Titulek - nemohla jsem ho nepoužít. Je z předminulýho dílu Gossip Girl a já si tu scénu strašně zamilovala, tak proto.

Stojí to za nic všechno. Vůbec nic se mi nedaří, nic mi nejde.

Do školy jsem šla až ve středu, byla jsem nemocná. Všechno se to sere. Na školu zvysoka kašlu, popravdě kdybych něco nedělala na začátku roku, tak teď s mejma známkama asi propadám. S vysvědčením jsem jakž takž spokojená(4 dvojky, 1 trojka). Ale je toho strašně moc. Vůbec tu školu nestíhám a nezvládám. Vlastně začínám trochu litovat, že jsem na tu školu šla. Panebože Lucino, seber se.

Včera jsme měli jít s O. na kamarádův maturiťák, ale nakonec to padlo, protože jsme neměli odvoz. Jenže dvě hodiny před plesem nás napadlo, že bysme to vlastně mohli nějak udělat:D Měla jsem asi tak 45 minut na přípravu a já s mejma přípravama na ples, no... nechtít zažít:D Hodinu cesta, pak jsme to nemohli najít, ale nakonec našli. Byl to takovej vesnickej maturiťák. Budova z komunismu, ale... vždyť je to fuk :-) Po maturitním nástupu jsme si dali pivo, připojil se k nám i kamarád, kterýho jsem moc ráda viděla a po dlouhý době si s ním zase dobře popovídala:-) Pak jsme šli na panáka, pak zas na pivo a tak dále... :P Dopadla jsem docela katastrofálně:D

Samozřejmě jsem si dala na držku na ledu, v 15ti centimetrovejch podpatkách, zničila si boty, roztrhla si ty nejúžasnější podvazky, odřela si koleno a vyvrtla jsem si kotník. Ale... za ten skvělej večer to stálo, jsem strašně ráda, že jsme tam nakonec jeli, protože jsem si to moc užila. VÍC TAKOVEJCH AKCÍ!!!

Dneska jsem si užívala samoty doma, pročítala si deníky a brečela jsem. Neuvěřitelný, kolik emocí člověk dokáže dát do deníku. Jsem z toho nějak hotová celej den. Píšete si deník?

Miluju soundtracky z filmů. A ke čtení deníků parádní.

S nehtama si dokážu hodně vyhrát. Je to můj obrovskej koníček, a tak mám každej druhej den jinak nalakovaný nehty:-)

Tyhle jsou ze září, kdy jsem měla ještě krásně dlouhý nehty a nemusela jsem je ostříhat kvůli klavíru.

Foceno je to 3.den, co jsem je měla, tak možná taky odpovídá stav.

Další "new in" článek, dalo by se říct.

Hrozila mi 4 matiky, a bylo to fakt jen tak tak. Pak jsme psali pololetku a já z ní dostala TROJKU! To znamená, že mi to celej průměr úplně změnilo a na vysvědčení vychází trojka. Jsem z toho fakt nadšená, protože předchozích 9 let jsem na výzu neměla nic jinýho než dvojky. Já vím, je to velkej skok z těch škol, ale prostě bych na sebe byla fakt naštvaná.

A tak jsem si včera udělala radost. Zamířila jsem do C&A, protože jsem čekala na autobus a tam měli cca 70% bižuterie za 30, 60 a 90Kč. A všechny prstýnky za 30Kč :-) Nemohla jsem je tam nechat přeci!!:D :-))

Tak se o ně s vámi podělím:-) Který se vám líbí nejvíc?

Pro mě je jasnej favorit tento!!

To tu dlouho nebylo. Zase boty. :D

Jen tak jsem procházela H&M, protože jsem čekala na kamarádku a najednou mé oči zahlédly tyhle krásky. Drala jsem se mezi regálama a stojanama, jen abych u nich byla co nejdřív. :D

Moje oči uviděly cenu 200,- a já se fakt modlila, aby to byla moje velikost. Byly poslední. A co? Opravdu moje velikost!

