
  • Píchla jsem si medusu, po který jsem toužila hrozně dlouho a přijdu si s ní tak nějak sebevědoměji:D
  • Vyrobila jsem neskutečný množství triček. Jednu dobu jsem se nad tím rozbrečela, protože jsem totálně nestíhala vůbec nic:D
  • Napsala jsem čtvrtletku z matiky na 23 bodů z 28 a dostala jsem se tím tak z 16% (5) na 62% (3). Pro mě úplně neskutečný :D
  • Chybí mi vytáhnout jednu trojku a budu mít vyznamenání, který se na naší škole odměňuje cca 1000 Kč. Motivace pěkná:D
  • Vyšlo nový album Love Lust Faith + Dreams od Marsů a totálně jsem si ho zamilovala.
  • Marsové natočili klip k Do or Die (ten pocit, když v tom videu někde prostě jste:D), City of Angels, Up in the air.
  • Nikča mi odmaturovala na škole a já se tam teď cejtím tak divně.
  • Byla jsem se školou v Chorvatsku, kde jsem si to tak nějak vůbec neužila, protože i když byl květen, byla totální kosa a já neměla žádný teplejší oblečení. A taky furt pršelo.
  • Oslavila jsem osmnáctky, který jsem si fakt užila, protože už jsem prostě plnoletá:D
  • Začala jsem jíst věci, který bych nikdy předtím nesnědla. Tofu, sojový maso, luštěniny, dušenou zeleninu.
  • Nechala jsem si udělat první tetování a ani trochu toho nelituju, i když slyším kecy z každý strany, jak jsem si mohla nechat udělat právě tohle.
  • Zkoukla jsem tak 25 seriálů. Některý profláklý, některý nikdo vůbec nezná:D
  • Podruhý jsem byla v Paříži, tentokrát s drahým.
  • Po několika letech jsme byly s mamkou a sestřenkou u moře - v Tunisku.
  • Totálně, ale totálně jsem propadla INSTAGRAMU :D
  • Byla jsem na výstavě Andyho Warhola, což pro mě byl neskutečnej a životní zážitek.
  • A na závěr musím rozhodně napsat taky to, že jsem poznala spřízněnou duši Verču, o který už jsem psala. #MarsSoulmate <3
Vyfocenejch 5300 fotek, napsáno 43 článků.

Celkově tenhle rok hodnotím jako ten průměrnej. Chyběj mi lidi, se kterejma jsem si byla blízká, vídala se s nima strašně často a teď je to na nic.
A vlastně, kdyby v tomhle roce nebyly prázdniny a hlavně RfP, tak stál trochu za prd:D
Tak snad jen, ať je 2014 o hodně lepší než 2013. A to přeju všem:)
Hezkej Novej rok!

Nemám vůbec, ale vůbec náladu se dohadovat s blogem, aby mi nahrál všechny fotky, protože mi to milionkrát píše "chyba serveru"... Takže ostatní fotky jsou na rajčeti :)

Další články


Kam dál