Teď už jen čekat na pro tyto boty příznivé počasí.

Jsem líná, strašně líná. Jsem líná fotit, jsem líná vymejšlet nějaký články, jsem líná se učit, jsem líná se zvednout ze židle.

A tak vám dnes přináším hudební článek. Písničky, které pro mě něco znamenají, mám na ně vzpomínky, které poslouchám poslední dobou neustále, který se absolutně nehoděj k mýmu hudebnímu vkusu, ale líběj se mi.

Je to zas trochu něco jiného a snad mi mojí lenost odpustíte. Polepším se.

Tohle je vyloženě článek o mejch stěžujících si kecech.
Přijdu si jak idiot. Jak loutka, s kterou si všichni můžou manipulovat. Cejtím se zoufale.

V pátek jsem byla s mou drahou přítelkyní, s mojí spřízněnou duší jen tak posedět v asi tý nejlepší hospodě, co znám, pily jsme pivo, kouřily jsme(cha, sežerte mě) a ty skoro 3 hodiny tak STRAŠNĚ rychle utekly.

V pondělí ráno jsem chytla horečku, začalo mě bolet v krku a táhlo se to se mnou až do úterý do večera. Aspoň dva dny bez školy, i když... učení na dnešní pololetku z matiky mě stejně neminulo.

A jak to dopadlo? Hahaha, můžete hádat jednou. No dobře, katastrofálně. Mám asi jeden a půl příkladu dobře z 9(?). Doufám, že bude aspoň trochu brát nějaký ty postupy, když už ty výsledky jsou blbě:D Tak nějak jsem si věřila, že to dám tak na 3, ale... byla jsem fakt naivní. Jestli to bude 4, budu ráda. A na vysvědčení? Myslím, že ta 4 mě nemine. Sere mě to, fakt jo!

Dneska jsem se dozvěděla, že nám odpadla skvělá učitelka, kterou jsme měli na němčinu a ted místo ní máme zástupáka, z kterýho se mi ježej chlupy po celým těle.

Zkoušení z dějáku, psaní eseje na ájinu(to jsem zvědavá, jaký nám vybere téma!), písemka z ekonomiky, zkoušení z matiky, posraná němčina(celkově!!!), hnusná látka z fyziky, kterou vůbec, ale vůbec nechápu, písemka z chemie, písemka z hospodářskýho zeměpisu, písemka z dějáku(?), hnusný odmocniny z matiky a šílený těláky.

Potřebovala bych, aby měl den tak 50 hodin, abych všechno stihla. Cejtím se fakt strašně vyčerpaná, každej den spím tak 5 hodin, protože prostě... NESTÍHÁM.

PS: Chystám článek o mým botníku, protože mi asi milion z vás psalo, abych něco takovýho udělala, tak jste mě aspoň inspirovali na novej článek:D:-)

A o tom, co mám v nose, taky někdy příště:-)

Včera jsme byly s mamkou, sestřenkou a tetou u dědy přebírat věci po babičce. A celkově přebrat a uklidit celej dům. Aby věci po babičce neměl pořád na očích.

Popravdě...strašně mi ty věci drásaly srdce. Vybavovaly se mi všechny okamžiky, kdy babička měla zrovna tohle a tohle na sobě. Ale dědu jsme v tom nemohli nechat samotnýho. Musíme jít dál, protože i když budeme sebevíc truchlit a užírat se myšlenkama, že by mohlo být tohle a tohle jinak, stejně nic z toho vrátit nejde a babičce to život nevrátí.

A když jsme tak přebíraly věci, narazila jsem na pár kousků, co by se mi mohly hodit do šatníku. Babička byla v mládí strašná kočka a jak vidíte, ty věci nevypadají vůbec špatně.

Z tohohle svetru jsem unešená:-) Přijde mi, že zelená barva ke mně docela jde, co myslíte?

Včera to byl týden. Týden od události, kterou jsem si doteď ještě nějak neuvědomila.

1. ledna jsem přijela domů a když jsem vešla do dveří, mamka byla strašně smutná. Nic jsem nechápala. Řekla mi, že babička 29. 12. zemřela. Že se mi omlouvá, že mi to neřekla dřív, ale že mi nechtěla kazit SIlvestra. Stála jsem s botama v ruce a 5 minut jsem koukala do zdi. Nic jsem nechápala, byla jsem úplně mimo. Nezmohla jsem se na slovo. A tak jsme se s mamkou jen dlouze objímaly.

Babička byla už dlouhou dobu nemocná. Mamka za mnou přišla do pokoje a všechno mi řekla. Že se babičce udělalo strašně špatně, a dědovi řekla, že se jí chce strašně umřít. Děda ji položil do postele, chytl ji za ruce a po chvilce cítil, jak je konec.

Mamka přišla o 10 minut pozdě. Nestihly se rozloučit.

Popravdě... za ten týden mi tohle všechno ještě nějak nedošlo. Nedošlo mi, že jsem ztratila jednoho z nejbližších lidí. A docvaklo mi to všechno až teď...

Strávila jsem s ní celý dětství. Byla jsem pořád nemocná a ona byla jediná, u který jsem byla pořád. Hrála se mnou celý dny hry, piškvorky, masírovala mi chodila(což jsem strašně milovala), dělaly jsme spolu kompoty, koukaly na televizi, malovaly jsme spolu, hrály si na školu, krmily jsme králíky, chytali jsme slepice, abychom je mohly na noc zavřít do kurníku, aby jim neublížily kuny. Chodily jsme spolu na půdu, kde jsme se přehrabovaly ve 30 let starejch věcech. Plely jsme spolu záhony, sbíraly jsme brambory. Pletla se mnou náramky přátelství. Kdykoli se mi něco povedlo, strašně mě chválila a já jsem byla v sedmým nebi. Spaly jsme spolu v posteli a já měla propletený nohy do jejích, protože mi byla vždycky strašná zima. Vždycky celou noc poslouchala malinkatý rádio, který měla pod polštářem, a já kvůli tomu nemohla spát. Když jsem pak měla skoro 2 měsíce neštovice, celý dny se mnou byla právě ona. Celý dny se mnou seděla pod obrovským ořešníkem, hrála si se mnou s panenkama, poslouchaly jsme rádio.

Už nikdy mi neuvaří nejlepší kroupovou a kachní polívku, co uměla jen ona. Už nikdy mi neuvaří svíčkovou, kterou jsem jedla jen od ní. Už nikdy mi neřekne, že chodím oblíkaná jak černočerná černota a že mi nesluší červená rtěnka.

Už nikdy nic z tohohle. Nikdy v životě. Už nikdy jé nebudu moct představit Ondru, což jsem doteď neudělala. Už nikdy nepozná člověka, kterýho miluju.

Je mi na nic, je mi šíleně. Cejtím se jak nejmenší človíček na světě.

Silvestra jsem strávila s Ondrou u jeho rodiny, a tak jsem si moc neužila plánovaný focení ohňostroje na nějakým kopci. Ale i přesto se nějaký fotky podařily, i když byly vlastně focený přes větve. Škoda, že jich není víc, ale nějak jsem v tu chvíli nezvládala.

První se mi fakt líbí!

Začínám tvořit trička na zakázku. Hned na začátku strávím 3 dny v nemocnici, kde jsem nucena přežít šílenou operaci ramene. Po dvou tejdnech zalezlosti doma se vypravím ven, kde mi bylo fajn s Pavlínkou, Markétkou a ostatníma skvělejma lidma. Drahý mě navštěvuje doma. Zatímco jsem doma, choděj mi balíčky z eshopů s botama.

Řekla bych, že jedny z nejlepších fotek, co jsem kdy vyfotila. Miluju kapky.

Budu ráda jak za milé komentáře, tak i za kritiku, z které si vemu mnohem víc, než z komentáře "Pěkné fotky."

Možná je to ubohý a možná vám budu připadat jak rozmazlenej jedináček, ale mně článek o dárkách, co člověk dostane, přijde jako dobrej nápad. Vždycky mě takovýhle články bavilo číst, kochat se jimi.

Plus mi pár z vás psalo email, ať o tom článek udělám, a tak vám děkuju za inspiraci :-) Aspoň tu nebude mrtvo.

Myslím, že Ježíška jsem měla bohatýho a určitě si nestěžuju, i když bylo to divný, neslavit Vánoce s tátou, ale až o den dýl. Nojo, to je život.

Prázdniny si užívám, zítra odjíždím s drahým na chatu do středy a ve čtvrtek spolu jedeme k jeho známým až do Novýho roku. Těším se. Moc.

Největší radost ze všech dárků mi udělal tenhle kabát. Dva roky jsem sháněla červenej, slušně vypadající kabát, a před Vánocema jsme ho s mamkou konečně našly:-) Navíc si myslím, že červená barva ke mně jde. :-)

Sháněla jsem původně trochu jinou tašku, ale tu jsem nikde neobjevila, tak vyhrála tahle:-)

Do těhlech šatů jsem se maximálně zamilovala!!!

Tyhle rtěnky jsou teď na každým fashion blogu, a ačkoli do týhle skupiny můj blog nezařazuju, o tuhle rtěnku se s váma musím podělit taky.

Jestli hledáte rtěnku, která nevysušuje rty, dlouho vydrží(mně kolem 5 hodin), je hodně pigmentovaná a krásně voní, tak jsou rtěnky z kolekce od Kate Moss rozhodně tou nejlepší volbou.

A další plus vidím v krásným obalu. Kombinaci černý a červený barvy miluju.

Já ji koupila v Rossmanovi na začátku prosince za 95Kč, když měli 25% slevu na veškerou Rimmel kosmetiku. Jinak ji seženete okolo 130Kč :-)

Já se rozhodně chystám ještě na další odstíny.

ZASE je neděle, ZASE jsou pozdní noční hodiny, ZASE tu čumím do obrazovky a ZASE mám náladu takovou, jakou fakt mít nechci.

O tejdnu ve škole mluvit nebudu, byl to asi ten nejpohodovější tejden od září. Furt nám něco odpadalo a bylo to fajn. Sice jsem strašně nanervy z matiky, ze který mi vychází skoro 4 (dřív sjem měla 1,2), ale...who cares.

Pátek byl asi nejhorším pátkem, co kdy byl. Měla jsem jít s kámošema na akci, ale nakonec to nedopadlo, všichni se na mě vykašlali a já jsem seděla v PÁTEK večer doma. Měla jsem strašný nervy, se vším jsem házela, byla jsem nepříjemná, a tak jsem myslela, že se z toho ten pátek trochu vybiju. Ha ha a ještě jednou ha. Večer jsem proseděla asi se třema litrama horkýho čaje, koukala jsem na dojáky, přemejšlela zas úplně nad vším, vzpomínala a celkově to byl prostě strašně na nic večer.

Včerejší odpoledne jsem strávila na koncertě v našem obchodním centru, kde jsme zpívali. No větší trapas před celým Libercem jsem si fakt udělat nemohla.

Po koncertě jsem se sešla s tou nejskvělejší slečnou, kterou jsem kdy mohla potkat (jednou jí věnuju dvacetimetrovej článek!!!) a s kamarádem a dělala jsem jim trochu křeníka no:P :D Ale tak nějak si už zvykám. Šli jsme do čajovny (kde bylo další bum) a já si ten večer tak strašně užila, že to byla asi náhrada za ten nevydařenej pátek. Ve třičtvrtě na 10 večer jsme šli navštívit mýho maroda, vypili jsme půlku medoviny a celýho ferneta(fuj, nesnáším ho:D:D) a když jsem šla na autobus, všechno to na mě zas spadlo. Z velký části to bylo tou přiopilostí a prostě... ty poslední tejdny byly perný a mně se to vrátilo zase v jeden večer. A přetrvalo to až do dnešního večera. PARÁDA.

Navíc se mi před chvílí stala věc, kterou jako jednu z mála nedokážu vystát, jsem naštvaná, do školy nic neumím, nechce se mi tam a v sobotu jsou Vánoce? AHA.

Tuhle mám od mojí paní Jabkový(mimochodem, ta spřízněná duše, o který jsem psala už o pár řádků výš). Fiona Apple - slečna s překrásným hlasem...

Tak zase po nějaký době taková recenzička na koncert:-)

Na koncert jsme se vydali s Markétkou (s kterou jezdíme na koncerty skoro všude spolu:D) a ještě s jednou holčinou. Z Čerňáku nás měl odvýst nějakej její příbuznej, ale místo 17:40 si myslel, že jsme říkaly v 18:40, takže trošku nervíčky, že to nestihnem:D Nakonec jsme to stihly přesně na 19.00, kdy otvírali klub. Když jsme vešly do klubu, byly jsme hodně překvapený. Klub byl v budově s VŠ kolejema a bylo to strašně malinkatý. Kapacita 180 lidí, ale určitě nás tam bylo víc.

Začala hrát první kapela Walking With Strangers. Na ty jsem tam fakt nejela, na mě je to až moc tvrdý. Všichni začali běhat v kruhu, moshovali, pogovali. No fakt jsem se o sebe bála. Ještěže jsem stála na straně a měla jsem u sebe zeď:D Asi po 15ti minutách nastoupili úžasní More Than A Thousand, který jsem si fakt užila. Zpěvák byl neskutečně milej, má skvělej hlas a naživo jsou prostě výborný.

A jako poslední vystoupili Adept. Neskutečně jsem se na ně těšila. A teda...takovou akci, jako byla včera, jsem už dlouho nezažila. A vlastně to asi není myšleno ani v kladným slova smyslu. Někteří se chovali fakt jak hovada, byli neskutečně bezohlední a já se bála, že přijdu o zuby, nebo že skončím někde ušlapaná na zemi.

K Adeptům... Robert sice umí do mikrofonu blejt, ale zpívat podle mě neumí. Naštěstí jsem tím nebyla až tak překvapená, předtím jsem koukala na jejich pár videí. Ale i přesto jsem si ten koncert neskutečně užila.

Na to, že já na koncertech nepařím (ze zdr.důvodů), tady prostě nešlo nepařit. Dneska mě strašně bolí za krkem, ale vím, že to za to stálo.

Po koncertě za náma přišli kluci z MTAT a WWS a začali na nás mluvit. Samozřejmě... naše angličtina:D Zezačátku jsem nerozuměla vůbec nic, ale pak to už šlo líp :-) Myslím, že kdybychom tam klábosili třeba hodinu, fakt si pokecám :P

Chtěli s náma jít pít (pamatujete si, jak jsem byla na Imodium?:D), ale jelikož jsme museli za půl hodiny jít, trochu to nevyšlo:D Pak mi několikrát řekl "I love your hair soooo much" a hodil na mě takovej hezkej pohled:D O tohle jsem se snažila 2 roky, aby se moje vlasy někomu líbily! Yes!!:D

Jenže pak se nás zeptali, kolik nám je a já jediná byla ta "odvážná" a řekla jsem sixteen :D Oběma zklapla čelist, řekli "byeee" a zmizeli:D Víte, jak jsem se cejtila?:D:D

Pak za náma teda ještě přišli a řekl mi, že vypadám na 20 a že to není urážka, ale kompliment. A že doufají, že nás uvidí na příští show. :-)

Nezapomenutelnej večer:-)